poslal Seraphim SV. KARPUS, PAPYLUS A AGATHONIKA, MUČEDNÍCI.
Jsem křesťan, nic krásnějšího nemohu říci.
Sv. K a r p u s , P a p y l u s a A g a t h o n i k a , mučedníci, zemřeli v druhém století, svátek 13. dubna.
Teprve v r. 1881 nalezl učenec Aubé staré, pravé zápisy o těchto mučednících. Karpus byl biskupem v Thyatiře, Papylus jáhnem. Místo umučení je Pergamum v Malé Asii.
Byli umučeni za císaře Marka Aurelia pravděpodobně r. 165. Zápis tak názorně líčí celý výslech, jako by byl zapsán přímo při soudním jednání. Jako v zrcadle vidíme postup starořímského procesu, vojensky krátké, někdy ostré otázky soudcovy, zmužilé odpovědi obžalovaných, které svědčí o duševní převaze nad pohany. Zde je téměř doslovný překlad zápisu:
Prokonzul se tázal Karpa: “Jak se jmenuješ?" — Světec odpověděl: “Moje první a nejlepší jméno je křesťan; avšak tážeš-li se po mém jménu ve světě, jmenuji se Karpus." — Prokonzul: “Rozkazy císařovy jsou ti známy, že máme ctít vševládnoucí bohy. Proto vám radím, abyste přistoupili a obětovali," — Karpus: “Jsem křesťan a ctím Krista, Syna Božího, jenž v poslední době přišel pro naši spásu a nás vysvobodil z ďáblova klamu; ale těmto modlám neobětuji. Neboť ti, kteří těmto modlám obětují, jsou jim podobní. Jako se totiž praví ctitelé Boží stávají podobni Bohu a s ním jsou nesmrtelní, mají podíl skrze Krista v životě věčném, tak také ti, kteří slouží modlám, stanou se podobni démonům a zahynou s nimi v pekle. Ti však, kteří se klanějí Bohu v duchu a pravdě, jsou nesmrtelní." Prokonzul se rozhněval: “Obětujte bohům a přestaňte mluvit!" Karpus řekl s úsměvem: “Bohové, kteří nestvořili nebe ani zemi, ať klidně zahynou!" Prokonzul: “Musíš obětovat. Císař to nařídil." — “Živí neobětují mrtvým." — “Ty máš bohy za mrtvé?" — “Poslyš mne! Oni přece nikdy nežili a proto také nemohou umřít. Odlož úctu k nim, nejsou nic jiného než hlína a rozpadnou se. Náš Bůh však zůstane na věky." Prokonzul: “Dost dlouho jsem tě nechal mluvit nesmysly, abys tupil bohy a císaře. Konec! Nebo máš ještě něco?" — “Nemohu obětovat. Nikdy jsem bohům neobětoval." Ihned byl železnými drápy rozdrásán. Opakoval stále: “Jsem křesťan!", až již nemohl mluvit.
K Papylovi řekl prokonzul: “Chceš-li obětovat, nebo co pravíš?" Papylus odpověděl: “Od mládí sloužím Bohu a nikdy jsem modlám neobětoval. Jsem křesťan, víc se ode mne nedozvíš; neboť nic většího a nic krásnějšího bych nemohl říci než toto."
I on byl pověšen a třemi páry drápů rozdrásán; ale beze slova, zmužile všecko snášel jako dobrý bojovník.
Oba byli odsouzeni k smrti upálením. Rychle vstoupili na popraviště a byli přibiti na kůly. Karpus se usmíval. Kolemstojící se ho udiveně tázali: “Proč se usmíváš?" Odpověděl: “Viděl jsem slávu Páně a zaradoval jsem se; zároveň jsem vysvobozen od vás a nemám podíl na vašem neštěstí."
Zatímco vojáci stavěli hranici, volal Karpus: “My všichni jsme děti Eviny a máme totéž tělo, my však všechno snášíme, myslíme-li na soud.”
Když byl oheň zapálen, modlil se: “Pochválen buď, Pane Ježíši Kriste, jenž jsi mně nehodnému hříšníku dal podíl v sobě."
Žena A g a t h o n i k a (Vítězslava) byla mezi diváky; když slyšela, jak se Karpus modlil, volala: “I pro mne je tato sláva připravena." Lid křičel: “Pamatuj na svého syna! Slituj se nad svým dítětem!" Agathonika však odpověděla: “Má Boha, jenž je mocný, aby se slitoval nad ním, jako se o všechny stará. Já však, co zde ještě mám hledat?" a dala se s jásotem přibít na kůl. Diváci plakali a řekli: “Jak krutý je ten rozsudek a jak nespravedlivé takové rozkazy!" Když už ji obklopil oheň, třikrát volala: “Pane, Pane, Pane, pomoz mi, k tobě se utíkám!"
Křesťané tajně vzali pozůstatky a uschovali je ke cti Kristově a k slávě mučedníků.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.250-251
