poslal joker Těsně před americkými volbami do kongresu byl přinucen rezignovat jeden z nejvlivnějších představitelů amerického evangelikalismu, pastor Ted Haggard z Colorado Springs. Prokázalo se, že udržoval homosexuální styk a zřejmě rovněž bral drogy. Podobný skandál se dostal na přední strany světského tisku dokonce i u nás, když se podobná věc provalila na pražského biskupa husitské církve Karla Bicana. V Polsku v nedávných dnech propukl skandál jiného druhu: Těsně po uvedení do funkce varšavského arcibiskupa rezignoval Stanislav Wielgus, neboť se prokázala jeho spolupráce s komunistickou tajnou službou.
Zaujalo mne vyjádření psychologa Slavomila Hubálka, který byl tázán, jak je možné, že kněží, kteří by měli něco vědět o pokání a odpuštění, do poslední chvíle zatloukají. Slavomil Hubálek řekl, že v této věci není žádný rozdíl mezi kněžími a ostatními lidmi.
Případ Stranislawa Wielguse je nepochybně z poněkud jiného soudku než případ Tedda Haggarda a Karla Bicana. Biskup Wielgus mohl selhat pod nátlakem, byť se zdá, že mu šlo zejména o to, aby se mohl věnovat své profesní kariéře a vyjet na studia do ciziny. Spojnice je ovšem v tom zatloukání.
Kdysi jsem četl větu, která mi hluboce utkvěla nejen v paměti, ale i v srdci: Církev je jediné společenství, kde podmínkou členství je nehodnost kandidátů. A když jsem kdysi sám uvažoval o rezignaci poté, co jsem si uvědomil svá selhání, jeden starý moudrý bratr mi řekl: „Víš, Dane, pomineme-li Ježíše Krista, postavil Bůh své dílo na třech významných vrazích: Mojžíšovi, Davidovi a apoštolu Pavlovi.“
Ano, v církvi mohou být i vrazi. Mohou v ní být cizoložníci, zloději, tuneláři, prostitutky, pasáci a drogoví dealeři. Nejde příliš o to, co jsme spácha-li – v tom jsou mezi námi rozdíly pouze relativní. Je jediná věc, kterou, věřím, Kristus ve své církvi nestrpí. Tou věcí je pokrytectví. Věřím, že pokrytectví souvisí s hříchem rouhání proti Duchu svatému. Přesvědčuje mne o tom příběh Ananiáše a Zafíry.
Ani zdaleka netvrdím, že bratru Haggardovi či bratru Bicanovi nemůže být odpuštěno. Tvrdím pouze, že podobně jako v případě krále Davida nebylo nejvážnějším hříchem ani cizoložství s Batšebou, ani vražda Uriáše Chetejského, ale pokrytectví, i v jejich případě není největším hříchem homosexuální vztah, ale pokrytectví.
Když padli Ananiáš a Zafíra, na všechny padla veliká bázeň. Nepřeji si, aby se zmíněným bratrům stalo totéž, toužím ale po tom, aby na církev padla veliká bázeň. Bylo by smutné, kdyby v čele církve stáli dejme tomu lidé vzteklí a ješitní. Ale to by ještě nerušilo samu podstatu církve. Pokrytectví je však schopno zničit nejen jednotlivce, ale i celé sbory a denominace.
(C) Dan Drápal, převzato z: dan.drapal.org
