poslal Nepřihlášený
Možnost existence duše
Autor: Zefram
Jak je možné, že ke slovu duše se všichni
chovají jako třeba k označení nábytku nebo automobilové součástky,
jako k faktu, který nepotřebuje dalšího vysvětlování, protože všichni
přeci dobře ví, o co vlastně jde. Jen výjimečně se někdo vůbec
zabývá tím, proč by vůbec ona duše měla existovat.
Duše neoznačuje nic konkrétního, hmatatelného. Biologové,
neurologové, fyzikové, pokud už o ní mluví, vždy se vyjadřují k
tomu, zda je či není, respektive v čem by mohla spočívat. Je to
trochu divná situace. Vědcům to slovo bylo "předepsáno" a
oni se s ním musejí nějak vypořádat. Obvykle je tomu přesně
naopak. Nové termíny přicházejí s nějakou teorií, s nějakými
experimentálními poznatky. Pokud je teorie vyvrácena, experimenty
neprokázány, označení ve většině případů mizí stejně rychle
jako se objevilo. Pro duši to neplatí, ta přežívá veškeré změny
paradigmat bez úhony. Jako taková je tedy duše naprosto mimo vědecké
poznání, je to relikt předvědeckých představ, nijak neopodstatněný.
Fakt, že současná věda o duši vůbec nemluví a v podstatě ji k ničemu
nepotřebuje, nutně nepopírá její existenci. Naše poznání zřejmě
ještě není na dostatečně vysoké úrovni. Ačkoliv to odporuje
Occamově břitvě a není to rozumné, duši lze stále brát vážně.
Nicméně duše je problematickým pojmem i z mnoha jiných důvodů. Ve
své dokonalé vágnosti sice může označovat kdeco, ale obecně se
soudí, že se rozhodně nepodobá žádným strojovým mechanismům a
že projevuje jistou inteligenci. Obávám se, že oba tyto požadavky
(velice závažné, protože bez kteréhokoliv z nich je s duší konec)
nelze splnit současně.
Představte si, že úkolem je prozkoumat naprosto neznámý objekt všemi
dostupnými metodami a zjistit, co to vlastně je. Nazvěme si jej třeba
X. Už předem je o něm známo, že se nějak projevuje, v opačném případě
bychom ho asi jen obtížně mohli vůbec zaznamenat. Je jistě pravdivé,
že jeho projevy lze nějak zapsat, prostě reprezentovat nějakými
symboly. Naše pamět samotná je v podstatě první takovou reprezentací.
Převedení na papír je tedy za všech okolností možné. Jako průzkumníci
v této chvíli stojíme ve stejné situaci jako řešitel inteligenčního
kvízu, který zpočátku vidí pouhou změť symbolů, přičemž jeho
úkolem je nějak je uspořádat. V podstatě mohou nyní nastat pouze tři
možnosti.
1) Náš zápis lze zkrátit. Můžeme tedy zaspat jinou kratší řadu
symbolů, které dokonale nahradí předchozí delší reprezentaci.
Takovou řadou symbolů se většinou rozumí matematická formule nebo
cokoliv ekvivalentního.
2) Zápis zkrátit nelze. Neexistuje žádná kratší reprezentace
skutečností, které jsme zaznamenali.
Nyní však nastává problém. Těžko bychom za projev duše mohli
považovat jev, který je v podstatě naprosto záhadný, dokonale náhodný.
Takovýto dokonalý generátor náhodných čísel už ze své podstaty
nemůže projevovat žádnou inteligenci, v opačném případě by
nebyl náhodný. Na druhou stranu však nemůžeme duši připsat procesům,
které lze nějak zapsat do vzorce, protože ty umožňují predikci. Duše
však evidentně nemůže být aspektem procesu, který je předpověditelný.
Nelze si ani vypomoci předpokladem, že objet X je předpověditelný
pouze částečně, že jisté jeho aspekty jsou náhodné. Tím se totiž
nic nemění. Bohužel však neexistuje žádná třetí varianta, o
které bychom mohli říci, že právě ona je podmínkou přítomnosti
duše. To však znamená, že kdykoliv budeme zkoumat nějaký objekt,
nemůžeme o něm nikdy říci, že by byl duší.
Tento důsledek platí zcela obecně. I v případě, že bychom předem
věděli, že objektem X je člověk, nemohli bychom o něm konstatovat
nic než že patří do první kategorii, procesy reprezentovatelné
kratší formou, procesy bez duše.
Nezáleží nijak na tom, zda o X někdy s konečnou platností
rozhodneme, zda patří do první nebo druhé kategorie. Bohužel totiž
v případě reálného světa ani k takovým absolutním pravdám dospět
nemůžeme, respektive je nikdy nebudeme moci za jisté považovat.
Podstatné je, že mohou existovat jen dvě kategorie procesů, výše
uvedené.
Mluvit o duši je tedy nejen zbytečné, ale i nemožné bez toho,
abychom se dopouštěli logické chyby ve svých myšlenkách. Duše
prostě nemůže být.
