Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Jak Bůh tak ďábel bojují o naši duši. Lidský duch věřícho je věčně spasen. Duše věřícího však buď zůstává ve vlastnictví ďábla nebo je skrze učednictví na cestě do vlastnictví Boha. Na výsledku tohoto boje a na naší spolupráci v něm, nezávisí naše spása – ta je dána spásou našeho ducha a je zdarma. Ale závisí na něm naše odměna nebo trest, které sklidíme před soudnou stolicí Krista.

Již od samého počátku Bible byl zřejmý rozpor mezi životem VÍRY v Boží Slovo a mezi životem DUŠE, který se praktikuje skrze to, co VIDÍME. Na příkladu Evy v ráji ( Gn 3, 1-6 ) vidíme, jak se satanovi podařilo dostat ji z úrovně VÍRY na úroveň jejích 5 fyzických smyslů, tedy na úroveň DUŠE ( zrak, sluch, hmat, čich a chuť ), neboli žádost těla, žádost očí a pýcha života ( 1Jan 2,16 ), neboli to, co je ve SVĚTĚ. Duše a svět jsou velmi úzce propojeny. Pán Ježíš řekl: „Neboť co jest platno člověku, kdyby všechen SVĚT získal, své pak DUŠI uškodil“ ( Mt 16,24-26 // Lk 9,23 ). Ďábel za naši duši nabízí všechny možné požitky světa. V rámci žádosti těla nabízí např. hudební modlářství ( potěšení sluchu ), různé druhy nelegálního sexu ( hmat ), obžerství a opilství ( chuť ). V rámci žádosti očí nabízí různé OBRAZY ( se sexuálním podtextem, s podtextem módy či moderního designu např. automobilů, či s podtextem umění a kultury ). V rámci pýchy života nám nabízí touhu po postavení světoznámých Božích služebníků ( ve své režii ), snaha mít co největší sbor ( pokud možno megasbor ), okultní hříchy ( čarování, věštění ), ale také rouhání, vzpouru, pomluvy a utrhání, nenávist, závist, sváry, hněv a dráždění ). Zatímco žádost těla a žádost očí je poskvrnou těla, pak pýcha života je poskvrnou ducha ( 2Kor 7,1 ). Existuje i kombinace obou ( např. vražda, sekta, rvačka ). Naproti tomu Bůh naší duši nabízí OBŽIVENÍ skrze Ducha svatého a Boží Slovo, tedy spásu duše ( Jak 1,21 ), skrze poslušnost ( 1Pt 1,22 ). Podmínkou je ovšem ZTRÁTA naši staré ( světské ) duše a totální oddělení se od světa a všeho, co v něm leží ( Mt 10, 37-39 // Lk 17, 32-33 // Mt 16, 24-26 // Mt 10, 37-39 // Lk 14, 26-27+ 33 ). Kdo tedy žije v duchu ( duchovní věřící ), je orientován stále na Slovo Boží v Duchu svatém – na živé Slovo Boží ( réma ) a také na psané Slovo ( logos ). Když říkám v Duchu svatém, mám na mysli také v našem lidském duchu, neboť , kdo se připojuje k Pánu, je jeho lidský duch s Duchem svatým jeden duch, neboť Duch svatý v něm ( v duchu ) přebývá ( 1Kor 6,17 // Jan 3,6 // Ř 8,16 ). Duchovní věřící však usiluje také o OBŽIVENÍ a SPÁSU duše. A to znamená maximální možné sebezapření pokud jde o duševní ( světské, zemské ) věci ( Mt 16,24 ). Snad základní a nejnebezpečnější součástí světskosti je ŽÁDOST OČÍ. Z ní totiž pak pramení také žádost těla. Žádost očí je úzce spojena s OBRAZY všeho druhu. Proto již v Desateru přikázání je varování :“Neučiníš sobě RYTINY, ani jakého PODOBENSTVÍ věcí, které jsou na nebi svrchu, ani těch, které na zemi dole, ani těch, které u vodách pod zemí“ ( Ex 20,4 ). Nevyhnutelně potom totiž dochází ke klanění a ctění těchto OBRAZŮ, minimálně v srdci. Zkuste se dívat na jakýkoli hezký obraz a přitom se mu v srdci alespoň trochu neklanět. Také v Dt 4,12 Bůh varuje:“I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně, HLAS SLOV slyšeli jste, ale OBRAZU žádného jste neviděli.“ Duchovního věřícího proto žádné OBRAZY nezajímají, bere je jako projev modlářství. Je jedno, zda se jedná o obrazy, které vidí svýma očima na ulici, doma, v přírodě nebo kdekoli jinde. Lhostejno, zda se jedná o OBRAZY v televizi, časopisech, či v umění a kultuře ( sochy, obrazy, fotografie ), v počítačových hrách nebo v pouhé naší fantazii. OBRAZ si vytváříme již delším pohledem na cokoli hmotného. Jak říkali staří židovští rabíni: „Když se budeš delší dobu dívat třeba na strom, již jsi si v srdci vytvořil obraz.“ Každý OBRAZ vyvolává city a pocity duše, které jsou na úplně jiné kvalitativní úrovni, než city a pocity pramenící z Ducha svatého skrze Slovo Boží. Chceme-li tedy duchovně růst, musíme zavrhnout všechny OBRAZY, tj. vše, co je nám zprostředkováno skrze VIDĚNÍ našich očí. Neboť obrazy souvisí s modlářstvím a modlářství nevyhnutelně vyvolávají. Ať chceme nebo nechceme. Správný směr pohledu popisuje apoštol Pavel v 2Kor 4,10-18, kde mluví o zapření duše ve smrti ( v. 10-12 ), duchovním růstu vnitřního člověka, který z toho vyplývá a o převelmi velikém břemenu Boží slávy, „když NEPATŘÍME na ty věci, které se VIDÍ, ale na ty, které se NEVIDÍ. Neboť ty věci, které se VIDÍ jsou ČASNÉ, ale které se NEVIDÍ, jsou věčné.“ Ty věci, které se VIDÍ, jsou OBRAZY hmotných věcí různého druhu. Ty věci, které se nevidí, jsou Neviditelný Pán a Jeho Duch a Slovo. Proto je Boží lid lidem SLOVA a nikoli OBRAZŮ. Proto nás také list Kolosenským 3, 1-2 vybízí: „Protož povstali-li jste s Kristem, VRCHNÍCH věcí hledejte, kde Kristus na pravici Boží sedí. O SVRCHNÍ věci pečujte, ne o ZEMSKÉ.“ Ze stejného důvodu nás Pán Ježíš vybízí k zapření své duše ( sebe sama ) a k nesení svého kříže. Protože žijeme-li skrze OBRAZY, místo abychom žili ve Slově, žijeme v těle a ve světě a jsme tělesní a světští. Žijeme pouze nestabilním životem svých pocitů, který jde stále nahoru a potom opět dolů. Jsme otroky vnějších okolností. Božím záměrem je pro nás, abychom žili v Duchu a Pravdě ( Slově ), patříce na vnitřního Krista v našem duchu. Nemůžeme Boha ctít v duchu tohoto světa, jsme-li duševní, protože žijeme z obrazů. Spravedlivý bude žít z víry, tedy z každého Slova vycházejícího skrze ústa Boží ( Lk 4,4 ). Ve Fil 3, 18-19 apoštol Pavel nazývá ty bratry, kteří stojí o ZEMSKÉ věci, NEPŘÁTELI KŘÍŽE Kristova. Co je však nejhorší – ve stavu naší duševnosti a světskosti nemůžeme být dobrými pastýři sobě navzájem. Protože „dobrý pastýř DUŠI svou pokládá za ovce“ ( Jan 10, 11 ). Máme-li si vzájemně sloužit, pak SLUŽBA znamená toto:“Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on SLOUŽIL, a aby DAL ŽIVOT ( duši ) svůj mzdu vykoupení za mnohé“ ( Mt 20, 28 ). I my máme za bratří duše klásti ( Jan 15, 12-13 // 1Jan 3,16 ). V této věci není žádná neutrální oblast. Buď jsme dobrými pastýři, anebo jsme samozvanými násilnickými vládci, zneužívající své moci nad lidem ( což je význam řeckého slova „panují“ v Mt 20, 25 ). Nic mezi tím není. Buď jsi dobrý pastýř nebo násilnický vládce. A tak to v Božím lidu nemá být ( Mt 20, 25-28 ). Můžeme být buď jako Pán Ježíš anebo jako římský císař Nero – nic mezi tím. Duchovní život v Duchu a ve Slově vyplývající ze zapření naší duše, je základním ukazatelem toho, zda činíme Boží vůli a zda neseme ovoce Ducha nebo zda nečiníme Boží vůli, ale NEPRAVOST ( Mt 7,21 ). To, zda je Ježíš reálně naším Pánem nebo ne. To zda nás Ježíš ZNÁ nebo ne. Je to ústřední bod, který rozhodne o našem vstupu do Království Božího ( Kristova ) na zemi nebo o našem vyvržení z něj ( ne ze spásy!). Přesně o tom hovoří Mt 22, 1-14 a Lk 14, 16-35. Pozvaní na svatbu zde místo svatby raději zvolili pozemské věci ( OBRAZY – modly ), které pro ně byly důležitější a proto nikdo z těchto pozvaných do Království nevstoupí a neokusí Pánovy večeře, protože odmítli ZAPŘÍT SVÉ DUŠE a zůstali SVĚTŠTÍ. Zatímco naše věčná spása je ZDARMA a nevyžaduje po nás NIC jiného, kromě VÍRY, tak následování a poznání Boha a Krista a zjevení hloubek jeho Slova NENÍ ZDARMA, ale vyžaduje od nás zase naopak VŠECHNO ( Lk 14,33 ). Za spásu duše se musí ZAPLATIT CENA a to cena nejvyšší – náš život, naše duše. Olej v nádobkách ( v duši ), si musíme KOUPIT ( viz. moudré a hloupé panny ). Znamená to totální oddělení od světa a totální zapření ( usmrcení, ztrátu ) své staré duše, aby mohla být OBŽIVENA svatým Olejem Ducha. A také totální vydání svého fyzického těla k činění Boží vůle. Abychom vstoupili do Království, musíme být alespoň na cestě k tomuto.