Grano Salis - Můj manžel má milenku

Můj manžel má milenku V poslední době tuto zoufalou větu slyším ve svém okolí nepříjemně často, a to i z křesťanských rodin. Co je však pro mne zarážející, je vzájemná podobnost. Jako by rodiny, které se neznají a žijí v odlišných prostředích, procházely podobným životním scénářem.

První otázka, která se asi rodí v hlavě manželky, která zjistí manželovu nevěru, je: "Byla jsem mu dobrou partnerkou?" Tato otázka ale zavání sebeobviňováním a zpravidla daleko nevede. Podívejme se trochu z většího nadhledu. Manželství je především o vzájemném sebevydání dvou vyzrálých partnerů. Sebevydání znamená, že ten druhý je pro mne natolik důležitý, že jeho štěstí a spokojenost je pro mne důležitější než moje, že si jsou partneři vzájemně oporou, že tvoří nedělitelný tým bez předurčení, kdo bude více "vidět". Vyzrálost partnerů je tedy velice důležitou podmínkou pro silné manželství. V dnešní době rozbitých vztahů a rodin je však spíše výjimkou, že partneři uzavírají sňatek patřičně připraveni. Nevyzrálý muž pak nedokáže překousnout, když jeho žena je moc viditelná. Nevyzrálá žena naopak na základě nezdravých církevních dogmat nedokáže rozvíjet dary, které obdržela od Boha, pokud by tím měla být i více viditelná než muž. Autoritu manžela téměř zamění s autoritou Boha. Je velmi zajímavé, že v Bibli se používá stejný výraz pro konstatování, že Bůh je naší pomocí a že žena byla stvořena jako (rovná) pomoc pro muže. A když Bůh dále říká, že ti dva budou jedno tělo, proč se dnes někdy dává takový důraz na oddělování služby muže a ženy v manželství? Myslím, že odpověď je velmi prostá: Je to satanský záměr, jak rozdělit a zničit rodinu. Velkým zdrojem problémů je záměna partnerky a matky. Bible říká, že muž má opustit matku a přilnout ke své ženě. Předpokládá se, že muž je již zralý, mění se jeho potřeby a životní úloha. Opustit matku také znamená nehledat ji znovu někde jinde. Pokud je muž vyzrálý, nevidí v tom problém. Je ale velké množství mužů, kteří si v partnerce znovu hledají nebo cíleně vytváří svou matku. Je paradoxní, že právě biblický verš "muž je hlavou ženy" si takový partner často použije k manipulaci své partnerky do role služebné matky. Muž, který je nevyzrálým dítětem, nehledá rovnocennou partnerku, ale matku-služku, aby se o něj někdo postaral a případně, aby se mohl vůči někomu profilovat (uplatnit vzdor dítěte, které chce dělat věci jinak než rodiče). Když žena přistoupí na tuto roli, kterou jí muž vnucuje, je výsledek téměř zaručen. Partnerka se po čase stane partnerovi matkou, manželství přestane fungovat a - buď si muž začne hledat novou partnerku (protože matka přeci není partnerka) - nebo se muž utvrdí ve svém dětství, stav mu vyhovuje (biblicky si své postoje samozřejmě zdůvodní), ale žena zoufale strádá a za čas se zhroutí. Kde je kořen? Myslím, že kořenem je vztah k otci. Jak málo máme možností vidět skutečně fungující rodinu, kde muž-otec si nevynucuje lidskou autoritu, ale naprosto samozřejmě stojí v autoritě duchovní. Muž, který plně podporuje a raduje se z toho, když jeho žena rozvíjí své duchovní dary a nežárlí, když je obdarována jinak nebo více než on. Kolik z nás vyrůstalo v takové rodině? A přiznáme si, že potřebujeme v tomto uzdravení od Boha-Otce? Jsem přesvědčen, že klíčem je obnovení mužů, uzdravení jejich srdcí, ukázání skutečného obrazu milujícího Otce. A náš skutečně milující Otec toto uzdravení nabízí. Cesta je ale někdy těžká - přes pokání ze soběstřednosti, vlastní pýchy a velice často také nutnost odpuštění svým rodičům. Tuto cestu nám Duch svatý na modlitbě velice rád ukáže a provede nás po ní, jen si potřebujeme přiznat, že pomoc potřebujeme. A je mi také velmi smutno, když vidím sbory, kde jsou ženy-sestry pod drobnohledem, každý "vyčnívající" projev je podrobován zkoumání a kritice. A když například za to, že začnou chodit s nevěřícím mužem, může sbor nabídnout jen vyloučení. Ptám se, jestli je v nás a našich sborech skutečně Boží Otcovské srdce, které by mohlo uzdravit naše díry v srdci, kde chybí otcovské přijetí. Ale ženy-partnerky, pokud chcete, aby váš partner dospěl do role skutečného muže, buďte jim především silnými partnerkami, které dokáží před Bohem hledat svá obdarování a nezahrabovat tyto hřivny do země. Buďte osobnostmi, které si Bůh může používat v tom, pro co je stvořil. Nehledejte v muži svého boha. Manželství je o vzájemné podpoře, sebevydání dvou lidí, kteří jsou si tak blízko, že se pro Boha jedná o jedno tělo. Využívejte své různosti k tomu, aby se Boží potenciál ve vás znásobil. Nepodléhejte svému partnerovi v jeho dětinském hledání matky-služky, ale svým jasným postojem umožněte, aby dospěl v silného muže, ochránce rodiny. Abyste nemusely za čas řešit větu z titulku článku. A tak by možná první otázka měla spíše znít: "Jsem svému muži skutečně partnerkou nebo spíše matkou?" Miroslav Čejka, Ekklésia Jihlava ceyka@ji.cz

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace