Život víry: Extrémní charismatický proud
Vloženo Neděle, 21. říjen 2001 @ 17:53:09 CEST Vložil: Stepan |
Extrémní
charismatický proud
"Když budete
chodit podle Božích zákonů a nařízení, váš anděl
poletí do nebe, vytáhne vaši kartu a přinese ji Bohu. A
jestliže jste udělali všechno podle svého poznání a podle
svých možností, Bůh nemá na vybranou a musí naplnit vaše
potřeby." (Robert Liardon)
Bůh, kterého
vyznávají křesťané, je naprosto svrchovaný. Proto
přestava, že něco "musí" je už sama o sobě
varovným signálem. Jak člověk může Boha k něčemu donutit?
Ti, kteří slibují na
stadionech lidem uzdravení, nemusí být šarlatáni. Jsou
naplněni jistotou, že Bůh musí odpovědět na víru,
na modlitby a že skutečně "nemá na vybranou".
Věří, že Duch svatý se musí projevit právě tak, jak o tom
čteme v prvokřesťanském písemnictví Nového Zákona. A to
člověku přinese nejen zdraví, ale třeba také úspěch v
zaměstnání, peníze a postavení. Takovou nabídku jsem před
časem našel pod fotografií dvojice amerických evangelistů,
kteří takto zvali na své shromáždění v Paláci kultury v
Praze. Na shromáždění australského kazatele Steva Rydera v
prostoru vršovického stadiónu proudily tisícové zástupy
těch, kteří od něj čekali uzdravení. Mluvil jsem s dívkou,
která pod dotekem jeho ruky ztratila vědomí a také svůj
úporný exém. Určitě bylo mnohem víc těch, jejichž
zdravotní stav se nezměnil. Tak tomu je i v proslulých
Lourdech, kde uzdravení se dává do spojitosti s Pannou Marií.
Ve společenství "charismatických křesťanů" však
úzce souvisí s mocí Ducha svatého.
Toto hnutí, které se
objevuje na počátku našeho století v protestantských
církvích, dnes má podle některých odhadů na třista
miliónů stoupenců. Vychází z přesvědčení, že duchovní
dary (řecky "charismata"), které dostala první
církev, dává Duch svatý i dnes. Především je
zdůrazňován "dar jazyků", glosolálie (z řeckého
"glóssa" jazyk a "lalein", mluvit), kterým
se takto obdarovaný věřící modlí v neznámé řeči k Bohu.
Neméně důležítý je "dar uzdravování", který
ovšem není dán každému, stejně jako schopn ost vymítat z
posedlých destruktivní démonickou sílu. Tato charismata mají
své zdůvodnění: slouží křesťanskému společenství jako
posila ve víře v Ježíše Krista a utvrzují jednotu církve.
Ale nejednou právě zde dochází k pravému opaku .Ti, kteří
ve svém "mluvení jazyky" vidí potvrzení "křtu
Duchem svatým", jímž dosáhli vyššího duchovního
stupně, mohou zpychnout. Všechny, kteří nemají tuto
duchovní zkušenost, hodnotí jako méněcenné křesťany.
Vytvářejí si vlastní "model" zbožnosti, v němž
hraje velkou roli subjektivní zážitek. Atmosféra takového
prostředí, prosycená silným emočním nábojem, může
působit změněné fysiologické i psychické reakce. V
extrémních charismatických skupinách dochází k
spontánnímu třesu, smíchu či pláči, což bývá někdy
chápáno jako projev moci Ducha svatého.
Všechny křesťanské
církve věří tomu, že "lékař léčí, ale Bůh
uzdravuje". Může uzdravit, ale také může ponechat
člověku jeho různé potíže, aby v nich osvědčil svou víru
a vnitřně zrál. Extrémnímu charismatickému proudu je mnohem
bližší tvrzení Roberta Liardona: Bůh musí učinit to, co
slibuje a čemu člověk věří.
Psychiatr M. Scott Peck,
autor úspěšné knihy "Dále nevyšlapanou cestou"
(Olomouc 1994) při rozboru chybných diagnóz tvrdí:
"Dalším
důvodem pro buď chybnou diagnózu nebo pro chybné
léčení nebo pro oboje tím, že psychiatři ignorovali
teologii a říši duc*****, je jejich nezdar rozpoznat
falešné ideje, falešné myšlení nebo-li řečeno
náboženskými termíny - kacířství. Asi si myslíte -
stejně jako já kdysi - že kacířství je předmětem
patřícím do minulosti, do dnů inkvizice nebo
středověku, ale mohu vás ujistit, že kacířství je nad
obyčej živoucí a prosperujícící i na konci dvacátého
století a nepříznivě postihuje milióny jednotlivců a
stejně tak společnost jako celek. Kacířství vzniká,
sloučí-li lidé své myšlení jen s jednou stranou
paradoxu. A kacířství je přinejmenším polopravda, tedy
v podstatě lež". (str. 231)
Nejen psychiatr, ale ani
vychovatel by neměl ignorovat teologii, i když sám není
věřící. Právě v otázce uzdravování platí Peckova
definice kacířství (z řeckého "haireisthai",
vybírat si, dávat přednost). Jestliže si křesťan vybere jen
tu pravdu víry, která mu vyhovuje a nechce přijmout i další,
které se mu příčí, stává se "heretikem".
Ti, kteří
zdůrazňují, že "základní Boží vůle je celková
prosperita a zdraví " (D. Drápal, Uzdravování, 58) si
vybrali - a hodně troufale - svůj líbivý program, ne však
celou pravdu Písma. Podle biblického svědectví základní
Boží vůle je spása každého člověka. Z toho však
nevyplývá, že každý nutně musí být zdravý a mít v
životě úspěch .Správně to pochopili naši předkové, když
říkali: "Koho Bůh miluje, křížkem navštěvuje".
Cesta Ježíšova učedníka není ve znamení zdraví a
prosperity (to přece nabízí dianetika i transcendentální
meditace), ale v stále znovu uchvacované jistotě, že ani
nemoc, trápení či sama smrt ho nemůže odloučit od Boží
lásky.
Jestliže Bůh chce,
abychom byli "fit", co potom s těmi, kteří jsou
nemocni a nebyli uzdraveni? Nebezpečná, nesprávná a krutá je
odpověď, že si za to můžou sami, protože neměli dost
víry.Tito lidé mohou být vnitřně zraněni a k jejich
zůstávajícímu trápení je přidáváno další. Někdy je
dokonce po ruce vysvětlení, že nebyli uzdraveni proto, že je
v nich ďábel. Nejednou v takových společenstvích se
provádí "exorcismus" (vyhánění démonů).
Třebaže Nový zákon
zná i tento mimořádný "léčebný zásah" do
lidské psychiky, v prostředí,které je excitováno rytmickým
zpěvem, různými druhy proroctví a modlitbami "v
jazyku", může dojít ke kolektivní psychické nákaze.
Ostatně "vymítání ďábla" praktikují i různé
směry v islámu. Z denního tisku (Mladá fronta dnes,12.7.
1995) pochází zpráva, že egyptskou dívku zavraždili rodiče
při vyhánění ďábla. Třináctileté Samaře byl nacpán do
úst kus hadru, aby nemohla křičet. Potom byla ubita plastovou
odpadní trubkou. Podle slov "ideologa" celého
vymítání on sám tloukl ďábla v dívčině těle, nikoliv
"dívku samu".
Některé skupiny
"divokých charismatíků" jsou natolik výlučné, že
členy ostatních církví nepokládají za křesťany. Tam, kde
není úcta k odlišnému pochopení víry, ochota slyšet -
řečeno s Dr. Peckem - "druhou část paradoxu" a
vědomí neúplnosti vlastního poznání, se vždycky s narodí
sekta se všemi neblahými poznávacími znaky.
http://www.adam.cz/ascii/styl/sekty/extrchar.htm
©1997 Centrum ADAM & NICEM -
Jakékoli komerční využití informací uložených na tomto
serveru je možné pouze s písemným souhlasem Centra ADAM
|