poslal Nepřihlášený 1Ježíš však
odešel na Olivovou horu.
Tam trávil asi hodně času. Proč tam chodil?
Býval tam pravděpodobně sám, ale asi hodně pozdě večer a možná i v noci. To byl čas na
modlení, na spojení se svým Otcem v nebi. Olivová hora je vrch ve východní
části Jeruzaléma a název Olovová je od olivovníků, které tam rostly. V úpatí
hory je getsemanská zahrada. Dnes v
západní části Olivové hory je největší židovský
hřbitov na světě
·
2Na úsvitě
přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a
učil je.
Z toho je vidět, že na hoře
musel pobývat už v noci, když časně ráno míří do chrámu. Čteme , že všechen lid
tam jde také, ale ne kvůli farizejům, ale kvůli němu, protože se chtějí od něho
od něho učit.
Tady se pak podle Jana
odehrává známý příběh s cizoložnou ženou, kterou chtěl dav lidí a farizejové ukamenovat. Jenže stačilo, aby
Pán Ježíš na útoky k ukamenování začal něco psát prstem na zem. My nevíme, co
napsal, ale dobře to pochopili všichni, kteří ten záměr kamenovat měli a
najednou se raději začínají vytrácet. Zapůsobila na ně Ježíšova slova:
·
7Když však na
něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď
na ni kamenem!“
·
8A opět se
sklonil a psal po zemi.
A víme, že ženu neodsoudil.
Vždyť ten hřích nespáchala jen ona sama, ale i ten muž. A jak je vidět podle
tehdejší morálky, mužům vždy vše prošlo. Ačkoliv Mojžíš přikázal toto?
Levicitus 20
·
10Kdo se
dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního,
musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.
Ale já bych se chtěl zamyslet nad tím, co
následovalo dál. Někteří odešli, ale mnoho posluchačů zůstalo. Chtěli
naslouchat tomu, co Pán Ježíš učí.
·
12Ježíš k nim
opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit
ve tmě, ale bude mít světlo života.“
O světle napsal JAK moc krásnou knihu Cesta
světla - Via lucis. Jednou na vysoké škole mi pan profesor dal za úkol
připravit v rámci semináře o ní referát. Dodnes toho nelituji. Komenský často užíval
příklady a podobenství. Ani zde se nejedná o světlo ve fyzikálním čili
materiálním smyslu. Ale ta naše zkušenost s materiálním světlem
nám může pomoci pochopit to, co měl JAK na mysli. Představme si tmu. Něco strašného.
Nejen, že nám uniká plno krásy, ale hlavně
neznáme cíl, směr, padáme, je tu
nejistota, nevidíme nebezpečí.. Pán
Ježíš vztahuje světlo na duchovní svět. Na tento svět nemáme smyslové orgány. Duchovní svět je jiný než ten náš. A my v něm
bloudíme, protože nemáme světlo. A to světlo nabízí Pán Ježíš. Já jsem světlo
světa. Já svitím na cestu a kdo mne
následuje, jde za mnou, nebude ve tmě. Jak se chováme, když je najednou tma?
Jak se snažíme něco rozsvítit a pak jít za tím světlem. Pán Ježíš tu hovoří o
něčem podobném, o duchovním světle.
·
13Farizeové mu
řekli: „Ty vydáváš svědectví sám sobě, proto tvé svědectví není pravé.“
Podle tehdejších zákonů pro
věrohodnost svědectví byly třeba aspoň dvě osoby. Proto je Ježíš zpochybňován.
Svědčit jen sám o sobě je málo.
·
14Ježíš jim
odpověděl: „I když vydávám svědectví sám sobě, moje svědectví je pravé, neboť
vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu.
·
15Vy soudíte
podle zdání. Já nesoudím nikoho.
·
16Jestliže já
přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten,
který mě poslal.
·
17I ve vašem
zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé.
·
18Jsem to já,
kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“
Ježíš se brání. My jsme přece
dvě osoby. Já a Otec. Já svědčím o
Otci a On o mně.
·
19Zeptali se
ho: „Kde je tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě ani mého Otce.
Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“
·
20Ta slova
řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud
nepřišla jeho hodina.
Posluchačům se to, co říká
Pán Ježíš jeví divné. Žádného jeho otce neznají. Možná považují Ježíše za
pomatence. Proto není důvod ho zatknout.
Ježíš jejich neznalost chápe.
·
21Opět jim
řekl: „Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu,
tam vy přijít nemůžete.“
Kam asi může odcházet? A
proč?
22Židé řekli: „Chce si snad vzít život, že říká: Kam já
jdu, tam vy nemůžete přijít?“
Jistě židé jeho slova stále
nechápou
·
23I řekl jim:
„Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto
světa.
·
24Proto jsem
vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem,
zemřete ve svých hříších.“
Ted už Ježíš jde na to tvrdě.
Zemřete v hříších. Hrozná představa. A této situaci se můžete vyhnout jedině,
když mne uvěříte. Taková řeč člověka naštve. To je strašení. To není příjemné
poslouchat. Zkuste to říci dnes někomu. Ale Pán Ježíš už tuto metodu strašení
zvolil jako krajnost. Protože na tohle někteří přece jen uslyší. Sice jen
někteří.
·
25Řekli mu:
„Kdo jsi ty?“ Ježíš jim odpověděl: „Co vám od začátku říkám.
·
26Mám o vás
mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já
oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho.“
Kdo
vlastně vůbec jsi? Že tak si dovolíš
mluvit? A dokonce mluvíš o soudu. Soud mnohým také naháněl strach. Jako dostali
strach ti, co si uvědomili, že nejsou bez hříchu, aby mohli začít kamenovat.
Tady je Pán Ježíš
vystrašil dvakrát. jednak smrtí v hříchu a pak soudem, Božím soudem.
·
27Nepoznali,
že k nim mluví o Otci.
·
28Ježíš jim
řekl: „Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe
nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.
·
29Ten, který
mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí
jemu.“
Co znamená vyvýšit Syna
člověka?
Vzpomeňme si na příběh ze SZ
od Mojžíše.
Co se to tehdy stalo?
·
6I poslal
Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí
pomřelo.
·
7Lid přišel k
Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a
proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za
lid modlil.
·
8Hospodin
Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj
kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“
·
9Mojžíš tedy
udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on
pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.
Dávalo tohle jednání nějakou
logiku? Asi těžko. Byla to totiž otázka
touhy a víry. Co lidé však
neudělají, když se bude jednat o záchranu života?? Budou mít čas na nějaké
rozumové vysvětlení? Čeho jsou dnes lidé
schopni, když jim někdo slibuje zdraví? Taková situace se musí prožít na
vlastní kůži.
Toužíš žít, pak s vírou
pohledni na vyvýšeného hada. Zachránila je víra. Kdyby dopředu si řekli, že je
to hloupost, zahynuli by. A tady je to podobné. Tady je vyvýšen ne bronzový
had, ale Syn člověka. Tady jde o záchranu člověka uštknutého obrazně řečeno
hříchem svých rodičů, který se dědí. To je to vyvýšení Syna člověka.
·
30Když takto
mluvil, mnozí v něho uvěřili.
·
31Ježíš řekl Židům,
kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
·
32Poznáte
pravdu a pravda vás učiní svobodnými.
Takže přece jen to zabralo.
Mnoho jich uvěřilo. Někdy je třeba říci věci na rovinu.
Když si moje slova vezmete k
srdci, stanou se součástí vašeho já, pak jste mými učedníky, stali jste se
jimi.
Ale co znamená , že se
staneme svobodnými?
·
14Víme, že
zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
·
15Nepoznávám se
ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
·
16Jestliže však
to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je
dobrý.
·
17Pak to
vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
·
18Vím totiž, že
ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to
dokážu, ale vykonat už ne.
·
9Vždyť nečiním
dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
·
20Jestliže však
činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Co nás tedy ovládá?
Peníze,
kariéra, touha po moci, pudy a chutě…. je toho moc.
Ale oni ještě nejsou tak
daleko, aby toto chápali.
·
33Odpověděli
mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete
se svobodnými?“
A tak Pán Ježíš dodává:
·
34Ježíš jim
odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
·
35Otrok
nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.
·
36Když vás Syn
osvobodí, budete skutečně svobodni.
Tady se musíme vžít do
tehdejšího života v otrokářské společnosti. Otroci v domě žili v nejistotě. To
nebyl jejich domov. Mohli být prodáni kdykoliv někomu jinému. Takže nezůstávali
v domě. Dům patřil synům. Jestliže Syn vás osvobodil, tak už nejste otroky, už
nikomu nesloužíte., nikdo vás neprodá a nevyžene, máte opravdový domov, jistotu
a klid.
Pán Ježíš židům připomněl, že každý, kdo
hřeší, je otrokem hříchu. Tito lidé však předstírali, že jsou velice zbožní,
pravdou však bylo, že byli nečestní, neměli úctu a brzy se z nich stanou vrazi,
protože už teď osnovali plán, jak zabít Božího Syna.
·
37Vím, že jste
potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.
Pán Ježíš uznal, že pokud jde
o pokrevní linii, byli tito židé Abrahamovými potomky, čili símě, ale nikoliv
duchovní símě. Nebyli zbožní jako Abraham. Snažili se Pána Ježíše zabít,
protože jeho učení v nich nemělo místo. Znamená to, že nenechali Kristova
slova, aby působila v jejich životě Bránili se jeho učení a nepodvolili se
Kristu.
·
38Já mluvím o
tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“
·
39Odpověděli mu:
„Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali
byste jako on.
Židé se pyšní tím, že jejich
otec je Abraham. Ale Pán Ježíš upozorňuje, že podle toho nejednají. Podle těla
jsou jeho děti, ale morálně jsou děti ďábla.
·
40Já jsem vám
mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham
nejednal.
·
41Vy konáte
skutky svého otce.
·
42Ježíš jim
řekl: „Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od
něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.
Pán jim vzkázal. Vaše
tvrzení je falešné. kdyby milovali Boha, milovali by i toho, koho poslal. je
hloupost, aby někdo prohlašoval, že miluje Boha, a zároveň nenáviděl Ježíše.
·
43Proč mou řeč
nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.
·
44Váš otec je
ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě,
poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář
a otec lži.
·
45Já mluvím
pravdu, a proto mi nevěříte.
·
46Kdo z vás mě
usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?
·
47Kdo je z
Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“
Ježíš říká, že vyšel z Boha,
znamená to, že byl věčný, jednorozený Boží Syn. Neexistoval žádný konkrétní
čas, kdy se Syn Boží narodil. Tento vztah Otce i Syna trval celou věčnost.
Mluvil zde o předchozí existenci. Přebýval
s Otcem v nebi dlouho před tím, než se objevil na zemi. Otec ho však
poslal na zem, aby byl Spasitelem světa a on poslechl a šel.
A Pán Ježíš řekne dokonce, že
váš otec je dábel, protože ho napodobujte
a děláte to, co chce on. A on chce aby neuvěřili. A kdo tedy může rozumět, slyšet? Kdo je z
Boha?
·
48Židé mu
odpověděli: „Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?“
Tady je vidět, jak židé byli
citliví na slova, když se někdo prohlašuje za Boha či z Boha. Považovali takové jednání za
posedlost. Já se jim nedivím. Já také nevěřím některým dnešním náboženským vůdcům sekt, co tvrdí, že byli v
nebi a nebo v pekle. Takže židy chápu.
·
49Ježíš
odpověděl: „Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte.
·
50Já sám
nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.
·
51Amen, amen,
pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“
Znova hovoří o tom, že věčný
život je jen pro ty, kteří věří v Ježíše a zachovávají to, co učí.
·
52Židé mu
řekli: „Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty
pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky.
Pro židy je Pán Ježíš někým,
kdo není normální, kdo je posedlý, Copak Abraham a ostatní proroci nezemřeli? Copak je možné
nezemřít? Jinými slovy Pán Ježíš mluvil o něčem a ostatní uvažovali o něčem
jiném. Prostě si nemohli rozumět. Jak je to pořekadlo: Já o voze, ty o koze.
·
54Ježíš
odpověděl: „Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje
můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh.
Žide si mysleli, že Pán ježíš
chce jen na sebe upoutat pozornost, a proto tak mluví a asi se chlubí něčím, co
nemůže být pravda. Aje Pán Ježíš připomíná opět svého Otce, Boha. Tentýž Bůh v
něhož věříte i vy židé.
·
55Vy jste ho
nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale
znám ho a jeho slovo zachovávám.
Pán Ježíš přece nemůže
připustit, že není s Otcem, že nemá Božský původ. To by přece lhal. A právě
tohle by si přáli oni slyšet. Aby popřel
svoji rovnost s Bohem. Oni nepřujímají pravdu.
·
56Váš otec
Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.“
Pán Ježíš tedy židům
připomíná Abrahama, který se těšil na
den, kdy přijde Mesiáš. I Abraham věřil. A stalo se to hlavě po tom, co byl rozhodnut
obětovat svého syna,ale Bůh zakročil, protože to byla jen zkouška Abrahamovy
víry. A Bůh tuto víru ocenil a prohlásil:
·
16„Přisáhl
jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi
svého jediného syna,
·
17jistotně ti
požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na
mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel
·
18a ve tvém
potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého
hlasu.“
V tvém potomku. Jednotné číslo. To nebyl Izák. To byl až Pán
Ježíš, který byl potomkem člověka i Boha a všem lidem bez rozdílu ras a národů
přinesl záchranu, spasení.
·
57Židé mu
řekli: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“
·
58Ježíš jim
odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“
·
59Tu se
chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel
z chrámu.
Opět zpochybňují Pána Ježíše.
A On jim zase dává najevo, že existoval dávno před Abrahamem. A nám známé jméno: já jsem. Tak se představil Bůh i
Mojžíšovi.
A židé pochopili, co znamená
já jsem. Podle nich je to kacíř, rouhá se a zaslouží smrt.
·
59Tu se
chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel
z chrámu.
Tady bylo vidět, jak je těžké
změnit myšlení lidí. Zvláště, když neučiníte před nimi zázrak, ale i to je
leckdy málo. Jak důležitý dar byl pak Duch svatý, kterého Pán Ježíš po
vystoupení na nebe, poslal na zem.
A tak Ti Bože a Pane Ježíši
děkujeme za dar Ducha Svatého, bez něhož bychom se chovali podobně jako v tomto příběhu židé.