poslal prkno VI.
(Motivy)
Začal jsem psát básně
a jsem dobrej.
Hraju na klavír
(a to fakt krásně),
tak jen mi zatleskej.
Zpívám,
hodně nahlas,
(to abych slyšet byl),
tančím,
pořádně vpředu
(abych se v davu neztratil).
Vše samozřejmě dělám pro Boha
(pro sebe nic - jsem skromnej).
Chci, aby věděli to všichni dokola,
(jak moc jsem hodnej)
a světská sláva,
ta radost, že mi nedělá.
Ať oslaven je Pán,
já jenom služebníček jsem,
já dělám věci skrytě,
abych později byl oslaven.
Často když o tom tak přemýšlím,
zděsím se.
Zjišťuji, že více než o Boha
jde o mé ovace.
Že píši verše o Pánu,
On v nich však není.
Že píši verše o lásce,
v nich však není k nalezení.
Zjišťuji, že moje jednání,
které tak čisté zdá se,
když ukáže, co ho pohání,
moc ztrácí na své kráse.
Že jak obílený hrob či bílá stěna
často vypadám,
místo láskou,
svou ctižádostí a pýchou kupředu jsem hnán.
Odkrývej motivy našich srdcí
a proměňuj nás.
Dej, Pane nejdražší, ať můžeme zas
z čistých srdcí svých vylévat chválu jen Tobě,
pro Tebe žít
a nežít jenom sobě!
