poslal Frantisek100 Martino prohlašuje, že lžu. Zpochybňuje utrpení Mistra Jana
Husa. Oko se pak k tomu ještě přidává, aby obhájil svoji náboženskou sektu. Nikdy z nich nedokáže říct obyčejnou věc. Je nám to
líto. Naše sekta se bohužel nechovala správně. Hus měl i mnoho důvodů se chovat
tak, jak se choval a myslel to dobře. Katolická sekta byla v obrovském morálním
úpadku. V roce 1999 prohlásil papež, že lituje kruté smrti Jana Husa i
následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému
hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění však Jana
Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil. Proč asi? Ohrozil by učení
této panské sekty. Působila tato sekta pozitivně na svoje ovečky????
Což takhle si přečíst svědectví jednoho člověka??
Ustašovské vyvražďování tisíců Srbů v Bosně. Podřezávání, sekery, mlácení
pažbami pušek
Autor: Rajko Doleček | Publikováno: 7.2.2013 | Rubrika: Politika
Po zničení Jugoslávie v dubnu 1941 Německem, Itálií a jejich spojenci, vznikl
fašistický ustašovský Nezávislý stát Chorvatsko (NDH - Nezavisna država
Hrvatska), vedená válečným zločincem a vůdcem (poglavnikem) ustašovců Dr. Ante
Pavelićem. Německo a Itálie „darovali“ ještě ustašovskému NDH Bosnu a
Hercegovinu, část Sremu. Hned po vzniku NDH začala masivní genocida Srbů, Židů
a Romů. Hitlerův „létající diplomat pro Balkán Hermann Neubacher ve své
knize odhaduje počet povražděných Srbů na 750 000, Chorvat Serge Krizman
ve svém odhadu pro americkou OSS (Kancelář strategických služeb, Office
of Strategic Services, předchůdce CIA) z roku 1943 uvádí počet Srbů
povražděných Pavelićovými ustašovci do srpna 1942 na 600 000. Chorvatsko (NDH)
mělo jednu zvláštnost, mělo koncentrační tábory i pro děti, Srbské,
Židovské, Romské. Jedna z hrozných epizod v této genocidě Srbů v
ustašovském Chorvatsku je masakr Srbů kolem bosenské metropole Banja Luky během
7. února 1942, kdy bylo krajně bestiálně povražděno celkem 2 335 (2298 ?) Srbů,
z toho 551 dětí mladších 15 let.
Autor článku navštívil v září 2012 kostnici povražděných v Drakulići,
nedaleko pravoslavného chrámu zasvěcenému velikomučedníkovi Georgii (Jiřímu).
Za ustašovského režimu, bohužel, nemalá část katolického kléru podporovala
ustašovce, nutila pravoslavné Srby, aby se stali katolíky. Sám arcibiskup
záhřebský Alojzije Stepinac (pozdější kardinál, Janem Pavlem II. v 1998
blahořečený!) byl odpovědný za pokatoličťování, i když ani přechod na
katolickou víru neznamenal pro Srby vždy záchranu života. Sarajevský arcibiskup
Ivan Šarić ustašovce velmi podporoval, psal verše o Pavelićovi. Koncem války
(1945) někteří významní činitelé katolického kléru (např. Krunoslav Draganović,
profesor bohoslovecké fakulty v Záhřebu, pak člen ustašovského hnízda - koleje
sv. Jeronyma v Římě), pomáhali organizovat tzv.“krysí kanály“ (nazývané i
„klášterní cesta“), kterými se dostávali z dosahu trestajícího zákona významní
ustašovští předáci (i sám Pavelić), významní nacisté, různí ustašovští vrahové.
O těch krysích kanálech píše i známý lovec nacistů Simon Wiesenthal.
V otázce likvidace Srbů z oblasti Banja Luky (tč. hlavní město Republiky
Srbské v Bosně a Hercegovině), z které údajně ustašovské vedení NDH chtělo
udělat hlavní město Chorvatska. Radil se o tom v Záhřebu významný ustašovský
předák (stožernik) a právník Dr.Viktor Gutić s Ante Pavelićem. Několik
dnů potom ustašovské úřady informovaly srbské obyvatele vesnic na předměstí
Banja Luky Drakulić, Motike, Šargovac, že se musí zdržovat kolem 7. února doma,
v souvislosti s údajným sčítáním obyvatel a s humanitární pomocí.
Ustašovcům v akci velel nadporučík Josip Mišlov a řádový bratr, prý dokonce
vysvěcený (?) kněz bratr Vjekoslav Filipović ze sousedního katolického
kláštera Petrićevac, jakož i tamní farář Nikola Bilogrivić.
Masakr začal ve 4 hodiny ráno 7. února 1942, kdy tlupa ustašovců obsadila
nedaleký důl Rakovac, kde povraždili 37 horníků. Pak vpadli do vesnice Motike,
kde zavraždili 715 srbských obyvatel, pak do Drakuliće (zavražděno 1 363
Srbů), Šargovce (zavražděno 257 Srbů), celkem to bylo 2335 zavražděných
Srbů, z toho 551 dětí mladší 15 let. Ustašovci nevraždili střelbou z
pušek a revolverů, ale zabíjeli podřezáváním, sekyrami, bajonety, zvláštními
palicemi, pažbami pušek.
Masakr provedli členové Pavelićovy osobní gardy a místní ustašovci, tedy i
sousedé povražděných. Zabíjení skončilo brzy odpoledne 7. února, účastnil se ho
osobně Vjekoslav Filipović, který organizoval i vyvraždění
srbských dětí v základní škole v Šargovci (autor článku navštívil tu školu).
Do třídy učitelky Dobrily Martinović vpadli ustašovci a Filipović
ji nařídil, ať oddělí srbské děti a přivede jedno srbské dítě. Byla to
droboučká Radojka Glamočaninová (autor se vloni sešel s jejím 78
letým bratrancem). Vyzvedli ji na katedru a Vjekoslav Filipović jí přede všemi
prořízl hrdlo.
Nařídil ostatním ustašovcům, aby takto zlikvidovali i ostatní srbské děti z
té třídy, že to bere na svou odpovědnost, že je potom vyzpovídá a promine jim
hříchy. Ostatní srbské děti zavraždili hlavně bajonety a pažbami pušek. Po
určité době po tomto masakru, aniž byl nějak potrestán, se stal Filipović
majorem a velitelem části koncentračního tábora v Jasenovci, kde si pozměnil
jméno na Vjekoslav Majstorović a pokračoval v surovém vraždění a
týrání uvězněných. Učitelka Martinovićová po hrůzném masakru dětí ve své třídě
zešílela. Spisovatel Tihomir Levajac napsal knížku, o 5 (!) stránkách, byla
přeložena do deseti světových jazyků, ve které učitelka z blázince píše papeži
Janu Pavlu II dopis o té události. Jan Pavel II totiž 22. června 2003 navštívil
Banja Luku i klášter Petrićevac, aby blahořečil katolického laika Ivana Merce,
který zemřel v roce 1928. Navštívil tedy klášter Petrićevac, kde 6. února 1942
domlouval řádový bratr, možná i vysvěcený kněz, Vjekoslav Filipović detaily
masakru, pro který dostal přední ustašovský funkcionář Viktor Gutić požehnání
od samotného Paveliće.. Papež sice mluvil povšechně o spáchaných zločinech, o
vzájemném odpouštění hříchů, ale o provedení hrůzného masakru se jmenovitě
nezmínil.
Kněz (řádový bratr) Filipović-Majstorović uprchl po válce do Německa, kde ho
britské úřady zatkly a vrátily do Titovy Jugoslávie. Tam byl popraven. Ale
příliš mnoho ustašovců, jejich předáků, trestu ušlo. Nejeden se zachránil
„krysími kanály“, nebo byl přijat do služeb jako „znalec“ poměrů na Východě. V
USA dlouho žil krvavý ustašovský ministr vnitra Andrija Artuković. Úřady
Jugoslávie mnoho roků žádaly neúspěšně o jeho vydání do Jugoslávie, aby byl
souzen pro válečné zločiny. Byl vydán teprve v roce 1986(!), odsouzen k smrti
zastřelením, ale „pro nemoc“ nebyl popraven. Zemřel téměř devadesátiletý ve
vězení v 1988.
Informace byla napsána jako připomínka k 71. výročí masakru těm, kteří
příliš snadno zapomínají na poměrně nedávné události, aby nedovolili, aby se
opakovaly. A aby zabránili obludnému růstu nenávisti mezi etniky. A je to také
na místo kytičky před křížem kostnice, ve které leží ostatky ustašovci
povražděných dětí z předměstských čtvrtí Drakulići v Banja Luce, v Republice
Srbské, v Bosně a Hercegovině.
Tak co, katoličtí věřící, k čemu je taková víra, která
přivede člověka k takovým zvěrstvům?? Co děláte pro to, aby se to nedělo?
Chcete vymazat pamět a přepsat dějiny???
A kdoví, kolik zla bylo napácháno v minulých staletích????!!!!
Mne to nenechává lhostejným.
