Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 239, komentářů celkem: 429555, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 496 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

ivanp
rosmano
Danny42

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116479345
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY?
Vloženo Úterý, 21. listopad 2006 @ 15:29:30 CET Vložil: Bolek

Kázání poslal Gregorios777

Jak Bůh tak ďábel bojují o naši duši. Lidský duch věřícho je věčně spasen. Duše věřícího však buď zůstává ve vlastnictví ďábla nebo je skrze učednictví na cestě do vlastnictví Boha. Na výsledku tohoto boje a na naší spolupráci v něm, nezávisí naše spása – ta je dána spásou našeho ducha a je zdarma. Ale závisí na něm naše odměna nebo trest, které sklidíme před soudnou stolicí Krista.

Již od samého počátku Bible byl zřejmý rozpor mezi životem VÍRY v Boží Slovo a mezi životem DUŠE, který se praktikuje skrze to, co VIDÍME. Na příkladu Evy v ráji ( Gn 3, 1-6 ) vidíme, jak se satanovi podařilo dostat ji z úrovně VÍRY na úroveň jejích 5 fyzických smyslů, tedy na úroveň DUŠE ( zrak, sluch, hmat, čich a chuť ), neboli žádost těla, žádost očí a pýcha života ( 1Jan 2,16 ), neboli to, co je ve SVĚTĚ. Duše a svět jsou velmi úzce propojeny. Pán Ježíš řekl: „Neboť co jest platno člověku, kdyby všechen SVĚT získal, své pak DUŠI uškodil“ ( Mt 16,24-26 // Lk 9,23 ). Ďábel za naši duši nabízí všechny možné požitky světa. V rámci žádosti těla nabízí např. hudební modlářství ( potěšení sluchu ), různé druhy nelegálního sexu ( hmat ), obžerství a opilství ( chuť ). V rámci žádosti očí nabízí různé OBRAZY ( se sexuálním podtextem, s podtextem módy či moderního designu např. automobilů, či s podtextem umění a kultury ). V rámci pýchy života nám nabízí touhu po postavení světoznámých Božích služebníků ( ve své režii ), snaha mít co největší sbor ( pokud možno megasbor ), okultní hříchy ( čarování, věštění ), ale také rouhání, vzpouru, pomluvy a utrhání, nenávist, závist, sváry, hněv a dráždění ). Zatímco žádost těla a žádost očí je poskvrnou těla, pak pýcha života je poskvrnou ducha ( 2Kor 7,1 ). Existuje i kombinace obou ( např. vražda, sekta, rvačka ). Naproti tomu Bůh naší duši nabízí OBŽIVENÍ skrze Ducha svatého a Boží Slovo, tedy spásu duše ( Jak 1,21 ), skrze poslušnost ( 1Pt 1,22 ). Podmínkou je ovšem ZTRÁTA naši staré ( světské ) duše a totální oddělení se od světa a všeho, co v něm leží ( Mt 10, 37-39 // Lk 17, 32-33 // Mt 16, 24-26 // Mt 10, 37-39 // Lk 14, 26-27+ 33 ). Kdo tedy žije v duchu ( duchovní věřící ), je orientován stále na Slovo Boží v Duchu svatém – na živé Slovo Boží ( réma ) a také na psané Slovo ( logos ). Když říkám v Duchu svatém, mám na mysli také v našem lidském duchu, neboť , kdo se připojuje k Pánu, je jeho lidský duch s Duchem svatým jeden duch, neboť Duch svatý v něm ( v duchu ) přebývá ( 1Kor 6,17 // Jan 3,6 // Ř 8,16 ). Duchovní věřící však usiluje také o OBŽIVENÍ a SPÁSU duše. A to znamená maximální možné sebezapření pokud jde o duševní ( světské, zemské ) věci ( Mt 16,24 ). Snad základní a nejnebezpečnější součástí světskosti je ŽÁDOST OČÍ. Z ní totiž pak pramení také žádost těla. Žádost očí je úzce spojena s OBRAZY všeho druhu. Proto již v Desateru přikázání je varování :“Neučiníš sobě RYTINY, ani jakého PODOBENSTVÍ věcí, které jsou na nebi svrchu, ani těch, které na zemi dole, ani těch, které u vodách pod zemí“ ( Ex 20,4 ). Nevyhnutelně potom totiž dochází ke klanění a ctění těchto OBRAZŮ, minimálně v srdci. Zkuste se dívat na jakýkoli hezký obraz a přitom se mu v srdci alespoň trochu neklanět. Také v Dt 4,12 Bůh varuje:“I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně, HLAS SLOV slyšeli jste, ale OBRAZU žádného jste neviděli.“ Duchovního věřícího proto žádné OBRAZY nezajímají, bere je jako projev modlářství. Je jedno, zda se jedná o obrazy, které vidí svýma očima na ulici, doma, v přírodě nebo kdekoli jinde. Lhostejno, zda se jedná o OBRAZY v televizi, časopisech, či v umění a kultuře ( sochy, obrazy, fotografie ), v počítačových hrách nebo v pouhé naší fantazii. OBRAZ si vytváříme již delším pohledem na cokoli hmotného. Jak říkali staří židovští rabíni: „Když se budeš delší dobu dívat třeba na strom, již jsi si v srdci vytvořil obraz.“ Každý OBRAZ vyvolává city a pocity duše, které jsou na úplně jiné kvalitativní úrovni, než city a pocity pramenící z Ducha svatého skrze Slovo Boží. Chceme-li tedy duchovně růst, musíme zavrhnout všechny OBRAZY, tj. vše, co je nám zprostředkováno skrze VIDĚNÍ našich očí. Neboť obrazy souvisí s modlářstvím a modlářství nevyhnutelně vyvolávají. Ať chceme nebo nechceme. Správný směr pohledu popisuje apoštol Pavel v 2Kor 4,10-18, kde mluví o zapření duše ve smrti ( v. 10-12 ), duchovním růstu vnitřního člověka, který z toho vyplývá a o převelmi velikém břemenu Boží slávy, „když NEPATŘÍME na ty věci, které se VIDÍ, ale na ty, které se NEVIDÍ. Neboť ty věci, které se VIDÍ jsou ČASNÉ, ale které se NEVIDÍ, jsou věčné.“ Ty věci, které se VIDÍ, jsou OBRAZY hmotných věcí různého druhu. Ty věci, které se nevidí, jsou Neviditelný Pán a Jeho Duch a Slovo. Proto je Boží lid lidem SLOVA a nikoli OBRAZŮ. Proto nás také list Kolosenským 3, 1-2 vybízí: „Protož povstali-li jste s Kristem, VRCHNÍCH věcí hledejte, kde Kristus na pravici Boží sedí. O SVRCHNÍ věci pečujte, ne o ZEMSKÉ.“ Ze stejného důvodu nás Pán Ježíš vybízí k zapření své duše ( sebe sama ) a k nesení svého kříže. Protože žijeme-li skrze OBRAZY, místo abychom žili ve Slově, žijeme v těle a ve světě a jsme tělesní a světští. Žijeme pouze nestabilním životem svých pocitů, který jde stále nahoru a potom opět dolů. Jsme otroky vnějších okolností. Božím záměrem je pro nás, abychom žili v Duchu a Pravdě ( Slově ), patříce na vnitřního Krista v našem duchu. Nemůžeme Boha ctít v duchu tohoto světa, jsme-li duševní, protože žijeme z obrazů. Spravedlivý bude žít z víry, tedy z každého Slova vycházejícího skrze ústa Boží ( Lk 4,4 ). Ve Fil 3, 18-19 apoštol Pavel nazývá ty bratry, kteří stojí o ZEMSKÉ věci, NEPŘÁTELI KŘÍŽE Kristova. Co je však nejhorší – ve stavu naší duševnosti a světskosti nemůžeme být dobrými pastýři sobě navzájem. Protože „dobrý pastýř DUŠI svou pokládá za ovce“ ( Jan 10, 11 ). Máme-li si vzájemně sloužit, pak SLUŽBA znamená toto:“Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on SLOUŽIL, a aby DAL ŽIVOT ( duši ) svůj mzdu vykoupení za mnohé“ ( Mt 20, 28 ). I my máme za bratří duše klásti ( Jan 15, 12-13 // 1Jan 3,16 ). V této věci není žádná neutrální oblast. Buď jsme dobrými pastýři, anebo jsme samozvanými násilnickými vládci, zneužívající své moci nad lidem ( což je význam řeckého slova „panují“ v Mt 20, 25 ). Nic mezi tím není. Buď jsi dobrý pastýř nebo násilnický vládce. A tak to v Božím lidu nemá být ( Mt 20, 25-28 ). Můžeme být buď jako Pán Ježíš anebo jako římský císař Nero – nic mezi tím. Duchovní život v Duchu a ve Slově vyplývající ze zapření naší duše, je základním ukazatelem toho, zda činíme Boží vůli a zda neseme ovoce Ducha nebo zda nečiníme Boží vůli, ale NEPRAVOST ( Mt 7,21 ). To, zda je Ježíš reálně naším Pánem nebo ne. To zda nás Ježíš ZNÁ nebo ne. Je to ústřední bod, který rozhodne o našem vstupu do Království Božího ( Kristova ) na zemi nebo o našem vyvržení z něj ( ne ze spásy!). Přesně o tom hovoří Mt 22, 1-14 a Lk 14, 16-35. Pozvaní na svatbu zde místo svatby raději zvolili pozemské věci ( OBRAZY – modly ), které pro ně byly důležitější a proto nikdo z těchto pozvaných do Království nevstoupí a neokusí Pánovy večeře, protože odmítli ZAPŘÍT SVÉ DUŠE a zůstali SVĚTŠTÍ. Zatímco naše věčná spása je ZDARMA a nevyžaduje po nás NIC jiného, kromě VÍRY, tak následování a poznání Boha a Krista a zjevení hloubek jeho Slova NENÍ ZDARMA, ale vyžaduje od nás zase naopak VŠECHNO ( Lk 14,33 ). Za spásu duše se musí ZAPLATIT CENA a to cena nejvyšší – náš život, naše duše. Olej v nádobkách ( v duši ), si musíme KOUPIT ( viz. moudré a hloupé panny ). Znamená to totální oddělení od světa a totální zapření ( usmrcení, ztrátu ) své staré duše, aby mohla být OBŽIVENA svatým Olejem Ducha. A také totální vydání svého fyzického těla k činění Boží vůle. Abychom vstoupili do Království, musíme být alespoň na cestě k tomuto.


"Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 21 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Žijeme v Duchu skrze Slovo nebo v duši skrze OBRAZY? (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Úterý, 21. listopad 2006 @ 16:54:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Zdravim Gregorie,

Mam otazku, ktera ne uplne souvisi s clankem.

Oba se shodneme na tom, ze je-li clovek opravdu v Bozich ocich spasen, nemuze spaseni ztratit.

Kdyz ale treba clovek prestane verit v ospravedlneni z pouhe milosti a zacne spolehat na skutky a v tomto bludu setrva, neznamena to, ze nikdy skutecnym krestanem nebyl a spasen tedy nebude, protoze jeho vira byla falesna?

Nasledujici vers z listu Galatskym mi pripada silnejsi, nez jen skoda pro dusi:

Ga
5,2 Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje.

nebo

Ga
5,4 Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.

zajima me, jak to vidis

v pokoji

reformovany



Re: Žijeme v Duchu nebo v duši a co přemýšliví filosofové a jazykoznalci? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Středa, 22. listopad 2006 @ 09:07:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Gregoriosi,
vidím, že slovo ´´duše´´se zde skloňuje v několika smyslech (výkladech), často ve významu ´život´ (.....aby DAL ŽIVOT ( duši ) svůj mzdu vykoupení za mnohé“.....),
někdy jako pojem něčeho vnitřního, na čem záleží člověk (....Ježíš vybízí k zapření své duše ( sebe sama )....), a přece bychom se měli snažit o JEDNOTNÉ pochopení o co jde.
Jinak zažíváme slovní (a pojmový) zmatek z více použití, viz vytržené citace ze slov článku:
.....o duševní ( světské, zemské ) věci.....
.....Žijeme pouze nestabilním životem svých pocitů,.....
.....ze zapření naší duše, je základním ukazatelem....
.....náš život, naše duše.....
.....totální zapření své staré duše, aby mohla být OBŽIVENA.....

Ale nejvíce se mi zdá, že máš na mysli toto:
... podařilo dostat ji z úrovně VÍRY na úroveň jejích 5 fyzických smyslů, tedy na úroveň DUŠE ( zrak, sluch, hmat, čich a chuť ),...
Máme tedy nejasnost.
Jednak potřebujeme
1) znát ´věc´ (to, co se nazývá hned duše, hned pocity, hned život),
a 2) jednak potřebujeme znát co to znamená to označení ´duše´ v textech (protože v těch se to nazývá hned duše, hned pocity, hned život).
Máme tu dva problémy, které bych nazval takto:
a) co to je ´uvnitř´ člověka?
b) co s označením v písmech.
Protože mluví-li se několika jazyky co do významu (i když stále mateřštinou), je to na pováženou.
Odkazuji proto k pečlivému zkoumání, které už předtím udělali filosofové, bez přihlédnutí k hebrejštině, totiž tise snažili porozumět, ´z čeho se skládá člověk´. A pak tím můžeme vyřešit speciální jazykové otázky, jako že někdy se používá slovo ´duše´ ve významu ´život´ a to je jazykový problém, podobně jako se používá slovo ´tělo´ ve významu ´osoba´, nebo ´bytost´ve slovních spojeních jako ´tělo živé´,
viz 2. Samuelova 19,12 : Bratří moji jste, kost má a tělo mé jste....
Ezechiel 21,5 : I zvíť všeliké tělo, že jsem já Hospodin...
Genesis 6,17 : Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře....
V Gene 6, 17 je vidět, jak se nakládá se slovem ´tělo´a také se ´duch života´.
Filosofové ale, nezávislí od toho, co se mluví, se snaží najít význam ´věcí´ (toho, co je), ne tolik význam slov (ačkoliv analýze slov také věnovali pozornost.
Protože se tu prolínají tři oblasti: oblast skutečna, oblast slov použitých v projevech (písmech) a oblast myšlení (snažení filosofické), poznamenám jen stručně poznámky z oblasti ´přemyšlování ´(to je slovo kralického typu), to je od filosofů (útržkovitě), ti se totiž snažili poznat ´to jak věci jsou´ a potom to systematicky vyjádřit.
a) V době Platona – duše se v těle rozpomíná na to, co znala dříve, než se dostala do těla (symbol stínů v jeskyni),
b) jeho žák Aristoteles uvažoval, že je něco, co řídí pohyb těla, mrtvé hmoty. Protože ani ruka se nepohne, když já nechci a to, co zprostředkuje pohyb je rozprostřeno po celém těla, nazval to entelechie (moderně se mluví třeba ´jemnohmotné´ tělo v hranicích ´hrubohmotného´). Zvířata mají také entelechii, ale nemají věčného ducha, entelechie se porušuje při smrti těla, tedy zvířata psychicky po smrti netrvají (dle Aristotela, zvěčnělého býka Sarapise se to netýká).
c) v prvních stoletích se používalo schéma tří částí: tělo – duše – duch.
Z toho duch člověka je věčný (jiskra Boží, nezničitelná), ale pro spory došlo ke drastickému zjednodušení bude se říkat jen o nesmrtelné duši a hmotném těle a nic více (kterýsi sněm, snad v Nikaji, nevím zpaměti). To bylo pro spory typu :
- Ježíš byl prorok, ale člověk (Ariáni),
- Ježíš byl čisté vtělené Božství, neměl opravdové tělo, ale vypadal, jako by ho měl, a netrpěl na kříži, protože Božství nemůže trpět,
- varianta: ale místo něj ukřižovali Šimona Kyrenského,
- měl Ježíš jednu podstatu, nebo dvě ? atd.,
spory ani neumím pojmenovat podle názvu směrů, neumím rozlišit Paulikinány, doketisty, donatisty, ariány atd.
Tak bylo drasticky omezeno počítání složek člověka na dvě a byl konec sporům (snad).
Z textů e pozoruhodné, co řekla Marie při návštěvě své příbuzné Alžběty: viz Magnificat, neboli Chvalozpěv Marie :
Luk 1,46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, 1,47 A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém, (kralický překlad) ,
nebo : 1,46 Maria řekla: "Duše má velebí Pána, 1,47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, (ekumenický překlad),
ale Slovo na cestu se umně vyhýbá sporům (jádru sporů) a překládá :
1,46 Nato se Marie začala modlit: "Celým srdcem chválím Pána ,
1,47 a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
(ani slovo o duši nebo duchu).

d) v době Napoleona jeden abbé jménem Condillac uvažoval, co by se stalo, kdyby soše někdo přidal smysly, socha by viděla, slyšela atd. a jednala by jako člověk. Domníval se, že to záleží na smyslech. Nazývá se to sensualismus. Napoleon to uznal za státní (filosofickou) doktrínu. Ovšem, hodilo se mu myslet si, že člověk nemyslí, necítí srdcem, nemá milosrdenství atd.
e) Feuerbach, Helvetius, Marx a jiní uvažovali jen o hmotě, duši neuznávali. Měli jednosložkový obraz člověka. Lenin psal, že myšlení je jemně diferencovaný pohyb mozkové hmoty (dnes by elektronický pohled byl, že je to složitá autonomní síť, opět se neuplatňuje vyšší poznání ani cit). Telepatii neumějí vysvětlit, ani nevěří na mimosmyslové poznání, jsou na úrovni Condillacovy sochy.
f) moderní směry jsou fascinované proměnlivostí jevů a samotnou existencí a jejím prožíváním, nevím, jestli se nějak věnují ´struktuře člověka´.
g) Buddhisté se spoléhají na učení Buddhy, že člověk je ´složenina z prvků´, která po smrti přestává být spojená a rozpadá se na části, o duši se nemluví, asi proto, že pojem duše (Átman) byl v Indii tak samozřejmý, jako nám vzduch a nebylo třeba o to uvažovat.
h) sv. Augustin prý napsal, že ´jak duch s tělem souvisí, to člověk nepochopí, a přece jen v tom spojení je celý člověk´. (podle Aristotela tedy nechápeme úlohu, jak působí v těle entelechie),
i) podle starého Egypta se po smrti rozpadá nehmotná část člověka na tři části nazvané ba, ka, cha a jedna z nich (ka) nese charakteristické vlastnosti osobnosti, která žila. Má-li duch štěstí, že je očištěn a správně ohodnocen na vahách Seta podle svého spravedlivého života, přichází do zlaté oblasti Boha a už se nevrací zpět do vtělení na zem.
Také Chassidé prý mají v nauce, že člověk má ´tři duše´ (víc jsem o tom neslyšel).
j) v Indii jde počet částí až na sedm, ve viditelném, hmatatelném těle je dalších šest, některé přesahují fyzicky oblast hmotného těla, obklopují člověka (a proto je nám v blízkosti někoho dobře, u jiného méně), nejvyšší je podstatou totožná s Bohem (starý název v Evropě: ´jiskra Boží´) a ta je nesmrtelná.
= = Když tedy se mluví o tom, starou duši nahradit jinou, vykoupenou, nevím, jestli se jedná o přestavbu jako při rekonstrukci domu, nebo totální omlazení duše jako by vyměnila své buňky (kdyby měla buňky) za nové, mladé, nebo za úplně jinou stavební matérii, ale je to ´nový člověk´.
Zmatky okolo toho, že jednou je duše totožná s pojmem život (dát duši svou za někoho), jindy, že to je ´to uvnitř´, nebo ´to, co vnímá Boha´, ´co žije s Bohem´, nebo tím pověřit ´ducha´, to přisuzuji potížím pojmového typu. Ačkoliv – měli bychom znát, co je co.
Miro



Re: Žijeme v Duchu nebo v duši - a co je DUŠE? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 25. listopad 2006 @ 19:07:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Slovo ´duše´ se možná používá trochu ´volně´, jak je vidět z několika citátů (v závorce jiný smysl) :
Skutky 2,43, I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly. (zde duše jako živábytost)
Římanům 2,9, Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka. (tady něco mezi živou bytostí a něčím, co žije ´uvnitř člověka´)
Matouš 27,50, Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši. (zde ve smyslu přestal žít, a také tedy odešla duše z těla, ale co zde naděláme, když posléze následuje vzkříšení, to je velmi nelehký úkol posoudit, co se míní slovem ´duše´, já bych to nechal, je to tajemství Pánovo),

Dva významy slova duše :
Matouš 16,26, Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou? (tady nejde o ´duši´ jako život, ale o něco cenného u člověka, protože by se tomu dalo uškodit a má se to chránit),
Matouš 16,25 , Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. (to cenné, nad čím se má bdít, aby se tomu neuškodilo, se tady hodnotí ještě jinak, nepochybně na ní máme dbát, ale až dokud? kdyby to pokračovalo, přestane to mít žádoucí smysl, je třeba přejít ´od něčeho k něčemu´, nebo ´odněkud někam´, jak rozebrat bratr 777 , k lepšímu stavu, výměnou horšího na lepší).

Ve stručnosti (Bible oplývá stručnými slovy a velmi zhuštěnou mluvou) :
podobně jak předpověděl 777:
Matouš 10,39, Kdo nalezne duši svou, ztratíť ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.
a jak jsem namítal dříve v porozumění pro to, že někdy je třeba vypěstovat duševno (podle hesla : od piva k Bohu)
První fáze – nalezení duše, ale potom nezůstat a pokračovat dále :
druhá fáze : výměnu druhu duše na jiný, lepší druh duše, nebo přímo strukturálně : dostat lepší duši (protože bude podle Krista, ba přímo od Krista) výměnou za dřívější, méně ´kvalitní ´duši ´(dáli se to říci) (ale přece duši, sice pozemsky orientovanou, ale která překračuje pozemské zájmy),

Hádanka:
A už úplnou hádankou je použití slova ´duše´ ve větě:
Matouš 12,18, Aj, služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude.
Tady mluví Bůh. A jestliže používá slovo ´duše´, pak jde o něco vnitřního, vlastního Bohu, nebo o vyjevení, že zde mluví živá bytost Boží.
Tady bych přestal špekulovat.
Jsou přece jenom jistá tajemství, o kterých myslet sice smíme, ale opatrně bych se vyjadřoval. Protože : ´myšlení moje není jako myšlení vaše´ říká Bůh. A my se snažíme vzhůru. Neměli bychom také někdy být zticha, než přijde naše poznání ?
Miro



Stránka vygenerována za: 0.29 sekundy