Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Tak předně, jedná se o hnutí. Hnutí, které bývá označováno za nejrychleji rostoucí, nejprogresivnější, nejprobuzenější a vůbec nejdynamičnější sílu v současném křesťanství. Následující text se snaží českému čtenáři ukázat proč je toto hnutí rovněž silou nejvíce problematickou. V první části svého krátkéhu pojednání se pokusím upozornit na poněkud bizarní kořeny letničního hnutí, ke kterým se současní letniční snad bez vyjímky nadšeně hlásí. V části druhé pak upozorním na několik pozoruhodností ze života Apoštolské církve ČR. Snad nejvíce je mé zamyšlení určeno právě členům této - jak o sobě rádi říkají – “státem uznané” círke. Možná se to celé mělo jmenovat Co Vám ve sboru zapomněli říct.

Představitelé Apoštolské církve se ke kořenům letničního hnutí hlásí a jsou na něj náležitě hrdí. Aleš Navrátil, zástupce biskupa AC, například před nedávnem napsal:“Jestliže máme jako příslušníci tohoto hnutí být na co hrdí, pak tedy v první řadě na ty, kteří nám prošlapali cestu. Na ty, kteří bojovali a mnozí umírali, abychom dnes mohli vstupovat na jimi dobytá území. Je smutné, když to činíme se samozřejmostí a bez pocitu vděčnosti k těm, kteří nás předešli.”[1] Mezi těmi, kteří onu cestu prošlapali pak jmenuje i následující lokality a osobnosti: Topeka, Kansas,USA (1900) - Charles Fox Parham (1873 - 1929) Los Angeles, Azusa Street (1906) - William James Seymour. V závěrečném bodě historcického rychlokurzu pak Navrátil shrhuje: „Právě proto, že mnohé letniční sbory ve svém vývoji začaly stagnovat, soustředily se na teologické malichernosti místo na evangelizaci a následný zdravý růst, došli někteří k názoru, že letniční hnutí je mrtvé. Opak je pravdou. Tito "mrtví letniční" jsou i v dnešní době v průměru nejrychleji rostoucími církvemi, v jejich řadách jsou nejpočetnější sbory na světě. Většina probuzení, které dnes hýbe světem, vychází z tohoto hnutí.“ Azusa Street, místo prvního letničního probuzení, snad není potřeba nikomu představovat. Na co se však často zapomíná je skutečnost, že mnozí tehdejší křesťané ho vnímali jako místo plné davové psychózy, šílenství a spiritismu. Řada tehdejších respektovaných teologů sbor v Azusa Street navštívilo a jejich reakce byla záporná. R.A. Torrey prohlásil, že toto hnutí “rozhodně není od Boha...“ H. A. Ironside v roce 1912 řekl o letničním hnutí a hnutí svatosti: “nechutné... jsou to přeludy a šílenství” W.B. Godbey tvrdil, že letniční hnutí bylo výsledkem spiritismu. G. Campbell Morgan a Clarence Larkin rovněž odmítli co v Azusa viděli.[2] Má-li někdo pochybnosti o věrohodnosti těchto teologů, doporučuji vypsat jejich jména ve vyhledávači google a pročíst alespoň některé z jejich mnoha internetizovaných textů či pojednání o nich napsaných. Snad nejvýznamnější ryze objektivní charakteristikou počátků letničního hnutí je neustálé dělení. Seymour se rozešel se svým učitelem Parhamem již v roce 1907. Ze sboru v Azusa Street postupně odešlo několik skupin a do Seymourovy smrti v roce 1922 se tam scházela již jen relativně malá a ostatními letničními zapomenutá skupina. Počátky hnutí jsou tedy poznamenány vzniky a zániky církevních skupin a proto-denominací, převážně kvuli neschopnosti formulovat jednotné učení a neschopnosti dohodnout se na vedení. Čtyři z těchto denominací existují dodnes: The Church of God in Christ z roku 1907 The Assemblies of God, 1914 The United Pentecostal Church,1914 The Pentecostal Church of God,1919   V říjnu 1906 byl Charles Parham pozván do sboru v Azusa Street, aby zde pořádal shromáždění, ale v zápětí byl požádán, aby odešel. Proč? Předkládám několik spekulativních odpovědí souvisejících s osobností otce zakladatele letničních:[3] Parham zastával rasistické postoje. V Azusa hovořil proti Afro-Americkému stylu uvolněného entuziasmu, který byl v onom sboru normou. Mnoho Parhamových kritiků opakovaně upozorňuje na jeho rasistické postoje. Já se však domnívám, že tyto postoje v tehdejší atmosféře amerického Jihu zastávali téměř všichni bílí křesťané.... Osobní konflikty. Parham usiloval o status hlavní autority při návštěvě sboru, jeho požadavky však nebyly vyslyšeny. Osobně se domnívám, že zde vězí jeden z hlavních problému letničního hnutí a jeho neustálého dělení a štěpení. Všichní se cítí povolaní, všichni chtějí být náčelníky a nikdo jim nechce dělat indiány. Šířily se zvěsti, že se Parham dopouští sodomie s mladými chlapci. V roce 1907 byl ze sodomie dokonce obviněn před soudem, ale případ byl uzavřen pro nedostatek důkazů. Přesto byl Parham v letničním hnutí zdiskreditován. Scéna sboru v Azusa byla pod vlivem kouzelníků, samozvaných proroků a lidové religiozity – Sám Parham dění v Azusa pokládal za výplod spiritismu. Jak Aleš Franc píše „Byl totiž pohoršen a šokován „hrůzu nahánějícími pády a křečemi“, doprovázejícími shromáždění „svatých válečů a hypnotizérů“. Jazyky v Azusa mu zněly jako „blábolení a drmolení a nikoliv jako skutečné jazyky“.[4] Všimněte si, že často formulovaná obvinění Parhama z učení bludů a členství v zednářské lóži[5] zde nerozebírám, neboť z mého pohledu nejsou tak podstatná. Ať již byl Parham jakýkoliv, největší problém jeho osobnosti vidím v určité touze po moci, aktivní participaci na osobních sporech se Seymourem a ostatními. Probuzení v Azusa Street pak bylo do té míry problematické, že ho ani sám Parham nepřijal za autentické Boží dílo. Naopak považoval je za chorý výplod spiritismu. Řekl bych, že právě proto by se od svých kořenů měli současní letniční co nejjasněji distancovat a ne se snažit být na něj hrdí. Apoštolská církev v ČR a finance Nechme však historii historií a podívejme se krátce do současnosti. AC je skutečně v ČR registrovanou církví, podobně jako např. Svědkové Jehovovi nebo Mormoni. Narozdíl od nich však pobírá od státu finanční dotace.[6] Jak ukazuje níže uvedená tabulka Ministerstva kultury za rok 2002 není to tak docela málo. Uvedené informace jsou však ještě pozoruhodnější, srovnáte-li je s Výroční zpráva Apoštolské církve za rok 2002[7] Přiznám se, že nerozumím tomu proč v této výroční zprávě není zdůrazněno, že církev od státu nějaké peníze dostává a kolik to činí. Dále mě velice zaujalo, na co církev s 2400 řádnými členy, 1462 dětmi a 1438 čekateli a přáteli potřebuje 105 duchovních pracovníků placených státem. Jen pro srovnání: Církev bratrská, která má členů podstatně více si vystačí s 81 duchovními. V AC potřebují na každých 22 členů jednoho státem placeného duchovního. Proč? Skutečnost rok 2002 tis. Kč Počty duchovních Platy duchovních Pojistné k platům duchovních Platy administrativy Pojistné k platům administrativy Ostatní věcné náklady Údržba církevního majetku Římskokat.církev: 2,543 376,191 131,667 23,245 8,136 28,535 17,642 Ostatní CNS: 1,106 163,954 57,384 10,089 3,531 12,165 7,658 ČBCE 231 35,709 12,498 2,023 709 2,623 1,476 CČSH 280 43,092 15,082 2,441 854 3,003 1,783 SCEAV 76 10,999 3,850 631 221 816 547 Pravoslavná církev: 129 17,653 6,179 1,102 386 1,425 806 Apoštolská církev 105 13,600 4,760 841 294 1,088

Poznámka: tomasi16, článek (zdrojový kód) byl dlouhý a neprošel celý. Pošli druhou část jako pokračování, nebo ho očisti od zbytečných tagů z Wordu a vlož ho znovu.