Život víry: Povídání s Alanem
Vloženo Neděle, 21. říjen 2001 @ 18:09:33 CEST Vložil: Stepan |
Povídání
s Alanem
Protože naše
povídání s Alanem svým rozsahem již překračuje prostor
rubriky Píšete nám, jistě si zaslouží svoji vlastní
stránku. Zde si je můžete přečíst, jak se chronologicky
odvíjelo:
Myslím, že to co
presentujete na vašich stránkách /myslím tím část
SEBEOBRANA/, psychická manipulace, se docela hodí i na vaše
náboženství, ikdyž nejste prezentováni jako sekta. Jsem
neveřící ale to s tím nemá nic společného protože bychom
se měli navzajem tolerovat a chápat, což není u některých
bohoslužbách znát. Osobně se zúčastnuji některých
ranních bohoslužeb a to co hlásaji církevní hodnostáři/
myslím tím kněze/ na adresu nevěřícich je velice
zavádějicí. Necítím se jako PRÁZDNÝ ČLOVĚK atd. /slova
sloužicího mši/. Myslíte si že vy deláte to správně, ale
to samé si myslim i já a boha jsem k tomu nepotřeboval a ani
nepotřebuji. Jsem myslím takový samý slušný člověk jako
mnozi ostatni.Měli byste se zamyslet nad přístupem k mladým
lidem / mě je 25let/.
Děkuji pokud jste si toto přečetli.Je to jen můj názor.
Mějte se pěkne a Ahoj ALAN
Odpověď:
Ahoj Alane,
děkuji Ti za Tvůj
názor, který jsem si velmi pozorně přečetl. A neboj se,
nebudu se snažit Ti ho vymluvit. Chci jen říct, že Ti
rozumím a je mi líto, že jsi na bohoslužbě slyšel slova,
která Tě jako člověka degradují. Já si nemyslím, že jsi
bezcenný člověk a na druhou stranu máš právo se svobodně
rozhodovat, jak si svůj život zařídíš. Po svých nedobrých
zkušenostech budeš možná překvapen, že stejně tak hovoří
Ježíš v Bibli. Pokud máš zájem, můžeš si přečíst
tento obraz, kterým chtěl nastínit vztah, který má Bůh k
člověku. Pokud o to nemáš zájem, tak to klidně přeskoč:
"Jeden člověk
měl dva syny.Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi
díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své
jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil,
odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj
majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té
zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na
pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami,
které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má
chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému
otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči
tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako
jednoho ze svých nádeníků.'
I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho
spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.'
Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned
nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na
nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme
veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil
se, a je nalezen.' A začali se veselit.
Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už
blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze
služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal
zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a
zdravého.'
I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval
mu.
Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem
neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani
kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil
tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.'
On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je
tvé.
Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj
bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'
Moje zkušenost ve
vztahu k Bohu je stejná jako v tomto obraze. Jsem svobodný ve
svém rozhodování a také nesu odpovědnost za to, co dělám.
Bůh mě nemanipuluje do svých záměrů, ale čeká na moje
vlastní rozhodnutí. On mě neponižuje, ale vrací mi čest a
důstojnost i ve chvílích, kdy je svou zásluhou ztrácím. To,
co jsi slyšel na bohoslužbě, mi připomíná reakci toho
staršího syna. Žel, je to však lidská představa, jak se
chovat k těm, kteří jsou jiní než my. Představa na hony
vzdálená duchu Bible. My lidé dovedeme mnohdy krásné a
dobré věci jen pokazit svou pýchou. Proto je dobré se bránit
takovému znehodnocování toho, co řekl Ježíš. Proto máme
na našich stránkách rubriku SEBEOBRANA a věřím, že bude k
užitku mnohým křesťanům. Chci Tě ujistit, že Bůh nemá
žádný zájem s Tebou manipulovat. Takový zájem mají jen
lidé s nedobrými úmysly. Bůh jedná vždycky na rovinu.
Přeji Ti hodně dobrých a svobodných rozhodnutí v Tvém
životě. Rád o Tobě opět uslyším.
Měj se pěkně.
Ahoj. Štěpán
Ahoj a předem děkuji ze
ses ozval.
Chci Tě ujistit, že Bůh nemá žádný zájem s Tebou
manipulovat. Takový zájem mají jen lidé s nedobrými úmysly.
Bůh jedná vždycky na rovinu.
Tato věta mě velice zaujala z celeho E-mailu nejvice. Nabizi se
hned otázka zdali já (mluvím jen za sebe) potřebuji k životu
BOHA.
Nikdy jsem BOHA neoslovil a ani to nemám zapotřebí, jelikož
necítím ( ASI ) to co cítí věřící lidé. Víra jako
taková - jako příklad slušného žití - opravdu podle mého
názoru může sloužit k výchově a vzdělání lidí, ale
nemohu souhlasit s věcma, které si v bibli odporují jak už
numericky ( NOE a jeho Archa ) tak v složeni textu jak po sobě
verše jdou. Nebudu to rozvádět, je toho hodně.
Když jsem na toto téma debatoval s věřícíma ( zpíval jsem
v kostelním sboru, Kostel sv.Jakuba ), vždy měli jedinou
odpověď, když došlo na argumenty, že si, a teď cituji
jejich slova " že si nedokážu představit duc*****".
Na tom vždy diskuse skončila, přitom mě bavilo mezi tyto lidi
chodit a debatovat s nimi. Bohužel jsem toho zanechal po
neustálých pokusech mě přivést na víru.
Mám tím na mysli opravdu ty stavy, kdy je vám už vše
protivné, když vám někdo vyloženě ( i když slušně )
něco vnucuje. Panem farářem počínaje a členy sboru konče.
Můj názor je, že byste ( a i jiné církve ) neměli lidem
předkládat své názory tak, že jenom ONY JSOU TY PRAVÉ.
Člověka to potom mrzi. Aspoň mě.
Kazdopadne dekuji ze si odepsal. Ahoj ALAN
Odpověď:
Ahoj Alane,
netušil jsem, že se
tak brzy zase virtuálně setkáme, ale jsem rád. Na Tvou
otázku, zda potřebuješ Boha, Ti neodpovím. Na ni si musí
odpovědět každý sám. Tvoje otázky jsou mi velmi blízké,
protože jsem si je kdysi také kladl. Připomínají mi také
vztah i z úplně jiného soudku. To když jsem poprvé potkal
svou manželku. A víš, že ani tehdy bych neuměl odpovědět
na to, zda mám vůbec zapotřebí ji oslovit, zda souhlasím se
vším, jak to vidí ona, zda si dovedu představit OPRAVDOVOU
LÁSKU, zda ona je skutečně TA PRAVÁ. Nyní si po 17 letech
manželství uvědomuji, že to ani nebylo důležité. Pro mě
bylo důležité, že jsem jsem ji oslovil a že jsme začali
spolu budovat náš vztah. My lidé máme různé povahy,
temperament a mentalitu, takže věci nesnadno definovatelné
vyjadřujeme značně odlišnými způsoby. Ale slova někdy
nemívají takovou váhu jako samotný vztah. Ať ten můj k mé
ženě, nebo ten můj k Bohu, nebo ten tvůj (zcela jiný) k
Bohu. Můžeme jen kostatovat, že každý z nás jsme v této
chvíli v jiném vztahu vůči Bohu, což však neznamená, že
je to situace statická a věčná, a že můj nebo tvůj vztah k
němu se v budoucnu tím nebo oním směrem nezmění, a což
také neznamená, že nemůžeme být přesto přáteli a
vzájemně se respektovat. Přeji ti všechno dobré.
Štěpán
Zdravím do nového týdne,
Vidím že se s tebou dá mluvit, a proto ti položím pár
otázek, na které ( pokud budeš chtít ) bych byl rád, kdybys
mi odpověděl.
1. Myslíš ze VÍRA a CÍRKEV musí tady být spolu?
2, Pokud odpovíš na 1. otázku ne, tak tuhle vynech:
Proč tedy církev vrhá společenství lidí zhruba vždy
o 3 století zpět?.
3,Křesťané tvrdí, že PAPEŽ je neomylný člověk. Věříš
tomu taky?
4, V bibli je napsáno, že Jezis kázal své slovo lidem v
jejich prostředi bez nějakých kostelů atd. Nezdá se ti, že
Vatikán má poněkud jiný názor co se majetku týče?
Nezávidím jim peníze, mám jich pro svou potřebu dost, a
církev ještě stále žádá o navrácení majetku církvi v
restituci. Já nejsem sobec, sám jsem přispěl nemalou
částkou na opravu Mariánského kostela ve Frýdku-Místku, ANI
MI ZA TO NEPODĚKOVALI, když ptáčka lapaji, pěkně mu
zpívaji.
5. Poslední otázka : Věříš, že člověka stvořil Bůh za
6 dní?
Ahoj ALAN
Odpověď:
Ahoj Alane,
omlouvám se, že Ti
odpovídám až dnes. Byl jsem tři dny služebně po naší
vlasti. Děkuji Ti za Tvůj dopis i Tvoje otázky, na které Ti
odpovím zcela upřímně tak, jak to vidím já:
1. Záleží na tom, co si
pod pojmem CÍRKEV představujeme. Církev římsko-katolická si
zvykla pod pojmem CÍRKEV vidět pouze sebe, a i když je v
posledních letech v jejích prohlášeních vůči ostatním
církvím vidět určitý posun, toto vnímání CÍRKVE směrem
dovnitř stále přetrvává. Pokud CÍRKEV vnímáme výlučně
ze zorného pole jedné církve, pak musím na Tvoji otázku
odpovědět ne jenom.
Já osobně si pod pojmem
CÍRKEV představuji to co vyznávám v apoštolském vyznání
víry (je součástí www stránek GRANO SALIS), a to
neviditelnou "církev svatou obecnou". Tvoří ji lidé, kteří mohou být
členy různých církví, včetně katolické a také lidé,
kteří nejsou členy žádné církve. Spojuje je nejen VÍRA, ale
zejména pak to, že přijali Boží ODPUŠTĚNÍ. Věřím, že
EVANGELIUM je univerzální dobrá zpráva pro každého
člověka a nelze jej uzavřít jen do jednoho
"ovčince". Žel mnozí členové církví nemají své
spasení tak jisté, jak se domnívají. Ježíš říká v
jednom podobenství, že přijme jen některé. Na to být v
neviditelné církvi totiž nestačí pouhé členství v
kterékoli církvi. Ježíš hovoří o tom, že se takový
člověk musí duchovně znovu narodit. Jednoduše řečeno je
třeba pokání, totální změna životní orienatce na DOBRO a
upřímnost k sobě, Bohu i bližním.
Na druhou stranu je
přirozené, že lidé, kteří mají takovýto osobní vztah k
Bohu, mají potřebu se stýkat a sdílet s lidmi jim podobnými,
a tak i tam, kde EVANGELIUM probouzí nový život v Bohu i bez
přičinění jakékoliv církve, se tito lidé vzájemně
hledají a scházejí, a vzniká tak zcela spontánně a bez
vlivu jiné církve její další varianta. Zpočátku bývá
zcela neorganizovaná a svobodná, avšak zcela zákonitě ji
vnitřní i vnější prostředí nutí, aby se organizovala a
budovala svoje struktury. Pak záleží na tom, jak moc se
projeví naše lidská narušenost (touha po moci, sobectví a
agresivita), která pak poznamená i tuhost a agresivitu
"vnitřních struktur a vztahů" v nově se již
prezentující CÍRKVI. A ty žel, bez zkušeností i vzdělání
mnohdy upadají do větší totality, než církve tradiční.
2. Nemusel bych odpovídat,
ale nedá mi to. Pokud pod pojmem CÍRKEV máš na mysli
římskokatolickou církev, nebo jinou konkrétní církev, pak
to bude asi tím, že si jako těžký balvan nese sebou svoji
tradici, učení a náhledy na život, které za léta svého
trvání postupně přidávala k EVANGELIU.
3. Ne. Papež je podle
mého mínění stejný člověk, jako jsi ty i jako jsem já.
Není Bůh, a proto je zcela jistě omylný jako kdokoliv jiný.
4. Myslím si, že pokud je
církev nebo kterýkoli člověk chudý, je vystaven pokušení
závidět tomu, kdo má víc. Pokud je bohatý, je v pokušení
spotřebovat všechno bohatství pro sebe. Majetek, který
církev dostala darem od svých členů by jí měl být vrácen,
pokud jí byl neprávem odňat. Měl by však sloužit těm,
kteří to potřebují a ne výhradně pro potřebu členů
církve (nebo vyvolených).
Je hezké, že jsi daroval
nemalou částku na opravu kostela. Ježíš říká, že jsou
důležité Tvoje motivy, když něco daruješ. Daroval-li jsi v
očekávání, že budeš pochválen, pak jsi zákonitě
zklamán. Daroval-li jsi v zájmu dobré věci, pak budeš jistě
spokojen víc, až uvidíš kostel opravený, než kdyby Ti
někdo poděkoval. Faktem asi bude, že ten kostel opravu
potřebuje, jinak by se asi na něj nevybíralo.
Dle Bible Bůh nepřebývá
v chrámech lidskou rukou udělaných, ale v srdci člověka,
které je chrám Ducha svatého. Bereme-li její slova vážně,
pak nelze význam kostelů, chrámů a modliteben přeceňovat.
Jsou však možná někdy vhodnější k setkávání CÍRKVE
než třeba striptýzový bar.
5. Věřím tomu, že
člověk a celá naše země se vším, co je na ní, nevznikl
náhodou. Je to příliš chytře udělaný, než abychom byli
produktem náhody. Věřím, že naším Tvůrcem je Bůh. Jak to
udělal, žel nevím. Nebyl jsem u toho. Různé vědecké teorie
jsou jen hypotézy, které mají tu více, tu méně indicií o
tom, jak k tomu docházelo. Věřím, že nám Bůh postupně
odkrývá to, co chce, abychom věděli. Zpráva o stvoření v
Genesis 1,1 však není reportáží televize NOVA o stvoření.
Nechce nás informovat, jak vše detailně probíhalo. Bible
totiž jedním dechem také říká, že u Boha je jeden den jako
tisíc let, což si dávnověký člověk nedovedl vůbec
představit, pro něj to spíše byla celá věčnost. Zpráva o
stvoření má jiné poslání: hovoří o Tvůrci, který je nad
časem a prostorem, nad zákonitostmi a zákony hmotného světa,
o Tvůrci, který to má v hlavě v pořádku, preferuje řád a
má všechno pevně v rukou. Tento Tvůrce se však rozhoduje
stvořit člověka ke svému obrazu: dává mu to, co chybí
ostatnímu stvoření, ale s čím disponuje jen Tvůrce:
svobodnou vůli = svobodu se rozhodnout nezávisle a sám a
zároveň odpovědnost nést za své rozhodnutí následky. A
tím, jak člověk s tímto darem naložil, začíná chaos, s
kterým se potýkáme dodnes. EVANGELIUM pak přináší cestu z
tohoto chaosu a zmatků i z jejich následků = ze smrti. Jsou i
křesťané, kteří věří, že zpráva o stvoření je
reportáží. Říká se jim fundamentalisté, neboť chápou
Bibli v rámci svých možností. Já se jim nevysmívám,
ačkoliv mám zcela odlišný pohled. Pokud jim toto vnímání
tohoto a dalších citátů nečiní problémy, nemá smysl
bourat jim jejich schémata, ke kterým se upínají. Pro jejich
život to totiž není podstatné, podstatný je jejich osobní
vztah k Bohu. Nesnáze však vznikají, pokud tito lidé vnucují
svoje schémata lidem, kteří mají širší rozhled jak
duchovní tak obecný.
Bylo to všechno velmi
schématicky naznačeno, ale doufám, že ne na škodu
porozumnění a bez výrazného zkreslení mých názorů.
Přeji Ti pěkný den.
Štěpán
Ahoj Štěpáne,
vybral jsem z textu pár vět, které mě zaujaly a snažím se,
aby vyzněly tak, jak jsi je napsal. abych je nevytrhoval z
kontextu.
Neber mě jako nějakého odpůrce víry atd, jsem prostě jenom
zvědavý. A mám plno otázek.
Jednoduše řečeno je třeba pokání, totální změna
životní orienatce na DOBRO a upřímnost k sobě, Bohu i
bližním.
Znamená to tedy podle tvého názoru, že já jsem
orientovaný na NEDOBRO, že jsem NEUPŘÍMNÝ k sobě , k
bližním?
To je právě to, co mě osobně vadi, prezentace, že jenom vira
je to pravé ořechové, ale já v boha nevěřím a nezdá se
mi, že bych byl zlý, neupřímný atd. To by mohl říct
jakýkoliv nevěřící člověk, že právě bez boha je to
nejlepší a je to DOBRÉ a UPŘÍMNÉ.
Je hezké, že jsi daroval nemalou částku na opravu kostela.
Ježíš říká, že jsou důležité Tvoje motivy, když něco
daruješ. Daroval-li jsi v očekávání, že budeš pochválen,
pak jsi zákonitě zklamán. Daroval-li jsi v zájmu dobré
věci, pak budeš jistě spokojen víc, až uvidíš kostel
opravený, než kdyby Ti někdo poděkoval. Faktem asi bude, že
ten kostel opravu potřebuje, jinak by se asi na něj
nevybíralo.
Já jsem osobně nečekal nic a ani jsem nic nechtěl, ale
zástupce fary, který mě kontaktoval při jedné recepci mi
nabídnul, že bude moje jméno a fotka uložený do
zapečetěné měděné schránky, která bude uložená do
kopule zvonice kostela a u vstupních dveří bude cedulka
sponzorů opravy. Když jsem mu dal peníze, už jsem ho
nezajímal, ani mě nepozdraví, když ho potkám. Na to jak
vystupoval, se nedá zapomenout. Ale já jsem to hodil za hlavu,
a když jedu okolo a vidím ten kostel, aspoň mám ten dobrý
pocit.
Tvůrce se však rozhoduje stvořit člověka ke svému
obrazu: dává mu to, co chybí ostatnímu stvoření, ale s
čím disponuje jen Tvůrce: svobodnou vůli = svobodu se
rozhodnout nezávisle a sám a zároveň odpovědnost nést za
své rozhodnutí následky.
Tady bych se zastavil na trochu delši dobu.
1. Pokud bůh (jak pišeš) stvořil člověka k obrazu svému,
znamená to potom, že bůh (nebo je) byl i zlý, nepoctivý,
zákeřný, atd., no prostě vše, co se lidem nelíbí (ba že
dokáže i zabít , což je vlastně napsáno i v bibli).
Protože když ho stvořil k obrazu svému, MUSEL mu dát i
všechny tyto neřesti.
A pokud s tím nesouhlasíš, tak mi napiš, KDE SE TADY TO ZLO
tedy vzalo. Když vše stvořil bůh.
Dále uvádím TUČNĚ ukázky z bible, nechtěl jsem je
psát celé, tak vždy jen tolik, ať pochopíš, na co se ptám.
2.. A proč tedy to zlo stvořil--- aby lidi trápil?
3. 1 MO 9:6 Kdo prolije krev člověka, toho krev bude
člověkem prolita
-Znamená to tedy, že Bůh ustanovil trest smrti za vraždu?
4. 1 MO 12:2 Učinim tě velkým národem, požehnám tě
......atd
--proč upřednostňoval Bůh ŽIDY před ostatními národy?
5.1 MO 22:1-19 Bůh žádá od Abrahama jeho syna Izáka jako
oběť zápalnou.
--Lidská oběť? Myslím, že to není moc dobry příklad
DOBRA.
zvlášť když Abrahám to chtěl splnit
A takových příkladů je v bibli hodně, nebudu ti je tady
vypisovat všechny. Jen ty, na které bych chtěl, abys mi
odpověděl.
Všichni prohlašují, že božská podstata je pro clověka
nepochopitelná, ale zároveň se tomuto nepochopitelnému bohu
připisují různé vlastnosti a neustále se tvrdí, že
člověk se nemůže obejít bez boha, jehož nelze pochopit.
Jestliže se bůh vymyká chápání člověka, zdálo by se
nejrozumnějším vůbec o něm nepřemýšlet. Avšak
náboženství hlásá, že člověk se dopousti hříchu,
přestane-li třebas jen na okamžik na neho myslit.
Všechny děti (přece) když se narodí jsou ateisté, nemají
žádnou představu o bohu. Dopouštějí se hříchu hned po
narození až do doby kdy jim někdo o bohu řekne?
Na závěr taková jednoduchá otázka (vžádném případě to
neber jako nějakou provokaci) jestli jsi četl středověký
traktát "O třech podvodnících"
Těším se až zase od tebe dostanu E-mail.
Ahoj ALAN
Odpověď:
Ahoj Alane,
děkuji za Tvůj dopis i za
další otázky. Rozumím Ti, že je spousta věcí, kterým bys
rád přišel na kloub. Hned na začátku tě však zklamu, když
řeknu, že člověk ani před rokem 2000 není vševědoucí a
mnoho otázek našeho života zůstává i v dnešní době
otevřených a marně na ně hledáme odpověď. Můžeme o nich
vést velmi dlouhé avšak nikam nevedoucí a neplodné
filosofické spekulace. Je to tím, že reálné odpovědi nám
nejsou odkryty, což dává za pravdu Bibli, že "Nyní
vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme
tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom
poznám plně, jako Bůh zná mne". Nestydím se za to, že
neznám odpovědi na všechny otázky po běhu věcí tohoto
světa, po Božích záměrech či po zkoumání hlubin jeho
BYTÍ. V tomto kontextu se Ti pokusím odpovědět.
Moje poznámka o pokání a
o totální orientaci na DOBRO byla v kontextu směřována na
členství v církvi, které samo o sobě není "vstupenkou
do ráje". V žádném případě jsem neměl na mysli Tebe,
ani bych se neodvážil Tebe soudit. Nemám na to právo, stejně
tak jako žádný jiný člověk. Jen ty sám můžeš posoudit,
zda se orientuješ na dobro a zda jsi upřímný. Soudit Tě pak
může jen Bůh, který Tě dokonale zná.
Je zajímavé, že tuto
poznámku, týkající se členů církve, jsi vztáhnul na sebe.
Očekával bych spíše větší odstup z Tvé strany na
křesťanské principy spasení. Čekal bych, že spíše
řekneš: "Ti křesťani považujou víru za to pravé,
ořechové, no a já zas to, že boha nepotřebuju."
Tvé zkušenosti s
vybíráním na opravu kostela mohu komentovat opět již
uvedenou stejnou poznámkou na adresu nás křesťanů.
1) Musím znovu opakovat,
že ve stvoření člověka k obrazu Tvůrce spatřuji vidím v
tom, že člověk dostal možnost svobodného rozhodování.
Svobodnou volbu mezi dobrem a zlem. Pokud až poté člověk
dobrovolně volí zlo místo dobra, neznamená to, že Tvůrce
jej stvořil již s vlastnostmi, které se získávájí, pokud
se orientujeme na ZLO. Kdyby Bůh svořil člověka bez svobodné
vůle, byl by člověk jen jakýmsi automatem poslušným svých
instinktů. Boží obraz, který nosíme v srdci, spočívá v
tom, že jsme osobnost stejně jako ON a můžeme sami
ovlivňovat svoje okolí v dobrém či v zlém. Následky pak
jsou již naším tvůrčím dílem.
2) Ačkoliv si sám na své
otázky hned odpovídáš, nemohou s Tvou odpovědí souhlasit.
Zlo je přirozeným protipólem dobra, jinak bychom nevěděli,
že zde DOBRO vůbec je. Trápení člověka jsou pak následky
jeho vlastní volby.
3) Tvůj citát je z
Gn 9,1 a násl., který v kontextu zní takto: Bůh Noemu a
jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a
naplňte zemi.
Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou
zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na
zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou.
Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako
zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.
Jen maso oživené krví nesmíte jíst.
A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat
k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka
budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.
Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita,
neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.
Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na
ní."
Uvážíme-li jak to v této době dávnověku mezi lidmi
chodilo, pak byl tento zákon vpravdě revolucí dosud
nevídanou. Ochrana lidského života ve společnosti, kde
silnější neomezeně vládl nad životem slabších. Od té
doby se však mnohé odehrálo, Bůh začal připravovat svou
cestu vysvobození, vyvolil si svůj lid, který učil a
vychovával, aby se nakonec mohl narodit Ježíš a naplnit
ZÁKON. Od té doby již neplatí starověké "oko za oko a
zub za zub", ale "miluj bližního jako sebe
samého" a vůbec celé Kázání na hoře. Budeme-li
vytrhovat jednotlivé citáty z dynamiky dějin a cesty Božího
lidu a jimi pak argumentovat, může to být vnímáno jako dost
unfair.
4) Proč upřednostňoval
Bůh ŽIDY? Nevím a nepátrám po tom. Spíše stojím v údivu,
jak dokázal být věrný svému slibu a kolikrát znovu
obnovoval smlouvu, kterou jeho lid porušil. Stejný je i ke mně
i k nám lidem dnes, když se zachováme podobně.
5) Moje vlastní spekulace
(pro dějiny naprosto nevýznamná): Lidské oběti pohanským
bohům (MOLOCH) byly v té době silným a nebezpečným
pohanským kultem. I Židé byli v pokušení věřit tomu, že
MOLOCH je silnější než neviditelný Adonai, protože žádá
větší oběti. Zkouška měla Abrahamovi ukázat jak a v čem
BŮH převyšuje MOLOCHA. Je věrný až do krajnosti a žádá
též věrnost až do krajnosti. Avšak na rozdíl od Molocha v
kritickém okamžiku dává milost, čehož moloch není schopen.
Moloch tak zůstává jen symbolem krutosti Zla, zatímco BŮH
nemůže žádat nevinou oběť, aby si ověřil věrnost svého
lidského partnera. Navíc je příběh skvělou ilustrací
našeho každodenního života s Bohem, kdy si uvědomujeme, že
náš vztah s Bohem, jako konec konců jakýkoliv vztah, něco
stojí, že si žádá svoje oběti.
6) Boha poznáváme jen
nástroji, které máme k dispozici: interpersonální vztahy
jsou založeny na "lidských" vlastnostech, jako je
láska, dobrota, hněv, lhostejnost, atp. Těmto vlatnostem
rozumíme a dovedeme je svým citem poměřovat. To však zdaleka
neznamená, že Bůh je omezen jen na tyto námi vnímané
vlastnosti. Z naší perspektivy nám může připadat, že MU
tyto vlastnosti připisujeme my. On je však ve všech směrech
přesahuje do nezměrných hlubin, stejně tak, jak přesahuje
náš hmotný svět. Vymyká-li se mému myšlení třeba takový
cit, jako je milostná láska tak, že jej nemohu uspokojivě
definovat, mohu k takovému vztahu zaujmout postoj, který
navrhuješ a raději se tím vůbec nezabývat. Mohu se však s
vědomím, že nerozumím její podstatě, rohodnout vstoupit do
takového vztahu a učit se jí rozumět vlastními zkušenostmi
celý život. A vědět, že mi na to celý život nestačí, aby
o ní věděl všechno.
V Mk 10,14 se říká:
Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte
děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří
království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží
království jako dítě, jistě do něho nevejde." Jak by
se tedy děti dopouštěly hříchu svou nevědomostí?
Středověký traktát
"O třech podvodnících" jsem nečetl.
Měj se hezky.
Štěpán
Ahoj ahoj ahoj,
Jsem docela rád, že si dopisujeme. Jinak jsi mne moc
nepotěšil, tvé odpovědi mě moc neuspokojily.
Z čeho mě po smrti bude soudit bůh, který mě (podle tebe)
dokonale zná?
A proč si myslíš, že chci aby mě někdo soudil.
Neodpověděl jsi mi KDE se tady vzalo ZLO.
Napsal jsi mi, že bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí
ALE:
1 MO 2:17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V
den, kdybys z něho pojedl, propadneš smrti.
--poznání dobrého a zlého? co bylo zlé? vše, co bůh
stvořil bylo přece dobré. Stvořil tedy BŮH zlo nebo ne.
Pokud ne, nabízí se otazka (znovu), kde se vzalo.
--propadneš smrti-- znamená to, že čclověk byl stvořen
nesmrtelným ( k obrazu Božímu, na rozdil od zvířat, odtud
tedy "dech života"?
--zákaz poznání dobrého a zlého---Bůh nechtě,l aby
člověk dovedl rozlišovat dobré a zlé , dokud nepojedl ovoce
ze zakázaného stromu, a ani to neuměl,nevěděl tedy,
že se dopouští zla.
To věděl jenom bůh. Nastražil na člověka vědomě past a
pak ho ztrestal, a to dokonce i dědičně. Bůh nechtěl, aby
měl člověk rozum. Toť můj názor, jak to vidím já LAIK,
pouhý čtenář bible.
Já vím, že se pořád vracím ke stvoření, ale o tom to dál
celé je a v tom taky vidím spoustu rozporů.
Dneska to trochu zkrátím, protože mám spoustu práce, ale
velice se těším na tvou odpověď.
Co si myslíš o této větě ( níže uvedená tučně) je od
Paula H.D.Holbacha. Z knihy: Zdravý rozum , neboli přirozené
představy v protikladu k představám nadpřirozeným. překlad
z anglického originálu
Lidé věří v boha, opírající se pouze o výroky
těch, kteří toho nevědí o bohu více než oni sami.
Ahoj ALAN
Odpověď:
Ahoj Alane,
nedivím se příliš, že
Tě moje odpovědi neuspokojily, protože se každý z nás
pohybujeme v odlišné "duchovní dimenzi". Ty se
pohybuješ velmi zdatně na poli filosofických spekulací,
probíráš myšlenkové systémy vzešlé z katolického
prostředí a zejména hledáš systematické odpovědi na
základní filosofické otázky bytí v naději, že by je
nábožnenství mohlo s konečnou platností odpovědět. Já se
naopak pohybuji na poli víry, kde se víra spoléhá na to co
není vidět, co není zjevné, co není definováno v
jednoznačných odpovědích. Víra je především zkušenost
důvěry, je to osobní vztah, který je pro filosofii zcela
cizí, neboť ona je exaktní, zcela nad věcí (nebo mimo věci)
a která musí nalézt jednoznačnou klasifikaci všech
elementů. Pokud je nemůže jednoznačně definovat, pak je ten
který systém pro ni nefunkční a nepoužitelný. Dokonalý
systém, který se tváří, že zná odpovědi na všechny
otázky, ji velmi uspokojuje. Tam však, kde je mnohé
nezodpovězeno, ztrácí svůj význam. Myslím si, že
filozofování není plodným způsobem života, neboť se
posléze a ve své konečnosti vždy projeví jako marnost nad
marnost. Život, to je riziko vztahu, to je odvaha důvěry, to
jsou osobní vítězství i selhání, to je sdílení ve vztahu,
to je vydat se druhému i za cenu oběti a mnohá další rizika
vlastních rozhodnutí a kroků. Vedle tohoto dobrodružství se
filosofování jeví jako "plané žvanění bez konce"
neboť za ním zůstává prázdno.
Analyzuji-li Tvůj postoj,
smím-li si to dovolit, pak navenek vyznáváš, že v Boha
nevěříš, že Ho nepotřebuješ a že bez něho je Ti dobře.
Tento stav však jakoby Tě plně neuspokojoval, neboť si
neustále kladeš otázky po Bohu, které by Ti mohly být zcela
volné. Biblické příběhy Tě viditelně iritují, ačkoliv s
nimi nemáš nic společného. V Boha nevěříš a přece se Ho
snažíš analyzovat a považuješ ho apriori (tedy bez vlastní
zkušenosti) spíše za zlomyslného pantátu, který si s lidmi
hraje, když nemá co dělat. První kapitoly Bible hodnotíš z
pozice fundamentalistických výkladů, neboť je lze
racionálně vemi snadno zpochybnit. Zřejmě si tím chceš
potvrdit a rozumově zdůvodnit svůj postoj.
Mohu-li si dovolit
prognózu, tak si myslím, že máš v podstatě tři možnosti,
jak svoji situaci řešit.
První možnost je velmi
pravděpodobná a to je setrvalý stav. Můžeš dále tento
postoj prodlužovat po celý svůj život, neustále si budeš
klást další a další otázky o víře, v kterou nevěříš,
o Bohu, který podle Tvého není. Den, kdy na všechny otázky
dostaneš odpověď však bude stále v nedohlednu. Může se
také stát, že narazíš na některou sektu křesťanského
ražení, která bude mít velmi dobře zpracované učení a
zdánlivě na každou otázku odpověď. To může být pro Tebe
velké lákadlo, protože by Ti nabídli to, co stále hledáš.
Druhá možnost je méně
pravděpodobná. Podle mých zkušeností vím, že ten, kdo
opravdu nevěří v Boha, vlastně negativně věří že Bůh
není a spoléhá se na to. To však vyžaduje velkou odvahu
víry, podobnou jakou má křesťan, jen negativně pólovanou.
Znamenalo by to odložit svoje pochybnosti a plně se upnout svou
vírou na to, že Bůh není. Pokud to dokážeš, pak Tě
nebudou trápit pochybnosti a otázky, které si kladeš.
Konečné řešení Tvého života by pak bylo po Tvé smrti, kdy
se ukáže, zda tato víra byla pravá. Stejné riziko víry
podstupuje i křesťan, který až "potom" se
převědčí, dostane důkaz, zda nevěřil marně.
Třetí možnost je spíše
teoretická. Předpokládá, že zkusíš jít do rizika a
začneš Bohu důvěřovat, že se na Něj budeš spoléhat, i
když nebudeš mít hmatatelné důkazy o jeho existenci, že
půjdeš do vztahu, ačkoliv nebudeš mít přesně definované
všechny elementy. To však podle Tvého vyjádření nehrozí.
Další možnosti mě
nenapadají. To, co jsem nyní napsal, Ti nechci vnucovat, je to
pouze můj pohled, jak se mi jevíš. Doufám, že si to nebudeš
vykládat ve zlém. Takhle Tě prostě vnímám.
Věřím, že mi nyní již
budeš rozumnět, proč Ti neodpovím, kde se tady vzalo ZLO. Mě
především zajímá fakt, že ZLO zde reálně je, že jeho
volba mi nesmírně komplikuje život a reálně mě odděluje od
Boha, narušuje můj vztah k němu. Proto na ně musím vždy
reagovat, chci-li, abychom byli spolu.
Obrazy kolem stvoření a
pádu člověka osobně vnímám jako podobenství mého života,
mé vlastní reakce na volbu mezi dobrem a zlem i následky,
které mi to přináší. Nevnímám to rozhodně jako reportáž
televize NOVA o pádu prvního člověka. A myslím, že právě
proto, že vidím, jak se tyto události neustále denně
opakují v mém životě a kolem mě, tak jsou pro mě stáne
nově inspirativní.
Té tučné větě
příliš nerozumím, podle mě by měla smysl, kdyby zněla : Lidé
věřící v Boha se opírají pouze o výroky těch, kteří
toho nevědí o Bohu více než oni.
Pak bych s touto větou
souhlasil, kdyby místo slova pouze bylo "kromě
vlastních zkušeností i". Pro filosofa je to
hotová katastrofa. Pro důvěrný vztah jen pouhý začátek
velkého dobrodružství na celý život a pak i na celou
věčnost. Toto platí obecně i pro ostatní vztahy, např.
partnerku pro celý život se nám nikdy nepodaří důkladně
poznat, definovat a prověřit v krátkém období před svadbou,
je to práce na celý život. Proto by to vypadalo velmi
zvláštně, kdybychom s ní odmítali žít (třeba i na
hromádce) dokud ji důkladně nepoznáme a nepochopíme její
reakce.
Všechno dobré.
Štěpán
Ahoj Štěpáne,
Konečně jsem si početl,
i když se to nakonec dostalo tam kde jsem si myslel že se to
dostane. Máš pravdu že já hodnotím bibli z pozice
fundamentalistických výkladů. Protože mi tedy připadáš
jako modernista nebudu ti už klást otázky které jsem ti kladl
dosud.
Jako reakci na tvůj dopis
jsem napsal pár řádků, o tom jak vidím víru a církev já.
Nemám samozřejmě nic proti tomu když naše povídáni
zveřejníš na Internetu, abych se přiznal myslel jsem na to
taky. Měj taky na paměti , že proti věřícím nic nemám a
ani jsem nikdy neměl.
Jen stojím na
opačné straně, než na které stojí věřící.
Kdo je
věřící?
Je třeba rozlišovat mezi
věřící v boha a příslušníky církve. Skutečně
věřící je člověk, který vlastním rozumem, ať z
nějakého vnějšího popudu /tzv. náboženská zkušenost/
nebo vlastním uvažováním /studiem/ dospěl k přesvědčení,
že Bůh existuje. Člověk „věřící“ v Boha mohl však k
této víře dospět různými cestami.
Nejběžněji mu byla
vštěpena už od dětství věřícími rodiči nebo okolím v
němž vyrůstal.. To mu vštípilo víru v Boha v jakého samo
věřilo, a tím také i příslušnost k určité církvi a
způsob jeho uctívání. Vlastně ještě jinak, už jako
nemluvně je chtě-nechtě pokřtěno a zapsáno do matriky jako
příslušník nějaké církve /tj. organizace věřících/,
ačkoliv vzhledem ke svému dosud nerozvinutému rozumu žádným
věřícím není a nemůže být /církev chytře zajišťuje
svou ovečku kmotrem/. Dítě, které by bylo ponecháno samo
sobě po stránce duševního vývoje a bylo pouze živeno /viz
ojedinělé případy výchovy dětí zvířaty/ nikdy by se
věřícím nestalo. Stejně tak u nevěřících rodičů v
osamocení od lidské společnosti. Teprve později, až dítě
začíná vnímat je většině z nás rodiči a okolím
vštěpována víra v Boha a vědomí příslušnosti k některé
církvi. A zpravidla okolí, svět ve kterém žijeme, určuje
příslušnost k náboženskému směru a církvi.Narodí-li se
dítě židovským rodičům, je zpravidla žid, jsou-li rodiče
křesťany, stane se také křesťanem, muslimům muslimem,
nevěřícím nevěrec. A to často také dle kraje, ve kterém
určité náboženství převládá, nebo zejména v minulosti
bylo náboženství státním, nebo světskou i církevní moci
určeno pro obyvatelstvo povinným, často pod hrozbou smrti nebo
jiného pronásledování a šikany.
Takže vlastně člověk se
nejdříve stává příslušníkem některé církve či
náboženského směru a teprve potom více či méně
„věřícím“. I když se stane „věřícím“ a pod
pohrůžkou hříchu dodržuje příkazy a zákazy církve, v
naprosté většině případů je pouze neuvědomělým
věřícím, který církevní myšlenky vyjádřené v různých
kodexech a kánonech /Bible, Korán aj./ nikdy podrobně
neprostudoval a svůj vlastní názor si nevytvořil.
„Věří“ pouze to, co je mu předkládáno. Pochybovat o tom
a řídit se vlastním rozumem je rouhání a hřích a tudíž
zavrženíhodné. Opravdových věřících, kteří dospěli k
víře v Boha a víře ve správnost určité cesty k němu ve
formě náboženské nauky, té které církve, je opravdu málo.
Ti ke své víře dospěli přemýšlením o hodnotách „víry
v Boha“ a přimkli se k nějaké církvi na základě
vlastního rozhodnutí. Někdy i přestoupili na základě svého
uvažování o církevních zásadách a chování církve z
jednoho náboženství na druhé, z jedné církevní organizace
do jiné. Někdy z církve vystoupili a ponechali si jen svou
víru v Boha a v některé morální zásady hlásané
náboženstvím. Takoví jsou ale i mnozí „věřící“,
hlásící se k některé církvi. Věří sice v Boha, alespoň
to tvrdí, ale církevní nařízení nedodržují. Věří
neuvědoměle, z obav, které jim byly vštěpovány v dětství,
z obav „co kdyby“, z obav posmrtného života. Věří z
nevědomosti a strachu.
Chybou společnosti je, že
tuto nevědomost toleruje, že dovoluje rozšiřování
náboženských myšlenek a působení církvi na nevědomé
občany, jejich vliv na výchovu dětí a tím jejich pozdější
smyšlení. V mnoha zemích a státech je ve školách dokonce
náboženská výchova často povinná, ale cílevědomá,
koncipovaná protináboženská /ateistická/ výchova, která by
vědecky a rozumově rozebírala základy náboženství a
poskytovala člověku přehled o různých myšlenkových a
náboženských směrech, naprosto schází. Často proto
dochází ke střetu „rozumu“ a „víry“ při výuce
přírodních věd a náboženské výchově /stvoření světa
Bohem - vznik vesmíru a evoluce života na Zemi/.
Svou tolerancí k
náboženství a církvím dává lidská společnost možnost
škodlivému působení náboženství nejen na poli duchovním
/pěstování nevědomosti člověka, podporováním víry v
„neomylnost Boha a církve, zdráháním příjmu vědeckých
poznatků v důsledku rozporů s učením a náboženských
dogmat/, ale i k vytvoření dalších, pro lidskou společnost
přímo nebezpečné kasty věřících - náboženských
fanatiků. Tito „věřící“ ve svém fanatismu a zvrácenou
víru v „pravou víru“ jsou naprosto nepřístupní dialogu,
rozumovým argumentům, ba mnohdy ani zákonům a společenským
normám, a ve své slepé víře jsou ochotni „nevěřící“
vraždit - ve jménu svého Boha, Jehovy, Alláha či jinak
pojmenovaného.
V evropských zemích
převládá náboženský směr křesťanství, byť doznal v
průběhu času mnoha změn a podob. Základem všech však je
Bible - starý zákon vytvořený Židy a Nový zákon /
Evangelium a jiné knihy/ vytvořeny křesťany. Ačkoli autory
těchto základních kodexů víry jsou nepochybně lidé,
připisuje se jim „boží vnuknutí“ a tím správnost a
neomylnost textů. Mimochodem, i tyto texty vybrali a
uspořádali kněží z mnoha jiných, často protichůdných
textů. Doba a vědecké poznatky však mnohé zpochybnila, proto
i církve chytře přistupují k různým „výkladům“. V
zásadě se dělí věřící na fundamentalisty - věřící v
doslovný text Bible a nepřipouštějí jiné výklady, a na
modernisty, kteří připouštějí, že text Bible nutno chápat
alegoricky, připodobňující a zpřístupňující slovo boží
lidem.
A to je asi tvůj případ,
samozřejmě tě nechci zaškatulkovat. To je můj názor,
samozřejmě sním nebudeš souhlasit. A to je právě to co nás
rozděluje. Ty se na svět díváš z duchovního hlediska a já
duc***** nepřipouštím. Což si samozřejmě oba dva
vysvětlujeme po svém.
Přeji ti krásný den a
ahoj
Alan
Odpověď:
Ahoj Alane,
děkuji Ti za Tvůj dopis i
za upřímné vyznání svého pohledu na mne a křesťanství
vůbec. Velmi pozorně jsem si ho přečetl a musím říci, že
Tvoje otevřenost mě potěšila. Souhlasím s Tebou, že si
rozumíme v tom, že si nerozumíme. Není to ani možné, neboť
každý z nás pracuje v jiném "operačním systému"
, které nejsou vzájemně kompatibilní. Tvoje přesvědčení a
světonázor Ti nebudu v žádném případě vyvracet.
Mohu-li jen vyjádřit
svůj názor, pak mi paradoxně Tvoje prezentace nahrává
dokonce i na smeče logickými argumenty, neboť v ní nalézám
dost věcných nepřesností. Chápu však, že se velmi těžko
definují duchovní záležitosti jazykem z druhého břehu a
racionálními nástroji.
Nejsem však sektář ani
fanatik, abych usiloval přesvědčit ty, kteří mají jiný
názor a životní postoj než já. Chci být pouze k dispozici,
když někoho zajímá můj pohled, způsob mé víry i
zkušenosti, které jsem prožil. Každý můžeme jít svou
cestou, a přesto si můžeme být nablízku. Můžeme mít jiné
zkušenosti s vírou, můžeme vidět EVANGELIUM jinou optikou, a
přece zůstáváme lidmi, kteří si mohou jeden druhého
vážit a respektovat. To je pro mě radostná a povzbuzující
perspektiva. Věřím, že ani pro Tebe nebylo naše dopisování
ztraceným časem.
Přeji Ti všechno dobré
Štěpán
Ahoj Štěpáne,
Taky jsem rád za tvé upřímná slova. Jsem rád, že
repektuješ můj názor. A to mě těší nejvíc, že si nakonec
dokážeme přes rozdílné názory porozumět v základních
věcech.
Měj se pěkně
Ahoj Alan
|