poslal Frantisek100 Víra - nejkrásnější lidská schopnost a Boží dar
Mám pocit, že žijeme ve světě, který je zkouškou naší věrnosti Bohu. Jsme bytosti lišící se od ostatního života tím, že máme v sobě nejvyšší intelektové schopnosti ze všech živočichů a ještě něco navíc, co nás svým způsobem táhne k Bohu. Někoho víc, někoho méně a někoho vůbec. Dějiny lidstva jsou neustálým hledáním smyslu existence, života i původce toho všeho, co existuje, včetně nás samotných. Žijeme v boji mezi dobrem a zlem, mezi Bohem a jeho nepřítelem. Existují a existovaly různé filosofie, ale i různá náboženství, která vlastně hledají odpověď na podobné otázky. Kde je však pravda? Dozvíme se ji v tomto našem těle při schopnostech, které vlastníme ?
Nemůžeme !! Jsme bytosti vyznačující se hříchem a každé poznání jsme schopni zneužít a dokonce použít i proti Bohu. Ostatně dějiny lidstva jsou toho všeho dostačujícím důkazem. V posledním století Bůh umožnil lidem určité poznání, které lidstvu dalo obrovskou moc a úžasné možnosti. Kdyby tak lidé z doby Mistra Jana Husa se probudili k životu, žasli by nad tím, co člověk může. Obdivovali by lidské možnosti, stavby a určitou krásu, ale záhy by v komunikaci s námi, zjistili, že jsme jiní než oni a vůbec by nám nerozuměli. Jedno by pochopili. Že jsme se vzdálili od Boha a sloužíme jinému pánu. Možná by se raději vrátili do své doby.
Poznání přírodních zákonů nám lidem hodně pomohlo, protože se rozvinul průmysl a technika, dokonce jsme nakoukli do hlubin do vesmíru a člověk stanul na Měsíci. Pomohlo to však tomu, aby člověk se víc obrátil k Bohu a aby si více vážil veškerého stvoření ?
Někdy si myslím, že kdyby člověk přímo stanul před Bohem a viděl i celou Boží pravdu, stejně by se nezměnil. Choval by se stejně jako satan. Domáhal by se většího postavení a moci, kritizoval Boha a vyčítal…. Je v nás hřích a ten je příčinou našeho stavu, v němž nemůžeme před Boha. A ani ty největší důkazy nezmění naše hříšné srdce. Může nás zachránit jen ten, kdo sám záchranu nepotřebuje.
Je to tak zařízeno, že Boha můžeme poznávat prozatím jen vírou. Vírou přistupujeme k Slovu Božímu a ke všemu, co nám přibližuje Boha, i vše, co se týká naší záchrany….
Je to dobře a krásně zařízeno.
Vírou přistupuje k Bohu křesťan, muslim i někdo jiný, který to myslí upřímně a není členem žádné církve či náboženské skupiny. A vírou můžeme přijmout i záchranu, která nám umožní, aby nás Bůh mohl přijmout jako své dítě. Tou záchranou, která nás před Bohem zbavuje hříchu, je Ježíš Kristus, který udělal to, co by nebylo v našich schopnostech a co nemohl vykonat žádný člověk, protože je hříšný. Právě po tomto poznání, které nás zachraňuje a dává životu jiný smysl a rozměr, bychom měli pátrat a snažit se ho pochopit vírou. V našem životě se dopouštíme jednoho omylu. Myslíme hlavně na sebe a zapomínáme na svého Stvořitele, pravého Otce a Spasitele Ježíše Krista. Smysl a cíl našeho bytí vidíme hlavně v požitcích. Užívání se stalo hlavní náplní života. Neznamená to, že máme jen trpět a z ničeho se neradovat, ale toto užívání nesmí být cílem. Vždyť to všechno, z čeho se můžeme radovat, nám dal a stvořil Bůh. Stvořil i nás a dal nám schopnost věřit. Je to jediný způsob našeho vztahu k Bohu v našem hříšném těle, který je na základě naší svobodné volby.
Nechci na závěr moc unavovat dlouhým přemýšlením, jen musím přiznat, že mi Bůh mnohokrát pomohl. A když pomohl a pomáhá i mně, může pomoci i Tobě. A já bych každému přál, aby využil schopnosti, kterou máme každý v sobě, a tou je víra. A první krokem víry je upřímná modlitba, což je upřímné vyznání svými vlastními slovy.
Neboj se! Bůh tě slyší a pomáhá. Vydej na cestu za ním a poznávej Ho !
