poslal Chilli Vyhnání z ráje
Tak to udělali. A já je tolik chtěl uchránit. Moje milované děti. Od bolesti, zklamání a všeho toho, co se potáhne za tímto strašným rozhodnutím. Vědí a cítí, jak moc je miluji. A proto jsem je důrazně varoval, aby tohle ovoce netrhali. Vždyť je to v lásce přirozené, že chcete své děti ušetřit špatných rozhodnutí, které nakonec vyústí v bolest. Nebo ve smrt.
Utrhli ovoce ze „stromu poznání dobrého a zlého“. A já nechtěl, aby to zlé poznali. Z lásky k nim jsem je obklopil tím dobrým. Ale copak pravdu můžu zatajit? To by přece nebylo upřímné. A jak chcete mít dokonalý vztah bez upřímnosti? A svobody? Nemohl jsem jim o tom stromu neříct a nemohl jsem jim k němu nedát volný přístup. Kdo chce mít z dětí loutky? To by přeci neměli život. Život má svou podstatu v lásce a já jim ji nechci odpírat. Ba naopak! Ale teď jim hrozí další past. „Strom věčného života“. Jestliže teď ochutnají i z tohoto stromu, nebudu je moci už nikdy získat zpět. To nedopustím. Musí odtud odejít. Aby se jednou mohli vrátit. Čím vším budou muset projít, to mě kvůli nim děsí. Teď se schovávají ve křoví a poprvé s děsivým chvěním podléhají strachu. Splétají fíkové listy, aby zakryli svou nahotu. V zahradě šumí lehký denní vánek a já jdu s těžkým srdcem udělat to, co musím. Kvůli nim. Kvůli mojí velké lásce k nim. „Moje děti, kde jste?“
