poslal Pavelko Kde jsou kořeny ZLA?
Není pochyb o tom, že se nemusíme sami stát feťáky, abychom poznali zlo drog. Ani se nevydáváme na zlodějskou zdráhu, abychom si ověřili, že krádež je špatná. Neznám nikoho, jehož pohnutkou ke špatnému (zlému) jednání by byla touha rozlišit dobro od zla. Ke konání zla vede zpravidla jiný motiv. Jaký?
Genesis 3,22 skutečně říká: “I řekl Hospodin Bůh: “Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé.” Bylo by absurdní interpretovat tuto Boží přímou řeč tak, se odbočením od Božího zákona se člověk stal rovným Bohu co do poznání – rozlišování dobra a zla. Dějiny lidstva takový výklad neumožňují.
Avšak není ani nutné měnit smysl této věty na “Člově byl jako jeden z nás, znaje dobré i zlé.” Interpretace této věty totiž působí také nemalé potíže. Znamenalo by to, že Bůh stvořil člověka se vším poznáním, bez potřeby učit se? Byl tedy člověk od počátku neomylný?
Co se tedy změnilo na začátku lidských dějin tím, že člověk “pozřel ovoce poznání dobrého a zlého”? Zkoumáme-li tuto otázku v kontextu s jinými biblickými pasážemi a v kontextu dějin, rýsuje se odpověď.
Příčina zla nespočívá v tom, že by se lidé zlými činy (ať u vědomě nebo podvědomě) snažili dopátrat dobra. Ani se žel nejedná o dobře míněné omyly na jinak úspěšné cestě za dobrem. Jakékoliv zlo, od “votočení” čokolády v samoobsluze až po nacistické vyhlazovací tábory, má kořeny v nezávislosti, v soběstřednosti, v pýše, v nezájmu o to, co je skutečně dobré a co skutečně zlé. Člověk páchající zlo se nikoho neptá (natož Boha), jestli jeho čin je špatný nebo dobrý. Páchá zlo, protože se rozhodl, že pro něj je to v danou chvíli “výhodné” tedy “dobré”.
A tak možný výklad věty “Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé” lépe vynikne v této malé úpravě: “Teď je člověk jako jeden z nás, "zná" dobré i zlé”. Jinými slovy: Člověk opustil svou závislost na Bohu v otázkách rozhodování o tom, co je dobré a co je špatné. Vydal se na cestu nezávislosti. Myslí si, že ví, že Boha nepotřebuje. Zneužil svou svobodu a od určité chvíle na sebe převzal právo, které je z titulu Tvůrce vyhrazeno pouze Bohu: Právo rozhodovat: To je dobré a to špatné. Pouze v tom smyslu se stal člověk rovným Bohu. Je zřejmé, že se skutečným poznáním dobrého a zlého to nemá nic společného. Strom poznání dobrého a zlého měl být věčnou připomínkou závislosti člověka na svém stvořiteli. V podobě zneužití svobody volby se však pro něj stal kamenem úrazu.
Biblický prorok Jeremjáš toto špatnou volbu člověka vhodně komentuje: “Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.” - Jer. 10,23. A podobně kniha Přísloví 20,24: "Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?"
Kořeny zla tedy úzce souvisejí s lidskou pýchou. Zlo způsobuje neochota zajímat se o to, co je dobré a co je špatné z Božího hlediska.
