Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

 Je nemožné líbit se Bohu bez vůle k rodičovství Porod je i v technicky dokonalé porodnici bolestivý. Ještě bolestivější je minimálně osmnáctiletá výchova vlastního dítěte. Obživa dětí je a vždy byla finančně náročná. Čím je dětí více, tím je to vše namáhavější. Není divu, že dnešní manželé, kteří mají nepatrnou křesťanskou víru se tomuto kříži vyhýbají (podobně se svému kříži vyhýbají i dnešní nevěřící manželé).

Kříž bolestných porodů a ještě bolestnější výchovy dětí dostala již pramáti Eva. Kříž uživit sebe, manželku, děti dostal již praotec Adam. Gen 3,16; 3,16-19: „Ženě pak (Bůh) řekl: "Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou."“ (kralický překlad) „Ženě také řekl: "Rozmnožím bídy tvé a početí tvá: v bolesti roditi budeš děti, a pod mocí muže budeš, a on panovati bude nad tebou."“ (podle českého překladu Vulgáty z r.1889) „Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."“ (ekumenický překlad) Od 20.století školy a masmédia nemuslimského světa radí budoucím vdaným ženám, aby chtěly mít děti později a zvolily si prozatím profesionální dráhu. Ti teologové, kteří v této oblasti ignorují Písmo svaté a církevní tradici, opakují tentýž omyl. Později však vdané ženy na porod a výchovu dětí nemají čas - zvyknou si na pohodlnější život bez dětí! Jindy je příliš pozdě, žena je již neplodná. Proto takto vzdělané nemuslimské vdané ženy, přestávají být matkami a takto vzdělaní nemuslimští mužové přestávají být otci. Výchova vlastních dětí je namáhavá, a proto manželé buď děti vůbec nemají, nebo své dítě, děti, svěří do výchovy televizi, babičkám, jeslím, mateřským školkám a školním družinám. Ale především chtějí raději peníze, než děti. Nechtějí být matkami a otci. Chtějí si především užít svého mládí a pomíjivé krásy svého mladého těla. Tyto pocity sdílejí mnohé páry v celé Evropě, v nemuslimských oblastech bývalého Sovětského svazu a ve státech nemuslimské části východní Asie. Proto zde v posledních 30-ti letech míra porodnosti viditelně prudce klesla. Obelhaní rodiče, nejen ve vždy pohanském Japonsku, ale i v zemích celá staletí křesťanských, nemají zájem rodit a vychovávat děti. Tím se však vyhýbají i svému posvěcení a tudíž i své spáse. Ocituji text z Písma svatého: První Timoteovi, 1.kap., 1.verš; 2.kap., 7. a 12.-15. verš (uvedu obě možnosti překladu 15. verše z řecké předlohy): „Pavel, apoštol Krista Ježíše z pověření Boha, našeho Spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje, Timoteovi, vlastnímu synu ve víře: Milost, slitování a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána. Byl jsem ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře a v pravdě. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti. Spasena bude jako matka, jestliže její děti setrvají ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti.“ Apoštol Pavel připomíná, že plodná vdaná žena bude spasena pouze jako matka. Z textu Gen 1,28 („Ploďte a množte se a naplňte Zemi.“) vyplývá, že také každý ženatý a plodný muž, který odmítá plodit děti, těžce hřeší. Proto nebude spasen. Pavel byl novozákonním apoštolem a prorokem pro všechny národy až do konce času tohoto světa neboli až do dne druhého příchodu Ježíše Krista. Jeho prorocké učení je tzv. solí tohoto hnijícího světa, je světlem pro tmu konce 20. a počátku 21.století. Naneštěstí my křesťané či potomci křesťanů si připadáme moudřejší než skutečně jsme, a tak pohrdáme prorockou moudrostí Pavlovou. Pohrdáme jeho jednoznačností a přímostí, jeho jednoduchostí. V uvedeném textu 1 Tim 1, 1+ 1 Tim 2, 7,12,15 svatý Pavel oznamuje, že žena nemá být učitelkou svého manžela, ale že má být učitelkou svých dětí, které porodila a které rodit má, pokud je vdaná. Je to dokonce podmínkou jejího věčného spasení. Mnohé ženy v kdysi křesťanských zemích se snaží být učitelkami svých manželů - místo, aby rodily a učily své děti. Tím zapříčiňují mnoho zbytečných konfliktů i v jinak slušné rodině. O apoštolu Pavlovi tyto ženy buď nic neví nebo jím pohrdají. Zapomínají, že sám Kristus pravil o apoštolech toto: „Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.“ (Lu 10,16 kralický překlad) Apoštolem Pavlem vždy pohrdali izraelští teologové – rabíni. K nim se v 18. a 19.století připojili mnozí evropští protestantští teologové. K těm se ve 20.století připojili mnozí katoličtí teologové i nmozí pravoslavní teologové. Kvas pohrdání apoštolem Pavlem dnes již prokvasil celou křesťanskou civilizací. Proto křesťané a jejich potomci – poloviční ateisté a ateisté hromadně vymírají a uvolňují prostor pro množící se muslimy. Muslimové totiž neprovádějí interrupce a nepoužívají antikoncepci. Většina statistických údajů dokazuje, že pokud ženy a mužové získají antikoncepční druh vzdělání, prudce se sníží počet dětí v rodinách a postupně nastává demografická katastrofa. Dochází k sebevraždě křesťanské civilizace, která se podobá sebevraždě Jidášově: „Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším a řekl: "Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!" Ale oni odpověděli: "Co je nám po tom? To je tvoje věc!" A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.“ (Mt 27,3-5 ekumenický překlad) V uvedeném textu, První Timoteovi, 1.kap., 1.verš; 2.kap., 7. a 12.-15. verš, apoštol Pavel připomíná, jak ohromnou zodpovědnost má matka za děti. Nejen za jejich porod, ale také za jejich výchovu k víře, lásce, svatosti a střízlivosti. Je-li však ženou emancipovanou, tzv.feministkou, která žije v trvalé vzpouře vůči svému manželovi, tak zakusí, že i její dítě či děti žijí trvale ve vzpouře vůči ní. Její rebelující děti automaticky odmítnou pokořující křesťanskou víru, lásku, svatost a střízlivost. Vše je provázáno. Vše souvisí se vším. Spasení a zbožštění matky souvisí se spasením a zbožštěním dětí. Jedno bez druhého nelze. Matka potřebuje pomoc otce. Takového, který má autoritu před dětmi. Otec má tuto autoritu pouze tehdy, vidí-li děti, že se mu maminka ve všem kromě hříchu podřizuje. Má autoritu, nezabraňuje-li mu manželka jejich neposlušné děti včas trestat: „Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.“ (Př 13, 24) „Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.“ (Př 22,15) „Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť. Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.“ (Př 23, 13-14) „Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.“ (Př 29, 15) „Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.“ (Př 29, 17) Nepoddává-li se manželka dobrovolně manželovi, rostoucí děti většinou nebudou poslouchat ani matku ani otce. Nebudou-li vůbec ctít nikoho z rodičů, či starších lidí, kteří je vychovávají, nebudou schopny ctít ani Boha. Nepřijmou bezelstně království Boží jako to uměly dříve, když byly ještě bezelstné a podřizující se maličké děti, a proto nebudou spaseny: „Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (Mk 10, 15; Lu 18, 17) Zavinila to emancipovaná matka, a proto spolu s dětmi ani ona nebude spasena. Kvůli existenci emancipovaných manželek ve všech dobách dějin lidstva, spása a zbožštění otce není tak extrémně úzce spojena s výchovou a spasením vlastních dětí: „Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.“ (Ez 18, 20) Dalším důkazem rozdílného přístupu Boha k ženatému muži a k vdané ženě je to, že Joba a proroka Samuele, Bůh nazval spravedlivými, ačkoliv jejich dospělí synové byli bezcharakterní, tedy špatně vychovaní. Z toho vyplývá, že na špatné výchově jejich synů se podepsaly jejich manželky či další vychovatelky. Tito otcové prožívali křižování od vlastních dětí: „Hospodin se Satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na Zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého."“ (Job 1, 8) „Jeho synové strojívali doma hodokvasy, každý ve svůj den, a zvali i své tři sestry, aby s nimi hodovaly a pily. Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: "Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu". Tak činil Jób po všechny dny.“ (Job 1, 4-5) „Když Samuel zestárl, ustanovil Izraeli za soudce své syny. Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě. Jeho synové však nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo.“ (1 Sam 8, 1-3) O Jobovi se nám dochovala zpráva, jak ho křižuje jeho manželka: Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“ (Job 2, 9) Z mého spisku "Nepřátelé rodiny" z r.2002 Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve