Grano Salis - Svaté povolání

poslal Willy

2Tm 1:9 on (Bůh) nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy ...

Tento verš mi dnes (20.8.) poslal na facebooku jeden křesťan. A mně hned začalo vyvstávat v zamyšlení se nad tím veršem, jestli vlastně víme, co je tím svatým povoláním?

K čemu nás Bůh povolal?

V odpovědi na tyto otázky začněme od začátku - stvořením člověka.

Gn 1:26-28 I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.

Z těchto veršů vyplývá, že člověk byl Bohem stvořen, aby Boha vyjadřoval ("k našemu obrazu") a aby lidé panovali nade vším živým na zemi neboli, aby zastupovali Boha na zemi v Jeho vládě. Tomu odpovídá i tento verš - Ž 115:16 (BK) Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.

To znamená, že v nebesích vládne Bůh, ale vládu nad zemí svěřil člověku, kterého za tím účelem stvořil, což však neznamená, že si člověk na zemi může dělat, co chce. Panovat na zemi nemá člověk nezávisle na Bohu, poněvadž země je stejně jako nebesa stvořena Bohem a je tudíž Boží vlastnictvím. Bůh se však rozhodl vládnout na zemi skrze člověka a s člověkem. U Boha je tu tak trochu skrytý úmysl vypořádat se tak s Božím nepřítelem-satanem, tím dávným hadem, který je zahrnutý ve slovech "nad všemi plazy pohybujícími se na zemi."

Bůh nás tedy povolal k tomu, abychom majíce Boží život a přirozenost byli takříkajíc Jeho doplněním - vždyť se máme stát chotí Beránkovou, Božím svatým městem a příbytkem (Ef 2:22), manželkou trojjediného Boha. Verš Gn 2:24 vyložil apoštol Pavel v Ef 5:31-32 takto: ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. Kristus a církev tedy tvoří manželský pár, který se v budoucí věčnosti stane Beránkem a Novým Jeruzalémem - chotí Beránkovou a v tomto spojení vzájemným příbytkem Boha a člověka, kde město je Božím příbytkem a chrám (svatyně) města, Pán Bůh všemohoucí a Beránek je naším příbytkem, příbytkem království kněží. Ve Zjevení 21:3-4 Jan při popisu Nového Jeruzaléma uslyšel z trůnu tato slova: „Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou Jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.“

Nový Jeruzalém, Boží svaté město má hradby z jaspisu a jako jaspis (a karneol) vypadá v nebesích Ten, Kdo sedí na trůnu (Zj 4:3). Boží a Beránkův trůn, ale po vzniku Nového Jeruzaléma už nebude v nebesích, nýbrž v Novém Jeruzalémě, v jeho středu, uprostřed náměstí toho města bude z trůnu vycházet řeka vody života, z jejíchž obou stran bude strom života, nesouce dvanáctero ovoce, každý měsíc vydává své ovoce.

Konečnou destinací věřících v Krista a všech věřících všech věků a pokolení je tedy Nový Jeruzalém, město věčného života, k němuž jsme povoláni. Tím životem je sám Bůh v Jeho Synu, našem Zachránci a Pánu Ježíši Kristu, který je naším životem a vším (J 14:6, Ko 3:4, 11), naším Ženichem, s Nímž jako Nevěsta tvoříme jeden milující se manželský pár navěky, jenž se završí v Novém Jeruzalémě.

Tož tak.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace