poslal akceS
"Stanu se velkou a významnou řekou", pravila Malá říčka. "Jednoho dne budu stejně tak slavná jako Nil, Orinoko nebo Amazonka. Budou po mně plout obrovské lodě a děti se o mně budou učit ve škole. Určitě to dokážu!" A tak se proplétala neúnavně horským údolím a přibírala do svého koryta kdejaký potůček, jen aby co nejdříve dosáhla svého cíle.
Náhle se jí postavila do cesty skála, ale Malá říčka se jí nezalekla. Rozhodla se skálu z obou stran obejít. A pak tlačila a tlačila - a protože byla čím dál silnější, skálu nakonec přece jen podemlela.
Další překážkou byla skalní stěna. Ale ani ta ji nedovedla dlouho vzdorovat. Malá říčka se vrhla vší silou proti ní. Kousek po kousku se prodírala skalní stěnou až ji nakonec přece jen zdolala. Na místě vznikla hluboká rokle. "Dokázala jsem to!", zajásala Malá říčka. "Zdolám všechno co se mi postaví do cesty! Jsem čím dál silnější!'
A tak se ubírala Malá říčka krajinou až se před ní objevil veliký a temný les. Haha, tyhle stromy jednoduše převrátím i s kořeny. "Z cesty!", křičela Malá říčka. A jak si umínila, tak to taky udělala. Převracela stromy jako by to byly zápalky.
Nakonec se octla Malá říčka - ne, to už nebyla Malá říčka, ale mohutná řeka - na okraji velké pouště, kde nemilosrdně pálilo slunce. "No tak tady jednoduše propluji!" rozhodla řeka a dala se na cestu. Ale horký písek začal vodu vysávat a řeku oslabovat. "Jen to ne, musím to zvládnout, musím se tady probojovat!" zvolala řeka a vrhla se vší silou vpřed. Ale už brzy se začala v horkém písku propadat. Zůstala po ní jen špinavá louže.
A tu uslyšela řeka hlas, volající z nebe: "Vzdej to! Přestaň se namáhat! Nemá to smysl! Tady neprorazíš! Nech to na mne! Pozvednu a přenesu tě! Svěř se mi!"
A řeka pravila: "Ano Pane, tady jsem."
Slunce vyzvedlo řeku vysoko do nebe a udělalo z ní mohutný oblak. A Bůh přenesl oblak přes poušť, nechal ho tam vypršet a udělal krajinu za pouští plodnou a úrodnou.
Jiří Sečka, KCO Náchod
