poslal Nepřihlášený Věřící Židé se každý den modlí:
„Do svého města Jeruzaléma se v milosrdenství navrať, přebývej v něm, jak jsi řekl, brzy je zbuduj v našich dnech jako věčnou stavbu a trůn Davidův v něm rychle založ. Buď pochválený Ty, Věčný, který buduješ Jeruzalém. Dejž brzy vzklíčit výhonku* Tvého služebníka Davida.“
* „Výhonek“ se hebrejsky řekne nezer. Proto Nazaret v překladu je „Město Výhonkovo“. Takže Nazarejský neznamená jen „ten, kdo pochází z Nazaretu“, ale také „výhonek z rodu Jíšajova“.
V šabatovém požehnání haftara se říká:
„Potěš nás, Pane, náš Bože, královstvím Syna Davidova, Svého Pomazaného (hebrejsky Mašiaš, řecky Christos). Kéž k nám rychle přijde.“
Ve sváteční dny se Židé modlí:
„Dej Davidovi, svému služebníku, sílu vzejít, dej synu Jíšajovu přihotovenou svíci, svého Pomazaného, aby brzy, ano v našich dnech se zjevil.“
O šabatu se zpívá píseň Šloma Alkabeze:
„Otřes se z prachu, pozvedni se, oděj se do nádherného roucha, můj lide, neboť skrze Syna Jíšajova, toho z Betléma, se ti přibližuje vykoupení.“
Mezi křesťanským a židovským očekávání Mesiáše je rozdíl. Křesťanské mesiášské očekávání je teologicky univerzální. Židovské očekávání Mesiáše je nacionální, vztahuje se na židovský národ Izrael. Křesťanské očekávání Mesiáše se omezuje na vnitřní, duchovní a věčné hodnoty, židovské očekávání je pragmatické dle slov z Iz 40,3: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!“
Proto si mnoho Židů myslí, že Mesiáš přijde teprve tehdy, až se židovský národ vrátí na horu Sión a země Izrael bude znovu osídlená a zbudovaná. Toto pragmatické očekávání Mesiáše dává židovským osadníkům křídla, aby s nadšením budovali a z trosek a zapomnění křísili staré židovské osady a města z biblických dob v Judsku a Samaří a aby celý Izrael znovu oživili.
Politické zvraty, jako např. v současnosti plánované stažení z pásmu Gazy, nebrání Židům ve víře, že se Mesiáš brzy zjeví. Odvolávají na 12. a 13. článek víry Maimonida: „Věřím dokonalou vírou v příchod Mesiáše, a i když jeho příchod nenastává, každý den v jeho příchod věřím.“
Mesiášští Židé, kteří mají v Izraeli na 100 sborů od liberálních po ortodoxní a jejichž počet se odhaduje asi na 5 000, jsou heroldi, kteří ohlašují příchod Mesiáše. Srovnávají se s rannými fíky – bikkurah, které vlastně ohlašují tu plnou pozdní úrodu teenah, jak o ní čteme Za 12,10 a Ř 11,26, kdy celonárodní pokání při návratu Pána Ježíše způsobí, že „celý Izrael spasen bude.“
Když v roce 1948 vyhlásili Židé stát Izrael, bylo v Izraeli dle různých výzkumů přesně 12 mesiášských Židů, jako na počátku Církve 12 apoštolů. To znamená, že když Hospodin začal znova jednat s Izraelem v jeho zemi, udělal to zase se dvanácti mesiášskými Židy jako na počátku Kristovy církve, kdy začal s Dvanácti v Izraeli. Z toho je vidět, že Izrael a Ježíšova Církev jsou v Božích očích v rámci dějin spásy jednota, která se tím víc zviditelňuje, čím blíže je příchod Mesiáše, návrat Pána Ježíše Krista. V tomto smysly žijeme právě uprostřed velikého Adventu.
Proto:
Kdo žehná Izraeli, má žehnat i mesiášským Židům. A kdo se modlí za mesiášské Židy, má se modlit i za Izrael, vždyť co Bůh spojil, nesmí žádný člověk rozdělovat.
Ludwig Schneider
