Povzbuzení: Svatý Petr a jiné básně
Vloženo Pátek, 24. únor 2006 @ 15:33:30 CET Vložil: xxx |
S humorem jde všechno líp, tak se neuražte! Aneb z katolické poezie věku 19-tého ...
Pří největší zemské slávě
Kristus na oslici jel,
ty pak nositi se dáváš
v trůnu, jenž se zlatem stkvěl;
Kristus na své svaté hlavě
měl korunu trnovou,
ty pak svoji ozdobuješ
věží diamantovou.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Radostně vzdávám Bohu dík,
že křesťan jsem a katolík!
Josef František Smetana
premonstrát a profesor plzeňského gymnasia
Báseň „Svatý Petr“ ukazuje na nepřeklenutelnou propast mezi duchem křestanství a duchem katolicismu. Petr přichází na svůj svátek do Říma aby se podíval, co tam dělá boží náměstek; sedne si v opánkách a v prostém šatě poutnickém na stupně chrámové mezi žebráky a hledí, jak za znění zvonů, hřmění děl, víření trub a kotlů …
„papeže na zlatém tróně
nesou silní hajduci,
pávím peřím ochvívají
premovaní otroci.
Na hlavě se stkví tiara
ze tři korun skupená,
známka pak svatého kříže
na pantofle vložena.
Petr, rozhořčen tou světskou marností, promluví k shromážděným věřícím i k papeži:
Pří největší zemské slávě
Kristus na oslici jel,
ty pak nositi se dáváš
v trůnu, jenž se zlatem stkvěl;
Kristus na své svaté hlavě
měl korunu trnovou,
ty pak svoji ozdobuješ
věží diamantovou.
Kříž, na němž za hříchy světa
povýšen byl Spasitel,
povýšil jsi na potupu
za pantoflů povrhel.
Vespolek se vychloubáte
neomylnou církvi být,
sami se osmělujete
články víry stanovit.
V malicherných vnějších formách
jádro víry hledáte,
Krista vyznáváte slovy,
ducha jeho nemáte.
Zištnost, pokrytství a pýcha
zcela ovládají vás,
co knížata světská Židů
bývala, to jste vy zas.
V tom kardinál Antonelli
na žoldnéře zakýval:
„Chopte ho! jest Mazzinista !“
a Petra zatknouti dal.“
Karel Vinařický
Pravé jest církve znamení,
že stálá jest a jednostejná
v neobojetném učení
vždy věřejná a nikdy tajná.
Kde odpor jest a proměna,
tam blud svou stopu znamená.
Radostně vzdávám Bohu dík,
že křesťan jsem a katolík!
Kněží katoličtí v českém obrození, před ním a po něm. Zdeněk Gintl, vydavatelství Volné myšlenky československé v Praze, 1924
|
