Tvorba: Zpověď
Vloženo Neděle, 13. březen 2005 @ 14:52:10 CET Vložil: Ferda |
Zpověď
( výňatek z básně )
Já básník,
zahodil jsem pero.
S chmurným čelem spálil svoje knihy
a ještě jsem se smál,když papír černal,
a služku jsem vyhnal do tmavé noci
a hubený hoch z temné uličky,
co denně čistil moje boty,
ucítil mou pěst
v zimou zmodralém obličeji;
a nábytek jsem rozmlátil,
roztřískal drahocennou vázu
a okno židlí vymlátil;
ledový zavál vítr zvenčí
a bolestný sten stařenky,
kterou oslepily,mě nezajímal.
Pak zbyl ještě stůl –
a zásuvka –
a chladná ocel – a –
jen přiložit a zmáčknout,
hned – a potom bude konec!
Potom – co potom?
Běžel jsem do hor,do lesů,
Nepil jsem
A nejedl
A štvanou zvěří jsem se stal
-já člověk
-štvanou svědomím?
Strachem?!!
Hrůzou!
Z čeho?
A utíkal,až jsem zůstal sám.
Hledal jsem prozřetelnost,
Hledal lidský řád,
Hledal spravedlnost…
Lidé já hledal tajemství života,
já hledal vyšší moc,
já přírodu hledal,bratři,
a duše po Bohu toužila.
Zuřil jsem a vztekal se!
Není Boha!
Jen bláznů,jenž v něj věří!
Hledal,utíkal – klesal.
Rozervané nitro krvácelo,
neměl jsem nikoho
a sebe se bál.
Já končím už, - nemohu,
nemohu dál.
V nekonečnu moře děsil se věčnosti,
viděl jsem dokonalost marnosti,
já bojoval s Bohem těžký boj.
A klesal jsem,klesal,
Až klesl na kolena.
Poznal jsem tíhu hříchů,
a lásce,jeho věčné lásce
jsem nechtěl uvěřit,
až překonala mne.
Šílenství vystřídal Boží klid,
ubohý život – život krásný a plný
ze smrti a věčnosti strach –
po Bohu touha.
Protože uvěřil jsem –
a pochopil golgatský kříž.
Požehnaný den
končil jsem s Bohem
a modlil se ve večerním šírání
a sám jsem vylil svoje srdce.
Jen já sám a Bůh –
a už nikdo –
jen Bůh –
potom teprve já.
Daniel Wilson
Vložil Ferda
|
