Necenzurovane Noviny
rocnik 3, vytisk 16

Vysetrovani skoncilo, zapomente...


"Po vinnych ani slechu a jinym ku prospechu
jsou nasi raneni, jsou nasi raneni ..."
Z pisne K. Kryla, jaro 1990


"Nevim, jestli je to dobre, nebo ne, ale diky tehle komisi jsem trochu nahledl pod poklicku dejin a najednou mam pocit, ze jsme vsichni strasne naleteli. Byli jsme nevedomymi pesaky ve velke hre, kterou hraly cizi ruce daleko odsud. Byli jsme nadsenym komparsem velkolepeho dramatu, kteremu nechybel napinavy dej ani efektni zvraty. Jenze zacinam mit neprijemny dojem, ze tohle drama melo i predem napsany scenar. Jsem nevyspaly a jim v bufetech salaty a oschle chlebicky, ale opojny listopadovy pocit svobody me uz davno opustil."
V. Bartuska, clen Parlamentni komise pro dohled nad vysetrovanim
17. listopadu, 30. 1. 1990


Je nacase shrnout si vysledky prace dvou parlamentnich komisi a mnohych vysetrovatelu. Strucne receno, podle oficialnich udaju maji na svedomi 600 ranenych (nekolik tezce - s dozivotnimi nasledky) asi 4 vinici, radovi zabijaci, nastroje moci, ktera je podle "Rumlovy zpravy" na Narodni tridu snad ani neposlala. K nim lze pricist jeste jednoho estebackeho plukovnika, ktery udajne spachal sebevrazdu (aniz by zanechal dopis na rozloucenou). Vsichni ostatni vinici unikli a unikaji i nadale svetske spravedlnosti.

Nebude na skodu si vsimnout, k cemu dospely obe dve parlamentni komise. Prva nemela vysetrovaci statut a celou zalezitost pouze nakousla, ale - predevsim zasluhou zastupcu koordinacniho studentskeho stavkoveho vyboru Bartusky a Krize - dospela dosti daleko. Tak daleko, ze bylo treba i po novych volbach v cervnu 1990 utvorit komisi novou. Podivejme se, k cemu dospela tato. Nebude to jiste na skodu, protoze vysledky jejiho setreni zustaly zcela ve stinu sporu o lustrace, zrejme zamerne vyvolaneho.

O duvodu vzniku 1. komise prohlasil jeji clen V. Bartuska v Disku (sidle koordinacniho studentskeho stavkoveho vyboru) toto: "Tahle komise vznikla proto, protoze rozhodujici politicke sily potrebovaly uklidnit verejnost. A dneska si tytez sily prejou, aby vysetrovani co nejdriv skoncilo. Chteji klid, nic nez klid." - "I Obcansky forum?" - "Nejvic ze vsech. Dosahlo vseho, ceho chtelo. Snadno a rychle. Tak proc ted riskovat?" (Bartuska: Polojasno, s. 87). V teto souvislosti je az zarazejici, s jakou uprimnosti oduvodnila svou cinnost Rumlova komise ve sve zaverecne zprave: "Potreba uplneho objasneni udalosti 17. listopadu 1989 je dana mnozstvim hypotez a spekulaci, ktere se (...) objevily a ktere mohou vest az k politicky ucelove motivovanemu vykladu schopnemu narusovat politicky vyvoj nasi spolecnosti. (Zaverecna zprava vysetrovaci komise FS pro objasneni udalosti 17. listopadu 1989, nakl. Futura, unor 1992, s. 3 - dale jen "Zprava"). A dale: "Zpochybnovani 17. listopadu 1989 uvahami, ze slo o podvod, predem pripravene udalosti apod., vede k zamernemu zpochybnovani soucasneho spolecenskeho vyvoje." (Zprava, s. 3). Clenove 1. komise Danisz (OF a nejen OF) a Stank (KSC) byli v tomto smeru jeste sdilnejsi, ovsem jen na pude komise. Danisz odpovedel na nalehani Bartusky a Krize na objasneni masakru z Narodni tridy takto: "Ale co blaznite, kluci. Vzdyt my tu svobodu dostali uplne zadarmo, ve srovnani s jinejma. Prece nebudeme toho, kdo nas k ni postrcil, soudit pro par zlomenych kosti." (Polojasno, s. 86). "Pravdu ted stejne nemuzete najit. Je na ni moc brzo. Mohla by poskodit mnohe myty, a to by bylo velmi nebezpecne, obzvlaste v tehle dobe. Myto jsou nekdy velice konstruktivni a potrebne." (Polojasno, s. 87).

Muziku tvrdil budouci predseda nejvyssiho soudu Motejl (OF), ale presto zustal ve stinu komunisty Stanka: "Pan prezident Havel ve svem novorocnim projevu velmi pekne rekl, ze poprve v dejinach nemusime za svou svobodu dekovat, ze jsme si ji vydobyli sami. A prece nechcete rikat neco jineho, nez pan prezident." (Polojasno, s. 86). To i Rumlova komise uznala, ze "vyvoj ve Vychodni Evrope na podzim roku 1989 (...) by nemohl probehnout bez souhlasneho postoje obou velmocenskych slozek" (Zprava, s. 5). Podivejme se nyni na slozeni obou parlamentnich komisi, jak je uvadi zprava druha, t. j. Rumlovy komise. V prve byla KSC zastoupena 3 cleny, po dvou meli CSS, SSM a VS studenti, jednoho CSL a zbyvajici dva byli "bez politicke prislusnosti". 3 clenove komise (jen 3 ?, Bartuska uvadi 6) byli dle Zpravy agenty StB. Dale se zde muzeme docist, ze Bubenik a Solil byli zastupci studentu, ackoliv kazdy zatim jeste vi, ze zastupovali SSM. (Solil byl vyskolenym clenem agitacni skupiny UV KSC z r. 1989). Zprava se nezminuje o tom, ze se predseda 1. komise Stank snazil opakovane uzavrit vysetrovani, jsa podporovan zastupcem OF Daniszem. Stejni byli i odpurci zmeny statutu komise na vysetrovaci a pozadavku studentu na zverejneni vsech materialu, ktere se komisi pri praci dostaly do rukou: pouze se pridal Motejl (OF, odkazem na dodrzovani pravniho radu, ktery pojem vysetrovaci parlamentni komise nezna - pozoruhodne je, ze 2. komise zmineny statut ziskala), popr. i dr. Ladr (tehdy jeste clen CSS).

At uz bylo slozeni 1. komise jakekoliv a pocinani nekterych clenu namireno proti vysetreni cehokoliv (Stank, Danisz, Motejl), dospela presto k zajimavym zaverum (zasluhou studentu Bartusky a Krize a vysetrovatelu vojenske prokuratury). Komise vyslovila podezreni, ze zasah byl predem naplanovan (vcetne "mrtveho" Zifcaka - Ruzicky), a domnenky, ze akce byla rizena ze dvou velitelskych center, ze o akci byl informovan KGB a ze zasah na Narodni tride mel vest k odstraneni tehdejsiho vedeni KSC, ktere jiz nemelo pod kontrolou Statni bezpecnost. Prvni komise priznala, ze se ji nepodarilo objasnit ulohu Drazske (informatorky o domnele smrti M. Smida) a cinnost StB pri zasahu. Rumlova komise tyto dva problemy "objasnila" a domnenky "vyvratila" (s vyjimkou informovanosti KGB).

Podivejme se, jak. Zacneme vsak slozenim 2. komise. Na prvni pohled je zarazejici prislusnost jejich clenu k politickym stranam, ktere v dobe ustaveni komise neexistovaly (ODS, OH, nezavisli). Ve skutecnosti polovinu clenu (8) tvorili zastupci OF, 3 zastupce mela VPN a po 1 CSL, SNS, HDS-SMS, KSC a KDH. V podstate poslanci vladnich stran vysetrovali, jak se dostali k moci. Nezavislost byla jiste predem zarucena. Dale z neznamych duvodu "vypadla" ze seznamu clenu komise jmena B. Hubalka (OF) a M. Jansty (KSC, pozdeji nezavisly). Predsedou komise byl (jednomyslne, jak jinak) zvolen zaslouzily exkomunista Jiri Ruml (OF), i ostatni funkce si rozdelili poslanci OF. "Nekterych ukolu" (?) se zucastnovali poslanci OF M. Benda, F. Doner, D. Suman (ve zprave oznaceni jako studenti - asi proto, ze pravoplatni zastupci studentu jiz radeji prizvani nebyli), T. Kopriva a J. Mlynarik z VPN. Jen jeden z clenu 2. komise byl oznacen jako agent StB. O agentech KGB se ve Zprave nehovori.

Ulohou Rumlovy komise bylo pusobit "k objasneni udalosti ze dne 17. 11. 1989 v Praze, vcetne pricin, nasledku a jmenovite odpovednosti (at politicke ci trestni) jednotlivych osob odpovednych za brutalni zakrok na Narodni tride" atd. (Zprava, s. 11). Komise vsak zahajila svou zaverecnou zpravu Historickym prehledem let 1948-89, k jehoz sestaveni si prizvala na pomoc Jana Mlynarika (VPN), exkomunistu a byvaleho vedouciho katedry marxismu-leninismu Akademie muzickych umeni v Praze. Uz tato uvodni pasaz se primo hemzi nepodlozenymi a casto i pohybnymi tvrzenimi. KSC tak pry byla az od r. 1929 plne v rukou KSSS (sovetsky agent Alois Muna a dalsi cesti zradci snad nebyli vyslani do CSR k ovladnuti CSSD, resp. k zalozeni KSC?).

Zavilost vedeni KSC na KSSS pry po r. 1968 vzrostla (jako by to bylo vubec jeste mozne, dost pruhledna snaha stalinistu 50. a 60. let svalit vsechnu vinu na normalizatory).

Dozvime se i takovou perlicku, ze Ceskoslovensko rehabilitovalo svoje obeti az posledni, t. j. roku 1963 (rehabilitace Husaka a spol.)!?! To uz vyzaduje znacnou davku cynismu - rehabilitace nejsou dokonceny dodnes, nemluveo odskodneni, do r. 1963 byli rehabilitovani pouze komuniste, tzn. ze s. Mlynarik zrejme poklada pronasledovani nekomunistu za pravoplatne. Ovsemze, vzdyt i on se podilel na paskvilu, jemuz se eufemisticky rika zakon, podle nehoz je dodnes kriminalizovan 3. odboj.

Dale je ve zprave psano, ze studentske demonstrace r. 1967 na Strahove probehly v prosinci namisto v rijnu, coz lze chapat jako drobnou nepresnost. To vsak v zadnem pripade neplati pro tvrzeni, ze snahy po demokratizaci byly utlumeny vpadem Sovetske armady. Jednak prave okupace aktivizovala touhu obcanu po svobode a demokracii, prave na podzim 1968 dosahla vrcholu aktivita odboru. Jednak demokratizaci utlumovali komuniste jiz pred prichodem rudeho bratra (napr. s. Dubcek pripravoval pro antikomunisty koncentracni tabory).

Hrube zkreslujici je i konstatovani, ze prvky stalinismu obnovil az G. Husak. Normalizace zapocala vlastizradou csl. komunistu v Moskve, popr. jejich navratem do vlasti koncem srpna 1968, a podileli se na ni temer vsichni tzv. reformni komuniste - az do doby, kdy byli odstaveni (prevedeni do zalohy). Dale se ve zprave tvrdi, ze cistkami r. 1970 bylo postizeno 600 000 kvalifikovanych pracovniku. Opet tu jde prevazne o komunisty. Normalni lide se na vyznamnejsi mista bud nedostali vubec, nebo byli vyhozeni vetsinou do konce r. 1969. Pocatkem r. 1970 probihaly cistky v KSC a tu je dosti pochybne mluvit o odbornosti postizenych.

Jeste r. 1991 se ve zprave hovori o "vstupu spojeneckych vojsk 21. 8. 1968", vyraz okupace je zrejme pro soudruhy Rumla a Mlynarika v souvislosti s jejich (ne nasim) "velkym bratrem" neprijatelny. Pri liceni situace v 70. a 80. letech jsou pripomenuty prevazne procesy s exkomunisty - s vyjimkou zminky o Jazzove sekci. Ve vyctu vzniklych nezavislych iniciativ r. 1988 se jediny "Klub Obroda" objevuje se zkracenym nazvem (spravne: Klub za socialistickou prestavbu Obroda). Jeho cinnosti jsou venovany cele dva odstavce, naproti tomu je petice moravskych katoliku pouze zminena ve vyctu (na poslednim miste), ackoli slo o nejmasovejsi a nejvyznamnejsi vyraz protestu v dobe normalizace.

O anonymnim oznameni o dalsi zive pochodni z r. 1989 zprava konstatuje (spise rozhoduje), ze slo "jiste" o akci StB - bez jedineho dukazu nebo vysvetleni. Nabizi se tu myslenka, ze by komise udelala lepe, kdyby zhodnoceni let 1948 - 89 prenechala historikum, nebo kdyby si aspon nejakeho misto s. Mlynarika prizvala ku pomoci.

Pro pasaz venovanou primo vysetrovani 17. listopadu je priznacne, ze zprava opomiji nektera zavazna fakta a vyvozuje nelogicke a nepodlozene zavery, jez jsou casto i v rozporu se samotnym textem zpravy.

Uvedme alespon nekolik prikladu.
Zprava nevysvetluje, jak je mozne, ze zasahove jednotky byly pripraveny na Narodni tride s predstihem (ze mely vyhlasenu pohotovost jiz pred zahajenim demonstrace na Albertove, neni uvedeno vubec), kdyz sami demonstranti ve svych vypovedich uvadeli, ze nemeli predstavu o pokracovani pochodu z Vysehradu.

Dosti podivne je vysvetleni trasy demonstrace, ktera logicky mela vest pres Karlovo nam. Zprava nevysvetluje, proc byli nejvyssi predstavitele KSC (napr. Jakes a Stepan) informovani o zasahu zcela zavadejicim zpusobem a proc nezasahly bezpecnostni jednotky v sobotu nebo v nedeli, kdy byli studenti osamoceni a znacne vystraseni brutalitou moci, pricemz znacna cast byla mimo Prahu.

Neni ani vysvetleno, proc si Jakes povolaval na pomoc Lidove milice, a to mimoprazske. Znamena to, ze prazske LM a policejni slozky uz neovladal on a UV KSC? Ale kdo tedy? Jak muze pak komise suverenne tvrdit, ze neexistovalo dvoji veleni?

Stejne tak neni vysvetleno, proc StB nezasahla pri zakladani OF (M. Dolejsi v Analyze 17. listopadu uvadi, ze prominentni signatare Charty 77 svazeli do Realistickeho divadla soukromymi vozy povereni dustojnici StB). S tim souvisi i nevysvetleni skutecnosti, ze temer vsechny disidentske spicky (popularizovane Svobodnou Evropou a Hlasem Ameriky) opustily 17. 11. 1989 Prahu.

Zprava dale nevysvetluje, jak je mozne, kdyz zasah nebyl udajne pripraven predem, ze byl zastaven provoz tramvaji na Narodni tride jiz dve hodiny pred prichodem pruvodu a ze vsechny domovni dvere v miste pozdejsiho zasahu byly uzamceny jednu hodinu pred prichodem demonstrantu.

Neni vysvetleno, proc byl nasazen Utvar rychleho nasazeni (URNA) v cele s plk. Becvarem (do funkce dosazenym R. Hegenbartem), jenz pozdeji prave pred 2. vyslechem (pro vne v pozici obvineneho) umira vyse zminenou udajnou sebevrazdou.

Zprava neobjasnuje ani pritomnost vysokych predstavitelu KGB a sovetskeho ministerstva vnitra (Grusko, Teslenko) v Praze ve dnech 11. - 18. 11. 1989, pricemz je zcela zamlcena skutecnost, ze genpor. Teslenko byl pritomen ve velicim stabu zasahu, kde udajne sledoval pouze monitor. Ten byl vsak az do 19 hod., tedy nekolik hodin, bez obrazu, jelikoz demonstrace se nachazela do te doby mimo snimany prostor.

Zprava nic z toho nevysvetluje, ale tvrdi, ze akce nebyla predem pripravena, ze neexistovalo dvoji veleni, za akci neridil KGB atd. Zprava ve svych zaverech opomiji i vlastni zjisteni, napr. o umyslnem obkliceni demonstrantu (Zprava, s. 37). To prece nemohla byt vlastni aktivita jednotlivych prislusniku. Stejne tak je velmi malo pravdepodobne, ze zaznamove zarizeni zasahove jednotky nebylo uvedeno do provozu vinou zmatku. Rumlova komise tu dochazi k zaverum, podle nichz byl cely zasah na Narodni tride prekvapivym sledem nahod.

To plati i pro pripad Drazske. To je zrejme vubec nejslabsi misto zpravy. Jde tu spise o snahu presvedcit ctenare, ze si Drazska sama vsechno vymyslila a ze tudiz nebyla rizena StB, nez o seriozni zkoumani. Porovname-li tato tvrzeni s poznatky V. Bartusky, objevime znacne rozpory. Zarazejici je i zjevna tezkopadnost vyvozovanych zaveru ve zprave. Je opomenuta skutecnost, ze se Drazska chovala natolik neprirozene (odmitnuti lekarskeho osetreni, i kdyz byla vazne zranena - mohla i zemrit!, neustale meneni vypovedi, strach), ze to nelze jednoduse prikladat pouze jeji narusene osobnosti (drogy). Je opomenut fakt, ze na prikaz primare 1. chirurgicke kliniky na Karlove nam. mela byt znicena jeji zdravotni karta a zda ji MUDr. Payne dal lek, po nemz o sobe nevedela po 4 dni. To uvadi Bartuska, ktery zaroven zaznamenava, ze Drazska byla zamestnankyni ministerstva vnitra. Zprava tyto skutecnosti prehlizi, tedy nevyvraci.

Zasunuta a vyznamove posunuta je zminka o vysetrovani P. Uhla za rozsireni zpravy o udajne smrti M. Smida. Bylo trikrat zastaveno a obnoveno vzdy az na zadost P. Uhla.

Stejne tak je ve zprave vsunuta do uplne jinych souvislosti skutecnost, ze StB znemoznila uskutecnit 19. 11. vecer tiskovou konferenci u D. Nemcove, na niz mely byt udaje o smrti studenta uvedeny na pravou miru. V teto souvislosti davaji tyto poznatky uplne jiny vyznam, nez ke kteremu dochazi zprava. Uvedomme si, ze StB nebrani zalozeni Obcanskeho fora, ale ten samy den znemozni, aby byla vyvracena fama o udajne smrti M. Smida. To je do oci bijici, ne vsak zrejme pro cleny komise FS.

Ale pokracujme v uvaze jeste dale.
Matka M. Smida upozornila jiz v sobotu 18. 11. v Realistickem divadle Zantovskeho, Havla a dalsi, ze zadny Smid nezemrel. Byla vsak odmitnuta. 18. 11. prosetrila i VB oba mozne M. Smidy. Bylo tedy jiz 18. 11. zcela jasne, ze jde o lez. Presto Svobodna Evropa vecer 18. 11. odvysilala zpravu o lidske obeti patecniho masakru.

Do te doby vyhlasili stavku pouze studenti DAMU. Vsechny ostatni VS se pridavaly az od nedele. Zaroven s timto vyvojem StB znemoznuje uvedeni cele veci na pravou miru. Dodejme zde jeste, ze odbor analytiky vypracovaval pro PUV KSC a vladu svodky vzdy do 2. dne, tentokrate informuje UV Lorenc pouze ustne. Navic V. Bartuska zjistil, ze StB v dobe listopadovych udalosti zaznamenavala podrobne informace o vudcich opozice, ale nevyuzila je.

S pripadem Drazske uzce souvisi uloha Zifcaka - Ruzicky. Jeho prava totoznost byla do posledni chvile tajena i pred parlamentni komisi, dokud nebyla celkem nahodne vypatrana nezavislou vysetrovaci komisi. Podle vypovedi byvaleho nacelnika II. odboru Spravy StB Praha byl vojensky prokurator obeznamen s pravou totoznosti Zifcakovou, presto mu byl vracen prukaz na jmeno Ruzicka.
Primo do oci bijici svou nepodlozenosti je tvrzeni Rumlovy komise, ze Zifcakova vypoved z brezna 1990 je "ve vsech svych zasadnich bodech nepravdiva." (Zprava, s. 70). Komise udava vycet jen nekterych faktu, ale jeji zavery jsou v rozporu i s nimi. Priznacne je, ze sam vysetrovatel vojenske prokuratury po Zifcakove vypovedi zchladil nadseni Bartusky a Krize poukazem, ze nez se neco dokaze, ztrati verejnost zajem o vysetrovani a vse vyzni doztracena. Mel naprostou pravdu. O Zifcakove vypovedi se uskutecnila porada za ucasti Stanka, gen. prokuratora Bohma, ceskeho gen. prok. Rychetskeho, Sachera ad., studentum Stank ucast odmitl. K rozhodnuti doslo po trihodinovem rozhovoru dr. Sachera s Havlem. Zaver byl jednoznacny: vse ututlat.

Vysvetleni v komisi podal nejlepe opet clen 1. komise za OF Danizs: "Kdyby se ukazalo, ze tu revoluci udelal Lorenc s Hegenbartem, uskodilo by to dobre veci. Nema smysl predcasne bourat myty." (Polojasno, s. 203). Zde stoji za to uvest zaver Rumlovy komise v teto veci: "Ulohu porucika Zifcaka je tedy na zaklade zjistenych faktu treba chapat jako zcela okrajovou, zakonitou z hlediska jeho predchoziho pusobeni, avsak bez zasadni a zavazne dulezitosti pro proces spolecenskeho prerodu, ke kteremu v listopadu 1989 v Ceskoslovensku doslo." (Zprava, s. 74). Procpak je v pouhem jednom odstavci zduraznena bezvyznamnost Zifcaka hned dvakrat?!?

Rekneme si, co vlastne Zifcak 2. 4. 1990 vypovedel. Sdelil, ze byl 16. 11. poveren plk. Bytcankem (nacelnik Spravy StB Praha) hrat raneneho, pricemz byla akce schvalena Lorencem (1. namestek min. vnitra Kincla), Vykypelem (nacelnik II. spravy StB, NN c. 35/92) a Hegenbartem (vedouci 13. oddeleni UV KSC). Drazskou oznacil za agentku StB, priznal, ze ji znal, ale odmitl ji jako spolupracovnici, chtel pravou studentku.

Pridejme jeste nekolik souvislosti. Jakes pri navsteve Moskvy v lete 1989 nebyl prijat Gorbacovem, ktery ho nepozdravil ani telefonicky. Po navratu do CSR dochazi k porizeni nahravky z Cerveneho Hradku, cimz je Jakes zesmesnen, vzdyt kazetu odvysilala opakovane i Svobodna Evropa, jiz nerusena.

Pripomenme si, ze pred listopadovou "revoluci" nenavstivil Moskvu pouze Jakes. Jednal zde i Lorenc - s nejvyssimi predstaviteli KGB (predseda Krjuckov, vsichni namestci, nacelnik spravy kontrarozvedky Grusko). V prosinci 1989 probehl sovetsko-americky summit. Byl vyhlasen konec mocenskych bloku v Evrope. Ceskoslovensko prekazkou uz nebylo.

Je zajimave, ze se ve zprave hovori jen velmi malo a jen velmi opatrne o Hegenbartovi. Nevycteme zde, kdo drzel a drzi nad nim ochrannou ruku (natolik, ze si tento tvor dovolil zalovat dlouholeteho politickeho vezne M. Dolejsiho pro urazku na cti!). Zde se primo vnucuji Daniszova slova Bartuskovi v 1. komisi: "Vasek Havel mi tuhle rikal: "Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vas udelal tolik, ze se budete jednou divit, az to vsechno reknem. Zatim o tom musime mlcet." To je, co? Takze si tu prestan hrat na chytryho. Nikdo o to nestoji." (Polojasno, s. 174).

Castecne v tomto smyslu odpovedela Bartuskovi a Krizovi i Litomiska: "Myslite, ze ma vase vysetrovani nejaky smysl? Nic nevypatrate, jenom muzete uskodit nevinnym lidem. Verte mi, tohle nikdo nerozlusti. A snad je to dobre." (Polojasno, s. 130).

Rumlova komise nevysvetlila, proc se dostavil plk. Becvar bez rozkazu na Narodni tridu, a ani se o to nepokusila. Neuvedla fakt, ze pod prohlasenim, zvoucim na studentskou demonstraci 17. 11. 1989, je podepsan Zifcak, ktery je prinesl Dane Nemcove, aby je predala k odvysilani Svobodne Evrope a Hlasu Ameriky.

Za to se ve zprave muzeme docist, ze veskera brutalita zasahujicich prislusniku na Narodni tride byla pouze jejich samostatnou aktivitou. S. Ruml jim asi cetl myslenky, protoze dukazy jako obvykle chybeji. Snad uz ani nema smyslu pokracovat.



Nezbyva mi, nez ucinit vlastni zaver.
Domnivam se, ze vysetrovaci (t. j. Rumlova) komise FS vykonala to, co ji bylo predem urceno. Preklenula obdobi zajmu verejnosti o 17. listopad a "vyvratila" zavery predesle komise, ktere vznikly v dusledku nepredpokladane aktivity studentskych zastupcu (doslo zrejme k jejich podceneni).
Vysledek setreni, ktery by o rok drive pobouril verejnost, byl za spoluprace tisku, rozhlasu a televize prijat s lhostejnosti a pripadny zbyly zajem byl umele preveden na problematiku lustraci.
Vzpomeneme-li si, ze vysetreni 17. listopadu a potrestani viniku bylo prvnim a zakladnim pozadavkem studentske stavky, uvedomime-li si, jak marne byly vsechny snahy o debolsevizaci, uznani tretiho odboje a potrestani zlocinu proti lidskosti, nezbyva, nez se smutkem konstatovat, ze listopadove povstani proti komunismu bylo porazeno.

Byvali stranicti funkcionari dnes rozhoduji dale, jen s tim rozdilem, ze ne uz z pozice sveho postaveni v KSC, nybrz vzhledem ke svemu silnemu ekonomickemu vlivu a obsazenim dulezitych postu statni spravy, vcetne kresel ministru. Nasledna porazka antikomunistickych sil v cervnovych volbach 1992 byla uz jen logickym vyustenim polistopadoveho vyvoje.

Nema smyslu horekovat nad prevlekanim kabatu a nad akrobatickymi premety nazoru nasich prednich politiku. Jiz - dnes tak casto a rado pripominany - J. A. Komensky pise v Pravidlech zivota toto: "Prilezitosti nikoho nekazi, nybrz jen ukazuji, jaky kdo jest (dame-li k ohni pisek, nehori, koudel hori)".

Mozna se nekomu bude zdat nedulezitym me pripomenuti 17. listopadu - napr. v porovnani se zverstvy spachanymi v 50. letech. To je vsak pouze zdani. 17. listopad je prvnim krokem. Jak chceme delat dalsi, neucinime-li ten prvni? Jak chceme objasnit zlociny proti lidskosti stare priblizne 40 let, kdyz nedokazeme objasnit udalost starou 3 roky? Vzdat se pravdy o 17. listopadu znamena vzdat se vlastni pameti, minulosti. A narod bez pameti nemuze byt svobodny. O tom jsme se snad uz presvedcili.
Vyvodime z toho pro sebe konecne nejake ponauceni, nebo dame opet prednost iluzi a sebeklamu a budeme i nadale tleskat demagogum a manipulatorum?

rijen L. P. 1992
Mgr. Jiri Aubris