poslal Seraphim Juliána, mučednice z r.303 po Kristu.
pocházela z bohatých pohanských rodičů v Nikomedii. Pilně četla spisy mudrců a řeckých básníků. Ale ty neuspokojily její vědychtivost. Její šlechetná povaha prahla po pravdě. Její panenská mysl se štítila neřestí, o nichž se dočítala v pohanském bájesloví. Odvrátila se od modlářských bludů a snažila se poznat křesťanskou víru. Byla vyučena v křesťanských pravdách a celou duší uvěřila v Ježíše Krista, dala se pokřtít a stala se horlivou křesťankou.
Bohatý a urozený Eleuzius požádal rodiče Juliány o její ruku. Rodiče ochotně svolili. Avšak Juliána prohlásila, že se nemíní provdat za pohana. Otec pokládal dceřino zdráhání za mladické blouznění, domlouval jí laskavě a řekl:
„Považ, dcero, že jsi mým nejmilejším dítětem, mou radostí a útěchou. Způsobilas mi jednu bolest, když ses zřekla nesmrtelných bohů a stala ses křesťankou; druhou bolest, kdybys pohrdla bohatým a ušlechtilým jinochem Eleuziem, bych ani nesnesl. Sama si maříš svou skvělou budoucnost." — Juliána, hluboce dojatá laskavými slovy svého otce, odpověděla: “Milý otče! Jak bych mohla svou ruku spojit s rukou pohana, který obětuje falešným bohům? Jak bych mohla svůj život spojit se životem muže, který má ve věcech víry, týkajících se mého ducha a srdce, zcela protichůdné názory? Vždyť by náš život byl neustálý souboj! Rozdvojenost ve víře by vedla k neustálým různicím. Jen v Kristu je manželství posvátný a milostiplný svazek dvou lidských srdcí."
Juliána vzkázala Eleuziovi: “Věříš-li v mého Boha a jsi-li ochoten dát se pokřtít a klanět se Bohu Otci, i Synu, i Duchu svatému, podám ti svou ruku. Jestliže ne, hledej si jinou nevěstu!" Otec líčil Juliáně, že Eleuzius má šlechetné a ryzí srdce a že k ní chová upřímnou lásku. Juliána odpověděla, že láska ženichova, byť byla sebehoroucnější, je jen pozemská, a že mu podá ruku jen tehdy, očistí-li a posvětí-li tuto pozemskou lásku vírou v Krista Ježíše.
Poté se otec rozhněval, a čeho nedosáhl po dobrém, chtěl dosáhnout po zlém. Zmrskal Juliánu a křičel: “Budeš se klanět bohům nebo ne? Proč se jim neklaníš?" - “Protože v ně nevěřím," zněla odpověď. “Jsou hluší a němí. Klaním se jedině pravému Bohu." Tu otec uvrhl dceru do vězení a sužoval ji hladem. Také láska Eleuziova se proměnila v zuřivou nenávist; pohnal Juliánu k soudu a obžaloval ji, že je křesťanka. Vladař ji dal hodit na zem a mrskat. Potom ji pálili pochodněmi a sťali mečem. Rok smrti asi 303.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.121-122
