poslal Benjamin Rozhodnutí nestačí
Je mi 19 let a studuji na střední škole pozemní stavitelství. Narodil jsem se ve věřící rodině a od malička mě rodiče vodili do shromáždění. Jezdil jsem také na křesťanské tábory a na jednom z nich jsem pozval Pána Ježíše do svého srdce.
Bylo to v Janově a bylo mě 11 let. Ten večer a pocity z něho se mi nesmazatelně vryly do paměti. Pamatuji si ten nádherný pocit, když jsem Pána Ježíše pozval do svého srdce! Po návratu domů jsem se choval, jako by se nic nestalo, jen jsem říkal, že jsem křesťan, ale ani jsem pořádně nevěděl, co to znamená. Dál jsem "normáně" zlobil a vůbec jsem se nezměnil. Pána Ježíše jsem v srdci už neměl a to mi vůbec nevadilo.
Jen na evangelizacích jsem míval problémy. Vždy, když zazněla výzva k následování Pána Ježíše, měl jsem pocit, jako by mě někdo táhl dopředu. Musel jsem se držet, abych nevstal. Říkal jsem si: "Ne, já nemůžu dát celý svůj život Ježíši. Co by se pak stalo s mým skvělým obchodem - nelegálním vypalováním CD; vždyť je to tak výnosné! Já mu nemohu dát své srdce, už bych nemohl celý den jen koukat na televizi a hrát počítačové hry, ne nemohu. Už bych nemohl koukat na choulostivé stránky na internetu a užívat si. Ne, všechny oblasti mého života mu prostě dát nemůžu.Možná někdy jindy, ale teď ještě ne, času je dost."
Ale začalo mě trápit svědomí, jaký má můj život smysl? Čumět na bednu, nelegální obchody, podvody, paření her na kompu, surfování na netu! Ne, to přece nemá žádný smysl! Vzpomněl jsem si na verš: "Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Řím 6,23).
Nechtěl jsem být ve věčném zatracení. Snažil jsem se svůj život změnit vlastní silou, ale plácal jsem se dál a dál. Na V.I.R.U.S.U 2003 (to je týdenní mládežnická konference) jsem pochopil, že je jedno, jak moc jsem špatný, jak moc velké dělám hříchy. Bůh mě přes všechny mé hříchy nepřestal milovat. On mě pořád miluje nesmírnou láskou. Když jsem to pochopil, dal jsem celý svůj život a celé své srdce Ježíši. V ten okamžik se změnil můj život. Ne tak, že bych najednou nepodléhal hříchu. Ale na boj s hříchem už nejsem sám. Mám toho nejlepšího přítele Pána Ježíše- A ten je se mnou pořád, a to i tehdy, když mi vše bezvadně vychází, ale je se mnou, i když zase upadám. Změnily se také postoje k různým věcem. Na mládež už nechodím jen kvůli kamarádům. Shromáždění není jen povinnost a Bible neleží zaprášená na poličce. Můj život má smysl a cíl. A proto chci vyznat Pána Ježíše jako svého Pána a Spasitele ve křtu!
Modlím se a přeji si, abyste všichni, a hlavně moji kamarádi, našli tu jedinou pravdu, cestu i život, kterým je Pán Ježíš Kristus
Petr Kvasnička
Notabene
