Tvorba: Ó, krutí
Vloženo Sobota, 09. únor 2002 @ 17:33:37 CET Vložil: Bolek |
Na krajinu, sevřenou údobím dešťů , se snesl soumrak. Monzun neúnavně bičuje hřebeny skal. Vítr ohýbá štíhlé kmeny datlovníků a rve listí i plody granátových jabloní. Golanské výšiny, oděné ve večerní dešťové toaletě, vrhají vlečku vodních přívalů do dna hlubokých údolí.
Zemi naplnil strach z prostoru, tmy a času...
---
Prudké svahy, vyšperkované vápencovými balvany, skrývají hedvábnou nit karavaní stezky. Nespočet potůčků a kalných bystřinek ledové vody si razí cestu jejím udusaným pískem, mixují bahno a drobné kaménky v nezadržitelný postupující val. Déšť pozvolna prohlubuje staré jizvy rozervaných písečných hřebenů, v odvěké pravidelnosti přicházejících děšťů, rok co rok pečuje o make up pochmurné krajiny...
Ledový déšť pronikl pod burnus a tělo se zachvělo zimnicí. Ostrý vítr rozptýlil páru z velbloudího trusu a nadzvedl cíp šedého pláště. Studené kapky zabubnovaly na rozpáleném čele. Napojily okoralé rty. V ohlušujícím rachotu hromu úplně zaniklo tiché sténání...
---
Hřebeny Golanských výšin nemilosrdně bičuje polední slunce. Rozpálený vzduch, tetelící se v blankytném nekonečnu nebeské klenby, rozkmital fantastickou křivku karavanní stezky. Pod skalním převisem, nedaleko srázu, v sotva znatelném stínu se bělají kosti. Na neporušenou lebku, vysušenou doběla ve sluneční výhni, usedla docela nepatrná muška...
|
