Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Volné pokračování mého sdílení o přátelství, církvi, vztahu s Bohem a o tendenci k hříšnému chování. Nyní pod novým názvem, což záhy vysvětlím. Pro nově příchozí uvádím odkazy na původní články: http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2470581&mode=&order=0&thold=0
http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2470585&mode=nested&order=0&thold=-1
Přiznám se, že po předchozích komentářích jsem se znovu cítila dlužná nějak reagovat. Chtěla bych vám všem poděkovat za váš čas, který jste mé výpovědi věnovali. Aniž bych k případu mé kamarádky chtěla vyzrazovat o mnoho více než jsem dosud udělala, pokusím se reagovat na některé zajímavé myšlenky. Než začnu, tak omluva, že minule konečný text neměl odstavce tak, jak jsem je posílala. Nevím proč. A asi nebyl dobře čitelný - je mi to líto, náhled vypadal o hodně lépe. Budu reagovat na jednotlivé uživatele k tomu, co sami psali. Postupně jsem si také uvědomovala jednu věc, kterou mi nakonec potvrdil uživatel Willy. Původní název článku jsem volila dost nevhodně a v některých mohl vyvolávat určité předsudky, jež mi ti méně citliví a méně empatičtí taky dávali hodně najevo. Můj dnešní článek bude volným pokračováním předchozích dílů, a to především formou odpovědí na příspěvky jednotlivých uživatelů. Tam k tomu všemu také zmíním více. Ráda bych však, aby bylo jasné, že pokud jde o mou kamarádku tak na prvním místě nejde o mé přátelství vůči ní, ale o to, aby sama setrvávala na Boží cestě, hledala Boží vůli pro svůj život, nalézala ji a měla dostatek síly od Pána jej následovat. Kdybych mohla vrátit čas, raději bych své články nadepsala jinak, nějak ve smyslu: "Může sbor vrážet klín hříchu mezi věřící přátele?"(Nakonec jsem se před odesláním mého článku rozhodla přeci jen reagovat už pod touto novou hlavičkou. Mnohem lépe vystihuje to, o co mi od počátku šlo. I když samozřejmě, že ten klín je vrážen především mezi člověka a Boha. Nicméně sama jsem to prožívala spíše takto, podle toho jaký pocit u mne převládl. A dokonalí nejsme a máme snad jako citliví a milující lidé nárok na to něco prožívat a ne číst jenom verše z bible a těmi pak necitlivě šermovat a ohánět se jimi po druhých.)


Tele:
Zde nebyla na vině ta zmíněná sestra. Ovšem pro změnu svou roli sehrála jiná sestra, která do námi dlouho připravované akce napasovala poměrně okrajovou církevní aktivitu na poslední chvíli. Kamarádka určitě neměla zájem zradit naši akci, ale její první reakce byla taková, že naši společnou organizaci hodila na mne ve smyslu starej se sama, já mám sbor. A když jsem se bránila, že to tak nejde dělat, že na nás visí spousta lidí, tak byla na mne zlá. Pak mi jen vyjádřila, že byla zoufalá z toho, že to tak špatně vyšlo a nebude moci jít na obojí. Nakonec byla z naší společné akce nadšená, ostatní lidé také. A už spřádala plány na další rok. Já už se však bála a raději další ročník odpískala, než by to zase kvůli její církvi mělo padnout celé na moji hlavu nebo jsme se zase měly chytnout. Obě nás to však bavilo, to vím. Ale raději jsem se toho dělat spolu s ní radost druhým lidem napříště zřekla :-(. Sice mne to mrzelo, ale tady mé touhy či přání musí jít stranou. Bohužel toto schéma jejího chování se pravidelně opakuje poměrně často a správné rozhodně není ani když jde o méně důležitou akci. Sice ne vždy je přičinou společenství sboru, ale rozhodně jí v tomto nešvaru spíše podporuje a v nedobrém jednání tak utvrzuje. Poznám to z toho, že nejednou sborem argumentovala, a zároveň naši společní známí byli nejednou jejími neočekávanými změnami hodně zaskočeni a dost si mi stěžovali. Není to jen nějaký můj výmysl nebo falešný pocit. To rozhodně ne.Její manžel je věřící křesťan a podle toho co vím, tak o dost déle než ona. Z ničeho co jsem psala, nevyplývalo že by nebyl. Zároveň jsem si vědomá, že jsem některé podstatné informace o něm a jeho církevním pozadí vůbec neuvedla a plně chápu, že je těžké si nedomýšlet, když píši jenom něco málo. A psaní o něm jsem se chtěla vyhnout docela. Chtěla bych, aby toto bylo jasné všem. Vím, že ty jsi psal o případu, který znáš ty. Mnozí by si to však mohli spojit s tím mým. Už tak jsem se tady dočkala krajně nesmyslných reakcí a soudů. Jsem přesvědčená, že povrchní rady k rozvodu či mnohé další pramení z hluboké neznalosti dané situace a především z nedostatku skutečného zájmu a skutečné lásky.Neboj, vůbec netlačím, ale i tak jsem ráda za tvé rady postřehy a sdílení Tvých nedobrých zkušeností, kterých jsi byl svědkem. Bohužel stává se to. Tlačení by nic nevyřešilo, spíše naopak. Tady je to na prvním místě o důvěře Pánu Ježíši, ve víře, že za vším tím co jsem prožívala skutečně stojí On. A pokud ano, tak Mu plně důvěřuji. Pokud ne a vše je výsledkem něčeho jiného, raději ať na vše zapomenu a cokoliv, co jsem pro svou kamarádku chtěla a dělala dobrého, ať je zapomenuto a přála bych si, aby nebylo vnímáno jako zlé.Ano, nabízela jsem se několikrát sejít se s druhou stranou. Ale vnucovat se nemohu a naléhat také ne. Nevím, zda si to nepřála přímo má kamarádka, zda se něčeho obávala, nebo zda to spíše souvisí s tím, že její sborové sestry jí rády mluvily do manželství, ale manžela si taky nikdy neposlechly, stejně jako mne. Tedy že možná rády radí aniž by je zajímal celkový kontext. Mimochodem, aby to nevyznělo příliš jednostranně, s kazatelem jsem ve styku byla několikrát. A byl za mou pomoc rád a dokonce mi děkoval. A taky moc nechápal, jak se to podařilo. Jenže, jak jsem psala, těžko se dosahovalo jakéhokoliv pokroku, když v těžkostech přicházely laciné rady bez hlubšího poznání a řekla bych i chybná zpětná vazba. A to záhy udělalo své.Víš, ani tolik neřeším, zda kamarádku ztratím nebo ne. Jde mi opravdu o ni a o to, aby ona byla spokojená, našla pokoj před Pánem a byla pro lidi světlem. Věřila jsem, že má úžasné dary, jež však momentálně zůstávají zakryté jejím trápením, dalo by se říci bojem. Kéž jsem se v tomto, v těch jejích darech, nemýlila. Chtěla jsem se kolikrát stáhnout do ústranní, docela. Jenže právě ona to velmi těžce nesla.
Myslivec:
Není snadné komentovat, ani nevím, zda nějakou reakci čekáš. Tvrdíš mnohé, vysvětlení však nedáváš skoro nikdy. Prakticky vše, co jsi napsal poprvé, je ve skutečnosti naopak. Vyřešil jsi to tím, že nemluvím pravdu. Taky řešení. Ale tak pro toho, kdo neumí uznat omyl. Hraješ si na hřišti svých předsudků, možná máš problémy s ženami, a navíc mám pocit, že sbor obecně je ti nedotknutelnou modlou. Jak jinak bys mohl schvalovat smilstvo, okultní tendence a velmi nespolehlivé jednání vůči partnerům mimo církev, což se samozřejmě projevuje i v církvi samotné? Přijde mi to úplně ujeté. Znovu jsem si své příspěvky přečetla. Až na jednu, dvě nepřesnosti, odpovídají skutečnosti. Kromě toho, že tam neuvěřitelné množství nitek úmyslně chybí. Předem jsem na to upozorňovala, a varovala od dalších soudů.Vlivu na svou kamarádku se mileráda vzdám, budu-li mít dostečnou jistotu, že tím zároveň nebudu neposlušná Pánu Ježíši a taky jí tím hodně neublížím. Mnohokrát jsem Pána prosila, aby ze mne toto břemeno odňal. Jenže láska Boží a víra měla vždy navrch. Nic nevíš, co se za vším skrývá. Nedávají ti smysl ani ty dva články, ale hlavně, že jsi se rychle dokázal postavit na stranu hříchu. Přesněji řečeno povzbuzování ke způsobu chování vedoucích ke hříchu mé kamarádky nebo k potenciální interakci s démony. O spasení mé kamarádky jsem nikdy nepochybovala. Spasit může jedině Pán Ježíš, pokud to nevíš. Kdybys z bible znal třeba jen Nu 21:3-6 (Hospodin vyhubil jako klaté, poslal na lid ohnivé hady a mnoho lidí pomřelo), dále Jan 5:39 (Písma svědčí o mně) a Mt 5:38-48 (Otec dává svítit na dobré i zlé, milujte taky všechny) a neznal ty nitky mezi nimi (neznal zbytek bible než ty tři pasáže, nebo jim velmi podobné), jak bys hovořil? Dávalo by ti vše smysl? Přemýšlel jsi někdy nad tím? Po tom co jsi psal, si nejsem jistá, zda se do takové přestavy vůbec umít vžít a být k sobě dostatečně upřímný. Přála bych si však, abys to dokázal:-).Pokud mi něco chceš vůbec psát, tak si nejdříve všechno přečti pořádně. A pak přemýšlej, jak z toho dohromady uklubat jeden celek, který Ti nebude připadat zmatený. Pak snad budeš aspoň částečně na dobré cestě. Nikdy jsem nepsala s tím, že mi někdo poradí, porozumí ve všem. To nebylo ani cílem. Chtěla jsem sdílet něco málo (jinde vysvětluji proč málo; o mně to rozhodně nebylo) a doufala, že jiní mohou sdílet snad také. Ty jsi sdílel akorát hněv, zlobu a nelásku vůči ostatním lidem. Nezapomeň, že milovat i své nepřátele máme. A to doufám, že tady se na vašem Granosalis skuteční nepřátelé ani nescházejí.Ten šok. Možná sis ani nevšiml, jak si protiřečíš ("sereš se do druhých a máš šok, když se ti někdo svěří"). Ten šok byl z toho, co mi říkala. Nepomyslela bych tehdy, že až něco takového je v jejím případě možné, že se až tak hrozně trápí. Asi se Ti nikdo skutečně utrápený nikdy nesvěřil. Stěží bys reagoval tak hloupě a necitlivě. Nic na tom nemění ani to, že si detaily nadále ponechávám pro sebe. A to především z úcty a respektu ke své kamarádce, aby sis to zase nevyložil zcela jinak. I včetně toho, co mi Pán dával s odstupem delšího času poznat. A to velmi osobně. Každé mé slovo zde má svůj význam. A kdybys někdy měl tu milost vyslechnout si celý příběh a desítky lidí, co o tom něco ví, snad bys pochopil svůj hluboký omyl. Předpokládám, že pramenící v napasování obecně známých a rozšířených vzorců chování a jednání, které ti nějak do těch mých náznaků pasovaly. Zrovna u tebe jsem čekala, že se trochu chytneš za nos a nebudeš pokračovat ve svých povrchních schématických modelech. Vždyť se navážíš i do mnohých dalších. A schvaluješ rady k hříchu, resp. obviňuješ mne, že mi to není lhostejné. Nauč se někoho mít nezjištně rád, a pochopíš. Pán Ježíš i mně mnohé dobré ukázal, právě i skrze můj vztah s kamarádkou. Mnohem více než si myslíš.
JirkaB:
Tvé komentáře mne oslovovaly, a ani jsem nějak necítila tu potřebu omluvy. To vůbec ne. Přesto díky, přijímá se :-). Líbilo se mi, že se snažíš nad věcmi zamýšlet, i když víš málo. Autorku Mariannu taky vůbec neznám. A taky jsem si říkala, že v jejím případě může motivace být docela jiná. Neměla jsem problém s tvými nápady. Jenom mně zamrzelo, jestli to vneslo něco nehezkého mezi tebe a uživatele Tele. Pochopila jsem, že si tě docela váží :-) a snad sis až tak moc nedomýšlel. Mně se nezdálo, že bych nesouhlasila. Ano, umím si představit akceptaci rozvodu. ale rozhodně ne po vyslechnutí pouze jedné strany, při neznalosti celé situace do hloubky a neznalosti klíčových příčin problému. Pochopila jsem po delším čase, že zde problém tkví jinde. I Pán mi slovo povzbuzení nevzdávat se dal dávno před tím, než jsem tušila o co jde a vnímala problém spíše z vnějšku. Nejde ani říci, že by jí její společenství vyloženě tlačilo. Mám spíš pocit, že od jejích problémů chce mít klid. Prostě pokud někoho nemáš na srdci, tak se ti časem může být docela na obtíž. Hlavně když vidíš, že to nikam nevede. Vedení sboru v tomto spíše chápu, ovšem řadové sestry tvářící se jako kamarádky už méně. Přijde ti divné, že se nechá "trávit" cizími slovy. Tak to asi není, musela bych napsat mnohem více. Bohužel, nechtěj to prosím po mne. Jen naznačím. Líbivá slova jsou krátký únik z reality, kterou ona sama nezvládá. Krátkodobé zapomenutí nebo nabuzení proti manželovi. To ovšem nikam nevede, jenom tak k hrocení vztahu. Když já ji řekla totéž, co ony sestry (ať se tedy rozvede), tak byla skoro na zhroucení. Ano, ne vždy jsem vše zvládala tak, jak bych měla a taky jí v nejtěžších chvílich řekla, co jsem asi neměla. Nebo spíš, co nám oběma v danou chvíli pomohlo, ale nebylo to správné. Dneska s odstupem času jsem však měla možnost poznat mnohem více.Nemyslím si vůbec, že by kamarádka Písmo vyznávala jen formálně. To určitě ne. Spíše jsem postupně začala vnímat jiné příčiny. Zapadá mi to vše do sebe nyní mnohem více. Jsem ráda, že jsi také zmínil něco ze svých zkušeností. To je přesně to, co jsem si původně od svých příspěvků slibovala. Ne, že mé jednání budou hodnotit lidé, kteří o něm ví tisíckrát méně než lidé
 z mého okolí, křesťané i nevěřící. A kteří mi také dávají skutečnou a věřím, že pravdivou zpětnou vazbu. Souhlasím s tebou, že pokud bude mít zájem, tak ji neustále vést podporovat v Božích cestách (není to určitě jenom o tom jejím partnerském vztahu, do něj se to spíše jen promítá). Děkuji ti za tvé spekulace :-), jsem si dobře vědomá, z čeho můžeš vycházet a o to víc si cením schopnosti číst mezi řádky.Pokud jde o zdánlivou rozdílnost obou článků, dopsala jsem poznámku pro tebe v reakci na Willyho. Možná spíše pochopíš, co mne původně k těmto úvahám vedlo.
Oko:
Souhlasím s tebou pokud jde o náhody. Víš, prožila jsem v souvislosti s ní tolik doteků a slov od Pána jako nikdy před tím. Pán mi sice už dříve dal třeba slovo, kdo bude mým životním partnerem. To jsem ho viděla podruhé v životě. A skutečně jsme se pak bez mého přímého zapříčinění setkali a záhy dali dohromady. Prožila jsem i více náhod i mimo takto zásadní oblast jako je životní partner. Ale tolik zvláštních souvislostí, shod okolností, náhod a těžko uvěřitelné souhry jako mne potkalo v souvislosti s modlitbami za mou kamarádku a se vztahem okolo ní, to lze opravdu těžko vnímat jinak než jako dílo Páně. Divy a malé zázraky. Nicméně i tak někdy z mé strany přicházejí pochybnosti, zda to tak opravdu Pán Ježíš chce, zda se raději nemám od všeho odvrátit. Tehdy když to pro mne není snadné, tak mám tendence k rebelii, nebo pochybnostem. Vždyť mnozí z jejího sboru by volili jinak. Raději by jí nahnali do pout nečistých nebo hříšných. Samozřejmě s ujistěním, že zlé jednání je naprosto v pořádku. Ale třeba to tak má být. Třeba i ten pomatený Myslivec má v něčem pravdu. Musím neustále hledat a zvažovat před Pánem. A jak jsem psala minule, po odeslání prvního článku jsem prožila něco docela zásadního, co mne ovlivnilo určitě více než tyto diskuze. A zřejmě více než mé předchozí hledání a poznávání. Mohlo by to můj vztah vůči ní dost zásadně proměnit a odtud taky pramení má velká obava, že jí nemohu dát to, co jsem doufala. Přesněji řečeno, že se najde kdokoliv nebo cokoliv, co by ji nasměrovalo a její duši i okolnosti jejího života uzdravilo. Neber to prosím jako soudy, ale spíš jako momentální beznaděj.Líbí se mi, že zmiňuješ, že Pán Ježíš miloval apoštola svého Jana nějak více než ostatní. Jsem i ráda, že jako jediný jsi se k této mé otázce ohledně milování vůbec nějak vyjádřil :-) Ano, jsme protestanté. Lidé a lidské problémy však řešíme všude, ve všech společenstvích. A tady na internetu se spíše ukazuje na čí straně je citlivost, vnímavost, empatie, a láska k Pánu Ježíši, který nám přikazuje, abychom milovali i své nepřátele. Nevím, zda Bůh opravdu miluje satana. Možné to je. Podstatné je, abychom milovali ty co vidíme, aspoň ty nám blízké, které nám Pán přivedl do cesty. Milovali i za cenu, že nás někdo bude osočovat z čehokoliv nekalého. To jsou zřejmě lidé, co skutečnou nezjištnou Boží lásku nikdy na vlastní kůži nepoznali. Znají především tu 'lásku' sobeckou, 'lásku', která chce spíše vlastnit, než dávat. Brát, než vydávat se druhému. Zalíbit se, než raději druhého pro pravdu ztratit, i když ho máme moc rádi. Možná i proto je dnes kolem nás tolik rozmazlených dětí. Mnozí rodiče zaměnili pravdu a lásku za snahu se svým dětem zalíbit a různě si jejich přízeň "kupovat". A podobné je to mnohdy i mezi dospělými:-(
Unshaken:
Je sice hezké, že se taky snažíš aspoň o nějakou reakci. Nicméně měla jsem spíše pocit že sis popletl článek, ke kterému píšeš. Vždyť tvůj komentář není vůbec k věci. Ano, navezl jsi se do žen obecně. Ale v tom příběhu, který jsem popisovala, není možné tvé představy o ženách napasovat ani na jednu z nich, které v něm vystupují... Zřejmě taky patříš mezi ty soběstředné a do sebe zahleděné muže, co se stará jenom sám o sebe a o to co sám chce. A pokud někdo náznakem překročí tento práh, okamžitě jej máš za někoho kdo se plete do cizího života. A je ti úplně jedno, že ten druhý třeba něco potřebuje, a že už se jim podobně "pletlo" do života mnoho bratří, sester i psychologů, a že za to pletení třeba jsou vděčni, zejména když to nakonec přinášelo dobré ovoce. Jsi úplně mimo a s uživatelem Myslivec si ve své zahleděnosti můžete podat ruce. Když se dokázali zorientovat jiní, tak proč to nedokážete vy dva. Evidentně ve vašich příspěvcích chybí nějaký osobní příběh nebo zkušenost. A na rozdíl od těch empatičtějších co se dokázali duši mé i duši mé kamarádky přiblížit, vy dva nabízíte jenom hodnocení, hodnocení a zase hodnocení. Praktický život je pro vás teorie plná vzorců a krabiček, do kterých se snažíte lidi okolo sebe zaškatulkovat. A pravdivý vhled do situací mnohých vám tak zoufale uniká...
Willy:
Na tvém příspěvku jsem si cenila především teoretické propracovanosti. Žel působí to na mne tak, že tomu chybí srdce. Přeci nemůžeš o skutečném přátelství psát takto teoreticky jen s odkazem na vybrané pasáže z bible. Když poslouchám svědectví lidí, proč se obrátili k Pánu Ježíši, také se mne dotýká především jejich vyprávění o tom, co skutečně s Pánem prožili než by jen citovali verše o lásce a věrnosti. Ano, jsou skvělé. Stačí to však i pod články, kde jde o něco hlubšího? Podařilo se ti poodkrýt jednu věc, o které jsem uvažovala už pár dní. Názvy těch mých článků nebyly vhodné ani přesné. A pro lidi, co si mezi církev a Pána Ježíše kladou téměř rovnítko, pak docela zaslepující. Tak nějak mne to napadlo v souvislosti s tím, jak hodně nepravdivě a mimo reálné prožívání někteří reagovali. A jednu z příčin jsem uviděla právě v nevhodném názvu. To když jsem na začátku byla ovlivněna tou Mariannou, která psala o tendenci k povýšenosti, pýše, skrývaném pocitu vyjímečnosti, přílišné uzavřenosti či opakování stále stejného vzorce chování (vsuvka pro Jirku: i když články byly jiné jako oheň a voda, toto byla ta souvislost, kterou jsem prvně spatřila; možnost že takové společenství může v dobrém úmyslu vyvolávat až tendence ke hříšným postojům a následně bořit vztahy mezi lidmi). Ve skutečnosti mi však v této souvislosti na prvním místě leží obavy z možnosti zatažení do hříchu, osidel zlého nebo poskytování podpory v nedobrém jednání obecně. Kažení kamarádství či osobních vztahů je ve skutečnosti pouze vedlejším produktem toho, že se mi nelíbí, když je kamarádka k hříšným tendencím stahována nebo v nich utvrzována. I když věřím, že to není se zlým úmyslem. Ubližovat tu určitě nikdo nechce. Ale děje se to.Nemysli si, že nevím co je církev. Můžeme si každý pod ní představit něco trochu jiného. Většinou však máme na mysli konkrétní sbor věřících patřící k určité denominaci, mající určité vedení, které mimo jiné očekává určitou míru poslušnosti vůči svým naukám. Ty povětšinou vycházejí z bible. To je ta lepší situace. Ale ne vždy se tak děje. Za svůj křesťanský život jsem prošla hodně sborů, v několika městech. V řadě z nich jsem strávila spoustu let, zapojovala se do života církve. Vím velmi dobře o čem mluvím. Zažila jsem jsem i rozpad sboru díky chybnému vedení, kde jsme měli mnoho spřátelených rodin, z nichž se pak řada vydala jiným směrem a přátelství nám všem to rozhodně narušovalo. Už třeba proto, že jsme se pak skoro neviděli. Spíše mne udivuje, jak málo lidí s tímto má praktickou zkušenost nebo o těchto nešvarech prostě nechce mluvit. Ideální stav církve popisuje Písmo samotné ve Skutcích konec čtvrté kapitoly (31-35). Neznám však jediný sbor, a to ani jako host, kde by všichni byli jedné mysli, neříkali o ničem, že je to jejich vlastní, ale je to všech společné. Tak jak to bývá ve skutečné rodině. Nezažila jsem sbor, kde by lidé prodávali svůj majetek a peníze skládali s důvěrou k nohám staršovstva. Upřímně, ty znáš? Nebo jsi jenom teoretik?Že píšu poměrně střídmě není o tom, že bych nechtěla psát o sobě. Ale že chci chránit právě tu, na které mi záleží. A také chránit i její sbor. Nicméně, když mi třeba Pán svého času ukázal, že tam mají problém právě s okultismem, mohlo to znít jako příliš troufalé. Jednou jsme spolu seděly a sama mi četla psaní, které dostala a jehož autora si už nepamatuji. Souviselo právě s tím, že mi tuto obavu potvrdilo. Jestli se nepletu, to potvrzení vycházelo přímo z kruhů  štaršovstva. V tomto jsem velmi opatrná, kéž toto vše je v rukou Páně. Já prostě jenom měla obavy, a připadala si vůči tomuto slabá, omezená. V našem sboru by něco takového určitě netolerovali. Nevím o tom. Ani já ani můj partner, se kterým jsem mnohé taky probírala. Chtěla jsem se tak ve svých obavách vyhnout vlastnímu omylu i svým představám.Jinak neboj, kamarádka mi mnohokrát různými formami dala najevo, kdo pro ni je opravdu tím nejbližším z lidí. Není třeba tady spekulovat. Škoda jen, že ti má slova patrně nestálo za to ani číst. Snad jenom proto, že jsem zvolila nešťastný nadpis. Asi pod vlivem původního článku Marianny. Až podle hloupých reakcí některých jsem si uvědomila, že pro lidi, co mají církev za svou modlu a mají ji téměř totožnou s Pánem Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, jsem šlápla úplně vedle. Jsem ráda, že díky Tvému jasně sepsanému příspěvku se mi to, co jsem prožívala v posledních dnech potvrdilo a mohu to takto veřejně vyznat. Nejde mi v prvé řadě o zachování přátelství, ale o to, aby to člověka, kterého mám opravdu ráda, nepřivedlo do područí hříchu, nebo něčeho horšího. Bez ohledu na to, co si tady myslíte, chci a budu prosit našeho Pána, aby ji od všeho zlého ochránil. Nevím, proč mi Pán vkládá na srdce některé lidi více, jiné méně. Asi mne zná, ví jaká jsem a jaké mám předpoklady. Kdo ví. A v tom, co vnímám jako Jeho vůli a v čem cítím požehnání, v tom bych ráda byla věrná. Amen.