poslal Olda KŘESŤANSKÉ TŘÍDY V TŘINCI V OHROŽENÍ
Ministerstvo školství opět vytáhlo do boje proti alternativním vzdělávacím projektům
V září 1994 byl na 6. základní škole v Třinci zahájen alternativní vzdělávací program "Křesťanská třída". Slavnostního zahájení školního roku se zúčastnil i ministr školství Pilip, jehož úřad souhlasil s rozjezdem projektu v tzv. pokusném ověřování. O co šlo? Na běžné státní škole, jakou ta třinecká je, díky vstřícnosti tehdejšího pana ředitele Mgr. Bocka a spojenému úsilí místních církví vznikla třída prvňáčků, jejichž rodiče souhlasili, že třída se bude řídit vzdělávacím programem podle osnov základní školy, ale křesťanský světový názor prolíná všemi předměty, neomezuje se jen na hodinu náboženství.
Projekt se na škole zabydlel, prvňáci postupovali do vyšších ročníků a na jejich místo nastoupili další; dnes pokrývají křesťanské třídy už všech devět ročníků. Výuka bývá zahajována modlitbou, k třídní výzdobě patří křesťanské symboly, kříž, biblické verše. Místní církve dohlížejí na výběr učitelů pro křesťanské třídy, aby byla naplněna kriteria odborná i duchovní. Církev rovněž po celou dobu experimentu zajišťuje svoz a rozvoz prvňáčků po městě. O hodiny náboženství se svorně dělí katolická a evangelické církve, jednou týdně má "náboženství" se svými dětmi třídní učitelka.
"Při sčítání lidu v roce 2001 se v Třinci přihlásily 2/3 obyvatel ke křesťanství, proto považujeme "Křesťanské třídy" na zdejší škole za naprosto přirozené. Jsou v nich děti rodičů, kteří si výslovně přejí, aby jejich děti byly křesťansky vychovávány", říká Stanislav Pietak, pastor místního sboru SCE a.v., který coby tehdejší vedoucí katedry křesťanské výchovy PdF OU stál u zrodu projektu.
Zdálo by se tedy, že všichni mají důvod ke spokojenosti - děti, jímž se dostává kvalitního vzdělávání; rodiče, o jejichž děti je dobře postaráno v souladu s jejich svědomím; škola, která se může chlubit dobrými výsledky žáků i alternativní vzdělávací nabídkou; město, které je zřizovatelem školy a jehož občané o prospěšnosti křesťanského programu nepochybují (vždyť několikrát se stalo, že počet zájemců převyšoval možnosti školy); a konečně i ministerstvo školství, které po celých deset let mělo příležitost program sledovat a nikdy neshledalo důvod k námitkám.
Přesto však se nyní zdá, že se nad křesťanskými třídami v Třinci stahují mraky. Projekt se totiž ocitá v podobné situaci jako před dvěma lety "domácí školy" a loni školy waldorfské. Všechny tyto alternativní pokusy ministerstvo pustilo do života jako "pokusné ověřování", kdy se během několikaletého cyklu mělo ověřit, jak se v českých podmínkách osvědčí. Zdá se však, že ministerstvo není připraveno o skutečném zrovnoprávnění těchto alternativ vést vážnou debatu, neboť scénář je pokaždé stejný: poté, co doba vyměřená experimentu uplyne, je věc pokud možno v tichosti zametena pod koberec a aktéři nuceni navrátit se zpět do všeobjímající náruče státní školy. Bez vyhodnocení, bez závěrů, bez toho, že by se kdo obtěžoval zdůvodnit, proč vlastně nemůže být experiment prodloužen či přeměněn v plnohodnotný vzdělávací program.
Poté, co iniciátoři projektu opakovaně žádali o stanovisko, jak dál, odpovědělo ministerstvo v červenci 2003 strohým dopisem, že podmínky pro vyučování náboženství jsou uvedeny v metodickém pokynu MŠMT - a o pokusném ověřování nového vzdělávacího programu ani slovo!
"Co se týká křesťanské výchovy, která by podle Vašeho názoru měla prolínat učivem, domníváme se, že by měla být uplatňována v míře, kterou jí k tomu poskytují témata vzdělávacího programu, a zachovat i prostor pro určitý nadhled a neutralitu. Uvedená základní škola není školou církevní. Doporučuji na vysvědčení do kolonky nepovinných předmětů uvést "ekumenické náboženství", do doložky název "křesťanská třída" neuvádět", napsal ředitel odboru MŠMTV Dr. Tomek místostarostce Třince. Tak, takhle má skončit po deseti letech jedinečný projekt, na který byl celý Třinec hrdý!
A tento licoměrný postoj ministerstva není jedinou ranou celému projektu. Nová paní ředitelka školy, která nastoupila do funkce počátkem roku, křesťanským třídám otevřeně nepřeje a začala proto novou ministerskou "strategii" ihned uvádět do praxe: Experiment prý skončil a pokračování křesťanských tříd by bylo v rozporu se zákonem. Ze tříd tedy musí zmizet křesťanské symboly, učitelkám je zakázáno se s žáky modlit, řeči o křesťanství nesmí znít mimo hodiny "náboženství". Zjišťovat, zda učitel je křesťan - jak bylo zvykem po celou dobu experimentu - by prý bylo diskriminací a nelze k tomu přihlížet.
Co bude dál, těžko dnes říci. Zastánci projektu se nechtějí vzdát. Vždyť experiment probíhá bez problémů, zájem o křesťanské třídy vzrůstá, třídy jsou obsazené, aprobovanost učitelů je respektována, výsledky žáků jsou nadprůměrné a chování bezproblémové. Letos v květnu předložili proto ministerstvu soupis svých požadavků a žádají, aby projekt pokračoval podle původní koncepce.
Slezská církev evangelická a.v. jako ta, která má nad projektem duchovní záštitu, však pilně uvažuje i o řešení alternativním. "V případě, že nám nebude umožněno pokračovat, budeme usilovat o založení vlastní církevní školy", uzavírá Pietak s tím, že téměř 90% rodičů žáků křesťanských tříd je v takovém případě připraveno opustit státní školu.
David Floryk, červen 2004
Text je zkrácenou verzí textu, připraveného pro časopis Život víry.
Kontakty: Mgr. Stanislav Pietak, PhD., SCEAV Třinec, tel./fax: 558 332 437
