Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Rád bych čtenáře Grano Salis seznámil s dokumentem, který je zajímavý tím, že podává různá svědectví o působení sil, které mají svůj velký vliv a význam na život na této zemi, a tím i každého z nás. Chtěl bych, aby byl tento dokument chápán jako poučný a informativní, který má za cíl seznámit zájemce se skutečnostmi, které se v médiích běžně nenacházejí, nebo jen velmi zřídka a neúplně. Mým záměrem nebylo nikoho napadat, či osočovat nebo vyvolávat rozbroje. To ani náhodou. Chci jen čtenáře a přátele seznámit s názory a skutečnostmi, které dle mého soudu stojí za pečlivé a úplné přečtení. Závěr a hodnocení je dán svobodně každému dle jeho osobního přesvědčení a svědomí. Těším se na  reakce a názory všech, kteří se nebojí otevřeně a hlavně objektivně vyjádřit svůj názor.

________________________________________________________ REKATOLIZACE A REBOLŠEVIZACE NEJVYŠŠÍ ŠKOLA SUBVERZE A MANIPULACE V HISTORII A SOUČASNOSTI - STUDIE – zpět Motto: „Kdo si nejsou vědomi věcí minulých, jsou odsouzeni prožít je znovu.“ G.Santanyana INTERÍ MATERIÁLY HISTORICKÉ SPOLEČNOSTI „VERITAS“ PRO VLASTNÍ POTŘEBU ZPRACOVÁNO V LETECH 1999-2002 Doplnili: PhDr.Miloslava Jebavá a Petr Cibulka, 2003 ÚVOD V čem je tento elaborát tak výjimečný? Používají se v něm autentické podklady a fakta poradce Vatikánu v právních otázkách, kněze římskokatolické církve, uznávaného znalce její historie a politiky. Ten objasňuje cíl a skrytou činnost této církve v současnosti. Spis vznikl na základě dlouholetého studia a téměř desítiletého podrobného sledování vývoje společenského a politického života v naší zemi a na základě zkoumání vzájemných souvislostí v širokém rozsahu. Na první pohled by se mohlo zdát, že shromážděné doklady dnes nejsou aktuální a že jejich zpracování obsahuje pouze samoúčelný výklad událostí, které už dnes nemají co říci, avšak pravý opak je pravda. Spis poskytuje mnohá srozumitelná vysvětlení k současnému dění (na základě zkušeností, které historie zaznamenala) a odhaluje zákulisní taktiky a strategie a zároveň i prostředky k dosažení rekatolizace a tím k likvidaci svobodného a demokratického vývoje v zemi. Fakta ve spisu obsažená mají co říci i k otázkám dneška tak závažným, jako je postavení českého státu v rámci evropských struktur. Rekatolizační metody, spojené v minulosti s mnohým krveprolitím a zjevným násilím, jsou dnes definitivně za námi. Nastoupily ovšem metody nové, daleko záludnější a zákeřnější, které slouží stejnému cíli a dosahují týchž výsledků. Dostatečně se nevnímá nebezpečná rekatolizace, která u nás v současnosti skrytě probíhá a představuje likvidaci demokratických principů v zemi, protože se provádí pod krycími pojmy, které zakrývají zejména utajené příčiny, souvislosti a skutečnosti. Precizně propracované a používané taktiky a metody této nové rekatolizace se pokouší překládaný spis vysvětlit na základě podkladů historických i současných. MÁLO ZNÁMÉ SKUTEČNOSTI O AUTORECH PUBLIKACÍ NEJČASTĚJI POUŽÍVANÝCH V TOMTO SPISE René Fülöp-Miller zpracoval svou faktografickou historickou monografii objektivně na základě podkladů spolupracovníků jak protestantských tak i římskokatolických, včetně jezuitů. Jeho kniha „Moc a tajemství jezuitů“, z níž uvádíme citace, vyšla v Praze v r. 2000, ISBN 80286182-14-2. (Část citátů přeložena z originálu). Jaroslav Kadlec, profesor církevních dějin na římskokatolické fakultě UK v Praze a věrný stoupenec vatikánské linie, vydal svou publikaci (Přehled českých církevních dějin) původně v Římě v r. 1987. Kniha dosud slouží jako učebnice na uvedené fakultě. Leo H. Lehmann se svým vzděláním a zkušenostmi je kvalifikován jako vynikající znalec historie, tendencí a politických vztahů římskokatolické církve. V r. 1918 vstoupil na univerzitu de Propaganda Fide v Římě a v r. 1921 byl vysvěcen. Pracoval jako kněz v Evropě a jižní Africe a působil několik roků jako poradce v právních otázkách při Vatikánu. Později se dostal do USA. Citace jsou z jeho knihy „Vatikánská politika za druhé světové války“ (původní vydání: AGORA Publishing Co., New York., překlad r. 1947). Josef Pekař, známý český římskokatolický historik, univerzitní profesor v době první republiky ČSR, autor středoškolských učebnic dějepisu a mnoha odborných spisů. Dušan Hamšík, autor několika významných publikací literatury faktu, v nichž čerpal z nových dokumentů uvolněných britskou tajnou službou. Ve svých knihách objasňuje pozadí totalitního hitlerovského Německa za druhé světové války a otevírá četné bolavé otázky současného světa, které s Hitlerovým koncem nezanikly, ale jsou trvalým nebezpečím lidského poklesnutí a selhání. OBSAH A) NEMĚNNÝ CÍL ŘÍDÍCÍCH STRUKTUR ŘKC…………………………………………………….. 4 B) FORMY REKATOLIZACE V MINULOSTI………………………………………………………… 6 I. VÝVOJ REKATOLIZACE V ČESKÝCH, PŘÍPADNĚ I JINÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH PŮSOBENÍM PEPAŽSKÝCH NUNCIŮ A JEZUITSKÉHO ŘÁDU V 16. – 19. STOLETÍ………………………………………………………………………………………… 9 1. Počátky rekatolizace (protireformace) ……………………………………………………..….9 2. Boj o vymezení poměru církve a státu (moci církevní a světské)…………………………. 9 3. Rekatolizační program papežského nuncie v českých zemích……………………...…….10 4. Úsilí o dosažení konkordátu v Rakousku………………………………………….…………11 5. Pokus o demokratické řešení poměru státu a církví v Rakousku………………………….12 6. Co přinesl konkordát ve vztahu církve a státu v Rakousku, včetně českých zemích..….13 II. VATIKÁNSKÁ POLITIKA V EVROPĚ V 19. a 20. STOLETÍ……...……………….14 1. Římskokatolická církev v Evropě do druhé světové války……………....14 2. Římskokatolická církev v Evropě, zejména za druhé světové války.…15 C) FORMY REKATOLIZACE V SOUČASNOSTI (PŘÍKLADY)………………………..…….……17 1. Nová evangelizace Evropy papeže Jana Pavla II. jako prostředek prakticky prováděné rekatolizace…………………………………………………………...…………………………17 2. Komise pro studium problematiky osobnosti a díla M. J. Husa (tzv. Husovská komise) jako nástroj rekatolizace………………………………………………………………….……17 3. Komise pro studium rekatolizace v českých zemích v 16. – 18. století jako nástroj rekatolizace…………………………………………………………………………….….…….19 4. Záměrné zkreslování a zatemňování českých dějin polopravdami…………………..19 5. Antonín Koniáš, fanatický rekatolizátor a ničitel knih, dnes očišťován jako kladná postava……………………………………………………………………………….………….21 6. Svatořečení Jana Sarkandera, krutého rekatolizátora, a to navzdory protestům……..…21 7. Mariánský sloup, symbol rekatolizace Evropy, má podle záměru Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, stát znovu na svém původním místě……………………………………………………………………………………………..22 D) TAKTIKY K DOSAŽENÍ NEMĚNNÉHO CÍLE POMOCÍ REKATOLIZACE ……………………………………………………………………………………………………...… 25 I. NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ TAKTIKY UŽÍVANÉ V SOUČASNOSTI………………..25 1. TAKTIKA č. I/1 „KLONOVÁNÍ“ – neboli jak nejmenší složka aparátu může uchopit moc………………………………………………………………………..………..25 2. TAKTIKA č. I/2 „SEBELIKVIDACE“ dosažená základními taktikami a neznalostí těchto utajovaných a neprůhledných taktik ze strany protivníka…………………….………..29 II. ZÁKLADNÍ LIKVIDAČNÍ TAKTIKY – BUĎ SAMOSTATNĚ POUŽÍVANÉ NEBO JAKO STAVEBNÍ SLOŽKY TAKTIK JINÝCH………..………………………31 1. TAKTIKA č. II/1 PROPAGANDA a využití sdělovacích prostředků jako základního nástroje manipulace veřejného mínění………………………..…31 2. TAKTIKA č. II/2 VÝBĚR OSOB použitelných pro obsazování klíčových pozic k řízení (zejména s ideologickým zaměřením)………………………..…………………………….34 3. TAKTIKA č. II/3 INFILTRACE v řadách subjektů určených k likvidaci…..…38 4. TAKTIKA č. II/4 CENTRALIZACE na principu vojenské poslušnosti k dosažení totální podřízenosti lidových mas a národů…………………………………………..……………39 5. TAKTIKA č. II/5 ZÁMĚRNÉ MATENÍ POJMŮ a UŽÍVÁNÍ POLOPRAVD – nejzákladnější způsob likvidace pravdy…………………………………………41 6. TAKTIKA č. II/6 NEOPRÁVŇENÉ ZÁMĚRNÉ PŘIVLASTŇOVÁNÍ SI RÁMCOVÝCH OBECNÝCH OZNAČENÍ A ZMĚNA JEJICH OBSAHU….…43 7. TAKTIKA č. II/7 ZNIČENÍ DĚJINNÉ PAMĚTI ZAMLŽOVÁNÍM A PŘEKRUCOVÁNÍM HISTORICKÉ SKUTEČNOSTI ve prospěch ŘKC…….…44 8. TAKTIKY č. II/8 VÝCHOVA MLÁDEŽE pod vedením ŘKC………………………….…47 9. TAKTIKA č. II/9 NEÚSTUPNÉ PRONIKÁNÍ DO VŠECH ZEMÍ A KONTINENTŮ….48 10. TAKTIKA č. II/10 PRUŽNÁ REAKCE na měnící se situace………………..…………54 11. TAKTIKA č. II/11 POKRAČOVÁNÍ V ČINNOSTI ZA VŠECH OKOLNOSTÍ, aby ve vhodné chvíli bylo dosaženo cíle………………………………………..………………56 12. TAKTIKA č. II/12 ROZLEPTÁVÁNÍ A LIKVIDACE DEMOKRACIE i pod záminkou boje za lidská práva………………………………………………………58 III. ZÁKEŘNÉ TAKTIKY UŽÍVANÉ V PŘÍHODNÉ SITUACI……………..………61 1. TAKTIKA č. III/1 PŘÍPRAVA PUČE za účelem uchopení moci………………….………61 2. TAKTIKA č. III/2 ROZEŠTVÁVÁNÍ národa bezohlednou nesnášenlivostí za účelem jeho ZMANIPULOVÁNÍ……………………………………………………...……………63 3. TAKTIKA č. III/3 ÚMYSLNÉ VYVOLÁVÁNÍ ZMATKŮ na zakrytí vlastního prospěchu a rozvratné činnosti………………………………………………………………64 E) SOUHRN A ZÁVĚR…………………………………………………………………………..………66 Důležité podklady k doplnění informací………………………………………………………………………69 1. Některé závažné výroky představitelů ŘKC………………………………………………………………69 2. Obrazová dokumentace (přiložena na konci spisu)……………………………..……………………….70 3. Jezuitské taktiky používané nacismem k získání moci………………………………………………….70 4. Jezuitské koleje v českých zemích……………………………………………..………………………….70 5. Nejvýznamnější církevní koncily……………………………………………..…………………………….71 6. Vysvětlení některých speciálních pojmů a zkratek………………..……………………………………..72 7. Výběr z nejdůležitější literatury k dané problematice………………………….…………………………73 A) NEMĚNNÝ CÍL ŘÍDÍCÍCH STRUKTUR ŘKC Neměnným cílem řídích struktur římskokatolické církve je provést a prosadit rekatolizaci a podřídit všechny státy tohoto světa Vatikánu. Podřízení se netýká pouze římských katolíků, případně členů jiných křesťanských církví, ale v praktickém dosahu všech občanů ve všech oblastech života. Tuto skutečnost výstižně vyjadřuje Leo H. Lehmann ve své publikaci „Vatikánská politika za druhé světové války“, s. 8-9: „Cílem římskokatolické církve je totiž znovuzavedení jejího postavení jako jediné pravé uznávané církve. K dosažení toho je třeba se postavit proti každé svobodné a demokratické ústavě a vytvořit v příhodnou dobu takový typ vlády, který zaručí ochranu jedině církvi římskokatolické. Toho může římskokatolická církev dosáhnout jedině za pomoci vlády autoritativní, nikdy se souhlasem režimů demokratických. Nad to pak je nutno, aby se papežství postaralo o proniknutí této politiky do všech křesťanských zemí, do všech částí protestantské britské říše, do Spojených států, do pravoslavných slovanských a ruských krajů i do tzv. států katolických, včetně Latinské Ameriky. Činí si totiž nároky na exkluzivní jurisdikci nad všemi křesťany – protestantskými i pravoslavnými – ve stejné míře jako nad svými římskokatolickými příslušníky na celém světě. Zcela pravděpodobně může prohlašovat, že jejím stěžejním zájmem není taková nebo onaká vládní forma, takový nebo onaký hospodářský nebo sociální řád, neboť za svůj nejzákladnější úkol považuje zavedení své duchovní svrchovanosti. Při svém úsilí o dosažení tohoto cíle, chce-li ho vůbec dosáhnout, musí být jejím bezprostředním úkolem získání vlivu na vytvoření takových politických, hospodářských a sociálních režimů, které především nebudou odstraňovati prozatím již zavedené výhody katolické církve a které popřípadě jí pomohou dosáhnout jejího pravého cíle. S takovými režimy, které nejsou výslovně socialistické nebo komunistické se může katolická církev dočasně smířit, neboť její cesty jsou klikaté. Biskupové v politice jako běžci v šachu se pohybují v šikmých směrech.“ Lehmann rovněž uvádí konkrétní příklady, jak se dosahovalo tohoto neměnného cíle v nedávné minulosti, včetně 20. století. Srovnejme tisíciletou praxi římskokatolické církve se slovy Ježíše Krista: „Vaše slovo budiž ano, ano, ne, ne. Co nad to je, je od Zlého“. Dále viz: III. VAROVÁNÍ Z FATIMY, POLITIKUM NEJVYŠŠÍHO ŘÁDU A NEJVYŠŠÍ NALÉHAVOSTI! http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1700/obsah/17.htm ŘKC získala ve Španělsku jako jediná zákonný statut „Za Francovy španělské války, která podle obecného mínění byla předehrou ke druhé světové válce, dosáhla katolická církev ve Španělsku svého cíle. Získala jako jediná církev zákonný statut. Podle hlášení, které zaslalo americké velvyslanectví v Madridě v roce 1942 své vládě ve Washingtonu, nemají protestantské církve ve Španělsku zákonného oprávnění a nepožívají žádné státní podpory.“ (ibid.., s.20) Spojenectví autoritativního hitlerovského Německa s římskokatolickou církví „Frederik F. Schräder otiskl ve své knize „Církev a stát v Německu“, velmi rozšiřované v USA, ¸Německou informační knižnicí´, oficiální text konkordátu mezi Vatikánem a Hitlerem a citoval závěr zprávy, kterou o něm uveřejnil nejvlivnější katolický časopis v Německu, který zní: ¸Bylo souzeno, aby konstelace Adolf Hitler, Franz von Papen a kardinál Pacelli obnovovali staré svazky mezi Říší a církví.´ Franz von Papen, který spolupodepsal s papežem Piem XII. Vatikánský konkordát, shrnul vatikánsko-hitlerovskou politiku takto (Völkischer Beobachter ze 1411/1934): ¸TŘETÍ ŘÍŠE JE PRVNÍ MOCNOSTÍ, KTERÁ NEJEN UZNÁVÁ VYSOKÉ PRINCIPY PAPEŽSTVÍ, NÝBRŽ JE UVÁDÍ SOUČASNĚ V PRAXI.“ (ibid., s.25) Změna ústavy USA v případě většiny římskokatolické církve v zemi „Dokonce i nejliberálnější katolický církevní hodnostář v USA, Msgre. John A. Ryan, opakuje znovu a znovu, že Spojené státy v případě, kdyby se staly zemí s katolickou většinou, by byly nuceny změnit a změnily by ústavu tak, aby umožnily ¸politický zákaz´ všech církví nekatolických. Cílevědomý postup římských katolíků v otázce postavení církve v demokratické Americe je autoritativně vyjádřen oficiální učebnicí právnického oddělení katolické univerzity ve Washingtonu D.C.“ (ibid., s. 8) NEMĚNNÝ CÍL římskokatolické církve připomenut papežem při Anschlussu Rakousku „Rakouským biskupům, kteří v roce 1938 radostně uvítali Anschluss (připojení) k Hitlerovu Německu, zaslal papež Pius XII. Pokyny, v nichž jim připomněl ¸neměnící se cíl katolické církve´.“ (ibid., s.8) Ani druhým vatikánským koncilem se římskokatolická církev v podstatě nezměnila. Druhý, zatím poslední vatikánský koncil (1962-65) přinesl „aggiornamento“, tj. přiblížení se k běžnému životu v mnoha ohledech, například užívání národního jazyka při mši, užívání Bible i laiky apod., aby se římskokatolická církev mohla s lidmi druhé poloviny 20. století vůbec dorozumět. Nezměnilo se však TO ZÁKLADNÍ: římskokatolická církev (Vatikán) zůstává „ústavem spásy“, tj. PROSTŘEDNÍKEM mezi Bohem a člověkem. PAPEŽ tedy ZASTUPUJE BOHA NA ZEMI. Struktura římskokatolické církve je hierarchická. NEOMYLNOU HLAVOU VE VĚCECH VÍRY A MRAVŮ JE PAPEŽ. Skutečné demokratické prvky jsou s římskokatolickou církví stále neslučitelné, i když Vatikán a jeho organizace – římskokatolická církev – nyní oblékla šat z demokratických zásad jako své nejctnostnější roucho. Konkrétní příklady z naší republiky potvrzující toto tvrzení. Jsou uvedeny a podrobněji objasněny v oddíle D., týkajícím se používaných taktik. (srv. Rahner Karl – Vorgrimler Herbert: Teologický slovník, Praha 1996, s.137) Poznatky o činnosti římskokatolické církve po roce 1989 ukazují, že římskokatolická církev má na paměti uskutečňování konečného neměnného cíle vatikánské politiky také u nás. Nikdy v dějinách k tomu neměla tak ideální podmínky, jako v současné MRAVNĚ, IDEOVĚ A DUCHOVNĚ VYPRÁZDNĚNÉ době. Prvořadým úkolem je vytvoření církevní unie křesťanských církví v čele s papežem a zajištění svrchovanosti Vatikánu také v ČR. Rekatolizace by se projevila vatikánskou cenzurou činností formálně nezávislých neřímskokatolických církví. Do státního aparátu by zasáhla přímým nebo nepřímým ovlivňováním vnitřní i zahraniční politiky, správního aparátu, školství, kultury, výchovy a dalších odvětví. Stěžejním zájmem římskokatolické církve není ta či ona vládní forma nebo ten či onen sociální řád v zemi, ale získání pozic s ideologickým zaměřením k uskutečnění vlastních cílů! B) FORMY REKATOLIZACE V MINULOSTI „Dodnes platí dávné stanovisko římskokatolické církve: V církvi má být trojí hierarchie: V oblasti hlavy hierarchie církevní, v oblasti rukou hierarchie světská (císař, šlechta), v oblasti nohou hierarchie občanská – lidová.“ (Kubalík J., Zápas o pojetí církve, Praha 1992. Citován M. J. z Dubrovníku, 15. století) Uvedení do problematiky Řešení vztahu státu a církví je zásadně otázkou vnitropolitickou. Pouze v případě římskokatolické církve komplikuje jednání skutečnost, že její ústředí je v zahraničí a že Vatikán je zároveň suverénní stát včetně diplomatického zastoupení /nunciové – vatikánští (vel)vyslanci/. Kořeny této zvláštnosti tkví v dávných dějinách Evropy. V době zániku starověké civilizace (pádem římské říše) převzala její úlohu církevní organizace, kterou ještě římská říše před svým pádem stačila vytvořit. V čele této římské organizace stál římský papež. Měl být spolu s dalšími představiteli církevní hierarchie hlavou církve, tj. celé tehdejší tzv. křesťanské Evropy. Panovníci a šlechta představovali ruce, které slouží hlavě, a lid, jako nohy, měl obě vyšší vrstvy nosit. Od počátku 13. století dostává tato koncepce stále větší trhliny. Objevují se na papeži nezávislá reformní hnutí, která SVÝMI DEMOKRATICKÝMI PRVKY OVLIVŇUJÍ VZNIK DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOSTI, RESPEKTUJÍCÍ LIDSKÁ PRÁVA. Avšak staré představy, jejichž cílem je SVĚTOVLÁDA a s nimi spojené nároky, zůstaly nejen v povědomí, ale i v praktické politice řídících struktur římskokatolické církve. Ty se snaží i dnes, na prahu 21. století, dosáhnout svého neměnného cíle, který znamená nadvládu zcela nedemokratického mini státu Vatikán nad samostatnými státy celého světa. NEMĚNNÉ CÍLE i METODY Vatikánu, komunistické internacionály, tajných služeb všech rozhodujících velmocí a dalších globálně působících nejsilnějších mocensko - finančních skupin, viz http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn01_2001/obsah/11.htm, jsou naprosto totožné! Srovnejme zejména: ZÁKLADNÍ ANALYTICKÉ DOKUMENTY NEJLEPŠÍCH ANALYTIKŮ, KTEŘÍ BYLI VE SVÝCH ANALÝZÁCH PŘED VĚTŠINOVÝM NÁZOREM SVÉ DOBY VŽDY NEJMÉNĚ 10 LET NAPŘED, PŘIČEMŽ PRAVDIVOST JEJICH ANALÝZ DALŠÍ VÝVOJ ZATÍM VŽDY V PLNÉM ROZSAHU POTVRDIL: 1) MIROSLAV DOLEJŠÍ: ANALÝZA 17. LISTOPADU A ZMĚN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ 1989: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn1998/nn0198/obsah/1.htm 2) ANALÝZY FRANCOUZSKÉ ROZVĚDKY “KDO CHCE VLÁDNOUT SVĚTU: TŘI INTERNACIONÁLY PROTI NAŠIM SVOBODÁM“: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0200/obsah/index.htm 3) FRANCOISE THOM: „MRÁZ PŘICHÁZÍ Z KREMLU“: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn01_2001/obsah/index.htm 4) PĚTIDÍLNÝ ANALYTICKÝ SERIÁL ŠÉFREDAKTORA ZEMĚDĚLSKÝCH NOVIN JIŘÍHO PILOUSE: „ORGANIZOVANÝ ZLOČIN, NEJMOCNĚJŠÍ REZORT ČR“: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0300/obsah/index.htm http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0400/obsah/index.htm http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0500/obsah/index.htm http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0800/obsah/index.htm http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0900/obsah/index.htm 5) ANALÝZA ANALÝZY MIROSLAVA DOLEJŠÍHO PO 12 LETECH: „HLEDAJÍ SE AGENTURNÍ SVAZKY NA VÁCLAVA KLAUSE A TY OSTATNÍ“: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn04_2001/obsah/index.htm Tato problematika je dnes MIMOŘÁDNĚ AKTUÁLNÍ, neboť JDE O ZÁPAS O UDRŽENÍ SVOBODY A DEMOKRATICKÝCH POMĚRŮ NA ZEMI. Uvedené příklady z tisícileté historie i současnosti OSVĚTLUJÍ, JAKÝCH STRATEGIÍ A TAKTIK VEDENÍ ŘÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVE /NEBO VEDENÍ TAJNÝCH SLUŽEB, KOMUNISTICKÉ, FINANČNÍ NEBO KRIMINÁLNÍ INTERNACIONÁLY MAFIÍ/ UŽÍVÁ K DOSAŽENÍ IDEOVÉHO A TÍM I MOCENSKÉHO MONOPOLU NAD NÁMI A NAŠIMI DUŠEMI, ABYCHOM JEJICH METODY MOHLI VČAS ROZPOZNAT A SVÉ SVOBODY ÚČINNĚ BRÁNIT. I. VÝVOJ REKATOLIZACE V ČESKÝCH, POPŘÍPADĚ I JINÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH, PŮSOBENÍ PAPEŽSKÝCH NUNCIŮ A JEZUITSKÉHO ŘÁDU V 16. – 19. STELETÍ: (Citace z různých publikací) 1. Počátky rekatolizace (protireformace) Vznik protireformace „Na Moravě, v Čechách ani v Rakousku nejevil katolicismus v první polovině 16. století žádnou bojovnost. Hlavním důvodem této zdrženlivosti byla naděje, že se církevnímu koncilu snad přece jen podaří usmířit luteránství s katolictvím. K tomuto smířlivému stanovisku se hlásil zejména císař Ferdinand I. ... usilující horlivě, aby tridentský koncil provedl reformu církve a vyšel jinověrcům v některých směrech vstříc. Koncil však právě proti císařovým nadějím formuloval dogmata víry katolické ve sporných otázkách tak určitě a nepochybně, že jakákoliv shoda mezi vyznáními byla napříště nemožná. Koncil, na němž rozhodovali Vlaši a Španělé, nemínil kacířům ustupovat, nýbrž naopak vyzbrojiti církev k úspěšnému boji s nimi.“ Vznik a působení jezuitského řádu „Tomu účelu sloužil především nový řád jezuitský, založený Španělem Ignácem z Loyoly, mohutné to bojové organizace, která si podmaňovala mysli školou, kázáním a tiskem získávala hlavně mocné tohoto světa pro ideály katolické a pro zápas s kacíři… První jezuité založili 1556 kolej v Praze, potom v Olomouci a Trnavě na Slovensku ... Péčí královou i katolického panstva vznikaly koleje další. Ferdinand se v r. 1561 postaral o to, že i v Praze byl opět dosazen arcibiskup katolický a r. 1562 osobil si právo osazovat konzistoř dolejší (=podobojí), jíž dosud vládli stavové podobojí spolu s univerzitou.“ Působení papežských nunciů „Myšlenka protireformace docházela od počátku šedesátých let nejhorlivější podpory u kurie. Papežští nunciové se u knížecích dvorů stali jejími hlavními hlasateli. Rozhodnost, s jakou se postupovalo, projevuje například zásada vštěpovaná knížatům, že lépe je ztratiti země a lidi, než učiniti ústupky jinověrcům, a že ústupky takové bez svolení kurie nemají platnosti.“ (Pekař Josef, Dějiny československé, Praha 1991, s. 92) 2. Boj o vymezení poměru církve a státu (moci církevní a světské)