 |
Právě je 412 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116474576
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Měl Bůh Otec Matku?
Vloženo Čtvrtek, 14. září 2006 @ 13:30:00 CEST Vložil: xxx |
Měl Bůh Otec Matku?
Odpovídám: Neměl.
Měl Boží Syn - Slovo - svou Matku?
Myslím, že měl a má za Matku Ducha svatého, neboť Duch svatý je v hebrejštině ženského rodu a také proto, že lidé byli stvořeni na obraz a podobu Boží Trojice. První lidé byli: Adam, z jeho boku (žebra) Eva. Ze spojení Adama a Evy byl zplozen prvorozený syn, čili objevila se 1 rodina - lidská trojice.
Protože se Boží Syn - Slovo stal později v určeném čase zázračným početím v lůně Marie Panny člověkem, tak má od té doby dvě matky; Boží - Ducha svatého, lidskou - Marii pannu. Marie Panna (titul Panna - neboť počala zázračně z Boha).
Marie Panna NEEXISTOVALA DŘÍV než byla počata. Neexistovala před stvořením nebe, Země, času.
Bůh Otec, Syn, Duch svatý jsou nestvoření, věční. O Bohu platí, co bylo zjeveno Mojžíšovi v hořícím keři: "Jsem, který jsem". Toto neplatí o Marii Panně. Lidská matka Božího Syna byla, je a bude pouhým člověkem i když se tituluje termínem Bohorodička (staročesky Bohorodice). Ten termín znamená jen a pouze to, že Ježíš Kristus je Bůh; že Ježíš Kristus není pouhým člověkem prorokem. Termín se začal používat ve 4.století jako teologická obrana proti tomu, že bludař Arius podobně jako dnešní jehovisté kázal lež, že Ježíš není Bůh.
Není-li tato maminka Bohem, kdo to tedy je? Marie Panna je ŽENOU, kterou budou blahoslavit všechna pokolení kvůli tomu, že byla hodna dostat milost zázračně počít a porodit Ježíše Krista. Její pokora musela být ve srovnání s pokorou ostatních žen nesmírná. Proto si ji Bůh jako jedinou vybral! Viz Lukášovo evangelium, 1. kapitola, verše 47-48, kde Marie Panna sama o sobě říká, že Bůh je její Spasitel a že se k ní, ke své služebnici, sklonil v jejím ponížení. A že od této chvíle ji budou blahoslavit všechna pokolení.
Proč obzvláště katolíci říkávají Panně Marii maminko? Kvůli textu ze Zjevení Janova, 12. kapitoly:
1 A ukázalo se veliké znamení na nebi: ŽENA oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.
2 Ta ŽENA byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.
3 Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu.
4 Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ŽENU, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí.
5 Ona PORODILA DÍTĚ, SYNA, KTERÝ MÁ ŽELEZNOU BERLOU PÁST VŠECHNY NÁRODY; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu.
6 ŽENA pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní.
7 A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem.
8 Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi.
9 A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.
10 A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.
11 Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.
12 Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá."
13 Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ŽENU, která porodila syna.
14 Ale té ŽENĚ byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku.
15 A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl.
16 Ale země přispěla ženě na pomoc, otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil.
17 Drak v hněvu vůči té ŽENĚ rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova.
18 A drak se postavil na břeh moře.
Ve 12. kapitole Zjevení je popsán životopis lidské maminky Ježíše Krista.
ŽIVOTOPIS ZAČÍNÁ SOUČASNOSTÍ, že Marie Panna je v nebi. Viz verš 1: "...na nebi: ŽENA oděná sluncem...."
Pak se životopis vrací do minulosti, aby přesně popsal, kdo je tou ŽENOU.
Z 5. verše - „Ona PORODILA DÍTĚ, SYNA, KTERÝ MÁ ŽELEZNOU BERLOU PÁST VŠECHNY NÁRODY; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu“ - musí i nejhloupější pochopit, že verš je o Marii Panně a Ježíši Kristu.
Životopis končí informací o tom, že křesťané jsou potomky této ŽENY. Viz verš 17: "Drak v hněvu vůči té ŽENĚ rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova." Rozumím tomu tak, že tato ŽENA, maminka Ježíše Krista je i duchovní maminkou všech statečných křesťanů. Viz také: Matoušovo evangelium, 12. kapitola, verš 50: „Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka."
Kristus říkal své mamince - podle protestantů hanlivě - v Káni Galilejské a pod křížem ŽENO. Viz
Jan 2,4: Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ŽENO? Ještě nepřišla hodina má. (kralický překlad)
Jan 19,25-26: U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "ŽENO, hle, tvůj syn!" (ekumenický překlad)
Protestanté Bohu žel nepochopili, že Kristus apoštoly důrazně upozorňoval na to, že jeho maminka je tou ŽENOU předpověděnou v Genesis 3,14-15:
14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
15 Mezi tebe a ŽENU položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
To stejné nepřátelství draka-hada (had je drakem, který prokletím přišel o končetiny - výborně to vysvětlil Pavel Steiger) vůči ŽENĚ je popsáno jak na začátku Bible v Genesis 3,14-15; tak také na konci Bible ve Zjevení 12,13-17.
Protože víme, že Satanovi, maskovanému v Ráji v podobě draka-hada, rozdrtil na Golgotě Kristus svou obětí hlavu, tak víme, že tou ŽENOU je na 100% jeho maminka Marie.
Prosím, když čtete Bibli, proste Ducha svatého o pravdivý výklad, jinak budete stále poddáni v této věci chybným Kalvínovým výkladům, zbytečně hanícím maminku Marii. Křivdit Marii přece nechceme.
Co dělá dnes Marie Panna v nebi?
Domnívám se, že se modlí. Za modlitbu považuji veškerý verbální (slovní) i neverbální kontakt s Pánem Bohem.
Má smysl prosit Marii Pannu o přímluvnou modlitbu za mě, za mé bližní, za národy apod.?
Domnívám se, že podle Listu Jakubova, 5. kapitoly, druhé poloviny verše 16: „Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“, to smysl má. O Marii Panně ze Zjevení 12,1 na 100% víme, že je v Nebi. To znamená, že je díky Bohu na 100% spravedlivá. Přímluvné modlitby řady křesťanů, kteří sami sebe subjektivně pokládají za znovuzrozené, nemají takovou váhu jako modlitby skutečně spravedlivé, Bohu až do poslední chvíle věrné, Marie Panny.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
|
Serafime a Seraphime. Má rád Bůh modláře a uctívače model? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 14. září 2006 @ 17:29:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | V biblických proroctvích představuje čistá žena Boží věrnou církev. Žena, která je popsána jako nevěstka a smilnice představuje Boží lid, který odpadl (Ez 16; Iz 57,8; Jr 31,4.5; Oz 1-3; Zj 17,1-5).
Drak, „dávný had, zvaný ďábel a satan čekal, aby pohltil chlapce, onoho dlouho očekávaného Mesiáše, Ježíše Krista. Satan, bojující proti svému největšímu nepříteli Ježíši, použil římskou říši jako svůj nástroj. Nic, ani smrt na kříži nemohla Kristu zabránit v jeho poslání Spasitele lidstva.
Na kříži Kristus porazil satana. Ježíš, když mluvil o vzkříšení, řekl: „Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. (J 12,31) V knize Zjevení je zaznamenána nebeská píseň vítězství: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí... Proto jásejte nebesa i všichni, kdo v nich přebýváte! (Zj 12,10-12) Satanovo vypovězení z nebe omezilo jeho činnost. Již nemohl obviňovat Boží lid před nebeskými bytostmi.
Zatímco se nebe raduje, země je varována: „Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá. (Zj 12,12)
Satan dal průchod svému hněvu tím, že pronásledovat ženu - církev (Zj 12,13), která i když prožívala veliké utrpení, přece přežila. Málo obydlené oblasti země - „poušť poskytly Božím věrným útočiště během 1260 prorockých dnů nebo 1260 skutečných let (Zj 12,14-16; viz 4. kapitola, princip den za rok).
Na konci této zkušenosti „pouště se znovu objevuje Boží lid jako odezva na znamení blízkého Kristova návratu. Jan tuto skupinu označuje jako „ostatní... kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova (Zj 12,17). Ďábel nenávidí především tento ostatek (Zj 12,17).
Kdy a kde se odehrálo toto pronásledování? Jak k tomu došlo? Kdy se objevil ostatek? Jaké je jeho poslání? Odpověď na tyto otázky vyžaduje studium Písma i pohled do historie.
Velké odpadnutí
Nejprve byla křesťanská církev pronásledována pohanským Římem, potom po svém odpadnutí se pronásledování odehrávalo ve vlastních řadách křesťanů. Toto odpadnutí nebylo žádným překvapením - Jan, Pavel i Kristus ho předpověděli.
Ježíš, během svého posledního velkého rozhovoru s učedníky, je varoval před přicházejícím svodem: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. (Mt 24,4.24) Jeho následovníci prožijí „hrozné soužení , ale zůstanou naživu (Mt 24,21.22). Mocná znamení v přírodě znamenají konec tohoto pronásledování a ukazují na blízkost Kristova příchodu (Mt 24, 29.32.33).
Pavel také varoval: „Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. (Sk 20,29.30) Tito „vlci povedou církev k odpadlictví.
Pavel říká, že k tomuto odpadnutí dojde ještě před Kristovým příchodem. Bylo to tak jisté, že skutečnost, že k odpadnutí zatím nedošlo byla neochvějným znamením, že Kristův příchod není bezprostředně blízko. Apoštol říká: „Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože (Kristův příchod) nenastane, dokud nedojde ke vzpouře (odpadnutí) proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti (bezzákonnosti), Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a povýší se nade všecko, co má jméno Boží nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce usedne v chrámu (církev) Božím a bude se vydávat za Boha. (2 Te 2,3.4)
Již v době apoštola Pavla toto odpadnutí v omezené míře působilo. Metoda působení byla satanská „se vší mocí a divy i zázraky lživými a se všelikým podvodem nepravosti (2 Te 2, 9.10). Před koncem prvního století Jan říká: „Mnoho falešných proroků vyšlo do světa. A navíc dodává „Je to duch antikristův... který již nyní je na světě. (1 J 4,1.3)
Jak vůbec vznikl tento odpadlý systém?
Nadvláda „Člověka nepravosti . Když církev opustila svou `první lásku' (Zj 2,4), poskvrnila své čisté učení, vznešené mravní zásady osobního života a neviditelné pouto jednoty, které vytváří Duch svatý. Jednoduchost byla v bohoslužbě nahrazena formalizmem. Popularita a osobní vliv hrál stále větší a větší roli při výběru vůdců, kteří nejprve získali velkou autoritu místního sboru a potom usilovali o rozšíření své autority i na okolní sbory.
Správa místního sboru pod vedením Ducha svatého ustoupila církevní autoritě v rukou jediného představeného, biskupa, kterému byl každý člen sboru osobně podřízen a jen skrze něj měl přístup ke spáse. Od té doby vedení církve přemýšlelo, jak vládnout, místo toho, aby církvi sloužilo. „Největším už nebyl ten, kdo byl „služebníkem všech . Tak postupně vzniklo pojetí kněžské hierarchie, která vstoupila mezi člověka a jeho Pána.„
Se zmenšujícím se významem jednotlivce a místního sboru, se římský biskup stával nejvyšší mocí křesťanství. S císařovou pomocí byl tento nejvyšší biskup nebo papež uznán za viditelnou hlavu obecné církve a získal svrchovanou autoritu nad všemi církevními představiteli církve na celém světě.
Pod vedením papežství, se církev dostala do ještě většího odpadnutí. Zvětšující se popularita církve tento úpadek jen urychlila. Výsledkem upadání mravních principů bylo, že se neobrácení lidé cítili v církvi pohodlněji. K církvi se připojily zástupy lidí, kteří měli o křesťanství jen mlhavou představu. Tito lidé si s sebou přinesli své pohanské učení, obrazy, způsoby bohoslužby, slavnosti, svátky a symboly.
Tento kompromis mezi pohanstvím a křesťanstvím vedl k tomu, že povstal člověk hříchu„ - rozsáhlý systém falešného náboženství, spojení pravdy a bludu. Proroctví z 2 Te neodsuzuje jednotlivce, ale poukazuje na náboženský systém, který nese odpovědnost za toto odpadnutí. Mnoho věřících, kteří patří do tohoto systému, však patří k Boží univerzální církvi, protože důsledně žijí podle světla, kterého se jim dostalo.
_____________________________________
Autor: Richard M. Bennett
Obsah:
Paralela A. Nepoškvrnené počatie
Paralela B – Máriino miesto v milosti a spasení
Paralela C a D: Máriino prehlásené vstúpenie do neba a jej kráľovský titul
Paralela E: Mária je prehlásená za prostrednicu
Paralela F: Mária je prehlásená za ochrankyňu a orodovnicu
Paralela G: Máriino prehlásené prihováranie sa
I1. “Mária” ako “celá svätá”: Ku rúhaniu sa pridáva urážka.
V. Záver
Biblia nielen, že ustanovuje to, kým Boh je, ale aj vylučuje všetkých ostatných z toho, aby mu boli rovní v sláve. Podobne Biblia nielen, že vyučuje kto je Pán Ježiš Kristus, ale tiež aj vylučuje to, aby niekto mal jeho postavenie a úlohu. Takisto Biblia prezentuje osobu a úlohu Svätého Ducha a zatarasuje cestu iným k tomu, aby sa postavili na jeho miesto. Tieto biblické pravdy vylučujú celé rímskokatolícke učenie o Márii ako o prostrednici, orodovnici, ochrankyni, pomocnici, prímluvkyni a “tej, ktorá je celá svätá”.
Boh sám je oslávený:
1. Izaiáš 45:22 “Obráťte zreteľ ku mne, aby ste boly spasené, všetky končiny zeme, lebo ja som silný Bôh, a niet viacej nikoho.”
2. Izaiáš 42:8 “Ja Hospodin, to je moje meno, a nedám inému svojej slávy ani rytinám svojej chvály.”
3. Ján 6:44 “ Nikto nemôže prijsť ku mne, keby ho nepritiahol Otec, ktorý ma poslal, a ja ho vzkriesim v posledný deň.” (Priťahovať ľudí ku Kristovi je úlohou Otca)
4. Zjavenie 15:4 “Kto by sa teba nebál, ó, Pane, a neoslavoval tvojho mena?! Lebo ty si sám jediný svätý; pretože všetky národy prijdú a budú sa klaňať pred tebou, lebo sú zjavené tvoje spravedlivé súdy.”
V neposlušnosti biblickej pravde, ktorá hovorí, “nedám inému svojej slávy” (Izaiáš 42:8), rímsky katolicizmus stavia paralelu Márie k Bohu. Systém učenia rímskeho katolicizmu znova a znova deklaruje, že Božie atribúty Trojice sú aplikovateľné na Máriu. Tabuľka zobrazená nižšie ukazuje, že stratégia, ktorá podčiarkuje prezentáciu dogiem o rímskokatolíckej Márii je dvojaká: buď vytvoriť paralelu ku samotnému Pánovi alebo nahradiť Svätého Ducha.
Biblická pravda Rímskokatolícke učenie
A. Pánova jedinečná bezhriešnosť Máriino vyhlásené nepoškvrnené počatie
B. Len v Kristovi je milosť a spasenie Máriino miesto v milosti a spasení
C. Vstúpil na nebo Máriino vyhlásené vstúpenie do neba
D. On sám je Kráľ kráľov Mária je prehlásená za Kráľovnú nebies
E. Ježiš Kristus je jediný Prostredník Mária je prehlásená za prostrednicu
F. Svätý Duch je poslaný, aby pomáhal a potešoval veriacich. Mária je prehlásená za pomocnicu a zástankyňu
G. Kristus sám a Svätý Duch sa prihovárajú za veriacich. Mária je prehlásená za prímluvkyňu
Paralela A. Nepoškvrnené počatie
1. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1998)
#491 “[Katolícka] Cirkev si v priebehu storočí uvedomila, že Mária, ktorú Boh naplnil milosťou, bola vykúpená už od svojho počatia. Dogma o Nepoškvrnenom počatí, ktorú v roku 1854 vyhlásil pápež Piux IX., vyznáva, že:
‘preblahoslavená Panna Mária bola v prvej chvíli svojho počatia osobitnou milosťou a výsadou všemohúceho Boha, vzhľadom na zásluhy Ježiša Krista, Spasiteľa ľudského pokolenia, uchránená nedotknutá od akejkoľvek škvrny dedičného hriechu.’“[1]
#493 “...Z Božej milosti Mária počas celého svojho života zostala čistá od akéhokoľvek osobného hriechu.”
2. Písma
Myšlienka o “nepoškvrnenom počatí”, ktorú rímskokatolícky systém pripisuje Márii, nie je biblická. Termín, tak ako ho používa rímsky systém, nemá nič spoločné s narodením Ježiša z Panny, ale hovorí o Máriinom vlastnom počatí v lone jej matky.
Lukáš 2:24 [Jozef a Mária prišli do Jeruzalema] “aby dali obeť podľa toho, čo je povedané v zákone Pánovom: dvoje hrdličiek alebo dve holúbätá.” [v súlade s 3. knihou Mojžiša 12:8 “na zápalnú obeť, na obeť za hriech”.]
Lukáš 1:46-47 “A Mária riekla: Moja duša zvelebuje Pána, a môj duch plesá nad Bohom, mojím Spasiteľom....”
Lukáš 11:27-28 “A stalo sa v tom, ako to hovoril, že nejaká žena zo zástupu pozdvihla svoj hlas a povedala mu: Blahoslavený život, ktorý ťa nosil, a prsia, ktoré si požíval! Ale on povedal: Ba pravda, blahoslavení, ktorí čujú slovo Božie a zachovávajú ho!”
Rímskym 3:23 “Lebo všetci zhrešili a postrádajú slávy Božej.”
Paralela B – Máriino miesto v milosti a spasení
1. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1999)
Pod nadpisom “... JE NAŠOU MATKOU V PORIADKU MILOSTI”, katechizmus oficiálne učí:
#968 “Ale jej poslanie voči Cirkvi a celému ľudstvu siaha ešte ďalej. Ona ‘poslušnosťou, vierou, nádejou a vrúcnou láskou celkom mimoriadnym spôsobom spolupracovala na Spasiteľovom diele pre obnovu nadprirodzeného života duší. Preto je našou Matkou v poriadku milosti.’”
2. Písma
Dielo Spasiteľa s cieľom obnoviť nadprirodzený život pre duše je výlučne Božie dielo.
Rimanom 3:23-26
v. 23 “Lebo všetci zhrešili a postrádajú slávy Božej;”
v. 24 “ospravedlňovaní súc darmo jeho milosťou, skrze vykúpenie, vykúpenie v Kristu Ježišovi,”
v. 25 “ktorého preduložil Bôh za obeť smierenia skrze vieru v jeho krvi na ukázanie svojej spravedlivosti pre pustenie stranou predošle sa udialych hriechov do času obeti Kristovej”
v. 26 “v znášaní Božom, aby ukázal svoju spravedlivosť v terajšom čase, aby bol spravedlivý a ospravedlňujúci toho, kto je z viery Ježišovej.”
Efezským 2:8-9 jasne ukazuje, že poriadok milosti je výlučne z Boha (Božský) a nie z ľudských skutkov.
“Lebo ste milosťou spasení skrze vieru, a to nie zo seba, je to dar Boží, nie zo skutkov, aby sa niekto nechválil.”
3. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1998)
#969 “A toto Máriino materstvo v poriadku milosti trvá neprestajne od súhlasu, ktorý s vierou dala pri zvestovaní a bez zaváhania zachovala pod krížom, až kým sa definitívne nezavŕši počet všetkých vyvolených. Lebo ani po svojom nanebovzatí neprestala v tomto spasiteľnom poslaní, ale svojím ustavičným orodovaním nám aj naďalej sprostredkúva dary večnej spásy... Preto sa Preblahoslavená Panna vzýva v [Rímskokatolíckej] Cirkvi pod titulmi Orodovnica, Ochrankyňa, Pomocnica, Prostrednica.“
#494 “’Ona,’ ako hovorí svätý Irenej, ‘poslušnosťou sa stala príčinou spásy pre seba a pre celé ľudské pokolenie.’”
#1172 “Pri slávení tohto ročného cyklu Kristových tajomstiev si svätá Cirkev s osobitnou láskou uctieva preblahoslavenú Bohorodičku Máriu, ktorá je nerozlučne spätá so spasiteľným dielom svojho Syna.”
4. Písma
Skutky 4:12 “A nieto v inom nikom spasenia, lebo ani nieto iného mena pod nebom, ktoré by bolo bývalo dané niekomu medzi ľuďmi, v ktorom by sme mali byť spasení.”
Ján 14:6 “A Ježiš mu povedal: Ja som cesta i pravda i život; nikto neprijde k Otcovi, len skrze mňa.”
Ján 10:9 „Ja som dvere. Ak niekto vojde cezo mňa, bude zachránený...“
Ján 6:40 „Lebo to je vôľa môjho Otca, ktorý ma poslal, aby každý, kto vidí Syna a verí v neho, mal večný život, a ja ho vzkriesim v posledný deň.“
Paralela C a D: Máriino prehlásené vstúpenie do neba a jej kráľovský titul
1. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1998)
#966 “’Napokon bola Nepoškvrnená Panna – uchránená nedotknutá od akejkoľvek škvrny dedičného hriechu – po skončení pozemského života vzatá s telom i dušou do nebeskej slávy a Pán ju povýšil za Kráľovnú vesmíru, aby sa tak plnšie pripodobnila svojmu Synovi, Pánovi pánov a víťazovi nad hriechom a smrťou.’ Nanebovzatie presvätej Panny je výnimočnou účasťou na zmŕtvychvstaní jej Syna a anticipovaním vzkriesenia ostatných kresťanov:...“
2. Písma
Jeremiáš 7:18 “Synovia sberajú drevo, a otcovia zapaľujú oheň, a ženy miesia cesto, aby narobily kráľovnej nebies obetných koláčov a aby obetovali iným bohom liate obeti, nato, aby ma popudzovali.”
Jeremiáš 44:17 “A budeme kadiť kráľovnej neba a lievať jej liate obeti, jako sme robievali my a naši otcovia, naši kráľovia a naše kniežatá...”
Žalm 57:6 “Vyvýš sa nad nebesia, Bože, nad celú zem tvoja sláva!”
Žalm 21:14 “Povznes sa, Hospodine, vo svojej sile;“
Žalm 18:47 “...nech je vyvýšený Bôh môjho spasenia!”
Žalm 46:11 “Prestaňte a vedzte, že ja som Bôh a budem vyvýšený medzi národami, budem vyvýšený na zemi.”
Izaiáš 45:22 “Obráťte zreteľ ku mne, aby ste boly spasené, všetky končiny zeme, lebo ja som silný Bôh, a niet viacej nikoho.”
Paralela E: Mária je prehlásená za prostrednicu
1. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1998)
#969 “... Preto sa Preblahoslavená Panna vzýva v [Rímskokatolíckej] Cirkvi pod titulmi Orodovnica, Ochrankyňa, Pomocnica, Prostrednica.“
2. Dokumenty II. Vatikánskeho koncilu
Číslo 28, Lumen Gentium, 21. november 1964
Odstavec 60 “Máme jediného prostředníka podle apoštolových slov: “Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny“ (1 Tim 2,5-6). Mariina mateřská úloha vůči lidem nikterak nezastiňuje ani nezmenšuje toto jediné prostřednictví Kristovo, nýbrž ukazuje jeho sílu. Celý spasitelný vliv blahoslavené Panny na lidi neplyne totiž z nějaké nutnosti, nýbrž jedine z Božího svobodného rozhodnutí....“
Odstavec 62 “...Proto je blahoslavená Panna vzývána v [rímskokatolíckej] církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice. To je však třeba chápat tak, že se tím důstojnosti a účinnosti jediného prostředníka Krista nic neubírá a nic nepřidává.“[2]
Komentár: Toto je klasický príklad dvojznačnosti rímskeho katolicizmu. Aj keď sú prezentovaní dvaja prostredníci, je tu tvrdenie, že Mária “nezastiňuje ani nezmenšuje toto jediné prostřednictví Kristovo.“ Namiesto toho, aby bola vyzdvihnutá pravda biblického verša, obidva odstavce obsahujú hmlisté a veľmi nafúknuté frázy, ktoré v skutočnosti protirečia každodennej praxi bežných katolíkov, ktorej sa učia od svojich kňazov a z katechizmov a modlitebných knižiek. Odstavce 60 a 62 sú logicky nepochopiteľné, pretože sú intelektuálne nepoctivé. Sú intelektuálne nepoctivé, pretože sú postavené „proti známosti Božej“ (2 Kor. 10:5). Ľudia, ktorí veria Biblii a poznajú Písma, nemôžu nikdy prijať toto naturalistické zdôvodnenie, ktoré sa nachádza za celou touto predstavou o údajných Máriiných /postaveniach.
3. Písma
Židom 9:15 “A preto je [Kristus Ježiš] prostredníkom novej smluvy...”
Židom 9:15 “A preto je prostredníkom novej smluvy, aby, keď sa stala smrť na vykúpenie z prestúpení za prvej smluvy, dostali zasľúbenie večného dedičstva tí, ktorí sú povolaní.”
Paralela F: Mária je prehlásená za ochrankyňu a orodovnicu
1. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1998)
#969 “...Preto sa Preblahoslavená Panna vzýva v [Rímskokatolíckej] Cirkvi pod titulmi Orodovnica, Ochrankyňa, Pomocnica, Prostrednica.“
Komentár: To, čo je tak závažné na týchto tituloch, je skutočnosť, že v Biblii je Tešiteľ, ten Ochranca, poslaný, aby zaujal Pánovo miesto vo veriacich, sám Svätý Duch. On zostáva s veriacim až navždy (Ján 14:16). On pripomína mysliam Kristove slová (Ján 14:26). On nesvedčí sám o sebe, ale o Kristovi (Ján 15:26). On uvádza veriacich do každej pravdy (Ján 16:13). Naozaj je Svätý Duch ten iný Prímluvca, nebeský Pomocník a Ochranca, sám On Duch pravdy. Závažnosť učenia, ktoré tvrdí, že tieto Božie úlohy Svätého Ducha prislúchajú rímskokatolíckej Márii je v tom, že takéto učenie pošpiňuje božiu osobu Svätého Ducha. Je to výslovná herézia. Spasenie prichádza cez biblické doktríny a cez usvedčenie Svätého Ducha.
2. Písma hovoria o Kristovi ako o Prímluvcovi (orodovníkovi)
1 Jána 2:1 “...A keby niekto zhrešil, máme prímluvcu u Otca, Ježiša Krista, spravedlivého.”
Rímskym 8:34 “ Kristus Ježiš je, ktorý zomrel, a viacej, ktorý aj vstal z mŕtvych, ktorý aj je po pravici Božej, ktorý sa aj prihovára za nás.”
Židom 7:25 “Prečo aj môže [Ježiš Kristus] vždycky dokonale spasiť tých, ktorí skrze neho prichádzajú k Bohu, vždycky žijúc, aby sa primlúval za nich.”
Efezským 3:11-12 “podľa preduloženia vekov, ktoré to preduloženie určil v Kristu Ježišovi, našom Pánovi, v ktorom máme smelosť a prístup...”
Paralela G: Máriino prehlásené prihováranie sa
1. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1998)
#969 “...Lebo ani po svojom nanebovzatí neprestala v tomto spasiteľnom poslaní, ale svojím ustavičným orodovaním nám aj naďalej sprostredkúva dary večnej spásy...“
2. Písma
a. Biblia nielen, že deklaruje, že Kristus je náš Prímluvca, ale takisto označuje za hriech, ak ktokoľvek volá na mŕtvych ako na prímluvcov.
5. Mojžišova 18:10-11 “Nenajde sa u teba nikto taký...ani veštec...ani bosorák ani dopytujúci sa vešteckého ducha ani vedomec alebo taký, ktorý by sa niečo pýtal mŕtvych.”
3. Mojžišova 20:6-7 “A čo do duše, ktorá by sa obrátila k veštcom, vyvolávajúcim duchov[veštenie, kontaktovanie mŕtvych], alebo k vedomcom, aby smilnila idúc za nimi, obrátim svoju tvár proti tej duši a vytnem takého človeka zprostred jeho ľudu. Preto sa posväťte a budete svätí, lebo ja som Hospodin, váš Bôh.”
Ján 10:1 “Ameň, ameň vám hovorím, že ten, kto nevchádza dverami do ovčínca, ale prechádza inokade, je zlodej a zbojník.”
b. Skutočnosť, že nebeský Prímluvca je Kristus, je biblicky prehlásaná:
Židom 7:25 “Prečo aj môže [Ježiš] vždycky dokonale spasiť tých, ktorí skrze neho prichádzajú k Bohu, vždycky žijúc, aby sa primlúval za nich.”
Židom 9:24 “Lebo Kristus nevošiel do svätyne, učinenej rukou...ale do samého neba ukázať sa teraz tvári Božej za nás.”
Rímskym 8:34 “...“Kristus Ježiš je, ktorý zomrel, a viacej, ktorý aj vstal z mŕtvych, ktorý aj je po pravici Božej, ktorý sa aj prihovára za nás.”
Rímskym 8:27 “...[Ježiš Kristus] sa podľa Boha prihovára za svätých.”
Pokus o ustanovenie ľudského prímluvcu v nebesiach je jednak nekromantia a jednak pokus “prejsť inokade” ako “zlodej a zbojník” (Ján 10:1).
I1. “Mária” ako “celá svätá”: Ku rúhaniu sa pridáva urážka.
Paralela z Kapitoly III, v ktorej je rímskokatolícka “Mária” prehlásená za príčinu spasenia, ďalej za Orodovnicu, Ochrankyňu, Prostrednicu, je rúhaním, to znamená, že je pokusom umiestniť ľudskú osobu do Božích rolí. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1998) pridáva ešte aj urážku ku tomuto rúhaniu tým, že nazýva “Máriu” ako “celú svätú” a zdroj svätosti. Toto neúctivé učenie sa snaží ubrať zo samotnej prirodzenosti Boha.
A. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1998)
#2677 “...Keď žiadame Pannu Máriu, aby za nás prosila, uznávame, že sme úbohí hriešnici a obraciame sa na ‘Matku milosrdenstva’, na tú, ktorá je celá svätá.”
#2030 “...Od [Rímskokatolíckej] Cirkvi sa učí príkladu svätosti, ktorej vzor a prameň spoznáva v presvätej Panne Márii...”
B. Písma: Biblicky je Božia svätosť základná Božia vlastnosť, ktorá je vyjadrená vo všetkých jeho atribútoch. Pokus nazvať nejakú bytosť ako “celú svätú” napĺňa podstatu rúhania a modlárstva.
Zjavenie 15:4 “Kto by sa teba nebál, ó, Pane, a neoslavoval tvojho mena?! Lebo ty si sám jediný svätý; pretože všetky národy prijdú a budú sa klaňať pred tebou...”
1. Samuelova 2:2 “Nie je svätého, jako je Hospodin, lebo nie je nikoho krome teba; a nie je skaly, jako je náš Bôh!”
Žalm 99:3 “Nech oslavujú tvoje meno veľké a strašné, lebo je sväté.”
Žalm 99:9 “Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, a klaňajte sa obrátení k vrchu jeho svätosti, lebo Hospodin, náš Bôh, je svätý.”
V. Záver
A. Na konci tohto rímskokatolíckeho reťazca sú tisícky modlitieb a uctievaní Márie, ako demonštruje aj táto typická “Modlitba zasvätenia”..
#944 Modlitba zasvätenia
“Ó Mária, najmocnejšia Panna a Matka milosrdenstiev, Kráľovná nebies a útočište hriešnikov, zasväcujeme sami seba tvojmu nepoškvrnenému srdcu. Zasväcujeme Tebe celú našu bytosť a celý náš život: všetko čo máme, všetko, čo milujeme a všetko, čím sme. Dávame Ti naše telá, srdcia a duše, naše domovy, rodiny a krajiny. Túžime, aby všetko v nás a okolo nás mohlo patriť Tebe a mohlo mať účasť na dobrote Tvojho materského požehnania.”[3]
B. Biblický záver je “horlivo zápasiť za vieru, raz odovzdanú svätým. (Júda 1:3)” Zatiaľ čo niektorí evanjelikáli tvrdia, že tí, ktorí praktizujú toto modlárstvo, sú “naši bratia a sestry v Kristovi”[4], toto nie je z biblického pohľadu akceptovateľné. Práve tak ako praví proroci Starej zmluvy a ako aj náš Pán a apoštoli Novej zmluvy, aj my hovoríme pravdu v láske, “a nezúčastňujeme sa na neplodných skutkoch tmy, ale ich radšej ešte kárame (Efezským 5:11).”
--------------------------------------------------------------------------------
[1] Katechizmus Katolíckej cirkvi, (Spolok svätého Vojtecha v Trnave, 2. vydanie 1999). Všetky citáty z katechizmu sú citované z tohto vydania.
[2] Dokumenty II. Vatikánskeho Koncilu, (Česká republika, Praha: Zvon – České katolícke nakladatelství, 1995), str. 93-94.
[3] Nová ľudová modlitebná knižka sv. Jozefa, Rev. Francis Evans, Ed. (New York: Catholic Book Publ. Co., 1980).
[4] Evanjelikáli a katolíci spolu: Kresťanská misia v treťom tisícročí,publikované v Evanjelikáli a katolíci spolu: Smerom ku spočnej misii, Editori: Charles Colson a Richard John Newhaus (Dallas, TX: Word Publishing, 1995) str. xviii.
_____________________________________
PANNA MARIA
Modloslužba coby uctívání falešných bohů, je pradávnou praktikou lidstva. Lidé už dříve mívali ve svých domovech různé sošky a obrázky, ke kterým se modlili a klaněli se jim (Izajáš 44:17). I v dnešní době mají lidé ve svých životech i domácnostech všelijaké bůžky (televize, majetek), aniž by si to sami uvědomovali. A těmto věcem se doslova denně klanějí, aniž by tušili, že dělají něco špatného. Jedním typem křesťanské modloslužby, která doslova zotročila miliony lidí po celém světě, je všem známý MARIÁNSKÝ KULT. Uctívání Panny Marie nezačalo, jak se uvádí někdy v časech temného středověku, ale již v nám známých dobách Ježíšových. Biblická evangelia zaznamenávají první lidské pokusy o nezdravý postoj k významu Ježíšovy matky. Ježíš sám ale tyto snahy okamžitě potlačoval.
Matouš 12:47-50
"Někdo mu řekl: "Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit." On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?" Ukázal na své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka."
Lukáš 11:27,28
"Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: "Blaze té, která tě zrodila a odkojila!" Ale on řekl: "Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je."
Marie byla pak postupem času oslavována a prohlašována římskou církví za božskou osobu s kompetencemi, které neuvěřitelně zesměšňují a tupí Kristovu obět za lidstvo i Boží jedinečnost (Izajáš 48:11). Tato bludná učení tak neustále tvrdí:
že byla vzata do nebe, což není možné, protože Bible říká, že Ježíš je jediným vzkříšeným v nebi a všichni ostatní ho budou následovat až při jeho druhém příchodu, který ale zatím nenastal:
1.Korintským 15:23
"Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho."
že Marie je prostřednicí mezi lidmi a Kristem, což Bible jasně popírá:
1.Timoteovi 2:5
"Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš."
že se za nás v nebi také přimlouvá, což je lež:
Římanům 8:34
"Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!"
Židům 7:24
"Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky."
že je matkou církve, a co na to Bible:
Galatským 4:26
"Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka."
Efezským 1:22
"'Všechno podrobil pod jeho nohy' a ustanovil jej (Krista) svrchovanou hlavou církve."
že je možné dostat se k Bohu skrze její uctívání a modlení se k ní:
Jan 14:6
Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."
že skrze koupi mariánských odpustků lze získat odpuštění hříchů:
1.List Jana 1:7-10
"Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není."
že svou mocí uzdravuje nemocné, ale Bible říká, že uzdravení může přijít jen skrze Ježíše:
Skutky 4:10
"Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv."
že se zjevuje na různých místech ve světě, což ale u zemřelých není možné:
Job 7:9,10
"Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí (hrobu), už nevystoupí, nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě."
Marie zemřela stejně tak, jako každý jiný člověk a s ostatními čeká v hrobě na svoje vzkříšení (Jan 5:28,29) a spásu od Ježíše Krista (Lukáš 1:46,47). Její údajné zjevování se, je jen skvělou kamufláží ďábelských démonických sil (Matouš 24:24 / 2.Korintským 11:14). Mariánský fanatismus vládne v mnoha oblastech světa a odvádí tak lidi od jedinečnosti Kristovy oběti pro naši spásu.
Skutky 4:12
"V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."
Nikdo ze zemřelých nás nemůže slyšet a nemůže pro nás nic udělat, i kdyby byl sebesvatější (Kazatel 9:10). Až vzkříšení zemřelých lidí v posledních dnech bude novým okamžikem setkání s našimi milovanými (1.Tesalonickým 4:15-17).
_____________________________________
Kult Panny Marie
První křesťané uctívali pouze Boha. Panna Maria, Ježíšova matka, byla prohlášena za ´matku Boží´ až Efezským koncilem r. 431. Přitom je z Bible jasné, že Bůh je bez počátku, nestvořený a věčný, nemůže mít tedy matku žádnou. Marie byla výjimečná žena, protože porodila Ježíše, nicméně byla normálním člověkem a měla přirozený sklon ke špatnosti, tak jako každý člověk.
´Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy:´ [Bible, Římanům 3. 23].
Kult Panny Marie je praktikován v katolické církvi po staletí, ta byla a je zpodobňována v literatuře, sochách, obrazech, uctívána a bylo a je jí obětováno. Marie by se tomu všemu asi divila, navíc i tomu, že se mnoho set let (r. 1896) po své smrti stala dalším prostředníkem, mezi Bohem a lidmi. Bůh má na to ale jiný názor.
´Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.´ [Bible, 1. Timoteovi 2. 5].
Mariánský kult pravděpodobně pochází z Babylonu, kde byla v historii uctívána tzv. královna nebes s jejím synem. Tato modla přešla do Řecka, odtud do Říma a stala se součástí křesťanské kultury. V různých pohanských náboženstvích je kult matky s dítětem silně zakořeněn, ať už je to Rhea, velká matka babylónských bohů, v Egyptě Isis a Osiris a v Indi Isi a Iswara, nebo v pohanském Římě Fortuna a Jupiter. Stejná modla, tentokrát je to Matka Číny, s dítětem a svatozáří je uctívána i na dálném Východě. Jak se to tedy dostalo do křesťanství? To bylo velmi otevřené přílivu lidí, kteří o Bohu neměli ani ponětí, a ti si s sebou bez odporu přinesli i něco pohanského. Ať už je uctíván a zbožňován kdokoli a cokoli kromě Boha, Stvořitele to uráží a je mu to velmi nepřátelské.
´V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména [Ježíše Krista], zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni´, říká jeden z biblických apoštolů, několik set let před tím, než byla Panna Marie uzákoněna ´Matkou Boží´.
____________________________________
Zjevení Marie a její uzdravování v Lourdech
Mariánská zjevení jsou evidována vědci, kteří uvádějí, že se nejedná o hromadnou halucinaci. Opakovaná zjevení mohli vidět nejrůznější lidé, ať už věřící či zaručení skeptici - nevěřící lidé. V Lourdech, v jednom poutním místě ve Francii, bylo uzdraveno několik jednotlivců z tisíců a tisíců, kteří si pro uzdravení či zázračnou pomoc přišli. Na televizních záběrech jsem viděl ohromné zástupy lidí, někteří měli růžence, přicházeli ke skále, líbali ji a klaněli se jí. Podobné věci však Bůh nenávidí. Zjevení Marie nepocházejí ani od biblické Marie, ani od Boha, protože tím by Bůh popíral sám sebe. Na jedné straně by zakázal úctu k lidem, ať už mrtvým či živým a na straně druhé by svolil Marii zjevit se a uzdravovat. Jeden z apoštolů radikálně říká dávno před tím, než se Mariánská zjevení stala, toto: ´Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!´. I anděl od ďábla se převléká za ´anděla světla´ a dokáže se zjevit v jakékoli podobě a povídat zajímavé věci. Jsem přesvědčen, že ďábel si pamatuje obsah Bible lépe než někteří z nás. Takováto zjevení a zázraky nejsou biblická, křesťané uzdravují modlitbou a Duchem Svatým, nikoli modloslužbou. Zjevení a uzdravení neobrátila lidi k Bohu, ale utvrdila je v bludu: úctě k člověku a ne Bohu. Za zdánlivě nesouvisející příklad mohu uvést to, že jeden věřící křesťan, jemuž zemřela žena, odešel k věštkyni a ta mu od ´jeho´ mrtvé ženy sdělila věci, které nemohl vědět nikdo jiný než jeho mrtvá žena. Jeho věřící přátelé ho na základě Bible varovali, říkali mu, že ďábel hledá různé způsoby, jak nás od Boha dostat, má obrovské množství informací. Důsledkem byl jeho odchod od víry. Proto bych k těmto uvedeným věcem ještě jednou opakoval: Ale i kdybychom my nebo sám anděl [převlečený za Marii] z nebe přišel hlásat jiné evangelium [modloslužbu] než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!.
_____________________________________
zajímavé a cenné web. stránky:
http://nkz.reformace.cz/?p=3&pp=sr&string=Rímsky%20katolicizmus
http://nkz.reformace.cz/?p=4&pp=topic&string=31.5
http://prokrestany.sweb.cz/
|
|
|
Re: Měl Bůh Otec Matku? Svědectví Davida Wilkersona. (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 14. září 2006 @ 17:47:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | David Wilkerson
10. května 1999
__________
„Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá“ (Zjevení 12:12).
Jako následovníci Krista si máme být stále vědomi toho, že ďábel je tady proto, aby nás zničil. Proto Pavel říká, že potřebujeme znát jeho taktiku a plány nepřítele: „aby nás Satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe“ (2. Korintským 2:11).
Výše zmiňovaná pasáž ze Zjevení nám říká, že Satan vyhlásil totální válku všem Božím svatým. Také to znamená, že ďábel má poslední termín, aby dokončil svou práci, neboť ví, jak málo času mu zbývá.
Zatímco mnoho křesťanů v této půlnoční hodině spí, přesně jak Ježíš předpovídal, ďábel horečnatě pracuje, připravuje se na válku. On si dobře uvědomuje, že má málo času, ve kterém musí dokonat své špatné záměry, a tak nehledí na odpočinek. Stále pletichaří, plánuje a vymýšlí způsoby, jak týrat a ničit církev Ježíše Krista!
A kdy si ďábel poprvé uvědomil, že má málo času? Dověděl se to v minulém století, když četl znamení časů? Uvědomil si to, když se znovuzrodil národ Izrael a začal povstávat národ proti národu? Poznal to, když viděl úpadek víry křesťanů? Vyčetl to náhle z biblických odkazů, pokud jde o tyto události, že se Ježíš chystá vrátit pro svou nevěstu?
A když ďábel díky těmto skutkům poznal, že má málo času, začal panikařit? Rval se, aby nastolil válku na zemi, plánoval boj do posledního dechu, zběsilou válku proti církvi? Řekl si: „Čas uniká, musím pracovat rychleji, protože mám pouze málo času před návratem Krista!“?
Ne! Konečný termín dostal Satan již před staletími. Lze to vysledovat z velkého divu, který se konal v nebi. Tímto divem byl neuvěřitelný boj, když se Satan rozhodl zničit Krista jako dítě.
„A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina“ (Zjevení 12:1–2).
Slunce v této pasáži představuje Boha. A žena oděná sluncem představuje Kristovu nevěstu nebo Bohem vybrané lidi. (Je korunována dvanácti hvězdami, které znamenají dvanáct Izraelských rodů, stejně jako 12 apoštolů.) A dítě, které se zde mělo narodit, je Ježíš, osvoboditel. Tato pasáž pokračuje:
„Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak (ďábel) s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí“ (Zjevení 12:3–4).
Satan je zde zobrazen, jak čeká na zemi, aby zničil Krista jako dítě, jakmile se narodí. Ó jak často se ďábel pokoušel zničit Ježíše! Satan si nejprve použil Heroda, aby se pokusil zničit Krista, nařídil zlému králi, aby zavraždil všechny malé chlapce v Betlémě. Herodova převyšující zlost byla démonickým zuřivým vtělením ďábla samotného!
Možná si říkáte: Jestliže byl Herodes posedlý ďáblem, proč mu ďábel nezjevil, které dítě je Kristus? Proč museli být zabiti všichni malí chlapci? Hospodin zaslepil ďáblovy oči! Jak říká tato pasáž, schoval Bůh na určitou dobu Krista před nepřítelem: „Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu“ (Zjevení 12:5).
Dále se píše: „A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi“ (Zjevení 12:7–8). Tato válka byla vedena Satanem proti Božímu Synovi a ďábel prohrál. Byl poražen krví kříže, poražen jednou provždy!!!
Mimoto Satan ztratil přístup do nebe: „a nebylo již pro ně místa v nebi“ (verš 8). „A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a Satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé“ (verš 9).
V jednu dobu nebyl ďáblův pohyb omezen pouze na zemi. Job nám říká: „Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i Satan“ (Job 1:6). Ďábel určitě musel přicházet často před Boží trůn jako udavač bratrů.
Ale dnes již Bůh Satanovi nedopřává sluchu. Nemůže nijak a z ničeho obviňovat Boží děti, protože Kristova krev zvítězila nad jeho veškerou lží! Ježíšova přímluva za nás teď nemá co dělat s vyvracením ďáblových obvinění. Pokud se týče Boha, vítězství kříže je všechny popírá!!!
Satan ti může lhát, nedávat ti odpočinout od svých obvinění. Ale nemůže na tebe žalovat nebeskému Otci. Byl vykázán z nebe a všechna jeho obvinění jsou bezvýznamná!
|
|
|
Re: Měl Bůh Otec Matku? (Skóre: 1)
Vložil: Hlas v Čtvrtek, 14. září 2006 @ 17:55:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Vážený pane magistře. I přes úctu k Vašemu vzdělání si dovolím nesouhlasit. Otázku mariánské úcty a obracení se k mrtvým rozebírá standa. To by bylo nošení dříví do lesa. Ale Duch svatý jako Ježíšova matka? Zvláštní, lidská (!), úvaha. Bez ohledu na hebrejský rod. V řečtině je pokud vím zase jiného rodu. Ježíš je nazván Božím synem právě pro Jeho zrození z ženy a Jeho člověčenství ( vizte Ž 2, Sk 13:33, Žd 1:5 a 5:5 ). Nečteme nic o zrození Boha z Boha, světla ze světla, pravého Boha z pravého Boha. Ježíš Kristus ve svém Božství je podle figůry Melchisedecha bez otce, matky bez předků, Jeho dny nemají počátku a Jeho život je bez konce. Otec Bůh, ale matka žena. a Duch svatý? Sestoupil na ni a zastínila ji Boží moc. Nic víc, nic míň. Pokud se křesťan chce řídit pouze učením bible a ne učením církve, pak nemá pro všechno podrobné vysvětlení. Boží Trojice? Nic o ní v Písmu nečtu. Čtu, že je jen jediný Bůh. Čtu, že Ježíš Kristus je Boží syn, pravý Bůh a věčný život. Čtu, že Duch svatý je Osoba, je u trůnu, nesmíme se mu rouhat, má city, slyší nás...... Toto vše je Hospodin, JHVH, jediný Pán a stvořitel všeho. Zjevil se nám v Ježíši Kristu. Jiné bližší zjevení nemáme, co nevíme zůstává tajemstvím, skrytou věcí.
Hlas.
|
Re: Měl Bůh Otec Matku? (Skóre: 1)
Vložil: AdamEva (bubu@bubu) v Pátek, 15. září 2006 @ 09:57:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hlas, napsal: ///Jeho život je bez konce.///
Takže Ježíš nebyl v hrobě? A tedy jeho život nebyl na necelé tři dny ukončen? |
]
Re: Měl Bůh Otec Matku? (Skóre: 1)
Vložil: Hlas v Pátek, 15. září 2006 @ 13:40:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milí Adame a Evo.
Hned vysvětlím, jak jsem to myslel.
Ježíšův lidský život byl na 3 dny přerušen, (nebo ukončen chcete - li ). Ježíš Kristus však nikdy však nevznikl - byl tu vždy. Nikdy nezanikl - po své smrti konal dílo v říši mrtvých. Nikdy nezanikne - protože má život sám v sobě a dá ho těm, kdo věrně následují. Oni budou také s Ním žít život bez konce.
Toto nám Písmo chce říci v oddílku o Melchisedechovi, králi Sálemu.
Hlas. |
]
Re: Měl Bůh Otec Matku? (Skóre: 1)
Vložil: AdamEva (bubu@bubu) v Pátek, 15. září 2006 @ 14:15:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Napsal jste:/// po své smrti konal dílo v říši mrtvých///
Jak to mám chápat? Nemohu než připomenout skutečnost, která mi z vašho vyjádření nesedí.
Kazatel 9,
5 Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich.
10 Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.
Pokud konal dílo tam, kde se žádné dílo nekoná a ani nemůže konat, tak zřejmě máme každý namysli jiné peklo, ve kterém Ježíš po tři dny byl v nečinnosti a neexistenci. |
]
Re: Měl Bůh Otec Matku? (Skóre: 1)
Vložil: Hlas v Pondělí, 18. září 2006 @ 15:17:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milí Adame a Evo.
Uznávám, že stav člověka po smrti je otázka často a zbytečně rozdělující křesťany. Necítím, že bych se měl do tohoto veřejně pouštět, i když na tuto otázku mám svůj názor, protože by to nesloužilo k budování. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že důležitější nežli to jestli člověk po smrti existuje jako duše a duch, nebo neexistuje vůbec je to, v jakém stavu bude při vzkříšení těla. Vzkříšení těla se spravedlivými a život bez konce na Nové zemi je naše hlavní naděje. Na to se těšíme, to očekáváme.
Ve své reakci týkající se Krista Pána jsem měl na mysli Lk 23:43 a 1.Pt 3:18-20. Také těžiště té úvahy nad figůrou Melchisedecha bylo jinde. Ale to jsem popsal ve své minulé reakci.
Hlas. |
]
|
|
Re: Měl Bůh Otec Matku? (Skóre: 1)
Vložil: Manciny v Pátek, 15. září 2006 @ 11:21:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Myslím, že kolem prostřednictví Marie je řada nejasností na obou stranách. Na katolické straně je to přepjatá lidová zbožnost, namixovaná s všelijakými pověrami, která prakticky činí z Marie bohyni a kdy celý křesťanský život věřících je vyplněn mariánskou úctou. Na druhou stranu není správné tvrzení, že katolíci mají ještě další prostřednici (Marii), která jim zprostředkovává spojení s jediným Prostředníkem - Kristem.Pokud tomu tak je, je to hrubý omyl a zkomolení křesťanství.Do jisté míry jsme si všichni navzájem zprostředkovateli a pomocníky na cestě k Bohu. Bůh se mi může přece dát poznat i skrze bratra nebo sestru ve sboru či v kostele. Vlastně nevím, jak jinak by se mi Bůh měl sdělovat a jak bych já měl jinak dávat najevo svůj nový život v Kristu než právě vztahy s druhými. Bůh hovoří mnoha způsoby a ten velice častý je právě skrze druhé lidi (povzbuzení, kázaní, modlitba druhého, skutek lásky). Máme se modlit jedni za druhé.My katolíci navíc věříme, že Církev je jedna a že smrt nás zásadním způsobem nerozděluje. V Kristu mrtví žijí, protože Bůh je Bohem živých. Co asi dělají zemřelí v nebi? Lelkují? Velebí Boha? Určitě velebí Boha a patří na Jeho nádheru,ale logicky, když přijde věřící do Nebe, přestane ho zajímat, co se děje na Zemi, co dělají jeho nejbližší jeho přátelé? To by asi nebylo znakem svatosti, zvláště když se za nás Kristus stále přimlouvá,tak co by tak asi dělali nebešťané? Zevlovali tam? List Židům hovoří o tom, že jsme obklopeni oblakem svědků (myšleno asi starozákonních), kteří na náš boj o víru hledí. Věřím, že to není jen takový přenesený obraz. Pak je logické, že celé Nebe nedělá nic jiného, než že se angažuje ve prospěch církve na Zemi.Je také psáno, že budeme vládnout spolu s Kristem. Já myslím, že věřící v Nebi spolu s Kristem vládnou a přimlouvají se za nás. Proto se katolíci inspirují příkladem velkých postav víry (satých, mučeníků, vyznavačů) a také se k nim někdy obrací s prosbou o přímluvu. Pokud mě Bůh mimořádným způsobem osloví skrze život a dílo nějakého světce (např Františka z Assisi), tak vstupuji s tímto svatým do jakéhosi "přátelství" a logicky ho mohu i požádat o přímluvu. Vše je to pro Krista a o Kristu. Dotazování se duchů zemřelých ovšem nemá ve svém středu v žádném případě oslavu Krista a proto je těžkých a nebezpečným hříchem. |
Re: Měl Bůh Otec Matku? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Pátek, 15. září 2006 @ 17:08:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zdravim Manciny
Ale to co tvrdis si uplne odporuje s tym co hovori Pismo:
Rímskym 8:34 “...“Kristus Ježiš je, ktorý zomrel, a viacej, ktorý aj vstal z mŕtvych, ktorý aj je po pravici Božej, ktorý sa aj prihovára za nás.”
dalej:
Židom 7:25 “Prečo aj môže [Ježiš] vždycky dokonale spasiť tých, ktorí skrze Neho prichádzajú k Bohu, vždycky žijúc, aby sa primlúval za nich.”
Židom 9:24 “Lebo Kristus nevošiel do svätyne, učinenej rukou...ale do samého neba ukázať sa teraz tvári Božej za nás.”
Rímskym 8:27 “...[Ježiš Kristus] sa podľa Boha prihovára za svätých.”
Napriek tomu je ale Maria v katolicizme prehlasena za ochrankyňu a orodovnicu
1. Katechizmus Katolíckej cirkvi (1998)
#969 “...Preto sa Preblahoslavená Panna vzýva v [Rímskokatolíckej] Cirkvi pod titulmi Orodovnica, Ochrankyňa, Pomocnica, Prostrednica.“
To, čo je tak závažné na týchto tituloch, je skutočnosť, že v Biblii je Tešiteľ, ten Ochranca, poslaný, aby zaujal Pánovo miesto vo veriacich, sám Svätý Duch. On zostáva s veriacim až navždy (Ján 14:16). On pripomína mysliam Kristove slová (Ján 14:26). On nesvedčí sám o sebe, ale o Kristovi (Ján 15:26). On uvádza veriacich do každej pravdy (Ján 16:13). Naozaj je Svätý Duch ten iný Prímluvca, nebeský Pomocník a Ochranca, sám On Duch pravdy.
Závažnosť učenia, ktoré tvrdí, že tieto Božie úlohy Svätého Ducha prislúchajú rímskokatolíckej Márii je v tom, že takéto učenie pošpiňuje božiu osobu Svätého Ducha.
Je to výslovná herézia. Spasenie prichádza cez biblické doktríny a cez usvedčenie Svätého Ducha.
2. Písma hovoria o Kristovi ako o Prímluvcovi (orodovníkovi)
1 Jána 2:1 “...A keby niekto zhrešil, máme prímluvcu u Otca, Ježiša Krista, spravedlivého.”
Rímskym 8:34 “ Kristus Ježiš je, ktorý zomrel, a viacej, ktorý aj vstal z mŕtvych, ktorý aj je po pravici Božej, ktorý sa aj prihovára za nás.”
Židom 7:25 “Prečo aj môže [Ježiš Kristus] vždycky dokonale spasiť tých, ktorí skrze neho prichádzajú k Bohu, vždycky žijúc, aby sa primlúval za nich.”
Efezským 3:11-12 “podľa preduloženia vekov, ktoré to preduloženie určil v Kristu Ježišovi, našom Pánovi, v ktorom máme smelosť a prístup...”
|
]
|
|
Re: Měl Bůh Otec Matku? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Pátek, 15. září 2006 @ 15:25:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Zdravim Serafin.
Sa Ti ale priznam ze teraz naozaj nechapem...O com to
pre Boha pises? Boh potrebuje matku? Moze Boh ktory
potrebuje matku, byt stvoritelom celeho univerza, moze
to byt Boh ktory je tvorcom prirody, jej dokonalosti,
krasy duchovnych a fyzyckych zakonov? Stale to nevidis
ako katolicizmus Boha zlahcuje a zmensuje Jeho
majestat? Ved to je cisty okultizmus Serafin. Mariansky
kult zacal cisar Konstantin ktory bol hlboko v
spiritizme a dokonca podla viacerych zdrojov praktizoval
ludske obete. Tymto sa mu podarilo spojit krestanstvo s
pohanskymi nabozenstvami a svetskou mocou. Preco sa
zastavas jeho ucenia? (Vo vacsine pohanskych
nabozenstiev ktore pochadzaju z Babylonu a Egypta
dominuje kult matky s dietatom)
S tvojich clankov, pri teme marianskej ucty, akoby na
povel
vzdy zmiznu konkretne citaty s Pisma. Mas asi jediny a
to je Zjavenie 12, prosim Ta teda, otvor si Bibliu,
precitaj si tu kapitolu este raz a povedz mi kde je tam
napisane ze zena o ktoru ide je Maria??? Jezis Kristus
nikdy v Evanjeliach Mariu nenazval matkou, dokonca na
samotnom krizi prehlasil ze je matkou ucenika Jana. Je
to Kristovo slovo, Serafin. Zena ktora sa v zjaveni
spomina, nemusi byt Maria hned preto lebo je zenou,
vsak to je smiesne, Serafin. Biblia sa vyjadruje
mnohokrat v symboloch ale kde si preboha zobral ze
kazdy kladny zensky symbol v Pisme je automaticky
Maria ??? Napriklad symbol zeny je v Biblii viac krat
spomenuty ako prostriedok skrze ktory prisiel na svet
hriech, to znamena ze zeny ktore stali pod Kristovym
krizom su sucast dokonalosti Bozieho spasitelskeho
diela, nic viac,
kde je tam podnet na zbozstovanie Marie a modlitbam k
mrtvym????
Ako mozes napisat taku sprostost, vsak zena bola
napriklad aj Maria Magdalena a mnozstvo dalsich ktore
daleko viacej milovali Jezisa ako Maria ktora sa
napriklad pridala k zastupom ludi ktori o Jezisovi
tvrdili ze "zisiel s rozumu."
Skrze Mariu sa nenarodil ani jeden, jediny krestan,
Serafin, potom je Kristova obet zbytocna a okultisti
velmi chcu aby Kristova spasitelska obet bola zbytocna,
preto vymysleli kult Marie a uviedli ho do rkc.
Krestania sa znovuzrodia z Boha, skrze obet Jezisa
Krista v podstate do cirkvi. Zena v Zjaveni je symbolom
cirkvi znovuzrodenych krestanov, nieje to Maria, vsak to
by zlahcilo Boha pod uroven cloveka a o to tam asi
ide... Nieje ani jedna zmienka, ani podnet k jej
uctievaniu, modlitbam k nej a dalsim zomrelim.
|
|
|
|
|
