A.D.59
KAPITOLA PRVNÍ

1. Milí Novozélanďané!
Doneslo se mi od našeho bratra Hillaryho, Strážce včely z Aucklandu, že ve vašem společenství není všechno úplně v pořádku.

2. Co znamemá všechen ten nesmysl, že si někteří z vás klekají před křížem? To je nanejvýš nemravné; proměnili jste slávu neúplatného Boha v symbol.

3. Pochopil jsem, že titíž lidé se shromažďují v chrámech za účelem klanění se Bohu. Kdo to potřebuje? Bůh ne. Ptal jse se ho; má toho plné zuby, obzvláště žalmů, bolí Ho z nich hlava a skřípou mu z nich zuby. Copak si neuvědomují, že jejich chvalořečení nemá smysl? Proč se nemohou soustředit na to, aby se lépe chovali jeden k druhému, a zapomenout na tohle prázdné předvádění svatosti? On také říká, ale v tom mne necituje, "To si můžou vstrčit do zadku." To řekl On, ne já. Já, pouhý smrtelník, bych to neformuloval zrovna takto. Obávám se, že se příliš zaobírám svou pozemskou pověstí; avšak nemohu než s Ním souhlasit.

4. O smilnících, cizoložnících, slaboších a těch, kdož zneužívají lidstva: v tomto bodě jsem stále citován nesprávně. Chtěl bych naprosto jasně prohlásit, že sex není nic jiného než způsob, jak si dva nebo více lidí mohou užít spousty neškodné levné legrace, za předpokladu, že nejsou nečistí a že cílem není reprodukce, tak nečiňte stejnou chybu jako zbytek světa a nepřemnožte se. Ne každý musí mít děti, pro Krista. Ten neměl žádné, a já bych to měl vědět. Pokud opravdu máte pocit, že děti mít musíte, potom to zařiďte tak, že jich coby rodiče nebudete mít víc, než o kolik se můžete řádně postarat. Nevím, jak vznikl ten nesmysl s počítáním duší, vede to jen k přelidnění a chudobě. Poslyšte, chudoba si celou tu chválu nezaslouží; mám pocit, že ten starý příběh o jehle, boháči a velbloudu je chápán scestně, vytržený ze souvislostí. Samozřejmě, že strachování o pozemské statky činí obtížnějším soustředit se na věci duchovní, ale drazí přátelé, což není rovněž obtížné soustředit se na duchovní záležitosti, jste-li podvyživeným, nemocným ztroskotancem? Ti, kdož strádají, mohou mravně zpustnout.

5. S tímhletím nápadem o chudobě jsem měl spoustu problémů v Římě, kde to naštěstí vypadá, že tam zapouští kořeny názor, že církev by měla být bohatší než kdokoli jiný, a to z důvodu, že pouze oni se s tím dokážou vypořádat. Petr například ve jménu církve vyděsil Ananiáše a Safiru kvůli peněžní hotovosti až k smrti. Řekl jsem mu: "Hele, to nebylo právě nejkřesťanštější, že?" A on mi řekl, abych se šel vycpat, jelikož je hlavní apoštol.

6. Zdá se, že v potírání primitivního kmenového mrzačení obřezáním jste učinili větší pokrok, než jakého dosáhli ve zkorumpovanějších společenstvích, přesto je obřízka stále doporučována, alespoň tak mi to Strážce včely říká, některými bídnými "doktory", kteří usilují o to, nacpat si kapsy, nebo lpějí na svém židovském původu....

7. Když už mluvíme o kmenech, z toho, co jsem slyšel, soudím, že by přece jen mohlo být více porozumění a tolerance mezi dvěma hlavními kmeny na vašich ostrovech. Doufám že tomuhle budete věnovat více pozornosti, než se jí dostalo mému listu Tasmáncům...

8. Nabádám vás, abyste se snažili vcítit se do druhých; byli báječní; si byli vědomi své vlastní nevědomosti, a jako vždycky, střezte se těch, kdo tvrdí, že vás přivedou k lepšímu sebepoznání tím, že vás oberou o peníze. Musím už končit, abych stihl pošťáka.

Líbá vás P.

O autentičnosti této pavelské epištoly se hodně diskutovalo. Proti skutečnosti, že časově předchází zámořské plavby kapitána Cooka, stojí jiné případy dalekých výprav předcházejících historické záznamy západní civilizace a ověření stáří za pomoci uhlíku 14 a termoluminiscence. Většina teologů však přikládá pramálo víry takzvaným vědeckým důkazům a má za to, že epištolu nemohl napsat Pavel, jelikož pisatel tohoto listu náležitě dokončuje věty, nepropadá přílišnému nadšení, neztrácí nit, když se snží dobrat jádra věci, a také není fanaticky zaujatý proti ženám. Avšak jiní znalci Bible poukazují na to, že pisatelovo zaměření na obřízku a jeho paranoia, pokud jde o jeho postavení jako apoštola, jsou pro svatého Pavla typické. Domnívají se, že toto by mohl být jeden z těch nemnoha pavelských listů, které neutrpěly edičním zásahem, nebo nebyly z velké části přepsány politicko-námezdnými pisálky druhého století, ježto byl okamžitě odnesen tisíce mil od hlavního cenzurního střediska v Římě.

Rukopis tohoto listu byl nalezen Monty Pythonem 5. listopadu 1979 v aucklandském přístavu. Obsahoval dva listy textu alexandrijského typu, podobného Beattyho biblickému papyru II P46. Tento však byl pravděpodobně sepsán písařem, jehož rodným jazykem byla kopština. Když se odstraní chyby v pravopise a itakismy, nápadně připomíná řečtinu raně alexandrijských svědectví.