Píšeš:Je psáno: "Čiňte dobře všechněm, NEJVÍCE pak domácím víry." Nevěřícímu můžeme dát nějakou almužnu apod., ale nikde v NZ nemáme příklad toho, že by Církev nějak hromadně pomáhala chudým nevěřícím. Veškeré sbírky z bohatých měst Korintu apod. směřovaly chudým věřícím do Jeruzaléma. Charity jsou jen lidským výmyslem katolické církve. Pánovy finance jsou určeny především Jeho služebníkům a chudým věřícím.

No, teď jsi taky povýšil jeden výrok Písma nade vše. Pán Ježíš nám v podobenství o milosrdném Samařanovi právě dává příklad člověka, který prokazuje milosrdenství a lásku k bližnímu skutekm vůči někomu, kdo nebyl jeho domácí víry. Jak asi víš, mezi Židy a Samařany zrovna velké přátelství nevládlo...
Takže svědectví Nového zákona určitě neodpovídá postoj "nevěřícímu dát maximálně nějakou almužnu".
Myslím, že tento přístup k Písmu není zcela přiměřený. Tedy odmítat organizovanou charitativní pomoc s tím, že raná církev nikdy hromadně nepomáhala chudým nevěřícím. Vždyť charita - praktická láska k bližnímu, je jen ve větším měřítku to, co má  činit každý křesťan. A Bůh nám dal taky rozum, abychom ho užívali...Ty můžeš pomoci maximálně pár lidem kolem sebe, sto lidí spojených do jednoho spolku, organizace může pomoci mnohem více lidem. 

A co lidé, kteří žijí v obtížných podmínkách v Africe nebo Asii? Má nám to být jedno? Máme si říct, že nás Bůh vede k tomu, abychom se starali jen o sebe a lidi ve svých sborech? No to "potěšpánbu" před takovou církví... Já jsem rád, že se našli a stále nacházejí lidé, kteří si dali za cíl pomáhat i v jiných zemích a kontinentech těm, kteří to potřebují. A aby tam mohli účinně pomoci, tedy aby mohli říct něco více než jen "ať vám není zima a nemáte hlad a buďte s Pánem Bohem" a hlavně, aby mohli pomoci skutkem, tak zakládají organizace, které sdružují prostředky a lidi, kteří jsou ochotni pomáhat. Víš, nechci se nějak dotknout tebe nebo tvého společenství, ale připadá mi to jako takový křesťanský komplex méněcennosti. Když můj sbor nebo já nejsem schopen něco takového dělat, tak si řekneme, že to jsou stejně jen lidské výmysly a že o nějaké nevěřící se nemáme co starat...

A když bych se měl držet Písma podle vzoru "není psáno, že by raná církev hromadně pomáhala chudým a potřebným nevěřícím, tak ani my nemáme pomáhat", tak bych mohl říct, že když dělat sbírky pro potřebné věřící, tak jen pro ty v Jeruzalémě. Protože Písmo nám nikde neříká, že by církev dělala sbírky pro nějaký jiný sbor. Takže milý bratře, milá sestro chudí, potřební - jestli chcete, aby vám církev pomohla, přestěhujte se do Jeruzaléma, protože jen pak to bude odpovídat Božímu zjevení...

Souhlasím s tím, že organizace-charity, diakonie jsou lidským výmyslem. Nějaký člověk musí přijít s nápadem, programem, zrealizovat ho, najít lidi a prostředky, aby mohl účinně pomoci. Ale proč to ti lidé dělají? Protože jim byl dán vzor...v podobenství o milosrdném Samařanovi a v největším přikázání "miluj Hospodina a miluj bližního svého jako sebe samého".

Strávil jsem jeden rok v Biblické škole a misijním centru ve Wiedenestu. To je organizace zřízená a podporována bratrským hnutím pro výuku teologie a podporu misijní činnosti v různých zemích světa. Byl jsem tam na jednom setkání, kdy se sjeli jejich misionáři z celého světa a vyprávěli o jejich práci. Často to jsou lékaři, lékařky, učitelé, zdravotní sestry, které v rámci své činnosti misionáře působí v místních nemocnicích a školách a neptají se, jestli ty děti nebo dospělí, které ošetřují jsou věřící nebo ne...pomáhají křesťanům, muslimům i nevěřícím...Protože Pán Bůh nám neříká, abychom před tím, než někomu pomůžem, prováděli lustrace jeho nitra...
To, co dělá tato organizace ve Wiedenestu by nikdy nemohl udělat jednotlivec. Za každým misionářem je tým lidí, kteří ho podporují hmotně i duchovně...je to krásný lidský výmysl, kéž by jich bylo více.