Zvláštní kontroverzní osobnost.  Evang. podle Matouše byl jeho třetí film  a jediný s biblickou novozákonní tematikou. Celý snímek vznikl v autentických prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje  objevují se v něm ve stylizovaných kostýmech výhradně neherci (Ježíše ztvárnil španělský student, zestárlou Marii Pasoliniho matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku Atd.   Mně bylo asi 16 roků a tenhle film jsem velice citlivě vnímal. On má zvláštní  atmosféru a bylo to pro mne něco nového  a výjimečného. Navíc jsem evangelia vůbec neznal. Ti herci neherci neřeknou ani slovo a jen se dívají, jejich hlasy neslyšíme, ale za to je krásnou italštinou slyšet hlas vypravěče. A podle českých titulků dole je vidět, že jde o přesné  biblické verše z evangelia.   Film jsem znova objevil a po 50 letech  stáhnul a prohlédl.  Dnes už pro mne děj nebyl nic neznámého, ale o to pozorněji jsem vnímal herce a celou atmosféru filmu. Byl jsem velice překvapen  tím, jak to ti neherci výrazem obličeje vyjádřili.  Obdivoval jsem práci Passoliniho. Jak musel působit na neherce. To bylo výraznější  a upřímnější, než kdyby tu vystupovali skuteční herci..  

A zaujala mne tam mimo jiné postava panny Marie. On do té role vybral asi 14 léte děvče a ta dívka působí velmi nevinně. Jen pohledem.     A mne tohle vedlo k zamyšlení nad pannou Marií a vše ohledně narození Pána Ježíše.   Zjistil jsem, že skutečně podle studií badatelů bible mohlo být Marii dokonce 13 let.   Proč tak mladá? A proč se o Marii píše jen ve dvou evangeliích ( Matouše a Lukáše) Proč o tom nepíše Jan, který se pak o maminku Pána Ježíše asi staral až do konce jejího života. Než napsal svoje evangelium, mohl zjistit veliké podrobnosti ohledně narození  Ježíše a Mariina mládí. Ale Jan mlčí. On zdůrazňuje jiné věci, především Pána Ježíše, jeho oběť a důležitost víry v něho pro osobní záchranu věřícího.     Pamatuji si na dobu, když mi asi 16 letech jeden věřící chlapec daroval NZ. Můj první NZ. Knížečka k nám propašovaná si ze Západu. A tak jsem ji začal číst  a hned jsem narazil.   

 NZ začíná E M   ·  

1Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. ·  

2Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, ·  

3Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama. ·  

4Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, ·  

5Salmón měl syna Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje ·  

6a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy,   atd.   

Byla to malá knížečka s malými stránkami, ale se středně velikými písmeny. Takže asi tři stránky a pak jsem knížečku odložil. Nerozumím tomu  a tak na tom nic zvláštního nespatřuji. Co na tom ti lidé jen vidí ? Jistě, že jsem ji nevyhodil. Tak nějak podvědomě jsem k ní cítil úctu, ale ničemu nerozuměl.   Až mnohem později jsem pochopil, proč je to tak napsáno. Tato radostná zpráva je určena židům. Jen oni chápou ta slova  a jména, kterým jsem nerozuměl.   Matouš uvádí rodokmen Josefa, tedy pozemského otce, otčíma Pána Ježíše,  a to od Abrahama až k Josefovi. Matouš potřeboval židům vysvětlit, že Pán Ježíš je ten slíbený Mesiáš, ta naděje na nebe, na spravedlnost, na Boží království…    Ve svatých písmech židů  je to již naznačováno.  Např.7 kap Izaiáše   · 

  

14Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je s námi Bůh) .  

 Od doby, kdy to Izaiáš zapsal, uplynulo několik staletí a židé  zažili obrovské ponížení a toto ponížení prožívají i v době, kdy psal Matouš evangelium.  Nejsou královstvím, ale žijí v římském protektorátu. Rozhodující moc mají Římané.     A Matouš začíná Abrahamem  a oni znají, co Abraham prožil  a jak  s ním Hospodin jednal a co mu slíbil. Abraham je člověk velice zbožný, on rozmlouvá s Bohem, má ho rád. A Bůh vidí do jeho srdce a proto jako první ho osloví.    Co se to tehdy stalo?   Cituji:   · 

  1Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“   Vidíme, že Bůh vidí, že Abarahama něco trápí a tak ho utěšuje.     ·  

2Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ ·  

3Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ ·  4Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ ·  

5Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ · 

 6Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.   

Tady vidíme, co je to víra  a jaká víra se Bohu líbí. Uvěřit tomu, co ještě není a nesplnilo se a mít už  z toho   slibu radost. A to je možné, když té osobě plně důvěřujeme.   A Bohu se to tak líbí, že čteme, že mu to přičetl jako spravedlnost. Jinými slovy. Udělal jsi  mi Abrahame radost, líbíš se mi, jsem rád, že mi tak důvěřuješ. To je taková dětská upřímná víra. Víme, že když rodiče dítěti něco slíbí, tak co udělá dítě. Raduje, hurá, díky maminko, tatínku. Raduje se už z toho slibu, protože tu existuje důvěra.   A my lidé se někdy chováme jako děti, ale pak bohužel radost vyprchá a na sliby se zapomene. Tak podobně se zachoval i Abraham. Dopustil se několika chyb, ale Bůh mu nakonec umožnil, aby měl ve 100 letech svého syna se svoji  90 letou manželkou Sárou, a to Izáka.   Tento příběh židé dobře znali.   A pak se stane jedna  událost. Abraham má již dospělého syna a má ho na příkaz Boha obětovat. On neví, že ho Bůh zkouší . To je až neuvěřitelné. To, po čem tak toužil, má dát jako oběť Bohu. To není o víře, ale o poslušnosti, o přijetí utrpení, protože ho to bolí. To je velký vnitřní boj.  Abraham si možná uvědomuje, kolikrát Boha zklamal. Možná ho Bůh za to trestá. Co asi Abraham prožívá? A jakou má radost, když na poslední chvíli mu Bůh oznámí, že ho zkoušel. Proč tem příběh je zapsán? Nebude bolest prožívat i sám Bůh, když bude jeho Syn na kříži, mučen, ponižován a zabit. Je tu určitá logická souvislost. A Bůh pak řekne Abrahamovi to nejcennější     · 

  

18a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“   Jaký potomek bude požehnáním pro všechny lidi a nejen pro židy?    

Jan píše toto:   ·  

36Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“   Víru v mesiáše měl i Job, protože je v Jobově knize napsáno.   19,20 ·  

25Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. ·  

26A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, ·  

27já ho uzřím, pro mne tu bude , mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.   30 ·  

23Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.   

Židé mají tedy víru v Mesiáše, Krále, Vykupitele… Tato víra jim není cizí, protože vyplývá z toho, za zažili jejich předci a na co ukázali jejich proroci. A Matouš jim skrze vyjmenovaný rodokmen, který nám nežidům nic neříká, chce ukázat, že Bůh svůj slib splnil v Ježíši Kristu, jehož pozemský otčímem je tesař Josef. Ale on je jen otčímem, tady nejde o biologickou návaznost, ale Josef přijímá syna vírou. A to proto, aby ho stejně mohl přijmout každý člověk bez rozdílu národnosti, žid i nežid. Jinými slovy Bůh plní co slíbil. Bude požehnáním pro všechny národy a tento  Mesiáš se narodí v rodině, která má původ a biologické kořeny rodě Abrahama. Vidíte tu úžasnou logickou souvislost.   A je to rodina obyčejná, chudší, není kněžská, prostě prostá rodina jakých je většina.   A teď se dostávám k tomu, co mne zaujalo. Marie. Proč je tak mlaďoučká, vlastně jako dítě.   Co říká Pán Ježíš o dětech? Cituji:   ·  

2Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed ·  

3a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.     ·  

Matouš 19, 14Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“   

 Toto píše pouze Matouš.   Děti jsou tedy jiná kategorie než dospělí. Jim patří království nebeské, oni jsou plny Boží milosti dokud jsou děti.   A tady je logické proč Bůh za pozemskou matku svého Syna vybral skoro ještě dítě. A že byla ještě dítě vyplývá i z toho, že nežila se zasnoubeným Josefem. Tehdy, a  tak to bývalo i nás v dřívějších staletích, se budoucí manželství domlouvalo rodiči v době, kdy dcera byla ještě dítě. A vzali se  až dospěla. Marie je tedy ještě nedospělá, ještě není ženou, která může mít dítě. Je to doba čekání na plnou biologickou ženskou dospělost.   My víme z Písma, že Marie otěhotněla, ačkoliv byla ještě panna. Toto  početí však bývalo nevěřícími zesměšňováno a jako, že   je to je to naprostý nesmysl a něco nelogického.   Matouš se ve svém evangeliu tím moc nezabývá, ale lékaři Lukášovi, který jako druhý o Marii píše, to vrtalo hlavou. A napsal tyto podrobnosti:  

 ·

26Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, ·  

27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. ·  28Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ ·  

29Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. ·  

30Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. ·  

31Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. ·  

32Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. ·  33Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ ·  

34Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ ·  

35Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. ·  

36Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. ·  

37Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ ·  

38Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.   Všimněme si této věty:   ·  

35Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.   

Kdo je to, co je to Duch Svatý? To není fyzická osoba.Jistě, že v některých církvích byl a je neuznáván jako třetí Boží bytost trojjediného Boha. Ale v každém případě znamená Boží přítomnost. A Pán Ježíš učedníkům slibuje před odchodem toto:   Evan. Jana  Při loučení před zajetím asi o poslední večeři, jak zaznamenal Jan, co říkal Pán Ježíš   · Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.   

 ·  

13Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. ·  

14On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. ·  

15Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. ·  16Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte.“    

Duch Svatý je duchovní bytost, která mimo jiné přenáší k nám informace, vede k poznání, posiluje duchovně atd.   Co je to početí?   Lidské vajíčko se spojí  s mužskou buňkou. Proč? Aby do ní přišly z mužské buňky informace. Jaké informace? Geny a vše co souvisí s vývojem zárodku   a pak i dospělého jedince.   A jak dnes dokáží lidé přenášet informace? Jde to na dálku, lze na dálku předávat informace mnoha přístrojům, řídit i rakety a bezpilotní letadla, dokonce posílat informace až do vesmíru a pak zpět.  A přece  u  Boha není nic nemožného.   Jaký má byt Ježíš? Bez hříchu. Dítě , ale i dospělý. A to lze dosáhnout jen tak, že se do vajíčka vloží to božské, aniž by došlo k porušení panenství. Dálkově, bezdotykově. Ježíš bude mít lidské ale i dominantní Boží vlastnosti. Ježíš tak může pravdivě prohlásit, že můj otec je Bůh a nelže přitom.   Copak to nedává logiku? ¨   Dnes vlastně může toto početí, zázrak logicky pochopit. My naštěstí tu schopnost nemáme  a je dobře, že plno schopností nemáme. Každé poznání, které bylo hříšnému člověku poznat, člověk i zneužil.   A podívejme se na Marii. Jakou má dětskou krásnou víru. Ona vůbec neuvažuje o tom, zda ji Josef jako těhotnou nevyhodí, ona se nebojí těhotenství, nebojí se ničeho a jen je malinko zvědavá a s Boží odpovědí se spokojí   · 

 38Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ 

Anděl pak od ní odešel.   A co udělá Marie? Když se svěží svému budoucímu muži? Cituji:   

 ·  

19Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.  

 Můžeme se tomu divit. Prostě nemohl to pochopit. Ty  a těhotná? S kým? Čeho si ses to dopustila? Ale je mu jí líto. Nechce ji dělat problém a veřejně pranýřovat, ale propustí ji, tajně Ale to je totéž. Jak by se k ní pak k svobodné matce zachovalo okolí? Nakonec tu zasáhne Bůh. Cituji:   ·  

20Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. ·  

21Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“     ·  

24Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. ·  

25Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš. 

   Josef už to tajemství zná a přijal Ježíše za svého Syna.   Marie se musí někomu ještě svěřit. Někomu, kdo ji pochopí a nezpochybní její početí z Ducha. Slyšela, že její příbuzná Alžběta, je také těhotná a že je to zázrak, protože už je v pokročilém věku, kdy ženy stěží otěhotní. A proto se hned vydá za ní. Alžběta je už v šestém měsíci, takže Marie je asi jen několik dní těhotná. Nejde jen to se svěřit,ale i poradit ohledně porodu, péče o miminko atd. proto tam u ní zůstává až 3 měsíce.   Naštěstí je sčítání lidu. A Josef si Marii bere sebou.Nevíme nic o svatbě. Asi vše proběhlo bez nějakých oslav a okolí asi vzalo na vědomí, že těhotná Marie je těhotná s Josefem. Nakonec stejně byli za snoubeni.   My už sál ten příběh a průběh narození  známe. Pán Ježíš se rodí do obyčejné rodiny, kde nikdo není kněžského původu. Však také Ježíše za Božího Syna nebudou přijímat jen kněží, ale všichni včetně obyčejných lidí.   A přece se při narození děje něco zvláštního. Popisuje to jen Lukáš.   Cituji:     · 

6Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. ·  

7I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. ·  

8A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. ·  

9Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 

10Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. ·  11Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. ·  

12Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ ·  

13A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ·  

14„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ ·  

15Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“    

Ale kdo z židů tohle tuší ví? Ví to snad kněží, kteří tak pečlivě studují Písmo? neví   Ale zjistí to lidé velmi daleko:     ·  

1Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: ·  

2„Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“   

 Ale nejen poklonit. Co mu přinesli?   ·  

11Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.   

Jak krásně to Bůh zařídil? Měli tak dostatek prostředků, aby mohli několik roků žít v Egyptě, kam se asi uchýlili do nějaké židovské diaspory.     A přece jen tu byl ještě někdo, kdo si tohle narození uvědomoval díky své víře a Božímu Duchu. Simeon a pak Anna   ·  

22Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – ·  

23jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ – ·  

24a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. ·  

25V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. ·  

26Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. 

27A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, ·  

28vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: ·  

29„Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, ·  

30neboť mé oči viděly tvé spasení, ·  

31které jsi připravil přede všemi národy – ·  

32světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ ·  

33Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. ·  

34A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat ·  

35– i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“   

Meč znamená utrpení pro Marii. Passolini to tak krásně zobrazil na svých hercích. Zde je obraz mladičké nevinné Marie a tady Marie pod křížem.   A zaujal mne i obraz Marie po 33 letech, když vidí svého Syna na kříži jako zločince umírat. To je ten proniknutý meč, to je bolest   A všimnul jsem si této věty, kterou vyslovil Pán Ježíš směrem k Marii:   Jan zapsal:   ·  

25U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. ·  26Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ 

27Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.       ¨

Tahle  věta napovídá, že Marie asi opravdu neměla žádné děti, nevlastní ani vlastní, protože jinak by tyto děti byly  s ní a cítily za povinnost pak o ni pečovat. A protože nikoho nemá, proto tato Ježíšova slova.Výraz bratr je totiž v biblickém smyslu velmi široký a může ukazovat i na jiný vztah, než ten, kterým se  v praxi lidé označují. Bratrami a sestrami se přece nazývali všichni kolem Pána Ježíše.       Tady bych svoje myšlenky ukončil. Vše, co se stalo logicky do sebe zapadá, i když se to na první pohled nezdá. A některé menší případné nesrovnalosti jsou důsledkem komunikačního šumu, který působí vždy, když se informace přenáší jen slovem a ne napsaným textem. A evangelisté někdy čerpali vedle  vlastních zážitků i z toho svědectví ostatních lidí, kde ten komunikační šum mohl existovat.   Ale to nic neupírá na tom, že Boží Slovo může být logické a věřím, že i pravdivé.                              

Z přednášky v LDN