Grano Salis - Pokora jako klíč k interpretaci ת וֹ ר ה

Karels poslal:

Pokora jako klíč k interpretaci תוֹרה

Rabi Mordechaj Willig

Jedinečnost vize Mojžíše Našeho učitele je popsána, „S ním mluvím od úst k ústům ve viděních, ne v hádankách“), (Numeri 12:8) zatímco o jiných prorocích je poznámka, kterou jsme už řekli, „dám se mu poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu“. (Numeri 12:6)

Rav Chaim Volozhin (Ruach Chaim 1:1) spojuje tuto zvláštnost pro Mojžíšovu jedinečnou pokoru – „Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí,“ (Numeri 12:3). Tato vlastnost sebezapření jej oprávnila, aby viděl přímo a jasně, až do okamžiku, kdy Bůh mluvil skrze něj („בוֹ“ Numeri 12:8) a ne jenom k němu.

Mojžíšovi sourozenci, Áron a Miriam se mylně domnívali, že jiní proroci byli také na jeho úrovni (Numeri 12:2), ale ve skutečnosti tito proroci s Bohem komunikovali pouze přes sny a hádanky. Jejich ego, zdeformovalo obraz, který viděli a to díky jejich osobním předsudkům a zaujatosti. Jenom Mojžíš, který byl absolutně nesoběstředný a byl jedinečně pokorný služebník Boží, mohl vidět jasně a přímo v okolnostech, které prožíval.

Proto, jenom Mojžíš mohl přijmout Tóru a mluvit to, co Pán Bůh přikazoval. Všichni ostatní proroci se pouze přibližovali, tj. „Tak pravil Bůh“ (Raši 30:2). Jenom Mojžíš přijal Tóru na hoře Sinaji v úplnosti. Potom, Tóru předal Jozuemu, starším, prorokům, a moudrým.

Mojžíšova pokora převýšila i pokoru Abrahamovu. Abrahám pravil – „jsem prach a popel“ (Genesis 18:27), kdežto Mojžíš řekl „Já jsem nic“ (podívej se do Exodus 16:8 – „kdo jsme“, Mojžíš poukázal na sebe samého a na Árona).

Když Bůh zvolal „Abrahame ׀ Abrahame“ (Genesis 22:11), v Tóře odděluje svislá čárka tato dvě slova. Volání „Mojžíši Mojžíši“ (Exodus 3:4) nemá takové oddělení. Ta svislá čárka zvýrazňuje propast mezi duší a skutečností, kterou vytvořilo tělo. Pouze Mojžíš, který zapřel své tělo, tj. svoje uvažování, dosáhl celého svého potenciálu proto, aby Boží přítomnost mohla mluvit, jak se i stalo, skrze jeho ústa.

Tento vznešený popis největšího z proroků v sobě nese důležitou lekci pro každého člověka, v každém čase. Naše porozumění Tóře je ovlivněno tím, kdo jsme. V mnoha případech, osobní řád, ať už explicitní nebo implicitní, nás vede, k překroucené interpretaci Tóry a jejich zákonů a špatného ocenění významu Tóry. Upřímná snaha pochopit a plnit halachu, je ovlivněna osobním sklonem sledovat dění skrze svoje vlastní „brýle“.

Je docela nemožné, aby byly plně odstraněny osobní sklony jednoho každého z nás v halachickém rozboru a rozhodnutí. Již toto je výzva, vložená na všechny, kteří přijímají Mojžíšovu Tóru. Jestliže nemůžeme mít „mikabel“ („přijetí“), tj. přijetí Tóry kompletní, musíme se pokusit dodržovat tradici (masoru), popisovanou v první mišně Pirkej Avot.

Pozoruhodné jsou tři věci, zaznamenané v této mišně v Pirkej Avot – „Suďte s rozvahou, vychovejte mnoho žáků a ohraďte Tóru plotem.“ – uvádím v souvislost s tématem pokory, která je pravou podstatou masory. Arogantní osoba, by mohla vytvořit špatný soud, bez porady, a tak překroutit právo.

Avšak pokorný, skromný člověk, obeznámený s lidskou slabostí, je více rozvážný, diskutuje s ostatními a připouští přece jenom svoji chybu.

Naneštěstí, toto konzervativní pojetí je napadáno příznivci rozličných pořádků, často s nepřiměřeným sebeujištěním. Upřímní Židé Tóry, občas chybují v uznání mišny a kritizují rabíny, kteří se staví na odpor proti „zeitgeist“ (duch času) tj. duchu tohoto věku.

Je ironií, že ve slovech Rava Chaima, je tím více osobního sebezapření, čím větším se stal. Jenom Mojžíš Náš učitel, nejpokornější ze všech lidí, dosáhl plného potenciálu. Pozoruhodně, fráze „buď vším, čím můžeš být“ je spojována s vojenskou službou, která požaduje sebeobětování a dokonce oběť pro ušlechtilý cíl.

Je další ironií osudu, že mnoho výpovědí tohoto tématu je z chasidského pramene. Rabi Reb Zusja řekl svým následovníkům, že by se nebál, kdyby byl dotazován nebeským dvorem, „Proč jsi nebyl Mojžíšem Naším učitelem, R. Akivou, Ravem Aši, Rambamem, nebo Ba´al Šém Tóvem“. Jenom jedna otázka jej trápila:

„Rebe Zusjo, proč jsi nebyl Rebem Zusjou?“

Soběstřednost moderní společnosti podporuje vlastní naplnění požitků z fyzických či psychologických potřeb a chtíčů, nebo vlastní seberealizaci. Moderní společnost podporuje maximální naplnění jedné nebo druhé z těchto možností.

Tóra nás učí, že tyto dva cíle jsou protikladné. Mojžíš dosáhl nejvyšší úrovně v jeho vlastní seberealizaci proto, že byl pokorný a zapřel sám sebe a žil jako naprosto oddaný služebník svého Pána. Můžeme se všichni učit z jeho příkladu a pokusit se porozumět Tóře bez osobní zaujatosti. Paradoxně, tímto vlastním sebezapřením budeme schopni stanovit úzkou hranici mezi tím, kdo můžeme být a tím, kdo jsme.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace