poslal likvid Mockrát jsem se setkal s Boží mocí, ale dvě zkušenosti s ní mi zvlášť utkvěly v mysli. Obě se staly před mnoha lety. Ta první zkušenost byla zajímavá tím, že jsem na ni v tu chvíli nebyl připraven a ani jsem nevěřil, že by mohla přijít. Na konci kázání pastor vyzývá všechny, kteří mají nějaký problém, aby přišli dopředu, že se za nás bude jednotlivě modlit.
Měl jsem problém a obrovský. Nevěřil jsem, že by se něco podstatného mohlo změnit v mém životě. Dokonce jsem pochyboval, že by se dnes skrze tohoto pastora na mě Boží moc projevila. Navíc jsem byl rozhodnut zůstat sedět na svém místě a dopředu jednoduše nejít. Umíte si představit můj úžas, když jsem si uvědomil, že jdu dopředu a přitom nechci. Něco řídilo mé tělo, něco vedlo mé nohy dopředu. Uvědomoval jsem si tu sílu, které jsem se musel poddat, která mě naprosto ovládala. Přesto, že jsem byl zmaten, cítil jsem se lehce a příjemně. To nejlepší v zápětí přišlo. Pastor na mě vložil ruku a já dostal ohromnou ránu. Jako když vás do hlavy kopne kůň. Ale nebolelo to a bylo to neskutečně příjemné. Ani nevím jak jsem se dostal zpět na své místo, vzpomínám si že jsem byl ještě několik minut v jakémsi transu , doslova omámen Boží mocí. Ano to Boží moc vedla mé nohy dopředu, přesto, že jsem se tomu vzpíral. To Boží moc se mnou pracovala, to Boží moc se mi dala poznat. Jen na okraj poznamenávám, že jsem ten večer od Boha obdržel dar citlivosti na Boží moc, za který dodnes děkuji. Zhruba dva roky na to se stala druhá zkušenost o které chci mluvit. Pastor odjel na dovolenou do Spojených států a na mě bylo vést naše shromáždění. Připravil jsem si tedy slovo, pomodlil se za Boží požehnání pro všechny a stačil s Boží pomocí odrazit nejeden Satanův útok. Hodinu před shromážděním mi zavolal bratr, který měl se mnou sloužit , měl vést sbírku , motlitby a dělat ohlášky. Již podle hlasu bylo jasné, že tento bratr zůstane s chřipkou v posteli. Stejný telefonát jako přes kopírák jsem měl o pět minut později se sestrou, která měla na starost hudební skupinku. Navíc jsme ten večer čekali početnou návštěvu sourozenců z Londýna. Znovu jsem šel do motlitby a svěřil všechny starosti Bohu, ostatně nic jiného mi nezbývalo. Ten večer bylo nabito. Díky Bohu se mi podařilo přesvědčit jednu sestru, aby vedla chvály. Byl to zázrak, protože ona sestra do té doby nikdy před shromážděním s kytarou nestála a navíc si nevěřila, že by to mohla zvládnout. Měl jsem sice již malé zkušenosti s kázáním, ale že bych měl na starosti celý dvouhodinový večer včetně moderování, sbírky, vedení motliteb a dalšího tak to ještě ne. Tedy premiéra se vším všudy. Těsně před bohoslužbou jsem se krátce pomodlil a vydal se zcela k dispozici Bohu coby jeho nástroj. V tu chvíli jsem začal pociťovat opravdovou Boží moc. Nejen, že naprosto zmizela má nervozita, ale já se ani nezapotil a všechno šlo tak lehce a snadno. To samotný Bůh pomazal svou mocí naše shromáždění. Jeho moc živě proudila skrze sestru, která vedla poprvé v životě chvály, Jeho moc oživila slovo, které jsem si v bázni připravil. Protože kázání bylo na téma uzdravování, vyzval jsem na závěr každého, kdo na sobě cítí nějaký zdravotní problém, aby přišel dopředu, že se za něj s Boží pomocí budu modlit. Nastalo něco neočekávaného, na co jsem vůbec nebyl připraven, něco čím jsem byl naprosto fascinován. Doslova se na mě valil celý zástup věřících . Na toho, který ještě nedávno pochyboval o Boží moci, na toho, kterému Bůh musel udělit grandiózní lekci v podobě té rány, kterou jsem vám popisoval dříve. Na druhé straně jsem cítil nádherný pokoj, klid a jistotu. Asi je zbytečné vám vysvětlovat od koho jsem to obdržel. Začal jsem se jednotlivě za bratry a sestry modlit, vkládal na ně ruce a nechal našeho Stvořitele pracovat. Užasle jsem při tom pozoroval, jak skrze mně proudí Boží moc. Plně jsem si v tu chvíli uvědomoval , že jsem jen jakýsi vodič, kterého si Bůh používá. A tak se večer, kterého jsem se tolik obával stal pro mne nezapomenutelným trumfem Boží moci.
