Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jiří.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 1, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 172, komentářů celkem: 429673, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 272 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116549349
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Ani zázrak nepostačí...
Vloženo Neděle, 12. duben 2020 @ 12:25:20 CEST Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal Frantisek100

1Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. ·  

2Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. ·  
3Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. ·  
4Byly blízko židovské svátky velikonoční. ·  
5Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ · 
6To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. ·  
7Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ 
8Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: ·  
9„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ ·  
10Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.  ¨

Příběh popsal Jan a ten byl přímým účastníkem. On si nic nevymyslel a popsal, co viděla a slyšel. Místo, kde se příběh odehrává , je krajina kolem Tiberiatského jezera. Pán Ježíš u působí tři roky a lidé za ním chodí, aby ho slyšeli, aby je uzdravil. Vydávají se za ním i mnoho kilometrů. A přišli až sem. Jak vypadá toto místo?  


 Zde tehdy žilo mnoho lidí, kteří se živili rybářstvím, jak víme u Petra. Ale také se někteří živili i zemědělstvím. Nádhernou přírodu, což popsal i Iosephus Flavius.     Čteme, že Ježíš vystoupil na nějakou horu. Kopce zde ale bývali dost suché a bez trávy. Tam byl nedostatek vláhy. Tu krajinu známe i z filmů.   Za Ježíšem je zástup velkého množství lidí.   Jestliže bylo 5 tisíc mužů, tak k nim počítejme i ženy i nějaké děti a dostaneme  se klidně číslu až 20 tisíc. To může být tak horní část václavského náměstí.   A už je asi pokročilejší odpolední doba.   Pán Ježíš vystoupí víc na kopec a ohledne se a vidí to množství lidu.   Uvědomuje i, že mnozí mají či budou mít jistě i hlad. ne všichni mají sebou nějaké jídlo. Když je prázdný žaludek, člověk hůř vnímá působení na rozum i duši. Možná proto přijde jako první  s otázkou:   „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“  On ví, že to není možné. On ví, že mu Otec dá moc učinit další zázrak.     ·  

10Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“

 Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Kde se tam vzalo tolik trávy? Na takových místech tráva hojně neroste. Už i to je zázrak. A těch lidí. Taková O2 aréna. Musel to být hodně velký kopec.    ·  

11Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.  

 Je to vůbec časově možné. Rozdílet jídlo tolika lidem. To je práce na celý den. Tady se zastavil čas. Tady se odehrál děj, který probíhal v jiné dimenzi, kde platí jiné zákony pro čas, prostor i hmotu. Toto je možné jen u Boha a toto je zázrak. A tomu to zázraku přihlíželo velké množství lidu. Důkazem toho je následující děj druhého dne.   ·  

24Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat. ·  
25Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: „Mistře, kdy ses sem dostal?“ ·  
26Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.   

Proč ho ti lidé hledali?  Byl to chléb. To zázračné nasycení.   A Pán Ježíš si uvědomil, že lidé více myslí na nasycené svého fyzického těla, myslí na jídlo. Což je to pochopitelné, ale člověk by měl sytit i duši.   

27Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.   

 Lidé to ale nechápou. Věčný život je ale přitahuje.     ·  

28Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“   

Lidé věří, že věčný život si musí člověk něčím zasloužit, nějakými svatými činy, ale jakými? Jaký je to čin, za který člověk obdrží život věčný?   A tady je odpověď.   ·  

29Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“  

 Pán Ježíš na nich chce jen skutek víry.   A oni? 
   · 
30Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš? ·  
31Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“   

Jsou to židé. A aby mu mohli uvěřit, chtějí zázrak. Asi ten včerejší jim nestačil. Podobný zázrak, jako zažívali židé na poušti. Ale oni na té poušti přece nebyli. věří jen tomu, co se říká. Ostatně židé nejedli  a neměli k jídlu jen manu. Co vlastně chtějí? Přece včera zažili zázrak. Bylo to málo. 

32Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. ·  
33Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“    

Oni tuhle řeč ještě nemohli pochopit. Už proto, že neměli Ducha Božího, který by jim umožnil to pochopit. Ten zápis je důležitý pro nás. Ale už začínají chápat, že ten "chléb" je něco jiného, když to dává život. A začínají mít o něj zájem. To už je samo o sobě dobrou vlastností  a počátek víry. 

34Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“  

 
Už mají zájem. Škoda, že takový zájem neprojeví lidé dnes.   ·  

35Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.   

Tady je už náznak, co pak oznámil o poslední večeři. Já jsem chléb. Chléb jako zdroj života. A neříká jezte mne, ale přijďte ke mně. Já vám dám to, co nasytí vaši duši. Ale Pán Ježíš vidí, že oni ho stejně ještě nechápou. To vyplývá  z následujících veršů.     ·  

36Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte. ·  
37Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, ·  38neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; ·  39a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. ·  40Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“   

Tady vidíme, že Syn Boží přijímá každého. Stačí k němu jen přijít. A nebojte se. On nikoho nevyžene. On přece činí to, co jeho Otec Bůh. A co chce jeho Otec. Aby každého, kdo takto s vírou v Něho přijde, vzkřísil v poslední den.   Jak důležitá slova. Zopakujme si je!   ·  

40Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“  

   Bohužel židé nevěří. · 

41Židé proti němu reptali, že řekl: ‚Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.‘   Takže se tomu jedni vysmívají.

 Tak jako to bývá i dnes. 
     ·  
42A říkali: „Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘!“ 

   Ano, oni to mají těžké. Přece tenhle člověk je jeden z nich. Jak mohl sestoupit z nebe? Takže zázraky k víře Ježíše nepomohou.   A tak Ježíš opět opakuje ještě jednou, co už oznámil.  

47Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. ·  
48Já jsem chléb života. ·  
49Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. ·  
50Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. ·  
51Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“   

Žádný fyzický chléb nedrží Pán Ježíš v ruce. Mluví o sobě jako o chlebu. Ale o pokrmu, který do těla nevzchází jako na  poušti skrz zažívací trakt. Abychom žili fyzicky, potřebujeme chleb, který jedli lidé na poušti i při zázraku na hoře pro tisíce lidí v zástupu. Pro věčný  duchovní život jde o Pána Ježíše přijímaného vírou. Pán Ježíš použil náš materiální chleb jako přirovnání.      ·  

52Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“   

Židé nechápou, protože to vnímají pomocí smyslů. Nepochopili Ježíšovo přirovnání čili podobenství. A tak Ježíš znova opakuje.   ·  

53Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. ·  
54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. ·  
55Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. ·  
56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. ·  
57Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. ·  58To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“   

Jídlo. Jídlo jde do našeho zažívání a v těle se z  něho uvolňuje to, co potřebujeme včetně energie i stavebních látek. To je materiální chléb.  To jedli i na poušti a zemřeli.  To nedává věčný život. Vírou v Pána Ježíše do našeho těla, do naší duše přijímáme to, co nám Ježíš chce dát. Věčný život. A toto přijímání, jedení   a pití Ježíše není jen jednou za rok. To je neustále. To je i při modlitbě.   ·  

 
 

"Ani zázrak nepostačí..." | Přihlásit/Vytvořit účet | 19 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Ani zázrak nepostačí... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Středa, 22. duben 2020 @ 12:32:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
>>On si nic nevymyslel a popsal, co viděl a slyšel. <<
Asi toho tedy moc neviděl a an neslyšel :)

>> 11 [www.biblenet.cz]Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.<<

To může být tedy různé, kolik toho kdo chtěl. Od ničeho ke všemu.
Ale dejme tomu, že si každý vzal z toho původního vkladu ždíbek a snědl ho.
Tedy z toho, co si každý vzal pro sebe do úst a snědl, nezbylo naprosto nic.
No, anebo nikdo to, co si vzal, nesnědl, a tedy by zbylo to, co bylo původně.

Ale pak, ejhle, z nalámaných 5-ti chlebů z jediné ošatky, přebylo 12 košů nalámaných kousků chleba :) Z ryb nic. 
Tedy, buď Jan nic neviděl, nebo neviděl nikdo nic, nebo nikdo nic neřekl, nebo si to vymyslel. Zapomeňme na variantu výmyslu ...

Za větší zázrak, spíše důkaz "zázraku" považuji to, že nakonec byla přineseno 12 košů. Kdepak se vzaly ty koše? :) Třeba se z té ošatky vykouzlily rozdělením, podobně, jako v rukou lidí toho zástupu ty drobečky kynuly ve velké kusy chlebů.
Ale to Jan neviděl, nepozoroval a nikdo mu neřekl, a tak to nepopsal. Prostě viděl jen těch 5 chlebů a dvě rybky, a nakonec těch 12 košů drobů chleba. A ani si nevšiml, jak obdržel ty koše, pro sebe jeden z nich.

Inu, takové zázraky se dějí, že zpočátku nikdo nemá nic, jen jeden z mnoha, kdo obětuje své jídlo pro druhé, ale nakonec je toho pro všechny dost, a ještě přebývá. A chleba se rozmnožil bez kouzla nakynutí drobů.

Ale pokud má někdo za to, že to bylo tak, že nakynuly ty drobty, nebo že ty chleby najednou narostly, či se rozmnožily prostě kouzlem před očima lidí, pak ho při tom nechám. Kdo chce věřit v kouzla, má je mít :) Ale ono je docela jednoduché vysvětlení, jak se množí chleby k zaopatření všech, a ještě pak přebývá pro další příští dobrý skutek. Pro mne sice jde o zázrak, ale ne zase o žádný div.





Stránka vygenerována za: 0.34 sekundy