Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

  Chtěl bych Vás seznámit se starším článkem, který mě velmi zaujal a zároveň potvrdil názor, že v řadách ŘKC lze nalést řadu poctivých a obětavých lidí, kteří si zaslouží uznání obdiv a úctu všech protestantů i nevěřících lidí. K takovým nepochybně patřil i polský kněz Jerzy Popiełuszko. Chtěl bych opětovně všem katolickým bratřím sdělit, že mým cílem není a nikdy nebylo je ponižovat a urážet. Mým cílem bylo a je vydávat pouze svědectví. Musím opakovaně sdělit svůj názor, že si vážím víc obyčejných, upřímných a poctivých katolíků než biskupů, kardinálů a Papeže. Závěr článku, který Vám nabízím ke svědectví a diskuzi je toho víc než jasným důkazem. Ne vy katoličtí bratři. Ale ryba vždy s*****í nejvíc od hlavy. Standa.      _________________________________________________

Dvacet let od vraždy Jerzyho Popiełuszka Pavel Hradilek Do Polska jsem začal jezdit služebně v r. 1975. V Ústavu jaderných výzkumů ve Swierku u Varšavy se konal jakýsi společný experiment států sovětského bloku, který měl sloužit jako podklad k unifikaci předpisů v jednotlivých zemích. Odborníkovi z našeho ústavu v Řeži, který se měl experimentu zúčastnit, krátce předtím kádrové oddělení zakázalo cestovat i do Polska, protože technici v jeho laboratoři se smáli udavači, který si „červenou tužkou zatrhával v Rudém právu zajímavé myšlenky.“ (Vše bylo slyšet ze sousední místnosti skrze mezistropy.) Tak poslali mne, čerstvého absolventa školy, který o problematice nic nevěděl, ale zatím si nestačil udělat žádný kádrový škraloup. V dalších letech jsem tam jezdil již skoro automaticky s tím, že už to tam znám. Polsko bylo ve srovnání s námi zemí svobody jak církve, tak společnosti. Chodil jsem do akademického kostela sv. Anny, kde byla bohatá nabídka programů. Mohl jsem se zde i pozdravit s kardinálem Wyszynskim, který přišel besedovat se studenty, měl jsem i sám příležitost hovořit celý večer o situaci v české podzemní církvi a odpovídat na dotazy studentů. Vycházely překlady knih špičkových západních teologů. Toto vše bylo u nás zcela nemyslitelné. Po vzniku Solidarity jsem se zeptal svého přítele v ústavu ve Swierku: „Jacku, kolik procent lidí tady je v Solidaritě.“ Ústav měl asi 2500 pracovníků a očekával jsem vysoké procento, možná až 30 %. Jacek mi s úsměvem odvětil: „Až na pět všichni.“ Zatímco u nás probíhala chmurná normalizace, zde byla reálná naděje, že „bolševici jednoho krásného dne odtáhnou“. Jerzy Popiełuszko (14. září 1947 – 19. října 1984) Jurek se narodil jako čtvrté dítě v rodině rolníka. Byl hloubavé, introvertní povahy. Pro kněžství se rozhodl na maturitním plese. Během bohosloveckých studií absolvoval vojenskou službu, při které vážně onemocněl. Zdravotní problémy jej provázely do konce života. Po vysvěcení v r. 1972 působil na několika kaplanských místech, mj. i rok v akademickém kostele sv. Anny ve Varšavě. Od r. 1978 byl kaplanem středního zdravotnického personálu. Na jaře roku 1980 se stal jedním ze čtyř kaplanů farnosti sv. Stanislava Kostky v dělnické varšavské čtvrti Žoliboř. V této čtvrti je i velká huť Warszawa. Když tamní dělníci v srpnu 1980 stávkovali, žádali v neděli 31. 8. kardinála primase Wyszynského, aby jim do zabarikádované huti poslal kněze. Primas poslal svého sekretáře žádost vyřídit ke sv. Stanislavu Kostkovi. První kněz, kterého oslovil, byl zaneprázdněn, tak se ke službě nabídl Jerzy Popiełuszko. Do huti odešel s trémou. Co řekne těm tisícům rozhněvaných, drsných mužů? Hutníci si jej ale získali a on si získal je. Ač svým založením spíše intelektuál, dovedl mluvit tak, že mu rozuměli. Huť a brzy další továrny po celém Polsku se staly „chrámem“, kde působil. Navázal řadu přátelství. Přednášel, předsedal liturgiím, radil, zpovídal. Po vyhlášení stanného práva pomáhal uvězněným a jejich rodinám, inicioval každý měsíc u sv. Stanislava Kostky slavení liturgie za vlast. Obdivoval odpovědnost a odvahu dělníků. Aby se nedali opít rohlíkem, zorganizoval večerní univerzitu. Nevyučovaly se jen základy křesťanství, ale též ekonomie, práva, polských dějin a literatury… Sám přednášel a zval odborníky příslušných disciplín. Brzy se stal pro režim nepohodlným. Byl mnohokrát vyslýchán, byl uvězněn, ale na nátlak příznivců propuštěn, bylo mu vyhrožováno zabitím. Primas jej chtěl poslat studovat do Říma, poukazoval na nebezpečí, které mu hrozí, na chatrné zdraví, psychické vypětí, ale Jurek nemohl opustit rozdělanou práci, opustit ty, kteří mu důvěřovali a spoléhali na něj. První pokus o likvidaci při inscenované autonehodě 13. 10. 1984 na cestě z Gdaňska do Varšavy nevyšel. Jerzy Popiełuszko přežil a neodradilo jej to od další činnosti. 19. října večer se vracel spolu se řidičem Waldemarem Chrostowskim ze setkání v Bydgošti. Nedaleko městečka Gorsku na málo frekventované silnici bylo auto zastaveno trojicí příslušníků státní tajné policie, kteří se převlékli do uniforem dopravní policie. Zatímco řidič musel odevzdat klíčky a byl odveden do policejního vozidla, dvojice tajných vytáhla Jurka z auta. Omráčili jej, nasadili roubík, svázali a naložili do svého kufru. Chrostowskému, který má paradesantní výcvik, se podařilo z rychle jedoucího auta se svázanýma rukama vyskočit, utéci a únos oznámit policii a církvi. Trojice vrahů – důstojníků komunistické tajné policie – zatím Jurka surově bila a mučila až k bezvědomí. K tělu přivázali zátěž a hodili ho do nádrže u Włocławku. Díky Chrostowskému se však nepodařilo případ ututlat. Brzy o něm věděl celý svět a režim generála Jaruzelského musel věc skutečně objasnit. 30. října bylo tělo nalezeno[1] a 3. listopadu proběhl za účasti několika desítek tisíc lidí pohřeb. Stal se celonárodní manifestací za svobodu. Hrob J. Popieluszka se nachází v zahradě blízko vchodu do kostela sv. Stanislava Kostky, kde J. Popieluszko působil. Hrob jsem navštívil asi 14 dnů po pohřbu v podvečerních hodinách. Zhruba každých pět minut sem přijížděl autobus plný lidí (kromě těch, kteří přicházeli jednotlivě či v malých skupinách). Všichni v naprosté tichosti čekali v zástupu, který pomalu procházel kolem hrobu. Téměř všichni přinášeli květiny, které zcela překrývaly hrob a zabíraly plochu asi 6 x 3 m do výše 1,5 m. Na pořádek dohlížela dělnická stráž tvořená urostlými hochy vysokými asi 190 cm. S případnými provokatéry by si lehce poradili. Uniformovaní policisté seděli v autě v boční ulici. Nejsem přítelem velkých akcí, pouti mne odrazují. Toto místo mne však oslovilo. Snad proto, že situace církve doma se mi nejevila v té době příliš růžová. Právě rok předtím jsem převzal v církvi další odpovědnost, biskup Fridolín Zahradník se dvěma spolupracovníky byl ve vězení, doma jsem měl ještě malé děti a vůbec jsem si nedělal iluze o metodách StB. Bylo mi 34 a Jurek byl jen o málo starší… Každoročně jsem na toto místo jezdil děkovat za další rok služby darovaný Hospodinem. Lidí již přicházelo podstatně méně, ale stále dost. Druhý rok byl již na hrobu velký kámen ve tvaru kříže s vytesanou polskou orlicí a prostor hrobu ohraničen ve tvaru polských hranic. V bočních lodích kostela vzniklo muzeum dokumentující život J. Popieluszka a detailně události bezprostředně předcházející jeho zavraždění. Působivý byl betlém sestávající z automobilu podobného tomu, kterým byl J. Popiluszko unesen s otevřeným kufrem, ve kterém byla sláma… Objevila si řada portrétů J. Popieluszka, podle mého laického mínění více či méně vkusných. Zklamáním pro mne byla večerní liturgie. Účastníci (poměrně ve značném počtu a hlavně muži) byli zcela pasívní. Liturgické dialogy jakoby ignorovali, zpěvu se nezúčastňovali. Když se však na závěr rozezněly první tóny písně Maria, krulewno Polski, najednou ožili. Téměř všichni vytáhli z kabátů velké kříže, mávali jimi a zpívali tak, že jsem se bál, že spadne klenba. Liturgii předsedal farář J. Bogucki, nenápadný starší chlapík, o kterého se Jurek, pokud žil, mohl plně opřít. Právem je nyní pohřben v zahradě kostela nedaleko Jurka. Proces s trojicí vrahů – důstojníků státní policie – Grzegorzem Piotrowskim, Waldemarem Chielewskim, Lezskem Pękalęm a jejich nadřízeným Adamem Pietruzskou začal hned v r. 1984. Díky korunnímu svědkovi, který byl střežen 24 hodin denně svými kolegy, nebylo možné případ ututlat do ztracena. Piotrowski a Pietruzska dostali 25 let, Pękalę 15 a Chielewski 14 let vězení. Odseděli si 15, 9, 5 a 8 let. Dnes jsou všichni na svobodě. Kdo vydal rozkaz k zavraždění J. Popiełuszka, proces neodhalil. Velitel státní policie, generál Wladyslaw Ciastan byl již dvakrát souzen, ale vždy propuštěn pro nedostatek důkazů. Naposledy před dvěma roky. Měl dosti času zamést všechny stopy. Zdá se však, že rozkaz přišel ještě z vyšších míst – od tajemníka ústředního výboru polské komunistické strany Miroslawa Milewského či přímo od KGB. Demokratická justice je na špičky totalitního režimu krátká i v Polsku. Přitom Popiełuszko je nejznámějším, ale ne jediným zavražděným knězem. Dalším tiše zlikvidovaným knězem je Sylwestr Zych a dále Gregorz Premyk a Piotr Bartoszeg. U nás, na rozdíl od Polska, se o obětech ani příliš nemluví. Nejznámější je tajný kněz Přemysl Coufal, který se stačil ještě před svou „sebevraždou“ strašlivě zmrzačit. Podobně synovec kardinála Špidlíka Pavel Švanda „spáchal sebevraždu skokem do Macochy“. Jeho tělo bylo nalezeno na místě, do kterého se nedá odnikud dopadnout. Oba měli společné, že nesli z Vatikánu domů důležité informace. Vatikán byl ovšem infiltrován množstvím agentů tajných služeb komunistických zemí, kteří StB upozornili. Pro tajné služby pracovali i vatikánští odborníci na střední Evropu arcibiskup Cassaroli a jeho sekretář John Bukowski, kteří vedli jednání s komunistickou mocí o obsazování biskupských stolců. Není divu, že se biskupem pak stal např. Vrana v Olomouci. K paradoxům české situace patří i to, že mezi biskupy a generálními vikáři jsou stále lidé, kteří se zločinnou StB spolupracovali, že generální sekretář biskupské konference nabídl rezignaci až poté, co vyšla najevo jeho spolupráce, a že biskupové ji nepřijali, neboť provinění nepovažovali za závažná.[2] ______________________________________________________________________________ [1] Drastické fotografie s jasně patrnými ranami lze prohlédnout na internetu na adrese http://www.popieluszko.net.pl [2] Byl odvolán až nyní, 25. října, i nadále ovšem zůstává jednatelem Katolického týdeníku.