 |
Právě je 213 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116461544
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: co s tým
Vloženo Pondělí, 29. leden 2007 @ 19:29:40 CET Vložil: Bolek |
poslal roboz
Ex 13:2
"Posvěť mi všechno prvorozené, co mezi Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z dobytka. Je to moje!"
Num 18:17
Ale prvorozeného z volů, neb z ovcí, neb z koz, nedáš vyplatiti; nebo posvěceny jsou. Krev jejich vykropíš na oltář, a tuk jejich zapálíš, aby byl obětí ohnivou vůně spokojující Hospodina.
Ex 22:29-30 (28-29)
Z hojnosti obilí, a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovati. Prvorozeného z synů svých mně dáš.
Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš.
Ex 22:29-30 (28-29)
Z hojnosti obilí, a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovati. Prvorozeného z synů svých mně dáš.
Stejně tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš.
Le 27:26
Jenom ať nikdo neodděluje jako svaté prvorozené dobytče; náleží beztak Hospodinu jakožto prvorozené; jak býk, tak jehně patří Hospodinu.
Ex 13:11-15
Až tě Hospodin uvede do země Kenaanců, jak přísežně zaslíbil tobě i tvým otcům, a až ti ji dá, všechno, co otvírá lůno, odevzdáš Hospodinu. Všichni samečci, které tvůj dobytek vrhne nejprve, budou patřit Hospodinu.
Každého osla, který se narodil jako první, vyplatíš jehnětem. Kdybys jej nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Také každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš.
Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu: »Hospodin nás vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu otroctví. Když se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného z lidí až po prvorozené z dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.«
Lev 27:29
Nikdo z lidí, kdo je klatbou oddán Bohu jako klatý, nemůže být vyplacen; musí zemřít.
Nu 8:13-18
Pak lévijce postavíš před Árona a jeho syny, nabídneš je Hospodinu jako oběť podávání a oddělíš lévijce od ostatních Izraelců. Lévijci jsou moji.
Lévijci půjdou sloužit při stanu setkávání teprve potom, až je očistíš a nabídneš jako oběť podávání. Budou mi odděleni z Izraelců jako dar; vzal jsem si je místo všech, kteří otvírají lůno, místo všech prvorozených mezi Izraelci.
Mně patří všechno prvorozené mezi Izraelci, člověk i dobytče. Oddělil jsem je pro sebe jako svaté v den, kdy jsem pobil v egyptské zemi všechno prvorozené. Vzal jsem si lévijce místo všech prvorozených mezi Izraelci.
Ez 20:25-26
A tak jsem jim dal nedobrá nařízení a řády, skrze něž nebudou mít život;
poskvrnil jsem je jejich vlastními dary, když prováděli ohněm vše, co otvírá lůno, abych je naplnil úděsem a oni poznali, že já jsme Hospodin.
2Kr 16:3, 16:6, 23:10[a]
Chodil po cestě králů izraelských. Dokonce dal svého syna provést ohněm podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
Svého syna provedl ohněm, věštil z oblaků a obíral se hadačstvím, ustanovil vyvolávače duchů a jasnovidce; dopouštěl se mnohého, co je zlé v očích Hospodina, a tak ho urážel.
Poskvrnil i Tófet v Údolí syna Hinómova, aby už nikdo neprovedl svého syna nebo dceru ohněm jako zápalnou oběť.
Mi 6:6-7
"Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?"
Jer 7:30-31
Judští synové se dopouštěli toho, co je zlé v mých očích, je výrok Hospodinův. V domě, který je nazýván mým jménem, postavili ohyzdné modly, a tak jej poskrvnili.
V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl.
Ex 4:24-26
I stalo se, když byl Mojžíš na cestě v hospodě, že se obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti.
Tedy vzala Zefora nůž ostrý, a obřezala neobřízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ženich krví jsi mi.
I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obřezání.
Leviticus 20:1-5[a]
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Řekni Izraelcům: Kdokoli z Izraelců i z těch, kdo budou v Izraeli přebývat jako hosté, by daroval zápalnou oběť někoho ze svých potomků, musí zemřít; lid země ho ukamenuje. Já sám se obrátím proti tomu muži a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu, neboť daroval někoho ze svých potomků jako zápalnou oběť, a tak znečistil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno.
Jestliže lid země přivře oči, aby neviděl, že ten muž daroval někoho ze svých potomků jako zápalnou oběť, a nepotrestá ho smrtí, postavím se sám proti tomu muži i proti jeho čeledi a vyobcuji jej ze společenství jejich lidu se všemi, kdo ho v tom smilstvu následovali a také smilnili zápalnou obětí.
Prečo mal Boh rád obete? Už ich rád nemá? Je nemenný?
|
Re: co s tým (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pondělí, 29. leden 2007 @ 20:16:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Tématu lidských obětí se věnuje i článek na strámkách Mýty a skutečnost
Hebrejská Bible a morálka
Dětské oběti
Kam až jsou schopni zajít lidé ve své víře v boha? V mnohých kulturách byly bohům přinášeny ty nejcennější dary - dětské životy. Byly přinášeny dětské oběti také biblickému Yahwemu? Jsou vyžadovány dětské oběti v Hebrejské Bibli?
Yahweh byl uctíván jako bůh, který dává život a může jej i brát. Izraelité věřili, že Yahweh plní lůna a má tedy nárok na vše, co se z lůna rodí. Podle Hebrejské Bible Yahweh žádal pro sebe vše prvorozené. Řada biblických textů spojuje Yahweho s dětskými oběťmi a ukazuje, že tyto náboženské rituály byly slučitelné s yahwistickým kultem. Mnohdy je obětování dítěte považováno v Bibli za důkaz pevné víry. Z biblických příběhů lze vyčíst, že obětování lidí a zvláště dětí bylo zcela legálním a známým náboženským rituálem.
Naproti tomu řada biblických textů kult obětování dětí zásadně odsuzuje. Boží zákony v knize Deuteronomium a Leviticus zakazují takové rituály. Přinášení dětských obětí odsuzují i proroci Jeremjáš, Ezekiel a Michejáš.
Časté biblické polemiky s praktikováním dětských obětí ukazují, že tento problém skutečně existoval. Polemiky lze nalézt v mnoha částech Bible týkajících se dlouhé historie Izraelitů, což ukazuje značné rozšíření a trvání takových praktik.[15]
Historické souvislosti
Západo-semitské kultury pozdní doby bronzové a doby železné (1550 - 600 př.n.l.) přinášely svým bohů i lidské oběti. Obětovány bývaly hlavně děti, jak o tom svědčí archeologické nálezy. Ani Izraelité zřejmě nebyli výjimkou.
Dětské oběti byly přinášeny nejvyššímu kanaánskému bohu El. A právě nejvyšší bůh Hebrejské Bible Yahweh převzal v myšlení Izraelitů vůdčí postavení svého otce, boha El, včetně řady jeho charakteristik. Lidé například věřili, že Yahweh si, podobně jako El, činí nárok na děti, považované za boží dar. Yahwemu patřilo podle Hebrejské Bible vše prvorozené. Teprve od přelomu 7. a 6.stol. př.n.l. začaly být lidské oběti kritizovány a i víra začala získávat rysy monoteismu. Věřící nahradili oběť prvorozeného vyplacením, zástupnou obětí nebo syna pověřili službou bohu.[15]
Viz také Dětské oběti v Kanaánu.
Obětování Molekovi nebo Yahwemu?
V Žalmu 106:37 se starým Izraelitům vyčítá, že přejali zvyk dětských obětí od pronárodů (Kanaánců).[10] V překladech Hebrejské Bible je mnohokrát zmiňován starokanaánský bůh Melek (Molek, Moloch), kterému Izraelité přinášeli dětské oběti. Zřejmě se však jedná o omyl. Oběti nepřinášeli Molochovi ale Yahwemu či jiným západo-semitským bohům.
CEP Jer 32:34-35
Ohyzdné modly umístili v domě, který se nazývá mým jménem, a tak jej potřísnili. Baalovi vybudovali posvátná návrší, která jsou v Údolí syna Hinómova, a prováděli své syny a dcery ohněm Molekovi. To jsem jim nepřikázal, ba ani mi na mysl nepřišlo, že se budou dopouštět takových ohavností, a tím svedou Judu k hříchu."
Výklady ke Starému zákonu[10]str.377
Molocha obvykle představovala veliká, kovová socha, kterou bylo možno vytápět, s býčí hlavou a s roztaženýma rukama k přijetí obětí, především lidských. K této modloslužbě patřilo i pálení dětí, nejčastěji prvorozených (Dt 12,31). Král Šalomoun modle Amónců Milkómovi-Molekovi vystavěl dokonce výsost (IKr 11,5.7). Izraelci přejali od Kenaanců i dětské oběti (2 106,37n). Králové Achaz a Menaše obětovali své syny (2Kr 16,3 21,6). Tyto oběti byly přinášeny v Údolí syna Hinómova (H. Een-hinóm; Jr 7,31 32,35), tedy v bezprostřední blízkosti Jeruzaléma. Teprve král Jóšijáš učinil přítrž těmto ohavnostem (kolem 625 př.Kr.; 2Kr 23,10).
Dříve se kultury starého Izraele a Kanaánu považovaly za oddělené a odlišné v souladu s biblickými příběhy. Mnohdy se tedy můžeme dočíst, že "neposlušný Izrael" vykonávat lidské oběti pouze tehdy, když se odvrátil od cesty k Bohu. Zápalné oběti prý Izraelité přinášeli nikoliv Yahwemu, ale Molekovi (Molochovi).
Dnes však většina odborníků považuje společenství Izraelitů za podskupinu kanaánské kultury.[12] Izraelité nepřišli v čele s Jozuem přes poušť do Kanaánu aby si podrobili původní obyvatelstvo. Izraelité zřejmě vzešli z původních národů žijících v kananejské zemi. Kulturu starých Izraelitů v období pozdní doby bronzové a doby železné I (1550 - 1000) není možné oddělit od kultury Kanaánu. Dnes odborníci spíše používají pojmu západo-semitská (West Semitic) kultura. Paralely náboženské terminologie textů patřících do kultur Izraelitů, Ugaritu či Fénické jsou velice těsné[13] (více viz. Obsazení Kanaánu). V západosemitské kultuře bylo zvykem přinášet svým bohům i lidské oběti. A nejvyšším darem bohu byla smrt prvorozeného syna.
Ani s přinášením obětí Molekovi to zřejmě nebylo takové, jak stále čteme v našich překladech Bible. Ve verších Jeremjáš32:35, Le20:1-5 či 2.Kr17:16-17, 23:10 se vyskytuje hebrejský pojem m-l-k, který býval překládán jako Melek, Molek, Molech, tedy prastaré semitské božstvo. Nebylo však jasné, proč Izraelité uctívali právě tohoto starého boha.
Nápisy nalezené ve fénickém Kartágu však ukazují, že biblický překlad m-l-k = Molek je zřejmě chybný. Izraelité neprováděli své syny a dcery (ohněm) Molekovi ale upalovali své děti jako m-l-k oběť.[16] Zápalnou oběť nepřinášeli Molekovi ale Baalovi či Yahwemu. Později byl tento kanaánský pojem zapomenut a při punktaci hebrejského textu písaři vyznačili chybné čtení Molek.
Obětování prvorozených
V izraelitské společnosti hrál zvláštní úlohu prvorozený. Toho si pro sebe podle Hebrejské Bible žádal sám nejvyšší bůh Yahweh:
CEP[1] Ex 13:2
"Posvěť mi všechno prvorozené, co mezi Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z dobytka. Je to moje!"
Verš začíná slovem znamenajícím posvětit, připravit i věnovat. Prvorozený měl tedy být věnován resp. posvěcen Yahwemu. Co znamenalo být posvěcen bohu? Podle verše Num 18:17 byly posvěceny bohu například prvorozená mláďata skotu, ovcí či koz. Jejich osudem byla smrt na oltáři k poctě boha, upálení:
BKR[5] Num 18:17
Ale prvorozeného z volů, neb z ovcí, neb z koz, nedáš vyplatiti; nebo posvěceny jsou. Krev jejich vykropíš na oltář, a tuk jejich zapálíš, aby byl obětí ohnivou vůně spokojující Hospodina.
Bylo tedy určeno i prvorozeným dětem zemřít na oltáři? Podle původní tradice bývali prvorození synové zřejmě skutečně zabíjeni. Jak jinak chápat i následující verše?
BKR Ex 22:29-30 (28-29)
Z hojnosti obilí, a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovati. Prvorozeného z synů svých mně dáš.
Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš.
Výše uvedený překlad BKR (stejně jako CEP) je nepřesný a mění smysl původního hebrejského textu. Jak je patrno z jiných překladů, je v českém biblickém textu chybně oddělován osud prvorozených synů od osudu prvorozeného dobytka. Verš by měl znít "Stejně tak učiníš s volem...":
Ex 22:29-30 (28-29)
Z hojnosti obilí, a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovati. Prvorozeného z synů svých mně dáš.
Stejně tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš.
Yahweh přikazuje postupovat v případě skotu a bravu stejným způsobem, jak tomu má být v případě prvorozených synů. Ti patří Yahwemu. Prvorození synové i dobytek tedy mají být sedmého dne odebrány matce a dány jemu. Co jiného by pro sedmidenního novorozence znamenalo odebrání od matky, když ne smrt?
Podle Yahweho přání Mojžíš odvedl izraelský lid z Egypta k hoře Sinaj. Zde Bůh uzavřel s Izraelity smlouvu a sdělil jim zákony, které budou muset bezpodmínečně dodržovat (viz. také Předávání Zákona - spletené příběhy). Výše uváděná povinnost dát prvorozeného syna bohu patřila k uvedeným zákonům.
Podle tradice ve starém Izraeli byla prvorozená zvířata obětně zabíjena a lidskému prvorozenci patrně lámán vaz.[3]str.76
Prvorození patřili bohu automaticky. Pokud chtěl věřící obětovat (posvětit) nějaké zvíře třeba proto, že mu bůh vyplnil nějaké přání, nesměl použít prvorozené. Nesměl prvorozené zvíře oddělit od stáda, protože to již od narození patřilo Hospodinu -Yahwemu:
CEP Le 27:26
Jenom ať nikdo neodděluje jako svaté prvorozené dobytče; náleží beztak Hospodinu jakožto prvorozené; jak býk, tak jehně patří Hospodinu.
Vyplacení a pověření službou bohu
Prvorozený však mohl být později také vyplacen (Ex 13, Nu 18, Le 27) nebo pověřen celoživotní službou v chrámu.
CEP Ex 13:11-15
Až tě Hospodin uvede do země Kenaanců, jak přísežně zaslíbil tobě i tvým otcům, a až ti ji dá, všechno, co otvírá lůno, odevzdáš Hospodinu. Všichni samečci, které tvůj dobytek vrhne nejprve, budou patřit Hospodinu.
Každého osla, který se narodil jako první, vyplatíš jehnětem. Kdybys jej nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Také každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš.
Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu: »Hospodin nás vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu otroctví. Když se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného z lidí až po prvorozené z dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.«
Vyplacen nemohl být však ten, kdo byl pod klatbou. Člověk, který byl proklet, musel neodvratně zemřít:
CEP Lev 27:29
Nikdo z lidí, kdo je klatbou oddán Bohu jako klatý, nemůže být vyplacen; musí zemřít.
Podle Bible Yahweh později vyvolil z izraelského lidu Lévijce, kteří mu měli sloužit při bohoslužbách. Tím měla být sejmuta z prvorozených Izraelců povinnost být věnován bohu formou služby:
CEP Nu 8:13-18
Pak lévijce postavíš před Árona a jeho syny, nabídneš je Hospodinu jako oběť podávání a oddělíš lévijce od ostatních Izraelců. Lévijci jsou moji.
Lévijci půjdou sloužit při stanu setkávání teprve potom, až je očistíš a nabídneš jako oběť podávání. Budou mi odděleni z Izraelců jako dar; vzal jsem si je místo všech, kteří otvírají lůno, místo všech prvorozených mezi Izraelci.
Mně patří všechno prvorozené mezi Izraelci, člověk i dobytče. Oddělil jsem je pro sebe jako svaté v den, kdy jsem pobil v egyptské zemi všechno prvorozené. Vzal jsem si lévijce místo všech prvorozených mezi Izraelci.
Prvorozené tedy již šlo vyplatit či určit ke službě Bohu. Později byla i tato nutnost nahrazena službou Lévijců.
Řada biblických veršů (Ex 13:1-2, 22:29, 34:19, Lev 27:26, Num 3:13, 8:17-18, 18:15) však ukazuje na původní yahwistický kult dětských obětí. Existoval společně s vírou v Yahweho jako dárce potomstva. Ten kdo dával měl právo i brát.[15]
Provádění ohněm
V Jeruzalémě se spalovali lidští prvorození, jako ti, kteří náleží bohu.[3]str.76 Obětní spalování dětí je v Hebrejské Bibli nazýváno "provádění ohněm". Svědčí o tom i kniha proroka Ezekiela. Píše, že vše prvorozené, co "otvírá lůno", nařídil Yahweh obětovat v ohni. Mělo se to dít v době putování Izraelitů do zaslíbené země.
CEP Ez 20:25-26
A tak jsem jim dal nedobrá nařízení a řády, skrze něž nebudou mít život;
poskvrnil jsem je jejich vlastními dary, když prováděli ohněm vše, co otvírá lůno, abych je naplnil úděsem a oni poznali, že já jsme Hospodin.
Prorok tedy ústy Yahweho potvrzuje, že během putování Izraelitů do zaslíbené země nařídil Yahweh obětovat vše prvorozené, co "otvírá lůno", v ohni. Zjevně se nejednalo jen o symbolické procházení kolem ohně. To by stěží naplnilo účastníky úděsem.
Tento obyčej však autor knihy již považuje za "nedobré nařízení". V 6.stol.př.n.l., kdy byla kniha Ezekiel zřejmě napsána, začalo být provádění ohněm kritizováno. Aby prorok zdůvodnil dřívější provádění těchto rituálů v rámci yahwistického kultu, označil je za boží pomstu.
Ve stejném období odsuzují obětní praktiky i autoři knihy 2.Královská:
CEP 2Kr 16:3, 16:6, 23:10[a]
Chodil po cestě králů izraelských. Dokonce dal svého syna provést ohněm podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
Svého syna provedl ohněm, věštil z oblaků a obíral se hadačstvím, ustanovil vyvolávače duchů a jasnovidce; dopouštěl se mnohého, co je zlé v očích Hospodina, a tak ho urážel.
Poskvrnil i Tófet v Údolí syna Hinómova, aby už nikdo neprovedl svého syna nebo dceru ohněm jako zápalnou oběť.
Tím, kdo svého syna provedl ohněm jako zápalnou oběť Yahwemu, byl judský král Achaz (735 - 715 př.n.l.). Bible tedy informuje o tom, že ještě na konci 8.stol.př.n.l. byly děti upalovány, i když začala sílit vlna pochyb o správnosti takových obětních rituálů:
CEP Mi 6:6-7
"Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?"
Jiný doklad toho, že Izraelité (Judejci) spalovali u Jeruzaléma své děti, podává biblický prorok Jeremjáš :
CEP Jer 7:30-31
Judští synové se dopouštěli toho, co je zlé v mých očích, je výrok Hospodinův. V domě, který je nazýván mým jménem, postavili ohyzdné modly, a tak jej poskrvnili.
V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl.
Autor knihy Jeremjáš (přelom 6. a 7.stol.př.n.l.) tedy ústy Yahweho již kritizuje rituály, při kterých jsou přinášeny lidské oběti. Máme zde biblický doklad o existenci místa nedaleko Jeruzaléma (údolí Ben-Hinnom), kde docházelo k těmto náboženským obřadům.
Jeruzalémský Tofet byl podle Bible zničen králem Jóšiášem v 7.stol.př.n.l.:
CEP 2.Kr 23:10[a]
Poskvrnil i Tófet v Údolí syna Hinómova, aby už nikdo neprovedl svého syna nebo dceru ohněm jako zápalnou oběť.
Zda bylo obětiště pak znovu postaveno nevíme.
Rovněž smysl verše 1.Samuel 2:28 může ukazovat na provádění dětských ohnivých obětí. Význam je však nejednoznačný:
CEP 1Sa 2:28
Vyvolil jsem si jej ze všech izraelských kmenů za kněze, aby na mém oltáři přinášel zápalné oběti, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efód. Tvému rodu jsem dal všechny ohnivé oběti synů Izraele.
Obětovat bohu své dítě bylo považováno za důkaz pevné víry ještě v 1.stol.n.l. (Žd11:32). V Bibli se můžeme dočíst příběh Jiftácha Gileátského, který Yahwemu obětoval vlastní dceru (Sd11,30). Za tuto zápalnou oběť nebyl nikde v Bibli haněn.[3]str.76 V novozákonním textu (Žd11) je skutek uváděn jako příklad pevné víry.
Abrahámova zkouška
Známý je příběh Abrahámův, který byl odhodlán obětovat svého syna Izáka (Gn22). Abrahám slyší božstvo (Elóhím), kterak ho žádá obětovat jeho jediného syna Izáka. Abrahám bez zaváhání připraví zápalnou oběť. Před vykonáním oběti ho na poslední chvíli zastaví Yahweho posel, protože získal důkaz, že se Abrahám bojí Elóhím.
Tento příběh měl ukázat velkou věrnost Abrahámovu. Mohl vzniknout ve společenství, kde bylo zápalné obětování dětí akceptovatelné.[6]
Yahweh nakonec obětování dítěte zastavil. Nikde se však nedočteme o nějaké boží lítosti či výčitkách nad příkazem, který Abrahám obdržel. Ani Abrahám nijak nepochybuje o oprávněnosti boha žádat smrt jeho syna. Bůh měl zřejmě podle autorů příběhu plné právo vyžádat si dětskou oběť a nikdo z účastníků toto právo nezpochybnil.[15]
Podle některých badatelů je tento příběh vzpomínkou na dobu, kdy začaly být lidské oběti nahrazovány zvířecími.[4]
Vyprávění o Abrahámově přípravě k oběti pochází ze zdroje E. Božstvo je v textu označeno jako Elóhím. Elohistické verše Gn22:1-9 líčí přípravu oběti až k okamžiku, kdy je syn Izák svázán a položen v obětišti na hranici dřeva. Další verše Gn22:11-16, ve kterých Izák zůstává naživu, pocházejí z pramene jahvistického.
Je možné, že jahvistické verše jsou interpolací? Dodatečnou vsuvkou, která změnila původní elohistický příběh, ve kterém byl Izák skutečně obětován? [7] Následné verše Ge22:16-17 "Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, jistotně ti požehnám..." pak logicky mohou být reakcí na to, že Izák splnil příkaz Elóhím a syna obětoval. Také verše Ge22:19 "Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil." ukazují, že Abrahám se vracel z obětní hory sám. A Izák se již poté nikdy v elohistickém textu Pentateuchu neobjevil.[7]
Tato teorie má však jednu vadu. Proud jahvistický je podle některých badatelů starší, než elohistický.
Podle jiné teorie, pocházející hlavně z muslimské tradice, neměl být obětován Izák ale Izmael. Ve verši Ge22:1 nařizuje Bůh Abrahámovi "Vezmi svého jediného syna Izáka,...". Izák však nebyl jediným synem, měl o 14 let staršího bratra Izmaele (Ge17:25,21:5). Verš by dával smysl, pokud by zněl "Vezmi svého jediného syna Izmaele,...". V textu mělo dojít k cílené záměně Izmaele za Izáka. [9] O tom někdy příště v samostatném článku.
Boží dar
Semitský bůh El byl uctíván jako stvořitel, praotec a dárce potomků. Byl však spojován i s dětskými oběťmi, podle některých příběhů dokonce sám obětoval svého syna. Yahweh převzal od svého předchůdce Ela i jeho vlastnosti.
Velice oblíbeným biblickým motivem je boží příslib narození dítěte neplodné ženě. V Bibli nalezneme šest takových příběhů žen: Sára - žena Abrahámova, Rebeka - žena Izákova, Ráchel - žena Jákobova, žena Manóachova, Chana - žena Elkánova a šúnemenská žena. Společným teologickým motivem je víra Izraelitů v narození dítěte jako božího daru.
Izraelité věřili, že Yahweh plní lůna a má tedy nárok na vše, co se z lůna rodí. Yahweh byl považován za praotce dětí a jejich tvůrce. Yahweh dával dítěti život a měl právo ho i vzít. Měl právo vyžádat si život dítěte jeho obětováním, jak o tom svědčí řada příběhů v Bibli.
CEP Ex 34:19
Všechno, co otvírá lůno, bude patřit mně, i každý samec z prvého vrhu tvého stáda, skotu i bravu.
Ženich krve?
BKR[5] Ex 4:24-26
I stalo se, když byl Mojžíš na cestě v hospodě, že se obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti.
Tedy vzala Zefora nůž ostrý, a obřezala neobřízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ženich krví jsi mi.
I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obřezání.
Yahweh chce z nejasných důvodů usmrtit Mojžíše. Z textu není zcela jasné, co učinil Mojžíš pro svou záchranu. Možná chtěl obětovat syna.[8] Mojžíšova žena Zefora však vrhla (podle textů MT) k nohám svého muže uřezanou předkožku jejich syna a Mojžíš jej "nechal" na pokoji.
Je otázkou, kdo koho "nechal na pokoji". Zda Mojžíš svého syna nebo Yahweh Mojžíše (překlad CEP). Navíc podivná zmínka o "ženichu krve" mohla být až dodatečnou úpravou veršů, jak o tom svědčí jiné znění LXX.
Verše lze tedy chápat i tak, že Mojžíš byl před smrtí zachráněn krví prolitou jeho synem. Výklad ke Starému zákonu [10]str.219 uvádí:
Sipora usmiřuje rozhněvaného Boha krvavým rituálním aktem...
Sipora použila kamenný nůž (pazourek ?). Jedná se zřejmě o historicky nejstarší obřízku popisovanou v Bibli (srovnej ale Joz 5:2-3). Podivnou formuli o ženichu krve pokládají někteří badatelé za pradávnou svatební formuli. Ženich snad podstupoval obřízku jako protějšek ke krvácení své panenské nevěsty.[11] Tato tradovaná svatební formule se pak mohla stát námětem biblického příběhu.
Dětské oběti - ano či ne?
Bible není v názoru na praktikování dětských obětí konzistentní.[6] Pozdní texty tyto náboženské obřady odsuzují. Například následující verše z knihy Leviticus byly ustáleny až v pozdním stadiu judského království:[10]
CEP Leviticus 20:1-5[a]
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Řekni Izraelcům: Kdokoli z Izraelců i z těch, kdo budou v Izraeli přebývat jako hosté, by daroval zápalnou oběť někoho ze svých potomků, musí zemřít; lid země ho ukamenuje. Já sám se obrátím proti tomu muži a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu, neboť daroval někoho ze svých potomků jako zápalnou oběť, a tak znečistil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno.
Jestliže lid země přivře oči, aby neviděl, že ten muž daroval někoho ze svých potomků jako zápalnou oběť, a nepotrestá ho smrtí, postavím se sám proti tomu muži i proti jeho čeledi a vyobcuji jej ze společenství jejich lidu se všemi, kdo ho v tom smilstvu následovali a také smilnili zápalnou obětí.
Z textu je patrné, že dříve docházelo k upalování dětí ve svatyni Yahweho. Odmítání dětských obětí kanaánským božstvům nalezneme i ve starších textech Žalmů:
CEP Ps 106:36-40
Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;
obětovali své syny a své dcery běsům.
Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.
Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.
Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,
Judští králové Achaz (2Kr 16:3) či Menaše (2Kr21:6), vládnoucí v 7. a 6. stol.př.n.l., byli později kritizováni za to, že své syny nechali "projít ohněm". Yahweh nechal podle textu 2.Královské obsadit severní království Izraele Asýrií. Jedním z důvodů měly být i obětní rituály, kdy Izraelci "prováděli své syny a dcery ohněm"(2Kr 17:17). Obětování lidí bylo v některých biblických textech odsuzováno, nicméně bylo nadále praktikováno.[6]
Ve starších biblických textech však bylo přinášení lidských obětí akceptováno, jak ukazují i některé výše uvedené příklady. V Bibli není zmínky o tom, že by okolí odsoudilo Abraháma či Jiftácha za přípravu oběti. Proč? Pravděpodobně to nebylo nic nezákonného ani morálně zavrženíhodného.
Ani Nový zákon zcela nezatracuje přinášení lidských obětí. V knize Židům jsou například Jiftách i Abrahám, z nichž jeden obětoval svou dceru a druhý se chystal obětovat svého syna, uváděni jako dobré příklady víry (Ži 11:17, 32). A mnohé novozákonní spisy jsou postaveny na tvrzení, že Ježíš zemřel jako oběť za lidské hříchy. Podle veršů Ži10 "krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit" a proto "Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo". Dávnověká idea nutnosti přinést Bohu lidskou oběť tak proniká až do naší současnosti.
Svatá válka a obětování dětí
Obětování prvorozeného mohlo ochránit životy velké skupiny lidí. Taková oběť často ochránila obléhané město před zánikem. Například v ugaritském textu (1250-1200 př.n.l.) se uvádí modlitba pro ochranu města před nepřítelem. Baalovi se nabízí oběť prvorozeného syna.[14]
Podobný příběh nalezneme i v Bibli:
CEP 2.Královská 3:26-27
Když moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, vzal s sebou sedm set mužů s tasenými meči, aby se probil ke králi edómskému, ale nedokázali to.
Jal však jeho prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho v zápalnou oběť na městských hradbách. I postihlo Izraele veliké rozlícení, takže od něho odtáhli a vrátili se do své země.
V 9.stol. př.n.l. probíhal boj mezi Moábem a aliancí Izraele, Judeje a Edomu. Spojenci oblehli hlavní město Moábu. Král Méša tedy obětoval svého prvorozeného syna, což přimělo útočníky k odchodu. Upálení syna nebyl bezprecedentním činem krále Méšy ale spíše tradičním postupem ve svatých válkách v Kanaánu.[14]
[a] CEP překládá hebrejský m-l-k nesprávně jako Molek. M-L-K však v tomto kontextu znamená zřejmě zápalnou lidskou (dětskou) oběť.
[1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/.
Použita elektronická forma SW BibleWorks[2].
[2] BibleWorks, LCC. BibleWorks 6.0 Hermeneutika Computer Bible Research software. 2003.
www.bibleworks.com
[3] Balabán M., Tydlitátová V. 1998. Tázání po budoucím. Herrmann & synové. Praha 1998
[4] Fablis Online Encyclopedia. Heslo Hebrew sacrifice.
[5] Bible Kralická: Bible svatá aneb všechna písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání Kralického z roku 1613 /BKR/
Použita elektronická forma SW BibleWorks.
[6] Till Farrell. A Legacy of Human Sacrifice? Round Earth Society - Atheos.
[7] Human Sacrifice or not?
www.satan4u.8m.com/history/priests.html
[8] Murphy Peter. Human Sacrifice In The Bible.
[9] Was Isaac or Ishmael to be sacrificed?
www.islam101.com/religions/sacrifice.htm
[10] Česká biblická společnost. 1968-1991. Výklady ke Starému zákonu, I.zákon Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronium. Praha. 1991
[11] Fingerland, Jan. Znamení na vašem těle. Z kulturní historie rituální obřízky. Teologie&Společnost 5/2003
www.cdkbrno.cz
[12] Coogan, M. D. Canaanite Origins and Lineage: reflections on the Religion of Ancient Israel. Ancient Israelite Religion: Essays in Honor of Frank Moore Cross.
[13] Smith, Mark, S. The Early History of God. Yahweh and the Other Deities in Ancient Israel. Wm. B. Eerdmans Publishing Co. 2.vydání 2002
ISBN 0-8028-3972-X
[14] Margalit, Baruch. Why King mesha of Moab Sacrificed His Oldest Son. Biblical Archaeology review. Nov/Dec 1986.
[15] Ackerman, Susan. Child sacrifice: Returning God's Gift. Bible Review, Jun 1993
[16] Stager, Lawrence E., Wolf, Samuel R.. Child Sacrifice at Carthage - Religious Rite or Population Control? Biblical Archaeology Review, Jan/Feb 1984
--Prečo mal Boh rád obete? Už ich rád nemá? Je nemenný?--
Člověk nemusí být jasnovidec aby četl následné odpovědi ve smyslu - obětí dnes vlastně už není třeba protože se již definitivně obětoval Ježíš tady sám bůh tím došlo k vykoupení jednou pro vždy atd. |
Re: co s tým , o kultuře ve Středomoří (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Úterý, 30. leden 2007 @ 06:54:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Několik myšlenek:
1) představa zmaření počátku je prý obecná v oblasti Středomoří. Psal to kdosi (francouzský autor) v knize o nejstarším Řecku, musel bych to vyhledat, cituje tam i obavy ženicha, že ho osud usmrtí, protože je první muž ženy, na Sicílii prý byl zvyk, že novomanžel šel spát k rodičům ještě každý den po dobu několika měsíců, aby ´oklamal božstvo´ a nezemřel. Víra v obětování toho, kdo je v něčem první, byla ´v oblasti Středomoří´, tedy ne pouze u Palestinců.
2) pojmem ´provést ohněm´jsem myslel chození po kruhu ze žhavého uhlí , jaké se ještě vyskytuje na Balkáně a v Tichomoří,
3) Jefta obětoval dceru, protože udělal neuvážený slib, a tento motiv se objevuje i v příbězích jiných národů. Obyčejně k tomu připravili kohouta. Dcera nic netušila,a to byla tragedie. Nikdo to nečekal, obvykle se dcera držela sukně své matky doma.
4) Ale když se od někoho chtělo, aby dal to, co má doma a neví o tom, jednalo se o dítě, které se narodilo, když byl hospodář na cestách. Takto lze získat také učně, čaroděj si vyžádá to neznámé, co má doma, to je dítě a přijde si pro ně, až chlapec doroste do věku, kdy může být učněm. Také Merlin v zjednodušené formě získal chlapce ze slibu.
5) metodu neuváženého slibu je vidět i na příběhu Herodiady a Jana Křtitele.
6) na jeskynních malbách z doby kamenné jsou také otisky rukou se zkrácenými prsty. Vykladači berou do úvahy možnost, že to jsou otisky rukou s konečky obětovanými za záhadným účelem (po 25 až 40 tisíci letech to slovem nepromluví). Jiný výklad je, že se stejný druh otisku (nebo stínování) získá s ohnutým prstem, kdo to dnes ví, co to je?
7) noční příběh s obřízkou může patřit do příběhů s ´nočním děsem´ jako v našich pohádkách, jak neohrožený chasník přečkal noc (nebo dvě, tři) ve stavení, kde nikdo nechtěl přenocovat (často je to mlýn) a on vydržel, duchy přemohl a ti museli opustit místnost, kde byli poraženi, nebo to může patřit do příběhů s ´nočním zápasem´ (jako bojoval Jákob u Jaboku, nikoli bez následku - vyšel z toho vítězně jen s kulháním, ale přežil). My s civilizací tomu nerozumíme, máme kamna, teplou vodu, telefon, záchranku a jiné bezpečnostní pojistky.
Miro. |
]
Re: co s tým , o kultuře ve Středomoří (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Úterý, 30. leden 2007 @ 12:13:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zdravím,
pokud se zajímáš o historii, je docela dobrý link:
http://antika.avonet.cz/ |
]
|
|
Výklady těžko srozumitelných pasáží Písma (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 30. leden 2007 @ 10:00:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Výklady těžko srozumitelných pasáží Písma
Syn Boha Ježíš Kristus vysvětlil některé věci apoštolům; sv. Matouš je zapsal:
Matouš 5,8 Blaze těm, KDO MAJÍ ČISTÉ SRDCE, NEBOŤ ONI UZŘÍ BOHA.
Matouš 16,4 Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude jim dáno znamení, leč znamení Jonášovo." Matouš 16,15 Řekne jim: "A za koho mě pokládáte vy?" 16,16 Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." 16,17 Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.
Šimon Petr, syn Jonášův MĚL ČISTÉ, TJ. BEZELSTNÉ SRDCE, PROTO MU BŮH OTEC Z NEBES ZJEVIL, ŽE JEŽÍŠ JE SYN BOHA.
Tento bezelstný apoštol Petr upozornil křesťany ve svém druhém listě na nesprávné výklady těžko srozumitelných pasáží Písma
2. Petrova 3,1-18 (EKUM)
3,15 A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána.
3,16 Mluvil tak o tom ve všech svých listech. NĚKTERÁ MÍSTA JSOU V NICH TĚŽKO SROZUMITELNÁ A NEUČENÍ A NEUTVRZENÍ LIDÉ JE PŘEKRUCUJÍ, JAKO I OSTATNÍ PÍSMO, K VLASTNÍ ZÁHUBĚ.
3,17 Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu.
Evangelium sv. Jana:
20,27 Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!"
20,28 Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh."
20,29 Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."
20,30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.
20,31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
Bůh je Vševládce, Pán Nebe i Země, věcí viditelných i neviditelných, dobrých i zlých
Jakým způsobem je Bůh Pánem věcí zlých, Pánem nad Satanem a všemi ďábly:
Job, 1.kapitola:
1,7 Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
1,8 Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka JÓBA? NEMÁ NA ZEMI SOBĚ ROVNÉHO. JE TO MUŽ BEZÚHONNÝ A PŘÍMÝ, BOJÍ SE BOHA A VYSTŘÍHÁ SE ZLÉHO."
1,9 Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně?
1,10 Vždyť JSI HO ZE VŠECH STRAN OHRADIL, ROVNĚŽ JEHO DŮM A VŠECHNO, CO MÁ. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohl.
1,11 Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit."
1,12 Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj." A satan od Hospodina odešel.
Bůh je tím, který Satanovi a ďáblům povoluje, nebo nepovoluje lidi trápit smrtí, neštěstím, nemocemi, nebo je pokoušet ke zlému. Zde se ukáže, kým který člověk je, jaké hodnoty miluje, co je člověku nejdražší, co je mu tzv. nad zlato vzácnější. TOHO, KDO POHRDÁ BOHEM TÍM, ŽE VĚŘÍ NAPŘ. V EVOLUCI, NĚKDY BŮH VYDÁVÁ SATANU NAPOSPAS, ABY Z NĚJ UDĚLAL BLÁZNA – NAPŘ. HOMOSEXUÁLA A LESBU. Správně to vysvětlil sv. apoštol Pavel ve svém listě Římanům, 1.kapitole:
1,21 POZNALI BOHA, ALE NEVZDALI MU ČEST JAKO BOHU ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
1,22 Tvrdí, že jsou moudří, ale UPADLI V BLÁZNOVSTVÍ:
1,23 zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.
1,24 Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejích srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;
1,25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.
1,26 PROTO JE BŮH VYDAL V MOC HANEBNÝCH VÁŠNÍ. JEJICH ŽENY ZAMĚNILY PŘIROZENÝ STYK ZA NEPŘIROZENÝ
1,27 A STEJNĚ I MUŽI ZANECHALI PŘIROZENÉHO STYKU s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
1,28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
1,29 JSOU PLNI NEPRAVOSTI, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou SAMÁ ZÁVIST, VRAŽDA, SVÁR, LEST, ZLOMYSLNOST, jsou donašeči,
1,30 pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,
1,31 nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
1,32 VĚDÍ O SPRAVEDLIVÉM ROZHODNUTÍ BOŽÍM, ŽE TI, KTEŘÍ TAK JEDNAJÍ, JSOU HODNI SMRTI; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.
Do této kategorie 32. verše patří zákon, který má společnost chránit před lidmi, jejichž mysl a srdce je vždy jen zlé. Tam peněžní pokuta společnost neochrání, nestačí: Lev 27:29 „Nikdo z lidí, kdo je klatbou oddán Bohu jako klatý, nemůže být vyplacen; musí zemřít.“
Do stejné kategorie spadá popis z knihy Ezechiel, 20.kapitoly:
20,23 Já (tj. Bůh) jsem též zvedl ruku a přisáhl jim na poušti, že je rozptýlím mezi pronárody a rozpráším po zemích,
20,24 protože se nedrželi mých řádů a znevažovali má nařízení, znesvěcovali mé dny odpočinku a vzhlíželi k hnusným modlám svých otců.
20,25 A TAK JSEM JIM DAL NEDOBRÁ (TJ. ĎÁBELSKÁ) NAŘÍZENÍ A ŘÁDY, SKRZE NĚŽ NEBUDOU MÍT ŽIVOT;
20,26 poskvrnil jsem je jejich vlastními dary, když prováděli ohněm vše, co otvírá lůno, ABYCH JE NAPLNIL ÚDĚSEM a oni poznali, že já jsem Hospodin.
Bůh nechtěl, aby se Izraelci s Kanánci stýkali. Neměli Kanánce ani jiné pohany normálně navštěvovat – proto neměli jíst pohanská jídla, ale jen čistý košer pokrm. Kanánský pronárod upaloval vlastní děti, provozoval homosexualitu, bisexualitu, incest (sex s rodiči, sourozenci), sex se zvířaty. Proto ho měli Izraelité vyhubit jako Bohem k smrti prokletý – podobně jako v době Abrahamově Bůh sám vyhubil homosexuální apod. obyvatele Sodomy. Avšak Izraelští vůdci Boha neposlechli, přátelili se s Kananejci, zkazili se proto od nich. Proto dle 26.verše upalovali izraelští odpadlíci od Mojžíšových zákonů své vlastní děti kanánským pohanským božstvům.
Abraham, který žil jako potulný host – kočovník na území Kanánu několik staletí před Mojžíšem, jak víme, svého syna nezabil. Bůh mu zázračným znamením zabránil udělat to, co dělali místní Kananejci.
Jsem přesvědčen, že když masy lidí velmi okatě uvidí, jak ti nejbohatší a nejvzdělanější mezi nimi dělají takové zvrácenosti, jako je homosex, bisexualitu a bestiální vraždění vlastních dětí, pak s úděsem procitnou a ztratí vůči těmto zvrhlíkům veškerou dřívější úctu a respekt. Pak se národy navrátí k Hospodinu, svému Bohu. DOKUD SI obelhaná společnost (dnes obelhaná zejména prohomosexuálními a propotratovými masmédii) CTÍ ZVRHLÍKŮ A KLANÍ SE JIM, NENÍ HODNA POZNAT (UVIDĚT SRDCEM) SVATÉHO HOSPODINA.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
|
|
Re: co s tým (Skóre: 1)
Vložil: roboz v Středa, 31. leden 2007 @ 17:38:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Tie výroky sú zo stránky mýty a pravda či tak podobne.
xcel som zistiť čo si myslíte o obetiach bohu, prečo ich asi vyžadoval a čo si možno predstaviť pod posvěcením. či to je jednoducho zarezanie, či to patrilo kňazom, či to bolo akože Božie a napríklad sa to považovalo za tabu a bolo viac menej voľné. napr. budhisti majú pekný zvyk obetovať bohom, zvieratko pustia kňazi, mnísi na slobodu.
ak sa napr. zarezali tie zvieratká, a dávali sa na rovnakú úroveň s deťmi, čo sa dialo s prvorodenými. mali byť obetovaný, posluhovať kňazom a robiť im napr. ,,oxranku" alebo väčšinou boli len vyplatený?
Boh vyžadoval často aj vojnovú korisť z dobytýx miest, to bolo tiež pre koho, boží podiel alebo podiel prorokov, kňazov? čo sa stým podielom robilo? alebo je to tak, že sa to presne nedá vypátrať? Je to zahmlené a nerozpisuje sa to nikde bližšie, napr. v židovskýx spisox inýx, v tóre či iných knihách čo nemáme v biblii?
potom je tam pekná pripomienka pre týx čo dobreže nevidia v ježišovi Hospodina. ten hospodin čo xcel zabiť mojžiša asi nie je veľmi podobný na mierumilovného a pokorného ježiša novej zmluvy. aj ked dal vlastne tvrdšie prikázania: nie nezabite či nesmilnite ale ani na to nepomyslite. každopádne je to zložitejšie dodržať. ne tak?
|
Re: co s tým studium historie (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Pondělí, 05. únor 2007 @ 00:20:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, je to viacvrstvový jav,
a) mimo Palestinu a pod. to vyzeralo tak:
s času na čas sa obetovalo zviera niektorému totemu alebo božstvu, časť sa spálila, krv vyliala a pod, maso sa uvarilo a zjedli to zúčastnení. Etnológovia odhadujú, že sa tak doplňovala strava o bielkoviny. V Tichomorí sa napríklad ešte udržiaval zvyk, že nož, ktorým bolo zviera zabité bol obvinený, odsúdený a za trest hodený do mora. To on za to mohol, nie ľudia (tí sa iba najedli).
b) Podobné sa dochovalo ešte u starého Ríma a svadčí o tom slová apoštola Pavla, kde píše o hostinách pri modlách.
Pozývali aj kresťanov, ktorí tým bohom neverili a bola to susedská hostina. Pavol poznamenáva, že sa tomu síce neverí, ale može sa stať, že niekto z ostatných kresťanov by v tom videl službu modlám (nie priatelské pozvanie na hostinu) a tak je treba jeho vieru ušetriť a nechodiť tam - aj keď na modly neveria.
O tom píše Biblia (opisujem z českého vydania):
1. Korintským 8,1 , Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že 'všichni máme poznání'. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje.
8,4, Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.
8,7 Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; Jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno.
8,10, Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám?
8,11 Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby - bratr, pro kterého Kristus zemřel!
8,12 Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.
8,13 A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.
10,19, Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo, že modla něco znamená?
a tiež 1 Kor 6,13 Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo;
c) ale obetovanie podla Tóry bolo niečo iné – obeť na uzmierenie hriechov a na lúbeznú voňu pre Hospodina.
d) obetovanie pred touto dobou sa dialo tiež, viď príbehy Abraháma, Izáka a Jákoba a bolo to pre Hospodina, to bola prastará doba patriarchov, praotcov, veme o nej menej,
e) Hospodin podla oznámenia od Mojžiša si robí nárok na všetko prvorodené, ale nemusí sa zabiť ako obeť, keď sa vykúpi. U ľudí je to tak: buď by ostal v službe Hospodina (ako Samson) a volala sa Nazirejský, neholil sa, nepil víno, alebo sa vykúpi za dobytok, alebo za peniaze, potom može žiť civilným životom. Extra trieda Leviti boli od začiatku prvotinou Hospodina, slúžili mu celý život.
Ostatné vedomosti sú skromné, boli aj výnimky (Gedeon, levítsky mládebnec u Míchy atd., kráľ Saul sa nenaučil správne rozlišovať a pod.)
Izraelci znali svoj život a poznámky sú napísané ako pre tých, ktorý to všetko dopodrobna poznajú, ale my po 3000 a viac rokoch musíme dokonštruovať poznanie, alebo habkať v dohadoch. |
]
|
|
|
|
