Tvorba: Dopis
Vloženo Pátek, 01. březen 2002 @ 18:58:50 CET Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený
Rút šla vyzvednout poštu ze schránky. Byl tam jen jediný
dopis. Na obálce nebyla známka ani razítko, jen její jméno a adresa. Přečetla
si ho:
Drahá Rút,
v sobotu odpoledne budu mít cestu kolem a rád bych se u Tebe stavil na návštěvu.
S láskou,
Ježíš
Ruce se jí začaly třást a dopis málem spadl na zem. ,Proč
by mě měl Pán navštěvovat? Nejsem přece ničím zvláštní. Nemám, co
bych mu mohla nabídnout.' V tom okamžiku si připomněla žalostný stav špižírny.
,Propána-krále! Já mu vážně nemám co nabídnout. Budu muset skočit do
obchodu a koupit něco k večeři.' Vzala peněženku a přepočítala její
obsah - pět dolarů a padesát centů. ,Hmm. To bude stačit tak na chleba a na
salám.'
Hodila na sebe kabát a spěchala nakoupit. Po nákupu bagety,
čtvrt kila kuřecího salámu a krabice mléka se její hotovost smrskla na
dvacet centů, které jí měly vystačit do pondělka. Dnes jí to ale vůbec
nevadilo a s pocitem spokojenosti zamířila domů.
"Haló, paní, mohla byste nám pomoct? Paní?"
Rút byla tak ponořená do plánování večeře, že si vůbec
nevšimla dvou postav krčících se v uličce.
Byli to muž a žena, oba oblečení spíš do hader než do
šatů. "Podívejte, paní, nemám práci, víte, a žijem tady s ženou
na ulici a ééé teď začíná být zima a my máme hlad a ééé, kdybyste nám
mohla pomoct, paní, tak bysme vám fakt byli vděčný."
Rút si je oba prohlédla. Byli špinaví, strašně s*****ěli
a Rút byla upřímně přesvědčená, že kdyby skutečně chtěli, tak by si
nějakou práci určitě mohli najít. "Pane, já bych vám ráda pomohla,
ale sama jsem chudá. Všechno, co mám, je trocha salámu a nějaký chleba a
dnes večer čekám na večeři důležitého hosta. To jídlo jsem koupila pro
Něj."
"Jo, dobře, dobře, paní, rozumím. Stejně vám děkuju."
Muž vzal svou ženu kolem zad, otočili se a vydali se zpátky do uličky. Jak
odcházeli, Rút ucítila povědomý pocit v srdci.
"Pane, počkejte!"
Pár se zastavil a otočil se. Doběhla k nim.
Podívejte, vezměte si tohle jídlo. Já už něco pro svého
hosta vymyslím."
Dala muži svou igelitku s nákupem.
"Děkuju, paní. Děkuju moc!"
"Ano, děkujeme vám!"
To řekla mužova žena a Rút si teprve teď všimla, že se
třese zimou.
"Ehm, mám ještě jeden kabát doma. Tady máte, vezměte
si ho." Rút si svlékla kabát a přehodila jej ženě přes ramena. Pak
se usmála a zamířila domů - bez kabátu a bez čehokoli, co by mohla předložit
svému hostu.
"Děkuji, paní! Velice vám děkuji!"
Než se dostala domů, byla už Rút pořádně promrzlá a
také hodně ustaraná. Pán měl přijít na návštěvu a ona neměla nic, co
by Mu mohla nabídnout. Už chtěla odemknout, když tu zahlédla ve schránce
další obálku. ,To je divné. Pošťák přece nechodí dvakrát denně.'
Vyndala obálku ze schránky a otevřela ji.
Drahá Rút,
byl jsem velice rád, že jsme se mohli opět vidět. Děkuji Ti za výborné
jídlo. A také Ti děkuji za nádherný teplý kabát.
S láskou,
Ježíš
Vzduch byl stále studený, ale Rút to už nevnímala. I bez
kabátu jí bylo teplo.
Převzato z www.bible.org
přeložil Robert Myška
|
