Život víry: Akademická čtvrthodinka
Vloženo Neděle, 10. březen 2002 @ 20:11:17 CET Vložil: Stepan |
Akademická
čtvrtka
Ten,
kdo pojmenoval přesnost cností králů, jednal jistě v
nejlepším úmyslu, ve skutečnosti však prokázal věci
medvědí službu. Ne proto, že by pojmenování narazilo u
přesvědčených republikánů - tak daleko lidská malichernost
přece jen nesahá. Závada je jinde:
královskou cností se může rozumět (a také rozumí)
počínání výjimečné; chvalitebné sice, ale ne všeobecně
závazné. Aspoň v tom smyslu, že velice shovívavě
přehlížíme, když si tolik lidí nedělá z nějaké
zameškané minuty těžkou hlavu. Vždyť jsou to napořád
nekorunované hlavy, tak co.
Nemluvím
teď o situacích, kdy na každé minutě opravdu záleží, jako
je dochvilnost v zaměstnání, dochvilnost na dráze (ze strany
obecenstva i vlaků), dochvilnost v divadle. Naproti tomu jindy
se zdá, jakoby malé zpoždění nevadilo - mám na mysli třeba
bohoslužby, porady, návštěvy. Dokonce se určité prodlení
nejen toleruje, ale skoro dovoluje, říká se tomu akademická
čtvrthodinka.
Nevím,
zda právem či neprávem, zda univerzitní přednášky vskutku
začínají patnáct minut po stanovené lhůtě. Stačí, že
tento obyčej přešel do přísloví. A lidé, kteří nedbají
o ctnosti králů, se velmi ochotně přizpůsobují nectnostem
univerzitánů.
Široko
zakořeněný předsudek se nenechá snadno odstranit. Ostatně
jej není nutno odstraňovat. Docela stačí, když jej poněkud
usměrníme. Pouze tak, jako když v matematice změníme
znaménko. Plus za minus. Ten malý posun dá všecko do
pořádku.
Ani
pak nebude třeba usilovat o puntičkářskou přesnost. Minuta
sem, minuta tam, až do rozsahu akademické čtvrtky. O tolik je
možno přijít dřív, aniž by člověk platil za
nedochvilného.
|