Mařce to v momentě docvaklo, že pan farař ma plnou hlavu ještě teho zazraku z kostela, tož kula železo, dokaď bylo žhavy. Vytlačila slzyčku, kera se zatřpytila v blikotajucim svjetle svičky, dyž stekala po jejim licu a smutnym hlaskem mu pravila:

Pan farař cvakal zubama tak nahlas, že to s plechovým vibrátem Ervínovejch kyblu robilo atmošku jak v hororu Alfreda Hičkoka.

Dej mi to nejdražší co máš! poručila Mařka ponurým hlasem. Pan farář vytáh svazek klíčů od kostela a fary z pod polštařa a roztřeseně ho podaval Mařce, že to je šecko co ma.

To sú vopravdu všechny klúče? optala se Mařka výhružně.

Pan farař svěsil bezmocně hlavu a pak rezygnovaně vytah ze zaňadřa ten zlaty kluč od trezora. Mařka ho vzala a rychlo dala ruku za zada, abysme si ten kluč mohli spoza dveří vzať. Honza po něm skočil jak charysmatik po kurzech Alfa a už mě rychtoval do reflektařa, kde byl sejf.

Mařka zatim uložila panu faraři deset otčenášů a pětadvacet zdrávasů, neb byla teho miněni, že by to mohlo stačit, než ten trezor vyplenime. Pan farař třesúcim se hlasem poslušně odřikaval uložene zdravasy s hlavú zabořenú do dlaní a neopovažoval se ani pozvednout oči k posvatnemu zjeveni Svatej Matky. Ervin stal v předsyni s nohama zapasovanyma do tech kybluch a nepřestaval robit to přišerne plechove vibrato.

My s Honzou sme zatim sundali svateho Svateho Vincenca z Grenadiny a votevřeli sejf. Honza se v něm hrabal a ja mu svitil ledkovú baterkú s vobraskem Pany Máryje Wambeřickej, co sem si na pamatku kúpil na Matějsky pouti ve Wambeřicych. Honza se s tim moc neparal, že muši byť rychlejši než průjem. Rozhrab ňaky lejstra, popad povědomou hnědú vobalku a strčil ji do kapsy u gatí. Pak ale překvapeně hvízdnul a hrabal se v sejfu dal.

V jednom fochu byly naskladany na sobě vydeokazety a vedle hromada plnomocnejch vodpustkuch. Honza popad dvě kazety, strčil si je do bundošky a hrst vodpustkuch si nacpal do naprsni kapsy. Pak eště popad ještě ňakej notes, zaklap trezor, votočil kličem a hnedkaj sme věšali teho svateho Vincenca na skobu. Šecko to byla votazka několika par se***** a juž sme mastili spatky k Mařce do ložnice. Honza ji vrazyl zpoza dveřy kluč do pařatu a syk ji do ouška, ať to s tim farařem skonči, neb my padame.

Popadli sme Ervína podpaždi a vyklopily ho i s tema kyblema vokynkem ven na zahradu. V letu urobil kotrmelec, přetočil se a dopad na ty kyble a hned upaloval i s tema fajnovejma křuskama k plotu. Mlaskalo to plechově jak dyž se střida straž švycarskej gardy ve Vatykaně.

Mařka zatim pana faraře přerušila s tim, že prokazal dostatečnu oddanost a že to už stači. Za domaci ukol bude každu nedělu po pulnoci odřikavat čtyrycetvosum zdravasu na přypomynku dnešneho zazraku zjeveni Kralovny nebes. A na dukas sveho milosrdenstvi že mu vraci to nejdraši co ma a zachrastila mu svazkem klúčú pod nosem. Nevětši radost měl pan farař ze zlateho klúča, kery lakyplyně pohladil a juž si ho hřal na prsou. Mařka mezytim sfoukla svičku a v momentě byla u nas v syni. Vyklopily sme ju z vokynka jak Ervina a pote sme po jednom prolezly tež. Honza eště přyvřel vokynko na doraz, aby to nebylo napadny a pak sme mastili za Mařkú.

Ervína sme našli až dole u potoka, kde si chladil nohy neb to zašprajcnuti povolilo hned jak na to přyšla ta voda. Chtěl sem hnedkaj po Honzovy ty moje prachy, ale von na to, že je to tady nebezpečny, že by nas někdo moh vidět, a že mužem skáchnout k němu do garsonky a zrobime si mimořadnu ekumenycku skupinku. Nebyli sme proti a tož Ervin vrazyl kyble do křa na břehu potoka a sypali sme k Honzovi.

U Honzy bylo fajne teplo a Ervin moh sušit botasky i s fuskama na radyatoru, neb topna sezona eště neskončila. Rozlevala se z teho taka opojna vuňa, jak kadidlo s prošlú záručnú lhútú. Za chvílu sme byli všici v rauši. Honza nam k temu zrobil grog, abysme s teho nebyly nakřapnuty, neb bacyli všade iste letali jak stekly. Jak sme se šici pohodlně usadily, tož hned vytah tu vobalku.

Naše voči se túžebně zahleděly na inkriminovany předmjet s očekavanim našich poctivě vydělanych chechtaku. Honza razně roztrh vobalku a z ni se vysypaly nějaky popsany papiry. Vytřeštily sme na ně voči a lapali po dechu jak baptisti, dyž nedostanú statni dotace.

V tej chvili sem se neudržal a zařval jak bráška páter Adolf, blahe paměti: