Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 237, komentářů celkem: 429553, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
 mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 419 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116477290
přístupů od 17. 10. 2001

Nebezpečná učení: A svedou mnohé - Literatura
Vloženo Úterý, 08. srpen 2006 @ 09:42:40 CEST Vložil: Bolek

Kritika bludů poslal Aleš Franc

Literatura Knihy a monografie ·        Allan, J. et. al. Víry a vyznání, Slovart, Praha, 1994, ISBN: 80-7145-011-1 ·        Anderson, N. Vysvobození z pout, Návrat Domů, Praha, 1995, ISBN: 80-85495-41-4 ·        Annacondia, C. Satane poslyš!, Křesťanský život, Albrechtice, 2000, ISBN: 80-7112-060-X ·        Barrett, D. V. Sekty, kulty, alternativní náboženství, Ivo Železný, Praha, 1998, ISBN: 80-240-0066-0

·        Belotti, E.  Biblické panorama, Křesťanské sbory v ČSSR, Dillenburg, 1985 ·        Bible, Český ekumenický překlad, Česká biblická společnost, Praha, 1985, ISBN: 80-85810-08-5 ·        Bible SVATÁ, Podle posledního vydání Kralického z roku 1613, Levné knihy, Brno, 2004, ISBN: 80-7309-138-0 ·        Boice, J. M.  Základy křesťanské víry, Návrat domů, Praha, 1999, ISBN: 80-7255-005-5 ·        Bubik, R.  Slavná budoucnost Božího lidu, Křesťanský život, Albrechtice, 2001, ISBN: 80-7112-063-4 ·        Bunyan, J.  Cesta Křesťana, podle Roháčkova překladu, Klasy, Bratislava, 1922, ISBN: 80-7203-034-5 ·        Davies, G.  Krehkí velikáni, Port Libri, Bratislava, 2002, ISBN: 80-89067-08-5 ·        Douglas, J.D. a kol.  Nový Biblický slovník, Návrat domů, Praha, 1996, ISBN: 80-85495-65-1 ·        ENNS, P.  The Moody Handbook of Theology, Moody Press, Chicago, USA, 1989, ISBN: 0-8024-3428-2 ·        Erickson, M. J.  A Basic Guide to Eschatology, Baker Book House, 1998, ISBN: 0-8010-5836-8 ·        Fisher, G. R.  Goedelman, M. K.  The Confusing World of Benny Hinn, Personal Freedom Outreach, 1995, ISBN 1-885591-94-2 ·        Franc, A.  Cizí oheň, Apologet, Brno, 2004, ISBN 80-239-3151-2 ·        Heide, M.  Bludné cesty ke zdraví, Jupos, Ostrava, 1982, ISBN 80-85832-01-1 ·        Hill, S.  Na cestě za probuzením, Křesťanský život, Albrechtice, 1999, ISBN: 80-7112-048-0 ·        HORTON, S.  Systematická teologie, Křesťanský život, Albrechtice, 2001, ISBN: 80-7112-069-3 ·        Joyner, R.  Poslední bitva: boj světla s temnotou na konci věků, KMS Praha, 1998, ISBN 80-86442-00-4 ·        Joyner, R.  Povolání do poslední bitvy, Postilla, Brno, 2000, ISBN: 80-86442-00-4 ·        Katechismus Katolické církve, Zvon, Praha, 1995, ISBN: 80-7192-180-7 ·        Linhart, J. et. al.  Slovník cizích slov pro nové století, Dialog, 2004, ISBN: 80-85843-61-7 ·        Komenský, J. A.  Labyrint světa a ráj srdce, Odeon, 1984, ISBN: 80-7106-279-0 ·        Lewis, C. S.  Rady zkušeného ďábla, Návrat domů, Praha, 1988, ISBN: 80-7113-064-8 ·        McConnell, D. R.  Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, ISBN: 80-7112-034-0  ·        Modersohn, E.  V poutech pověry, ECM Praha, 1989, ISBN: 80-85013-28-2 ·        Novotný, A.  Biblický slovník, Kalich, 1992, ISBN: 80-7017-528-1 ·        Schott, H.  Kronika medicíny, Fortuna Print, Praha, 1994, ISBN: 80-85873-16-8- 5 ·        Souček, J. B.  Řecko-český slovník k Novému Zákonu, Kalich, Praha, 2003, ISBN: 80-7017-853-1 ·        Soušek, T.  Knihy tajemství a moudrosti II I-Mimobiblické židovské spisy - pseudepigrafy, Vyšehrad, Praha, 1999, ISBN: 80-7021-300-0 ·        Steiger, P.  Zápas o duši, Vydavatelství křesťanských sborů, Ostrava, 1991, ISBN: 80-85237-14-8 ·        Stetz, J.  Svrablavé uši, Křesťanský život, Albrechtice, 1995, s. 8, ISBN: 80-7112-026-X ·        Tischner, R.  Geschichte der okkultistischen (metapsychischen) Forschung, Pfullingen, 1925, ISBN 3-515-04411-6 ·        Van Dam, W. C.  Okultismus a křesťanská víra, Ichthys, Havlíčkův Brod, 1991, ISBN: 80-86211-18-5 ·        WEBER, E.  Apokalypsy, Nakladatelství Lidové noviny, 1999, ISBN: 80-7106-338-X ·        Zweig, S.  Léčení duchem, Mladá fronta, 1999, ISBN:  80-204-0788-X   Časopisové články ·        BARTÍK, J. Rozhovor s Edem Trautem, Život v Kristu, 3/2006 ·        Hanáková, H.  Jsem proti tomu…, Život víry, roč. 15, únor 2004 ·        Joyner, R.  Vize o velké žni, Život víry, roč. 5, březen, 1994 ·        Navrátil, A.  Slovo redaktora, Život v Kristu, 2001/4 ·        Sedláček, J.  Rozhovor s Jiřím Sedláčkem, Život v Kristu, 2004/9 ·        Zprávy z Medžugorje, 4/2004, ročník 17, Véríte, Praha, 25. 3. 2004 ·        Zprávy z Medžugorje, 6/2004, ročník 16, Véríte, Praha, 25. 5. 2004   Přednášky a semináře ·        AAGAARD, J.  Seminář,  Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Modlitebna Církve bratrské, sbor Soukenická, Praha, 1995   Elekronické materiály ·        Assemblies of God, Were We Stand: „The Kingdom of God as Described in Holy Scripture“, Position Papers and other statements, The General Council of the Assemblies of God, Springfield, URL: <http://ag.org/top/beliefs/position_papers/4190_kingdom.cfm>, downloaded: 15.10.2005 ·        Bubik, R.  O prorockém daru, Apoštolská církev, Česká republika, 27. 10. 2003, URL: <http://www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2003102701>, downloaded: 16.10.2005 ·        Bubik, R.  . „Prohlášení Apoštolské církve ke schválení zákona o registrovaném partnerství poslaneckou sněmovnou, Apoštolská církev, Česká republika ,16. 12. 2005, URL: <http://apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2005121601 >, downloaded: 5.7.2006 ·        Butcher, A.  Major Rift Emerges at Heart of Brownsville Revival, Cross&Word, 9. 5. 2005, URL: <http://www.banner.org.uk/brn/Changes.html>, downloaded 16.10.2005 ·        Drápal, D.  5. pastýřský list, Křesťanská společenství, květen 1999, URL: <http://mujweb.atlas.cz/www/ksvcr/listy/05.htm>, downloaded 16.10.2005 ·        Fisher, J A.  Greek New Testament Resources N.A. 26, The University of York, Center for the Computer Analysis of Texts, URL: <http://www.greekbible.com>, downloaded 15.10.2005 ·        International Congress on World Evangelization, Lausanne, Switzerland, July, 1974, URL: <http://www.lausanne.org/Brix?pageID=12891>, downloaded 16.10.2005 ·        Joyner, R.  Granosalis, Megatrendy nového milénia, nedatováno, URL: <http://www.granosalis.cz/article.php?sid=3616>, downloaded 16.10.2005 ·        Kilpatrick, J.  In: Kilpatrick's Prophecy Against Hank Hanegraaff, Brownsville Assembly of God, Deception The Church, April 6, 1997, URL: <http://www.deceptioninthechurch.com/transcrp.htm> downloaded 20.10.2005 ·        Ondráček, O.  Mám rád svůj sbor, Křesťanská společenství Praha, URL: <http://www.praha.kaes.cz/view.php?cisloclanku=2004071105>, downloaded 16.10.2005 ·        Riss, R. M.  A History of the Revival of 1992-1995, Eleventh Edition,October 15, 1995, URL: <http://www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/history/rhb.bg.html>, downloaded: 16.10.2005   Audiakazety ·        Hinn, B.  kázání, Blaisdale Arena,  HI, Honolulu, 28. února, 1997 ·        Hinn, B.  Double Portion Anointing, část 3, Orlando Christian Center, Orlando,  ze série: Holy Ghost Invasion, Fla.  7. duben, 1991   Videokazety ·        Hinn, B.  This Is Your Day, kázání, BHM, 11. června, 1997  


[1] Heide, M.  Bludné cesty ke zdraví, s. 85
[2] Tamtéž
[3] Van Dam, W. C.  Okultismus a křesťanská víra, s. 76
[4] Van Dam, W. C.  Okultismus a křesťanská víra, s. 76
[5] Allan, J.  Víry a vyznání, s. 197
[6] Např. emeritní senior Křesťanských společenství k tomu říká: „Jestli se k tomu dostanu, napíši obsáhlejší studii o tom, co je to duch denominačnosti a co je to duch nad denominací.", 5. pastýřský list, květen, 1999
[7] Linhart, J.  at al.  Slovník cizích slov pro nové století, s. 348
[8] Heide, M.  Bludné cesty ke zdraví, s. 83
[9] Zweig, S.  Léčení duchem, s. 62
[10] Van Dam, W. C.  Okultismus a křesťanská víra, s. 57
[11] Barrett, D. V.  Sekty, kulty, alternativní náboženství, s. 98
[12] McConnell, D. R.  Jiné evangelium, s. 42-61
[13] AAGAARD, J.  Seminář, Společnost pro studium sekt, 1995
[14] Van Dam, W. C, Okultismus a křesťanská víra, s. 29
[15] Allan, J.  In: Víry a vyznání, s. 185
[16] Heide, M.  Bludné cesty ke zdraví, s. 85-100
[17] Modersohn, E.  V poutech pověry
[18] Zprávy z Medžugorje, 6/2004, s. 1-2
[19] Tamtéž
[20] Tamtéž
[21] Zprávy z Medžugorje, 4/2004, s. 1-2
[22] Zprávy z Medžugorje, 6/2004, s. 2
[23] Allan, J.  Víry a vyznání, s. 192-193
[24] Hinn, B.  This Is Your Day
[25] Hinn, B.  This Is Your Day
[26] Tamtéž
[27] Hinn, B.  Blaisdale Arena
[28]Hinn, B.  Double Portion Anointing
[29]Fisher, G. R.  Goedelman M. K.  The Confusing World of Benny Hinn
[30]Joyner, R.  Poslední bitva, s. 89-90
[31]Joyner, R.  Povolání do poslední bitvy
[32]Joyner, R.  Povolání do poslední bitvy, s. 27
[33]Tamtéž, 48
[34] Pavel v Joynerově knize říká: „Jestliže jsou mé spisy používány jako základ, nebude potom tento základ schopný udržet to, co na něm má být postaveno... mé spisy nesmí být použity jako základ." In: Joyner, R.  Poslední bitva, s. 80
[35] Joyner, R.  Vize o velké žni
[36]Joyner, R.  Poslední bitva, s. 35
[37] Tamtéž, s. 8-9
[38] Tamtéž, s. 8
[39] Tamtéž, s. 9
[40] Tohoto si povšiml např. Bubik, R.  ve svém článku "O prorockém daru",
[41] Joyner se formálně k neomylnosti Písma hlásí a dokonce prohlašuje, že zjevení není určeno v vytváření doktrín, In: Joyner, R. Povolání do poslední bitvy, s. 14-16, nicméně svými knihami tyto obecné proklamace popírá.
[42] Tamtéž, s. 12
[43] Tamtéž, s. 14
[44] Joyner, R. Poslední bitva, str. 9
[45] Tamtéž, s. 13
[46] Joyner, R.  Povolání do poslední bitvy, s. 15
[47] Joyner, R.  Povolání do poslední bitvy, s. 13
[48]Tamtéž
[49] Tamtéž
[50] Tamtéž, s. 45
[51] Tischner, R.  Geschichte der okkultistischen (metapsychischen) Forschung
[52]Van Dam, W. C.  Okultismus a křesťanská víra, s. 27
[53] Tamtéž, s. 80
[54] Tamtéž, s. 35
[55] Tamtéž
[56] Např.: Mk 13,6-9, Mt 24, 11-13, 1 Tim 4,1-3, 2 Tim 3,1-5, 1J 2,18-19, Ju 1,18-19, 2 Pe 3,3-4
[57]„Rozhovor amerického řečníka se zástupci jednotlivých církví, ze kterého vyzařovala Joynerova pokora, úcta ke křesťanům různých vyznání, k tradicím národům (např. českého a velmi výrazně také židovského), praktická osobní víra, humor. Joynerovy komentáře k jeho údajným tvrzením rozšiřovaným v našich krajích, jež byly často velmi zkreslené, chybně interpretované.“ In: Hanáková H.  Jsem proti tomu...
[58]Anderson, N.  Vysvobození z pout, s. 117
[59] Do této skupiny se řadí například Mariánská zjevení a jsou definována katechoismem. I zde však mají striktní regulaci v rámci magisteria církve: „Během staletí docházelo ke zjevením, jež se nazývají „soukromá“. Některá byla uznána církevní autoritou, avšak nepatří k pokladu víry. Jejich úlohou není „vylepšovat“ nebo „doplňovat“ Kristovo definitivní zjevení, nýbrž napomáhat k tomu, aby se z tohoto zjevení v určitém historickém období plněji žilo. Za vedení učitelského úřadu církve dovede zdravý smysl věřících rozlišit a přijímat, co je v těchto zjeveních opravdová výzva Krista nebo jeho svatých pro církev. Křesťanská víra nemůže přijmout „zjevení“, která si dělají nárok na překonání nebo opravu zjevení, jehož naplněním je Kristus. To je případ některých mimokřesťanských náboženství a také některých novodobých sekt, opírajících se o taková „zjevení“. In: Katechismus Katolické církve, paragraf  67
[60] Joyner se zde snaží přesvědčit konzervativní evangelikály, že církev potřebuje proroky: ""proročtí" lidé potřebují jejich pomoc stejně tak, jako konzervativní evangelikáni potřebují pomoc od těch, kteří mají nějaké zkušenosti s prorockými dary", In: Joyner R.  Povolání do poslední bitvy, s. 12. Pokud by zde Joyner neměl na mysli sebe, jelikož za příklad dává kontaktování svého vydavatelství MorningStar, měl by jistě pravdu.
[61]Joyner, R.  Vize o velké žni
[62]Chesterton, G. K.  In: Víry a vyznání, s. 139
[63] Stetz, J.  Svrablavé uši, s. 8
[64] Modersohn, M.  V poutech pověry, s. 19
[65]Modersohn, M.  V poutech pověry, s. 19
[66] Anderson, N.  Vysvobození z pout, s. 86
[67] Novotný A, Biblický slovník, s. 843
[68] Fisher, A. J,  Greek New Testament Resources N.A. 26
[69] Belotti, E.  Biblické panorama
[70]Soušek ,T.  Knihy tajemství a moudrosti III,  s. 141-151
[71] Stewart, R. A.  In: Nový Biblický slovník, s. 29
[72] Osborne, W.  In: Nový Biblický slovník, s. 632-636
[73]Smith, B. L.  In: Nový biblický slovník, s. 212-215
[74]Joyner, R.  Povolání do poslední bitvy, s. 13
[75] Mitchel, T. C.  In: Nový Biblický slovník, s. 29
[76] Fisher, A. J, Greek New Testament Resources N.A. 26
[77] Steiger, P.  Zápas o duši, s. 94
[78] Boice, J. M.  Základy křesťanské víry, s. 140
[79]Bubik, R.  Slavná budoucnost Božího lidu, s. 82
[80] Joyner, když popisuje zástup křesťanů, vězňů, kteří nepatří mezi ty, kteří mají „zjevení“ a „poznání“ uvádí: „Nad zajatci byla obloha černá od supů jménem Deprese. Ti občas přistávali na ramenou vězňů a zvraceli na ně. Zvratky nesly jméno Odsouzení. Když zvratky vězně zasáhly... jak jsem to sledoval, uvědomil jsem si, že si vězni myslí, že zvratky jsou Boží pravda.“ In: Joyner, R.  Poslední bitva, s. 14
[81] Toto učení bylo v USA letničními církvemi opakovaně široce odmítnuto. Naposledy oficiálním prohlášením „The Kingdom of God as Described in Holy Scripture“
[82] Franc, A.  Cizí oheň
[83] Davies, G.  Krehkí velikáni. s. 65
[84] Komenský, J. A.  Labyrint světa a ráj srdce, s. 12
[85] Bunyan, J.  Cesta Křesťana, s. 2
[86] Joyner, R.  Povolání do poslední bitvy, s. 9
[87] Schott, H.  Kronika medicíny, s. 227
[88]Modersohn, M.  V poutech pověry, s. 14
[89] srovnání několika kapitol z knih Kenyona a Hagina uvádí McConnel, In: McConnell D. R.  Jiné evangelium, s. 20-27
[90] Riss, R. M.  History of Awakening
[91] Annacondia, C.  Satane poslyš!, s. 141
[92] Kilpatrick řekl: „Lord, there's so much glory and praise in this place that even if a bomb is brought on this campus, I make a proclamation, Lord, it shall never, ever go off, in the Name of Jesus.“ In: Kilpatricks prophecy
[93] Butcher, A.  Major Rift Emerges at Heart of Brownsville Revival
[94] „Postupně mi začalo být zřejmé, že toto probuzení se rozrůstá do takových rozměrů, že se stane největším probuzením, jaké kdy Amerika spatřila.", In: Hill, S.  Na cestě za probuzením, s. 93
[95] Ondráček, O.  Mám rád svůj sbor…
[96]
Poznámka: [98] „Co mne velmi znepokojuje, je to, co se ukázalo na celocírkevní konferenci v Nymburce. A vidím, že už to také nese své nedobré ovoce. O co bych velmi stál, aby skončily ty nekonečné rozbroje, co kdo a jak vidí, kdo koho přijímá a nepřijímá. (Je to pro mne hrozné když vidím a slyším: „Tak to já toho bratra jako hlavního neberu, protože pro mne je hlavní tamten bratr).“ In: Sedláček, J. Rozhovor s Jiřím Sedláčkem, s. 13-19
[99] „Vnímám, že průlom nastane v následujících třech letech. Božím plánem je zasáhnout celý svět Českou republiku. Nevím, proč si Bůh zvolil vaši zemi, prostě si ji vybral. Mnoho věcí ve vaši denominaci úžasně rozvine. Co se týká dvaceti let, církev v tomto národě, jako i sám národ, mohutně posílí.“BARTÍK, J. Rozhovor s Edem Trautem, Život v Kristu, 3/2006, s. 7. Za srovnání zde stojí skutečnost, že v prvním roce těchto požehnaných let došlo ke schválení zákona o registrovaném partnerství, který je v Apoštolské církvi nahlížen jako začátek demontáže společenských hodnot: „Schválení zákona o registrovaném partnerství je dalším krokem na cestě demontáže morálních hodnot naší společnosti.“ In: BUBIK, R. „Prohlášení Apoštolské církve ke schválení zákona o registrovaném partnerství poslaneckou sněmovnou.“
[100] Lewis, C. S. Rady zkušeného ďábla: V této knize je 31 dopisů zkušeného ďábla Zmarchroba svému synovci, začínajícímu pokušiteli Tasemníkovi. Lewis skrze Zmarchroba bravurně popisuje slabiny soudobé křesťanské společnosti. Zlo jde Dobro, Dobro je Zlo, a Peklo je veliká byrokracie
[101]Erickson, M. J. A Basic Guide to Eschatology, s. 91 - 106
[102] International Congress on World Evangelization, Lausanne
[103] WEBER E. Apokalypsy, s. 186
[104] ENNS, P. The Moody Handbook of Theology, s. 371-394
[105] HORTON, S. Systematická teologie, s. 609-650
[106] Joyner, R. Megatrendy nového milénia
[107] JOYNER, R. Vize o velké žni
[108] JOYNER, R. Vize o velké žni
[109] Joyner, R. Megatrendy nového milénia
[110] Tamtéž
[111] Tamtéž
[112] JOYNER, R. Vize o velké žni
[113] Joyner, R. Megatrendy nového milénia
[114] JOYNER, R. Vize o velké žni
[115] Joyner, R. Megatrendy nového milénia
[116] Joyner, R. Megatrendy nového milénia

"A svedou mnohé - Literatura" | Přihlásit/Vytvořit účet | 19 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: A svedou mnohé - Literatura (Skóre: 1)
Vložil: jirikrupa v Středa, 09. srpen 2006 @ 02:48:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.joelnet.cz
Pokoj

Tak jsem myslel, že se na to kouknu trochu více, ale pro teď končím.

Jen kouknu na začátek, dozvídám se s jasnozřivou jistotou, že Rick ..komunikuje se zemřelými. Ale jdu dál...a vzápětí se dozvím jasnou interpretaci

Duch apoštola Pavla říká Rickovi : " ..."

Přitom to nemůžeš vědět, zda jsou to vidění nebo skutečná setkání se zemřelými. Ale jasně to tvrdíš.

Dosud si mi, jestli se nepletu, neodpověděl na to, kdo byl Makedonec, se kterým komunikoval apoštol Pavel ve vidění, ve kterém ho Bůh povolával do Makedonie.

" Prošli tedy Mysií a přišli k moři do Troady.
 Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: "Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!"
 Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium."

/Skutky apoštolské 16:8/

Dle Tebe to byl jistě ..duch..ale to by pak i Pavel byl spiritista.

Kdo to byl..byl to duch..nebo Makedonec čistě ve vidění vymodelovaný?

Nechápeš rozdíl mezi tímto, v tom je základní posun a omyl. Něco, co sám Rick nepředpokládá, byť připouští jako možnost, hodnotíš s jasností mistra....pokud nemáš pravdu, leží na Tobě soud za nepravé hodnocení bratra, kterého Bůh miluje a jedná skrze něj. Označuješ ho za spiritictu, ale není tomu tak.

Vyčleňuješ ho skoro z rodiny Boží a bráníš Božímu lidu (části) v tom, aby jej vnímali jako požehnání pro tělo Kristovo. (neboť je to přece spiritista)..JE-li někdo spiritista je více či méně ve vlivu ďábla...dotaženo do konce..stává se skoro (vědomě či nevědomě) Beliálovým služebníkem.

Toto známe z Bible! Odsouzení(rozpoznání) Božích služebníků jako spojenců Zlého.

Vidím to takto ostře.

Ale základ toho, co Ti chci říct, je ten "technický a logický"...nikdo nikdy neřekl, rozhodně ne Rick, že mluví s mrtvími lidmi. Řekl, že jsou to spíše vidění..ne skuteční lidé. (ale přidal, že po vzoru Mojžíše, který také zemřel a přesto mluvil s Ježíšem...je otevřen, že by tomu mohlo být i takto podobně) ALE NETVRDÍ TO?

Ty to jednoznačně tvrdíš.

V tom je zásadní chyba. A přehlížíš zmíněný verš, který umožňuje modelaci lidí ve vidění Duchem Božím.

Tvoje rozsouzení, že je to "skutečné setkávání s mrtvými", nikoli jen vidění podobné tomuto uvedenému, je tak nikoli popisem skutečnosti, ale Tvým "zjevením" popřípadě Tvým "předpokladem", ať už se tomu jakkoliv bráníš.

Je to "rozsouzení Rickových zkušeností". (teoreticky na základě daru rozlišování Duchů, prakticky dle mylného úsudku při čtení, kdy jsi přehlédl, že nikdo netvrdí, že se setkává s mrtvými)

Mohl bys mít pravdu, ale je potřeba vidět, že posunuješ skutečnost, domněnku, hypotézu, na roveň FAKTU.

A o tom, zda je to FAKT, k tomu bys mohl dospět leda na základě "ZJEVENí", nijak jinak. Rozhodně to neříká Rick!

Tys k Tomu dospěl čtením, v tomto bodě nepozorným či "přikrouceným". Nezlob se, ale je to prostě tak.

Kdo kdy řekl, že se setkává s duchy mrtvých? Jak to víš? To je čistě tvůj výklad a interpretace, opakuji.

V tom je zásadní posun a z tohoto úhlu se "míjíš" následnými tvrzeními. Já tvoje "zjevení", či "hypotézu" neberu jako důvěryhodnou, byť mohu mít naději, že to "myslíš" dobře.

"Mýlíš se Aleši"

Pokoj Tobě

PS: Fakt nechápu, jak je možné, že nevidíš, či nepřipustíš ten posun.

Prostě Rick říká, je to nejspíš A, ale myslím, že Písmo umožňuje i B.

Ty říkáš B, B, B, B, B ..Rick je tvrdě B. B je Rick. B se rozšířilo. B B B.

Fakt nerozumím tomu, že nechápeš, kde to měníš.

Fakt to nevidíš, co Ti ukazuji?



Re: A svedou mnohé - Literatura (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 11. srpen 2006 @ 13:44:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jiří, respektuji, že jsi to nečetl, ale abych Ti vyšel vstříc - i když to máš v té studii - zkopíruji Ti sem vysvětlení "Mojžíše a starce ze Zjevení". Když již jsme investovali tolik času (já velmi mnoho), doufám, že to dotáhneme do konce :-)

7.6 Jan a stařec ze Zjevení

Posledním příběhem v Bibli, který představuje údajně místo, kterým by bylo, přes nespočet zákazů, zdánlivě možné ospravedlnit komunikaci s mrtvými, je jeden z dvaceti čtyř starců, se kterým si Jan ve vytržení ducha vymění v nebi několik slov.

„Jeden z těch starců na mne promluvil: "Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?"Řekl jsem: "Pane můj, ty to víš!" A on mi řekl: "To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.“ (Zj 7,13-14)

Důležitý je zde také eschatologický pohled na knihu Zjevení. Pro amilenialisty totiž půjde o obraz současného pohledu na církev resp. na dobu konce. Pro postmilenialisty půjde nejspíš o popis epochy církve poslední doby, a teprve premilenialista, resp. dispenzacionlista, zde může uvažovat o lidských bytostech v nebi, nebo-li o vytržených lidských, vzkříšených bytostech. Zastavme se tedy u poslední varianty.

Abychom mohli kvalifikovaně tuto možnost posoudit, nejprve se musíme blíže podívat na identitu starců, a poté na situaci, v níž se apoštol Jan nachází. Kdo jsou tedy tito starci? Řecký originál zde používá slova „presbuteroi“, tedy označení, kterým se běžně označují církevní, ať starozákonní, či novozákonní představitelé nebo věkem starší lidé[76]. Nikde se Písmu nepoužívá tohoto označení vůči andělům. Podívejme se tedy na skupinu starců blíže.

„Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů, a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata. Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel - to je sedmero duchů Božích; a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu. (Zj 4,4-6) Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa.“ (Zj 5,6)

Zastavme se proto tedy na chvíli u popisu starců: Je vidět, že mají bílé roucho, koruny na hlavách a každý má svůj trůn. Bílé roucho bývá symbolem odpuštění hříchů, koruna bývá symbolem království a trůn bývá symbolem vlády. Tyto atributy, je-li je možno takto chápat, nejsou zaslíbeny andělům, ale lidem:

„Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele." (L 22,29-30).

Je tedy zřejmé, že zde máme co do činění s lidmi, kteří již zvítězili. Je však otázkou, zda se jedná o historické osoby nebo o určitý symbol, zastupující určitou skupinu svatých.

Pokud bychom jejich počet brali doslovně, jak si pak vysvětlit sedmero Duchů Božích ve stejné skupině před trůnem, když víme, že Duch Boží je jen jeden? Spíše se zde jedná o symbolické číslo, které, stejně jako u „počtu“ Božích Duchů, ukazující zřejmě na Boží dokonalost (někteří zde vidí spojitost s Iz 11,2), i číslo dvacet čtyři ukazuje asi na zástupný symbol a charakterizuje určitou skupinu svatých.

Víme, že číslo dvanáct v souvislosti s počty svatých může ukazovat jak na Izrael resp. jeho dvanáct kmenů, tak na církev, resp. dvanáct apoštolů. Obojí počty se vyskytují v knize Zjevení, a to jak směrem k Izraeli – dvanáct pokolení, představující Izrael, tak k církvi – dvanáct apoštolů ukazujících na společné město, církev svatých.

„Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. A hradby města byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových.“ (Zj 21,12-14)

Jejich společnou existenci v nebi bychom v tomto případě mohli ospravedlnit verši, které popisují společné vzkříšení starozákonních, totiž zesnulých svatých, a současně žijících novozákonních svatých, k jejichž vzkříšení a vytržení dojde současně.

„Hle, odhalím vám tajemství: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“ (1Te 4,16-17)

Jinou, avšak podobnou teorii, zastával Steiger v jeho dnes jím již nedoporučované knize „Zápas o duši“. Podle ní se jedná o obraz církve: „24 starců (představuje) vzkříšenou církev po vytržení svatých: „Starci představují unesené svaté, protože mají koruny a sedí na trůnech. Koruny a trůny byly slíbeny všem spaseným.“[77], což je i v kontextu dispenzacionalistické teologie. Rovněž Boice, stoupenec kalvinismu, zde mluví o již „vykoupených svatých.“[78]

Další a originální teorii zastává Bubik[79], který vidí ve 24 starcích vzkříšené starozákonní svaté, které popisuje Matouš: „Hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.“ (Mt 27,52-3) Autor, dispenzacionalista, tyto svaté vidí jako součást resp. ranou etapu prvního vzkříšení, nebo-li vzkříšení spravedlivých, přičemž předpokládá, že tito svatí dále nezemřeli, ale byli vzati do nebe. Tato teorie mimo jiné předpokládá, že tito svatí museli stát v úřadu starších Izraele, což nám tuto možnou skupinu z řad vzkříšených starozákonních svatých poněkud zužuje, nikoliv však diskvalifikuje.

Ať už se tedy přikloníme k jakémukoliv názoru – většinovému obraznému, či menšinovému doslovnému - v každém případě zde máme vzkříšené a oslavené svaté, kteří usedli s Kristem na své trůny a stali se účastníky Království a nejde tudíž o duchy zemřelých. Komunikaci s nimi – jde-li o historické osoby - je proto nutné brát na stejné úrovni, jako když lidé mluvili se vzkříšeným Lazarem nebo s Tabitou.

7.4 Hora Proměnění

Jedním z klasických míst, která jsou citována pro ospravedlnění možnosti komunikace s mrtvými, je událost, při které se Petrovi, Jakubovi a Janovi, zjevují Mojžíš a Eliáš. Nejsystematičtěji tuto epizodu vystihuje Lukáš a částečně jí popisují i Matouš s Markem.

„Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň. A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte." Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.“ (L 9,28 – 9,36)

Nejprve si povšimněme jedné podstatné věci, a to, že všichni evangelisté své vyprávění začínají slovy „po týdnu“ (Lk 9,28) resp. „po šesti dnech“ (Mk 9,2 a Mt 17,1) od této události. Jaká událost je zde myšlena? Jedná se o událost, při níž Ježíš pronesl teology diskutovaná a rozdílně vykládaná slova: „někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím“ (Mt 16,28), která citované větě předcházejí. Je tedy logické se domnívat, že manifestace přicházejícího království má co do činění s příchodem Božího království v moci. Snad by se mohlo jednat o předobraz příchodu oslaveného Syna člověka na Olivovou horu při svém slavném druhém příchodu, jak nám jej předpověděl Zacharjáš (Za 14,4) a jak nám jej připomněli i andělé při Kristově nanebevstoupení z téže hory (Sk 1,11-12).

Mohlo by se, v souladu s vírou dispenzacionalistů, jednat o předobraz příchodu Krista s jeho vzkříšenou církví při druhém příchodu z nebes na Olivovou horu, jak je názorně předvedeno např. v kdysi populárním Belottiho Biblickém panoramatu.[69] Mojžíš by zde mohl představovat ty, kteří zesnuli v Pánu a byli vzkříšeni (1 Tes 4,16) a Eliáš by mohl být předobrazem těch, kteří byli k Pánu vzati za svého života (1 K 15,51 a 1 Tes 4,17).

Než se proto podíváme na synoptiky, prozkoumejme důkladněji, v jakém stavu se nacházejí Mojžíš a Eliáš na hoře Proměnění a jaký zde byl jejich úkol. Nejprve je třeba si, jak již bylo řečeno, uvědomit, že Eliáš nikdy nezemřel. Byl vzat k Bohu v těle (2 Kr 2,11), a proto se v jeho případě nemohlo jednat o ducha zemřelého.

Když se podíváme na Mojžíše, můžeme vidět, že po jeho smrti se jeho tělo nenašlo. Podívejme se proto na tajemný popis jeho smrti: „I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi podle Hospodinovy výpovědi. Pochoval ho v údolí v moábské zemi naproti Bét-peóru. Nikdo až dodnes nezná jeho hrob.“ (Dt 34,5-6) Povšimněme si zde singuláru slova „pochoval“, který naznačuje, že tím, kdo skryl Mojžíšovo tělo, byl sám Hospodin, což dokazuje i skutečnost, že pisatel tohoto úseku Písma i v době historického záznamu dané epizody, spolu s žijícími účastníky, neznal místo jeho hrobu. To by jinak při pohřbu předáka lidu bylo jistě neslýchané.

Ohledně Mojžíšova těla nám určité světlo vrhá Juda, když píše: „A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin.“ (Ju 1,9) Jelikož Juda s největší pravděpodobností cituje nekanonizovaný pseudoepigraf „Nanebevzetí Mojžíšovo“,[70] tento citát, spolu se zjevením Mojžíše vedle nezemřelého Eliáše, nás opravňuje učinit smělou hypotézu, že Mojžíš je u Boha ve svém těle a stal se tak průkopníkem dalších biblických vzkříšení z mrtvých. Satan se zde, podle midráše, údajně domáhal, aby Mojžíšovo tělo zůstalo v jeho sféře, jelikož se Mojžíš dopustil vraždy Egypťana.[71]

Nyní se podívejme, jaký cíl mělo Mojžíšovo a Eliášovo zjevení se. O návaznosti jejich zjevení na Kristova slova o království, přicházejícím v moci, jsme již krátce pojednali a nyní se zaměřme na christocentrický aspekt jejich přítomnosti na hoře Proměnění. Synoptikové se shodují v tom, že „Mojžíš a Eliáš, … s ním (Kristem) rozmlouvají“ (Mt 17,3) „a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.“ (Lk 9,31).Pisatelé Nového Zákona i teologové se shodují v tom, že jak Mojžíš, tak Eliáš byli předobrazem služby Krista. Eliáš měl předcházet jeho příchodu[72] a Mojžíš byl předobrazem jako spasitelské služby.[73]

S trochou exegetické smělosti, by se dalo předpokládat, že Mojžíšův život předobrazoval aspekt Kristova ponížení. Královský syn se zde navrací ke svému lidu, aby jej vyvedl z Egypta, podobně jako Syn Boží vyvádí své bratry z království tmy do království svého otce. Eliášovo triumfální nanebevzetí pak předobrazilo aspekt Kristova triumfálního nanebevstoupení. Prorok je k údivu a s vědomím jeho učedníků vzat triumfálně do nebe, zatímco oni jsou povoláni dokončit jeho dílo, stejně jako Syn Boží je z Olivetské hory s údivem i vědomím jeho učedníků vzat vzhůru, zatímco oni mají dokončit Velké poslání.

Je možné, že právě oni, Mojžíš s Eliášem – stejně jako později anděl v zahradě Getsemanské - jsou povolání dodat Synu člověka posilu k dokonání jeho pozemské pouti. Nikdy proto nezapomeňme na lidskou stránku pozemské přirozenosti Božího Syna. I on se toužil sdílet s někým, kdo by byl schopen mu porozumět a ke konci jeho pozemské pouti se mu dostalo posily dokonce od anděla (L 22,43).

Zastavme se však ještě chvíli u Mojžíšova těla, která je pro tuto část klíčovou, neboť dokazuje, že ani v tomto příběhu se nejednalo o ducha zemřelého. Prorok Zachariáš, který popisuje podobnou událost jako Juda, a to spor anděla a satana o osobu kněze, napsal:

„Potom mi ukázal velekněze Jóšuu, jak stojí před Hospodinovým poslem, a po pravici mu stál satan, aby proti němu vnesl žalobu. Hospodin však satanovi řekl: "Hospodin ti dává důtku, satane, důtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?" A Hospodin se obrátil k těm, kteří tu před ním stáli: "Svlékněte z něho ten špinavý šat." Jemu pak řekl: "Pohleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha. Řekl jsem: Vstavte mu na hlavu čistý turban." Tu mu vstavili na hlavu čistý turban a oblékli mu šat. Hospodinův posel stál při tom.“ (Za 3,1-5)

Ačkoliv nám tento úsek Písma zřejmě zůstane tajemstvím, ukazuje nám na několik důležitých věcí. Velekněz Ješua je zde předobrazem Krista, který má přijít (Za 3,8) a zároveň se o jeho tělo vede spor. Po jedné straně mu stojí satan, který žaluje na jeho hříchem poskvrněné tělo, a na straně druhé mu stojí anděl, který jeho jménem uděluje satanovi důtku. Podobný princip vidíme u Michaela, který se rovněž odvolává na Boží jednání vůči satanu a nevystupuje sám ve své autoritě (Ju 1,9). Následuje oblečení velekněze do slavnostního obleku, což je předobrazem odpuštění hříchů pro zásluhy Krista, který má teprve přijít (Za 3,8).

Podobný princip je zřejmě uplatněn při Mojžíšově nanebevzetí, kdy Mojžíšovo tělo je přijato s výhledem na Kristovu oběť, jeho hřích je překryt rouchem Kristovy spravedlnosti, a stejně jako Ješuovi bylo umožněno přicházet na Boží dvůr (Za 3,7), i Mojžíš smí přijít do Božího domu. Oba příběhy také ukazují na princip Božího soudu, kdy satan vznáší proti svatým oprávněné námitky, které Kristova krev anuluje.

Na tuto dramatickou stránku starozákonního soudu, kdy ještě není dokonáno, a na kterém se účastní andělé, satan a Pán Bůh, a kde Bůh jedná s lidskou tělesností skrze budoucí Kristovo vykoupení, poukazuje už kniha Jób. Na Jóba žaloval satan, který dostal právo napadnout jeho tělo a Elihů zde prorocky (pomineme-li Jóbovu spravedlnost a upřímnost) vysvětluje Boží princip soudu:

„Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět. Jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti. Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk, tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: »Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.« Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání.“ (Jb 33,21-25)

A toto je i princip na jehož základě mohli Enoch, Eliáš a Mojžíš – navzdory slovům, že „tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království“(1 K 15,50) - vejít do nebe.

A je zde ještě jedna důležitá skutečnost, ve které se sice vykladači neshodují, ale která má hlubokou tradici v církevní ortodoxii. Příběh proroka Zachariáše z třetí kapitoly pokračuje v kapitole čtvrté a ukazuje – v duchu třetí kapitoly - na zajímavou skutečnost, a to na přítomnost dvou lidských synů před Bohem, které Zachariáš vidí jako dvě olivy a ptá se Boha na jejich identitu. Dostává se mu odpovědi: „To jsou ti dva synové nového oleje, kteří stojí před Pánem celé země.“ (Za 4,14)

Rabínská tradice se zde shoduje v tom, že se jedná o Eliáše a Mojžíše, kteří stojí před Bohem, a kteří mají provázet Mesiáše, a pisatelé evangelií to potvrzují zjevením Mojžíše s Eliášem na hoře Proměnění. Tito dva průvodci se objeví ještě jednou, a to při druhém Kristově příchodu, kterému budou předcházet jako dva svědkové (Zj 11,3), a které Jan, stejně jako Zachariáš, popisuje jako „dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země“ (Zj 11,4). Někteří bibličtí badatelé však uvádějí namísto Mojžíše Enocha. K jejich tvrzení lze mít opodstatněnou námitku, a to, že oba svědkové musejí mít vztah k Semitům – Židům (Kristus je poslán k Židům) , a to jak na hoře Proměnění, tak při jejich dalším zjevení před druhým příchodem Krista. Tuto podmínku Enoch nesplňuje.

Jejich veřejná služba bude trvat tisíc dvě stě šedesát dní, neboli tři a půl roku, což je délka služby veřejného Ježíšova působení. Podstatná jsou znamení, která je budou provázet, a která potvrzují jejich identitu:

„Ti dva svědkové mají moc uzavřít nebesa, aby nebylo deště za dnů jejich prorokování, a mají moc proměnit vody v krev a sužovat zemi všemi možnými pohromami, kdykoliv budou chtít.“ (Zj 11,6).

Když Mojžíš prorokoval, resp. stal se faraónovi ústy Božími, sužovaly Egypt pohromy, kterých součástí byla i proměna vody v krev (Ex 7,17-20). Stejně tak za doby Eliášova prorokování bylo uzavřené nebe a nebylo dešťů (Jk 5,17). Tato dvě znamení nám tedy mohou s jistou přesvědčivostí potvrdit identitu Mojžíše (nikoliv Enocha) a Eliáše.

I jejich další působení nám připomíná službu Krista. Budou zabiti tam, kde byl ukřižován jejich Pán, budou tři a půl dne mrtvi, po této době budou vzkříšeni a vzati v oblaku do nebe, stejně jako Mesiáš. Zde je opět nutné uvědomit si důležitou věc. Jelikož oba zemřou, musí být v přítomném čase, tedy i v době zjevení se na hoře Proměnění, v lidském těle, a toto tělo ještě není proměněno, resp. ještě neobléklo nesmrtelnost. Jinak by nemohlo v budoucnu zemřít.

Jiní vykladači, kteří by namísto Mojžíše raději viděli Enocha, na základě Judovy epištoly sice připouštějí, že Mojžíš byl vzat v těle, ovšem mají problém s tím, že by Mojžíš zemřel dvakrát s poukazem na verš: „A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud“ (Žd 9,27).

Cílem tohoto verše je ale poukázat na dokonalé smírčí dílo Kristovo: „tak i Kristus byl jen jednou obětován“ (Žd 9,28). Smyslem není kvantifikovat lidskou smrt, nýbrž poukázat na zástupnou, dokonalou a jednorázovou Kristovu smrt, na rozdíl od nedostatečné a opakující se smrti obětních zvířat. Lidé, kteří byli vzkříšeni za Starého Zákona, během Ježíšovy služby i během služby apoštolů, také zřejmě ještě jednou „znovu“ a trvale zemřeli. Proto není důvod z principu nevěřit, že by stejným procesem, byť v historicky odlišném kontextu, nemohl projít i Mojžíš.

Nyní se podívejme ještě na další důležité prvky příběhu z hory Proměnění. Mohli bychom se domnívat, že Ježíš, jakožto Syn člověka, který musel být ve všem podroben Zákonu, komunikoval se zemřelými, a proto tuto možnost ospravedlnil? Nikoliv! O tom, že ani Mojžíš ani Eliáš nebyli duchy, jsme již mluvili. Navíc Ježíš při rozhovoru s učedníky zřejmě přijal na chvíli podobu, která odpovídá popisu jeho oslaveného těla, neboť jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.

„Jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.“ (Zj 1,16). Podobu tohoto těla poneseme i my ve chvíli vytržení. „Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni“ (1K 15,51) a na toto tělo se zákaz komunikace s mrtvými již nevztahuje: „potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi (zemřelými) uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu.“ (1Te 4,17)

Dále je třeba si všimnout, že učedníci s Mojžíšem a s Eliášem vůbec nemluvili. Spali, resp. na ně padla mrákota (L 9,32), po procitnutí byli zděšeni (Mk 9,6) a na to se Mojžíš s Eliášem ihned začali vzdalovat (L 9,33). Když Petr procitl a chtěl postavit pro Mojžíše a Eliáše stany, ještě než domluvil, zastřel učedníky oblak (L 9,35) a zatímco Petr ještě mluvil, „z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte." (Mt 17,5). Učedníci ihned nato umlkli (Lk 9,36).

Sám apoštol Petr po letech naopak ukazuje, že tento příběh je pro nás potvrzením vážnosti a důležitosti psaného slova:

„A ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře svaté. „A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil, a dennice vzešla v srdcích vašich, Toto nejprvé znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském.“ (2 P 1,18-20)

Co tedy můžeme říci závěrem? 1) Mojžíš a Eliáš byli na hoře proměnění v těle, 2) učedníci během Kristova rozhovoru s nimi spali a s Mojžíšem a Eliášem nemluvili, 3) po jejich procitnutí Mojžíš s Eliášem mizí, 4) když chtěl Petr s Mojžíšem a Eliášem stanovat, Bůh jej ani nenechal domluvit a ihned jej upozornil, že učedníci mají poslouchat Ježíše, 5) sám Boží Syn s Mojžíšem a Eliášem komunikuje ve svém oslaveném těle.

Dá se tedy toto setkání považovat za komunikaci člověka s duchy zemřelých? Ani náznakem se nedá mluvit ani o komunikaci s učedníky, ani o duších zemřelých.

A nyní znovu k mým otázkám:

jestliže tedy "vymodelovaní" říkají Joynerovi věci, které odporují Bibli (viz peklo v nebi, klanění se andělů lidem...) myslíš, že tyto osoby - řečeno Tvými slovy - vymodeloval Bůh?

Díky za odpověď,

Pastýř

Stránka vygenerována za: 0.85 sekundy