Od dob apoštolů se poznání pravdy Ducha rozhojnilo, dnes jsme my kristovci díky našim předkům v duchovním poznání o hodně dál, než lidé za dob apoštolů. Jenže to co my máme nepochází od lidí, a proto ti to nikdo z nás nedá. My tě můžeme nasměřovat k Bohu, který Ti může dát to, co dal nám. My Ti můžeme svědčit o tom co nám dal. Všechno je to jenom o Tobě a Bohu, o tvém vztahu s Ním. 

Jak to vím .  Vím:-) Když jsem byl malý kluk, maminka mě hlídala a tak brávala s sebou mezi křesťany a tak jsem poslouchal i slovo Boží. Scházeli se tenkrát po i bytech v domech . Vzpomínám,  když jsem tenkrát poslouchal staršího bratra, když četl 

: 

Mt 18,20  Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

 To, že  Bůh je Duch , jsem již  věděl a chápal a tak jsem věřil   tomu, že Pán Ježíš Kristus je  někde uprostřed té místnosti.. Když jsem rostl , myslel jsem si  , že nikdy  nemůžu patřit mezi svaté, když jsem hříšník. Bůh mě ale z toho omylu vyvedl.  A tak když jsem později, díky Bohu,  uvěřil  i evangeliu , zvěsti také  i  o mém spasení,  byla i mi  vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého . A tak když jsem si i četl Boží slovo, vztahoval jsem Boží  slovo a  i Pavlovy dopisy, ( bylo vám, vy)  i  na sebe.

A tak dnes,  díky DS vím , že Pán Ježíš Kristus  není jen uprostřed jakýchkoli místností ,ale  hlavně uprostřed nás, v našich srdcích.

V něm máme , i přes různé zkoušky, vydržet až do konce.  S Jeho milostí a  láskou  timg68

Vykládáš tady verše z knihy Zjevení svým specifickým způsobem, který bych nazval "Laura a její tygři. šelmy".

Začínám si skládat souvislosti. Modlíš se za obdržení Ducha, čekáš vylití Ducha až se naplní určité události z knihy Zjevení. 

Za tvým zájmem o knihu zjevení, jelikož se o ní bavíš velmi často, za tvým zájmem asi stojí očekávání kdy že se to konečně začne dít abys Ducha obdržela. Je to tak?

Jsou tvé výklady motivované touhou aby se to už začalo dít? A není to právě ta touha, která ti pak proroctví z knihy Zjevení zkresluje, jelikož Ti touha po rychlém naplnění nahrazuje skutečnou realitu?

Při výchově loveckého psa, a to nejenom loveckého, lze dobře na psovi rozpoznat charakterové vlastnosti jeho pána, cvičitele. Mám takové osobní pořekadlo- ukaž mi svého psa, a já hned poznám jaký jsi člověk. 

Nejhorší psi jsou takzvaně zrazení psi. Pes může být zrazený mnoha způsoby. Bitím, zavíráním. samotou, uvazováním na řetěz, okřikováním.  atd. Pes reflektuje na lidskou lásku, a oplácí ji svou láskou zvířecí, snaží se dělat pánovi radost, hlídá svého pána, pracuje podle svých vloh pro svého pána. Nejlepší pro správnou výchovu psa, je chovat se k němu hezky stejně jako k člověku. Věrnost psa kterou lidskou lásku oplácí, jde jak se říká až za hrob. Pes je schopný při obraně pána položit svůj život, anebo na něho čekat se svou smrtí, což se mi stalo u mého minulého psa. Čtrnáctiletá Bela Irský Setr na mě čekala se svou smrtí, a zhasla mi v rukou..Větší důkaz věrnosti mi dát nemohla, plakal jsem jako malé dítě..

Mno, ale vraťme se k tomu "zrazení". Když páníček psa bije rukou, pes před jeho rukou ucukává a nenechá se pohladit. A něco podobného vnímám z Laury. Ta holka mi připadá něčím zrazená. U modloslužebníků lze vnímat oklamání, ale ne zrazení. U Laury to není oklamání, je to zrazení, malá sebedůvěra ze které vychází odmítání božích dober. To, co píše o těch dopisech, že nejsou pro nás, je myšleno v prvé řadě tak, že nejsou pro ni. Nevidím v tom odmítání tolik typické u božích nepřátel, je to forma výmluvy a omluvy. V tom jejím odmítání vidím, že sama sebe považuje za nehodnou, duchovně nezdravě nehodnou. Dává si však šanci, že jednou Ducha obdrží, a to je dobré, sama říká, že se o Ducha každý den modlí. 

Lauro co tě v životě zradilo, zklamalo, že odmítáš boží milost a dary, které můžeš obdržet již nyní, a ne někdy až a potom?

Lauro, mnoho lidí dělá obrovskou chybu při hledání Ducha, při prosbách za udělení Ducha. Pozoruji, že i Ty ji děláš. Nemodlíme se     k    Duchu jako nějaké externí bytosti, modlíme se    v    Duchu v nás, interně. Duch svatý k nám nepřichází někde z neznámého vnějšku, přichází k nám z našeho známého nitra a to z míst kde se setkáváme z Bohem. Toto naše duchovní centrum nazýváme srdcem. Pokud Kristu věříš, máš již semínko Ducha v sobě. To, že Krista vnímáš, je působením Ducha svatého. Takže se na toto působení s důvěrou obrať, a to důležité. Nemodli se   k   tomuto působení, modli se   v   tom působení. Pak uvidíš, jak v Tobě Duch svatý poroste, až nakonec poznáš, že působí i vně Tebe, že tak dávno působil, jenom si to nevěděla.

Bůh s Tebou Lauro. Duch svatý byl seslán všem- někteří Ho odmítají..