poslal Pavelko “Bůh ví, jak se člověk zachová a těší se, že bude trestat.” To byl jeden názor v diskusi k úvaze Smrt Ježíše jako naplnění principu práva. Snad je to reakce na tuto pasáž: “Lidstvo je rozšířeno po zemi, ale vinou hříchu svého prvního lidského otce se na něj nepřenesla dokonalost a život, ale právě naopak, takřka geneticky přenášený a všudypřítomný hřích a smrt. Adam prodal sebe i své potomky do otroctví porušenosti a zániku.”
Je to poměrně zásadní věc. Je-li Bůh všemohoucí a vševědoucí, potom musel předem vědět, že jeho pozemské stvoření se rozhodne pro cestu nezávislosti a že tato cesta mu přinese tolik utrpení. Musel vidět svého Syna umírat na Golgotě. Věděl mimo jiné, že i po této oběti, bude člověk v Ježíšově jménu upalovat jiného člověka, jen proto, že nemlčel a mluvil pravdu. Věděl také například, že lidé na jejichž opascích bude stát “Gott mit uns”, budou před zplynováním svých bližních těmto vytrhávat zlaté zuby. Jako Vševědoucí nemohl přehlédnout ani to, že na konci dvacátého století nastane v jedné africké zemi zcela šílené vyvražďování mezi dvěma kmeny vyznávajícími křesťanské náboženství. To bylo jen několik příkladů. Vševědoucí Bůh toto věděl. Všemohoucí Bůh tomu mohl zabránit. A přece svůj projekt stvoření člověka uskutečnil. Je za těchto okolností možné hovořit o Božím smyslu pro právo?
Uznejme oprávněnost této námitky a zabývejme se jí. “Což křiví Bůh právo, všemocný snad překrucuje spravedlnost?” – Job 8,3. “Ano, Pane Bože všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy.” – Zjevení 16,7. To jsou jen dvě citace z více než 50 míst, kde je v bibli Bůh označen jako “El šad.dai”, tedy všemohoucí. V těchto dvou případech dokonce v souvislosti s jeho spravedlností. Všemohoucnost je obvykle spojována se vševědoucností. I když se v bibli výraz “vševědoucí” přímo nevyskytuje, je to závažná otázka. Znamená Boží všemocnost a dokonalost, že Bůh všechno ví, a to nejen s ohledem na minulost a přítomnost, ale také s ohledem na budoucnost?
Pokud ano, kde je vzhledem k výše uvedenému proklamovaná láska k právu?
Připomeňme si na tomto místě část z úvahy Proč Bůh dopustil popravu Ježíše? Je u něj bezpráví?: “Svoboda. Klíčový pojem pro porozumění Božího smyslu pro právo. Lidská svoboda (pochopitelně relativní, nikoli absolutní, nemůžeme se např. rozhodnout, že nebudeme spát) byla, je a bude pro Boha nedotknutelná. …Svoboda volby musela být umožněna.”
Jestliže Bůh daroval člověku svobodu, nelze ho zároveň obviňovat z toho, že u každého jednotlivce předem zkoumá, jak s touto svobodou bude nakládat a k čemu ho dovede. To neznamená, že by toho nebyl schopen. Spíš to znamená, že z vlastního rozhodnutí NECHCE dopředu vědět, jak se ten který člověk bude ve svém životě rozhodovat. Nechtěl to vědět ani v případě Adama, ani v případě Ježíše, nechce to - díky Bohu - vědět ani v mém případě, ani ve vašem.
Jeden příklad. Dějiny izraelského nezávislého státu v určitém okamžiku dospěly k situaci, že lid vyžadoval zřízení monarchie. – 1. Samuelova 8,4-5. Dosavadní vedoucí osobnost tohoto národa prorok Samuel na Boží pokyn vybral za krále muže jménem Saul. Ta volba nebyla náhodná, Saul byl po všech stránkách vhodná osobnost. - 1. Samuelova 10,24. Saul však později jako král několikrát výrazně selhal. Jako reakci na takové jednání čteme velmi zajímavý Boží výrok. Je dobrým důkazem toho, že Bůh předem nezkoumá, jak člověk naloží se svou svobodou, a to ani v případě významných osobností: “Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí.” - 1. Samuelova 15,11.
Co z toho vyplývá? Boží všemohoucnost a dokonalost není v rozporu s jeho smyslem pro právo. Možnosti, které Bůh člověku při stvoření poskytl a jichž rádi využíváme (schopnost milovat, myslet, plodit a vychovávat děti, tvořit, učit se, dosahovat cílů), byly člověku dány nezištně. Bůh měl dobrý důvod předpokládat, že vděčnost za tyto úžasné dary člověka povede ke správnému zacházení s jiným významným darem – svobodnou vůlí. Stvořil člověka ke svému obrazu, tedy v zásadě svobodného. Nezkoumal dopředu, jak se zachová.
Moudrý otec nenutí své děti, aby šly jedinou správnou cestou, považuje je za své spolupracovníky a postupně jim dává odpovídající míru vlastní odpovědnosti. Bůh je takový otec. V Ježíšovi dal lidstvu největší dar. Má dobrý důvod předpokládat, že vděčnost za tento a všechny ostatní dary nás povede hledání a činění jeho vůle. Má dobrý důvod předpokládat, že výsledky experimentu nazvaného “Nezávislost na Bohu” nás povedou k tomu, že se ‘od Boha neodvrátíme a budeme se jeho slovy řídit’. Má také dobrý důvod předpokládat, že příslib nápravy vší nespravedlnosti, nám bude dostatečným důvodem pro uznání Božího smyslu pro právo. Ani dnes však nikoho nenutí. Nic není předurčeno. Volba je na každém jednom z nás.
