Grano Salis - Víra má skutky

VÍRA MÁ SVÉ SKUTKY

Víra má své skutky, vždycky, jenom netrpěliví tomu nevěří, a tak se nutí činit skutky podle písma, což je to samé, jako činit skutky zákona.

Víra má totiž Boží skutky,

zákon má lidské skutky.

Bratr Jakub ve svém listu pouze reagoval na člověka, který tvrdil, že víra může být i bez skutků, a že to stačí.

Jakub těmto lidem ve svém listu oznámil, že to není možné, že pokud má člověk víru, tak má i skutky.

Náboženský duch z toho slova Jakuba učinil něco, co Jakub neřekl.

Někteří lidé se totiž nechali oklamat tímto náboženským duchem, který jim vnuknul myšlenku, že musíme činit skutky podle písma, to proto, abychom potvrdili víru,

Na to, aby si člověk přečetl jakýkoliv návod v jakékoliv knížce, na to nepotřebuje víru v Boha a jeho slovo, ale stačí mu víra v sebe sama, víra, která mu říká, že dokáže to, co si předsevzal, že vykoná podle svého rozhodnutí. V náboženství to znamená, že se člověk rozhodl konat své skutky podle písma.

Jak je to tedy s vírou, která je tak dopodrobna popsána písmem?

,,Věřit Bohu znamená plně se spolehnout na to v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme."

Našimi skutky podle písma si můžeme být jisti, ale jenom podle vlastní síly. Když síla není, potom se jistota ve vlastní skutky ztrácí.

A potom, naše skutky vidět jsou, my ve víře v Boha máme jistotu v tom, co vidět není.

Naše skutky to tím pádem nebudou.

Jak je to tedy s tou vírou a s těmi skutky?

Jan 6,27-29

,,Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“

„Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.
Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
  O čem se v těchto verších mluví?
Mluví se tu o nepomíjejícím pokrmu a pomíjejícím pokrmu. Pomíjející pokrm je chléb, který živí fyzické tělo. To vzpomenul Ježíš ve dvacátém šestém verši.
Co je tedy pokrmem pro věčnost?
Pokrmem pro věčnost je konat Boží skutky: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.
  Jak židé věděli, co je tím věčným pokrmem?
Jan 4,31-34

,,Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“
On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“
Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“
„Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo."
Z této Ježíšovy řeči židé věděli, že pokrmem pro život věčný je konat Otcovu vůli.
Oni se ptali na to, co mají dělat, aby konali Boží skutky, což pochopili, že je pokrmem pro věčný život.
Co jím na to Ježíš odpověděl?
  „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
Za prvé, je to Boží skutek, to znamená, že není lidský.
Za druhé, ten skutek se vůbec nedotýká lidského výkonu ve smyslu činění skutků fyzickýma rukama, ale skutku myšlení.
Ať dělám fyzicky cokoli, tak pokrmem pro věčný život je pro mne víra v Ježíše, ne to, co dělám svým tělem.
Můžu já, skrze své svobodné rozhodnutí uvěřit a věřit v Ježíše?
V žádném případě:
Jan 6,44
,,„Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den."
To potvrdil Pavel ve svém listu efeským 2,3-7

,,My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli dětmi hněvu stejně jako ostatní.
Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí! Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti."
  Nerozhodli jsme se probudit svojí vůlí, žijíce ve svých vinách a proviněních, ale probudil nás Bůh svojí vůlí.
Kdybychom mohli uvěřit v Ježíše skrze své svobodné rozhodnutí, tak by to znamenalo asi to, že by někdo uslyšel slovo o Ježíši, že to je Boží Syn, který zemřel za hříchy lidí, a že kdo v něho věří, tem má život věčný.
Ten člověk by na to řekl:
,,Dnes ještě věřit v Ježíše nebudu, ale někdy se pro to možná rozhodnu."
Například za měsíc by tento člověk přišel do místní církve a oznámil by jim tam:
,,Dneska jsem se svobodně rozhodl, že budu věřit v Ježíše."
Jak dlouho mu tato víra vydrží?
Jenom do doby jeho dalšího svobodného rozhodnutí, kdy si uvědomí, že ho víra v Ježíše nebaví, a tak se rozhodne nevěřit.
Celé to je o jeho skutcích a ne o Božích.
Když se totiž Bůh rozhodne, aby člověk uvěřil v Ježíše, to takovým způsobem, že je zasažen Božím slovem ve svém srdci, tak ten člověk ani v nejmenším neuvažuje nad žádnou možností volby, jestli má věřit, nebo nemá věřit, ale věřit v Ježíše je pro něho v tom okamžiku zasažení Božím slovem v jeho srdci, naprosto hotová, dokonaná skutečnost, o které nemusí vůbec přemýšlet, a už vůbec se nemusí rozhodovat, jestli má uvěřit, nebo nemá uvěřit, aby tak byla naplněna skutečnost, že je to jeho svobodné rozhodnutí.
Žádný člověk v celé historii lidstva neuvěřil v Ježíše proto, že chtěl uvěřit, ale jenom proto, že byl zasažen Božím slovem ve svém srdci, kde to slovo Boží dalo narodit se té víře.
A každý, kdo žije v této víře a z této víry, koná veškeré skutky z této víry, to znamená, až po zasažení Božím slovem ve svém srdci, nikoliv podle svých svobodných rozhodnutí.
To znamená, že je takový člověk ospravedlněn od svých skutků vírou v Ježíše, a pokud činí dále jenom ty skutky, které přicházejí po zasažení Božím slovem v jeho srdci, tak žije z víry, ne ze svých skutků. A ty skutky, konané až po zasažení Božím slovem ve svém srdci, jsou člověku takto zasaženým ve svém srdci životem, který nikdy neskončí.
Kdo by místo toho stále činil skutky podle svých svobodných rozhodnutí, ten činí NIC, a tak zůstává ve smrti svých mrtvých skutků podle svých svobodných rozhodnutí.
  Jan 15,5
  ,,Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; cokoliv učiníte beze mne, je nic."
  Římanům 4,4-6
,,Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:
  Jedna možnost, jak by toho mohl člověk dosáhnout svým rozhodnutím tu je:
Matouš 16,24-25
,,Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne."
  Kdo to udělá, že se zřekne sám sebe, vydá svůj život Ježíši, v tom Duch Boží začne dělat tu změnu myšlení, že není potřeba činit své skutky podle svých rozhodnutí, ale skutky ze zasažení Božím slovem v srdci člověka.
Ta změna nemusí být okamžitá, jak tvrdili někteří učitelé církve, že pokud není vidět na křesťanovi změna do čtrnáctí dní po uvěření v Ježíše, tak prý ani neuvěřil.
Tímto svým myšlením a výrokem se stali hlavou Ducha svatého, protože mu vnucují rychlost, jakou má nového věřícího změnit.
Ta práce Ducha svatého může u někoho trvat i několik desetiletí. Z vlastní zkušenosti vím, že se vyplatí vydržet, počkat si, až Duch tu změnu vykoná v čase, který určí on, ne člověk.
A to, že člověk na tu změnu v trpělivosti čeká je znakem toho sebe vydání Ježíši.
Kdo je netrpělivý, a tak začne konat skutky podle písma svými rozhodnutími, což sám v sobě a podle sebe nazve činěním Boží vůle, ten nemá život.
Životem podle Boží vůle je až to, když člověk koná skutky, až po zasazění Božím slovem ve svém srdci.
Izaiáš 55,8-11

,,Mé smýšlení není vaším smýšlením
a vaše cesty nejsou mými cestami,
praví Hospodin.
Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak jsou mé cesty nad vašimi cestami,
tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením.
Jako z nebe padá déšť a sníh
a znovu se tam nevrací,
ale zavlažuje zemi
a zúrodňuje ji k plození,
aby dávala zrno rozsévači
a chléb tomu, kdo jí –
takové je i mé slovo,
jež z mých úst vychází:
nenavrátí se ke mně s prázdnou,
ale vykoná, co chci;
úspěšně naplní své poslání."

Kdo prošel tou změnou myšlení ve škole Ducha svatého, ten ví, že Boží slovo přebývající v jeho srdci, to je to slovo vycházející z Božích úst, ne z písma svatého, tak ten ví, že toto Boží slovo se uskutečňuje tím zněním v srdci člověka svojí vůlí.
Takto se uskuteční to slovo samo skrze člověka, který nepatří sám sobě, to je konání svých skutků podle písma svými svobodnými rozhodnutími, protože to jeho poslední svobodné rozhodnutí bylo zříci se svého svobodného rozhodování ke skutkům, pro rozhodnutí Božího slova v sobě.
K takovému rozhodnutí je potřeba veliké víry.
Tuto velikou víru je možné mít jediným způsobem, to je skrze slyšení Božího slova vycházejícího z Božích úst.
Víra ze čtení písma svatého na to nestačí.
Písmo svaté v mysli člověka je jenom pomocníkem pro Ducha Božího, který ho potom, podle toho jak on sám chce, a kdy on sám chce, převede na hlas Boží v lidském srdci.
A toto Boží slovo znějící hlasem Ducha v lidském srdci má moc učinit to, co říká, má moc učinit to, co si Bůh přeje, a k čemu je poslal.

Jiří

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace