Grano Salis - Malí lidičkové ze Svabeedo

Malí lidičkové ze Svabeedo

Před dávnými časy žili na místě, zvaném Svabeedo, malí lidičkové.
Říkalo se jim Svabeedoláci. Byli velmi šťastní a
celý den se vesele smáli.
Když se zdravili, předávali si navzájem malé, teplé a měkké
kožešiny. Každý jich měl dostatek: když je
rozdal, hned jich zase
dostal několik darem. Rozdávat teplé
kožešinky pro ně znamenalo: mám
tě rád. Tak si říkali, že má každý každého rád.
Proto byli každý den tak veselí.

Blízko jejich vesnice žil - docela sám v díře -
divný skřítek.Když
mu nějaký Svabeedolák chtěl darovat
kožešinku, odmítl ji. Dávat si
navzajem kožešinky považoval za potěšilost.
Jednou večer potkal
skřítek ve vesnici jednoho Svabeedoláka, který
ho hned oslovil: " To byl dneska krásný a slunečný den, viď?"
A podával mu jednu obvzláště
jemnou kožešinku. Skřítek se mu podíval do
tlumoku s kožešinkami. Pak
mu důvěrně položil ruku na rameno a
zašeptal: "Dávej si pozor! Už máš
jen 207 kožešinek. Budeš-li je tak velkoryse
rozdávat, brzy nebudeš mít žádnou."

To byl ovšem naprosto špatný výpočet,
protože každý Svabeedolák
vždycky dával každému, a tak měl neustále
kožešin dost.
Sotva skřítek zaraženého malého mužíčka
opustil, už se k němu
přiblížil přítel a daroval mu kožešinku.
Obdarovaný však nereagoval
jako jindy. Přibalil si kožešinku do svého
tlumoku a kamarádovi řekl:
"Milý příteli, rád bych ti poradil. Nerozdávej kožešinky tak
velkoryse, mohly by ti dojít."

Brzy nato si Svabeedoláci začali dávat tuto
radu častěji. Tak se
stalo, že se kožešinky rozdávali jen těm
nejlepším přátelům. Každý si
střežil svůj vak s kožešinkami jako poklad.
Zavírali si je doma a kdo
byl tak lehkomyslný a šel s nimi po ulici, musel
počítat s tím, že bude přepaden a oloupen.
Malí lidičkové ze Svabeedo se změnili. Už se
nesmáli a sotva se navzájem zdravili.
V jejich smutných a
nedůvěřivých srdcích už nesídlila radost.
Teprve po dlouhém čase si začali někteří
lidičkové zase jako dřív
rozdávat malé, teplé, měkké kožešinky.
Brzy si všimli, že mají kožešinek dostatek a že
se obdarovaný i dárce
z toho radují. Opět je hřálo u srdce a zase se
dovedli smát, i když
jim smutek a nedůvěra už nikdy docela ze
srdcí nevymizeli.

Pohádka z Irska

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace