poslal Milan Kern
Moc Ducha svatého proměňující osobnost člověka
Skut.1, 1 - 47
Drazí bratři a sestry a všichni posluchači.
Dnes je pro křesťany významná neděle, svátek seslání Ducha svatého. V tento den si církev připomíná událost, která se odehrála padesátý den po vzkříšení Ježíše Krista. V tento den, jak jsme četli z Bible, byli v Jeruzalémě shromážděni všichni apoštolé a spolu s nimi další učedníci a učednice Ježíše Krista včetně jeho matky a bratrů. Bylo jich shromážděno asi sto dvacet lidí. A najednou se odehrálo to, co jsme četli z Bible: všichni byli naplněni Duchem svatým a u toho zažili i zvláštní jevy, jako mluvení v jazycích, kterým se neučili a k tomu zvláštní zvuk slyšitelný v širokém okolí a vizuální podobu jakoby ohnivých jazyků, které spočinuly na každém z nich.
Když se pak seběhl udivený zástup lidí, kteří to také slyšeli, promluvil k nim apoštol Petr a vysvětlil jim o co vlastně jde. Bylo to vylití Ducha svatého, které již staletí předtím Bůh oznámil skrze proroka Jóele. Zopakuji tuto pasáž: "A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.".
Takto Bible popisuje událost, která se odehrála téměř před dvěma tisíci lety. Bylo to dramatické, vzrušující a přesvědčivé. Nyní nebudu mluvit o této mimořádné historické události, ale o tom, co je méně dramatické, ale ne méně významné. Chci hovořit o působení Ducha svatého, které není tak vzrušujícím zážitkem, ale kterým je člověk proměňován v kvalitě svého praktického života a svých schopností. O proměně křesťana skrze Ducha svatého, o proměně, která se týkala křesťanů v 1. století a stejně tak se týká i křesťanů ve 21. století. K tomu slyšme ještě další čtení z Bible z dopisu apoštola Pavla Římanům, osmé kapitoly, verše pátý a devátý:
"Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho". Tolik čtení z dopisu apoštola Pavla Římanům.
V tomto textu Bible Pavel zmiňuje tři skupiny lidí. Jednu z nich jen velmi stručně - jsou to lidé, kteří nemají Ducha Kristova a Kristu nepatří. Blíže to Pavel nepopisuje, ale dovolím si k tomu dodat, že jsou to lidé nevěřící, bez osobního vztahu k Ježíši Kristu. Někteří z nich se třeba formálně hlásí ke křesťanství a možná že při sčítání lidu uvedli svoji příslušnost k některé církvi. Pokud však nemají Ducha Kristova, tak Kristu ve skutečnosti nepatří.
Obšírněji však Pavel popisuje jiné dvě skupiny lidí. Změříme nyní svoji pozornost na ně. Obě tyto skupiny křesťanů mají Ducha svatého, ale jedni se jím dají vést, druzí ne. Jedni žijí z moci Ducha svatého, druzí jenom ze svých sil. Jedni se líbí svým životem Bohu, druzí se Bohu nelíbí.Tak zde Pavel charakterizuje tyto dvě rozdílné skupiny křesťanů. Na jiném místě Bible to Pavel vyjadřuje slovy: lidé duchovní a lidé tělesní.
Ptáme se, zda je možné, aby člověk měl Ducha svatého a nedal se jím vést, ale žil tělesně. Ano, je to možné. V Pavlových dopisech do Korintu Pavel docela podrobně popsal tehdejší situaci sboru v Korintu. Byl to sbor, který můžeme plným právem nazvat dnešním označením jako sbor charismatický. Bratři a sestry v korintském sboru měli bohaté duchovní zážitky, bylo tam zjevné působení duchovních darů, jako mluvení jazyky, prorokování a jiné. Přesto Pavel na jejich adresu napsal, že jsou tělesní, nedospělí v Kristu a vyčetl jim řadu konkrétních hříchů, jako např. nemravnost, rozkol, bezohlednost, pýchu i odmítnutí apoštolovy autority.
Ano, je to možné, realita biblického popisu i realita současná nás o tom přesvědčuje. Ale zeptejme se nyní, jak je možné, mít Ducha svatého a přitom žít tělesně. Když člověk uvěří v Ježíše Krista, v jeho zástupnou oběť za náš hřích, když takto přijme Ježíše Krista do svého života, tak současně obdrží i Ducha svatého. Ale z Bible víme, že Ducha svatého je možné také uhašovat, zarmucovat a neposlouchat. To se týká právě těch, kteří již Ducha svatého mají. Duch svatý však není žádný násilník, působí v některých formách jenom tam, kde o to stojíme, kde ho toužebně a pokorně žádáme, kde mu dáváme plné pole působnosti. Ale v mnoha případech je Duch svatý v životě křesťana omezován už tím, že křesťan žije v hluboké nevědomosti a ani netuší, jakým požehnáním pro něho může být Duch svatý. Četli jsme z Bible o těch, kteří žijí jen z vlastních sil. Bratři a sestry, žijeme z moci Ducha svatého, nebo z vlastních sil? Můžeme mít ty nejlepší snahy, můžeme vynaložit všechny své síly, ale lidské síly jsou nedostatečné tomu, abychom žili život duchovní, život milý Bohu. Četli jsme z Bible, že takový člověk se ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Je to nad jeho možnosti.
Co tedy musíte udělat, abyste nežili tělesně, jen ze svých lidských sil, ale žili duchovně, v moci Ducha svatého? Začnu nejdříve skupinou, kterou jsem mínil jako první. Pokud jste pouze formálním křesťanem nebo hledajícím člověkem, pak musíte učinit to, co řekl Petr svým posluchačům tehdy při vylití Ducha svatého. Řekl jim:
"Obraťte se, přijměte křest ve jméno Ježíše Krista na odpuštění hříchů a dostanete dar Ducha svatého. Musíte se obrátit od své nevěry nebo lhostejnosti ke Kristu, přijmout odpuštění svých hříchů a dostanete dar Ducha svatého.Pokud dosud nepatříte Ježíši Kristu, tak obrácení k Ježíši je prvním krokem k tomu, abyste mohli okusit moc Ducha svatého. Musíte se obrátit od své nevěry nebo lhostejnosti ke Kristu, přijmout odpuštění svých hříchů a vyznat ho také svým křtem. To je první a základní a k tomu náleží Boží slib, že kdo toto učiní, dostane Ducha svatého.
Ale co v případě, že jste křesťanem a třeba se i snažíte o zbožný život, ale nemůžete poctivě říci, že žijete duchovně a prožíváte ve svém životě působení moci Ducha svatého, projevující se proměnou vaší osobnosti. Může být celá řada důvodů, proč tomu tak je, a chci nyní o nich mluvit.
1. Možná jste docela spokojeni se svým životem, protože jste si nastavili laťku průměrnosti svého okolí.Přijmout za měřítko svého života průměrnost, je velmi ošidné. Zkuste si představit, jak by vás inspirovalo mít za cíl životní úroveň průměru mezi životní úrovní ve Švýcarsku a v poslední africké zemi. K čemu by vás takové měřítko inspirovalo? I v duchovním životě si musíme dát vysoké vzory a měřítka. Především vzor Ježíše Krista a dále apoštolů a dalších požehnaných Božích služebníků. Normou pro nás nemůže být nic menšího než Bible - Boží slovo. Proměňující moc Ducha svatého můžete přijmout jen tehdy, když vám bude skutečně chybět, když budete po ní toužit a o ni usilovat. Bez této svaté nespokojenosti nic nedosáhnete. Moc Ducha svatého nesestoupí na ty, kteří jsou spokojení a sebevědomí.
2. Možná vám tyto věci nejsou lhostejné, ale myslíte si, že naplnění Duchem svatým je něčím mimořádným, určeným pro výjimečné osobnosti s výjimečným posláním. Chci vás ujistit, že takové mínění je mylné. Působení Ducha svatého, jeho moc, potřebují exponovaní Boží služebníci i prostí křesťané. A Bůh to také všem nabízí. V prvním čtení Bible zaznělo to, co tehdy apoštol Petr citoval ze starozákonního zaslíbení: Bůh sešle svého Ducha na všechny lidi - na mladé i staré, muže i ženy. A pak dál Petr řekl: to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh. Je důležité vědět, že i vás chce Bůh naplnit Duchem svatým. Bůh je velmi přejný, ale také chce, abychom o naplnění Duchem svatým v důvěře prosili. Pán ježíš řekl: Proste a bude vám dáno. A dále k tomu řekl: Jestliže vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!
3. Možná, že již ledacos z Bible víte, víte i hodně o Duchu svatém, snad jste si i přečetli nějakou knihu na toto téma a máte touhu po naplnění Duchem svatým, ale současně se i bojíte, aby vás to moc nestálo. Takový postoj je zcela rozpolcený. Je to vlastně podobné, jako byste toužili mít svého životního partnera, ale současně se báli, že už nebudete moci žít jako dosud.Uvědomte si, že vydat se Duchu svatému není rizikem ani ztrátou, ale jen ziskem pro vás.
4. Dalším důvodem, proč neokoušíte moc Ducha svatého ve svém životě, může být to, co Bible nazývá zarmucováním Duch svatého. Je to v těch případech, kdy věřící již ledacos s Duchem svatým prožil, ale pak zabředne do hříchu a přesto, že ho Duch svatý napomíná, hřích neopustí. Nemusí to být jen nějaký zjevný hřích, ale i duchovní lhostejnost a snížení duchovního standardu. V takovém případě může křesťan žít ještě z minulých zážitků a vzpomínek, ale není to již život v moci Ducha svatého.
5. Je zde ještě další možnost, proč křesťan neprožívá proměňující moc Ducha svatého ve svém životě. Může to být tím, že se zaměří na vzrušující duchovní zážitky a vlastně o proměnu svého praktického života, svého charakteru, ani neusiluje. V dnešní době všeobecně lidé touží po vzrušujících zážitcích. provozují adrenalinové sporty, hledají drogové zážitky, vzrušení a drama. Některé zkušenosti s Duchem svatým jsou i dramatické a vzrušující a člověk se může soustředit jenom na ně. Ale o co vám skutečně jde? O vzrušující zážitek nebo proměnu vašeho života? Někteří křesťané v Korintu prožili vzrušující duchovní zkušenosti, ale neprožili proměnu svých životů, svého myšlení, svého jednání a Pavel je nazval tělesnými.
6. Nyní chci poukázat na to, co je asi častým důvodem, proč křesťan nedosahuje proměnu svého života v moci Ducha svatého. Křesťan udělá první duchovní kroky, ale pak dál neroste a nevyzrává. Snad očekává, že to Bůh do něho nějakým způsobem nalije, tak jak si někdy žáci přejí, aby bylo možné nalít vědomosti do hlavy trychtýřem, bez učení. Úspěšní sportovci říkají o tajemství svých úspěchů: je to 10 procent nadání a 90 procent dřiny. Apoštol Pavel sám o sobě řekl: "ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal". A Timoteovi napsal: "kladu ti na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou". Kolik duchovních zápasů zůstane nedokončených, kolik křesťanů nechá brzy vyhasnout oheň Ducha svatého, který byl v nich zapálen. Neznám takovou Boží moc, která by působila v člověku samovolně, bez jeho spolupráce. Člověk se musí Duchu svatému povolit, studovat Bibli, hledat Boží vůli, rozněcovat v sobě duchovní dary, musí usilovat o duchovní růst a naplňování Duchem svatým.
Závěrem chci říci, co to znamená žít život nejen z lidských sil, ale žít ho z moci Ducha svatého. My lidé jsme po všech stránkách omezeni. Omezena je naše síla, pohyblivost, zrak, paměť, apod. Ale některé naše schopnosti můžeme zvýšit pomocí techniky, např. dalekohledem, dopravními prostředky, různými stroji a přístroji. Podobně je to i v oblasti duchovního života. Náš zdárný život je omezen, dokonce ohrožen únavou, pokušením, zklamáním, nevědomostí. Když však přijmeme naplnění Duchem svatým, jsme schopnější překonávat tato omezení. Dál dohlédneme v duchovním poznání. Lépe rozpoznáme svůdnost pokušení a máme více síly pokušení odolat. Máme více trpělivosti nepodlehnout zklamání. Více síly ke službě lásky, více odvahy v ohrožení. To všechno tehdy, když nežijeme jen ze své síly, ale vede nás a posiluje Duch svatý. Již nikdy bych nechtěl žít jen ze svých lidských sil. A pokud se to přesto někdy stane, brzy to poznám a poznají to i jiní na mě. Pavel říká, že život z vlastních sil se nelíbí Bohu. Ale on se často nelíbí ani nám. Proto tolik lidí cítí odpor sami k sobě, stydí se sami před sebou, protože nedokážou žít tak, jak by si přáli. V lidských silách to nejde.
Zcela nakonec uvedu jeden příklad z Bible. Apoštol Petr krátce před zatčením Pána Ježíše sliboval, že on neopustí svého Mistra. Myslel to vážně a upřímně a ještě v době zatýkání byl ochoten se pro Ježíše poprat. Krátce nato byl schopen zbaběle Ježíše třikrát zapřít. Jeho dobrá snaha v lidské síle zkrachovala. Ale pak přišlo vylití Ducha svatého, Petr spolu s ostatními byl naplněn Duchem svatým. Obdržel tak smělost a neohroženost a byl ochoten zvěstovat Ježíše na ulici, v chrámě i samotným kněžím. Už nežil jen z vlastních sil, ale byl naplněn Duchem svatým a proto žil z moci Ducha svatého.
Jste unavení, zemdlení, zklamaní, bezradní a bezmocní? Bůh nabízí naplnění Duchem svatým. I dnes, i vám, každému z nás.
Přeji vám všem tuto moc Ducha svatého, se kterou budete moci projít všední i mimořádné dny jinak, než jen z vlastních sil. Přeji vám, abyste je prožívali v moci Ducha svatého.
Amen.
Milan Kern
kazatel Bratrské jednoty baptistů v Chebu
přepis kázání z rozhlasové bohoslužby 30.05.2004
