Život víry: Komentář k článku I křesťané mají stále své fanatiky
Vloženo Středa, 09. leden 2002 @ 17:29:06 CET Vložil: Stepan |
Abych pravdu řekl, na okamžik jsem zaváhal, zda mám
tento článek zveřejnit.
Nebylo to po prvním čtení ani tak kvůli obsahu, ale kvůli
jazykovým prostředkům. Slova jako: „pošuci, exoti, pseudověřící
magoři“ možná jsou upřímná a od srdce (a určitě mají místo ve
stylizovaných uměleckých počinech), ale rozhodně nepatří do kultivované
diskuse jako označení oponentů, kteří mají jiný názor. Právě tak vyjádření
tytu: „ slovenští představitelé katolické církve spustili přímo
hysterický povyk, řvali z plna hrdla“, jsou nedůstojné slušného
a kultivovaného novináře (připomínají mi poněkud 50. léta). Nedivil bych
se, kdyby byla autorka představiteli katolické církve volána k odpovědnosti.
To, že s někým
nesouhlasím, mi nedává právo jej ponižovat, byť v hovorové češtině
oblíbenými výrazy. Chybí mi zde úcta k oponentovi, onen základní kámen
svobody slova, který tak dobře vystihuje známý citát: „Z celého srdce s tebou
nesouhlasím, ale budu se bít za to, abys mohl svůj názor říci nahlas.“
Chci tedy
zdůraznit, že na GRANO SALIS chceme dávat prostor pro kultivovanou diskusi.
Proto chápu tento článek, ač s některými názory autorky souhlasím,
jako odstrašující příklad toho, jak nezacházet s oponentem v diskusi.
Věřím, že tento příklad zde nebude následován.
Co se týče
obsahu článku, v mnohém souhlasím s Danem. Autorka zde mixuje tak
různá témata, že z toho trochu bolí žaludek, jako po dortu pejska a
kočičky. Pro ni je zřejmě důležité, že jsou to již mediálně známá témata,
aby čtenář příliš netápal. Není třeba se namáhat jít pod povrch, již
jednou rozžvýkanou stravu stačí pořádně opepřit a servírovat.
-
co se týče
Harryho Pottera (diskutovali jsme o tom zde na jiném místě), zde zobecňuje
jednu zprávu z druhého konce světa, která se mihla nedávno médii, a
kdoví, zda tato akce nebyla objednána, neboť nová publikace má tak
pozornost médií zaručenou. Objektivně však musíme uznat, že každý rodič
(ateistu nevyjímaje) má právo ptát se, zda to, co jeho dítě čte či
sleduje v televizi, je pro něj vhodné. Dojde-li k závěru, že není,
je poněkud zvláštní jej za to urážet. Z toho důvodu si myslím, že
diskuse to této tvorbě je legitimní, stejně jako právo mít na ni negativní
názor.
-
Ohledně jógy
autorka opět prokazuje velmi povrchní znalost problematiky. Jako ateistka si zřejmě
duchovní povahu věcí nepřipouští. Je diskutabilní, že by děti po józe
jako „holocviku“ už nebyli líné, tlusté a neduživé, když víme,
jak je obtížné je odlákat od televize a počítače, u kterých nezdravě tráví
hodiny mnohem zábavnějšími formami pohybových aktivit.
-
Případ
studenta bohosloví Václava Nováka je právně složitější. To ovšem
autorce příliš nevadí, spokojila se se spekulacemi, které proběhly tiskem.
Jako příklad fanatismu do článku je to poněkud argument laciný až zavádějící.
-
Čertovský dětský
den je opět dost nešťastný příklad,
neboť se zcela jistě mohl dotknout některých katolických (a možná nejen
jich) spoluobčanů. Nápad zřejmě vyšel z podhoubí pionýrsko-svazáckých
metodik dětské zábavy, neboť i z hlediska výchovného je poněkud
nevyvážený. V základním schématu tradiční výchovy je důležitá
polarita světa: dobro a zlo, pravda a lež, ctnost a zlozvyk, láska a nenávist,
laskavost a krutost, nebe a peklo, princezna a ježibaba, anděl a čert, Bůh a
Satan, atd. Zdravé dítě je schopno tyto póly rozlišit a podvědomě se
identifikuje s kladným pólem. Proč tuto polaritu ve výchově dětí záměrně
narušovat a vést jej k identifikaci se zápornými vzory: Ať už je to
čert, nebo Satan, upír, vrah, násilník, tyran, zvrhlík… zde si můžeme
dosadit všemožné záporné postavy, které se dnes někdy prezentují jako
„kladný hrdina“ – tedy postava budící sympatie a vybízející k následování.
Pokud se lidem, kteří pochybují o smysluplnosti takových vzorů někdo posmívá,
nevím jak pak on vychovává svoje děti, má-li jaké. Ateista, neateista.
Takže nakonec nejvíc souhlasím vlastně jen s názvem
článku: I křesťané mají stále své fanatiky. Možná, že se
projevují mnohem nebezpečněji, než jak se žel nepovedeně snažila autorka
naznačit. Její snaha tak trochu zavání oním již otřepaným: Zloděj křičí
chyťte zloděje.
S fanatickým fundamentalismem (i ateistickým)
lze bojovat tak, že každý z nás budeme kolem sebe vytvářet kultivované
prostředí pro svobodu projevu s pravidly slušného chování. Pak bude
možno každému takovému projevu odpískat faul.
|