Podle Bible žijeme "v poslední hodině. (např 1.Jan 2,18)" Po poslední hodině není žádná další hodina. Stále tedy žijeme v poslední hodině, už od apoštolských dob. Tato generace je stále ta poslední pokolení, která od Kristových dob "nezanikne, dokud se všechny věci nestanou (Mt 24,34)". Co Kristus říkal o poslední pokolení ve "své době", platí i o pokolení tomto (Mt 23,35), protože stále se jedná o jednu a tu samou poslední generaci. V Kristu nastala "poslední hodina." Kristus je Slovo "poslední hodiny."

Říkáš, že kati z knihy Numery byli hříšní lidé, ale to říkáš proto, že žiješ v době Milosti. V jejich době takovýto požadavek nebyl. Jejich spása byla ze skutků. Jednej tak a tak a budeš spasen, jednej jinak a jsi hoden smrti. A tento soud měli zobrazovat na svých životech.  Oni měli být spaseni proto, že jejich život byl posouzen spravedlivě a proto byli volání, aby sami soudili spravedlivě. Jestliže tedy "kat" zabil svévolně, kvůli vlastnímu prospěchu, nespravedlivě, ne podle Božího Soudu, tak podle spravedlivého soudu byl pak sám také odsouzen. Měřítka hříšnosti byli trošku jiné. Byli tělesné. Srovnej kázání na hoře. Oni přestoupili zákon, například, když zavraždili, my překračujeme zákon už tehdy, když s ehněváme. Oni překročili zákon,   když zcizoložili, my, když se již chtivě podíváme po ženě, co není naší manželkou. Pro dorbnější hříchy měli možnost skutkem se očistit, skutkem obětovat své zvíře, které sami vypěstovali, nebo si koupili za své peníze, které svým živobytém vydělali a na něj převést svou vinu a tím se znovu očitsti, znovu získat svoji svatost. Oni nechápali a nemohli chápat, že zvířecí oběti jsou obrazem Krista a Doby Milosti. Ale i ten obětní řád byl založen na "zákonictví", byl pouhým předobrazem doby Milosti, jejím přesahem do minulosti. 

Ti kati tedy, podle měřítek své doby, byli svatí.

Oni "byli svatí," ve smyslu slova, že byli odděleni pro Boží službu.  V tom byla jejich spása. A tou katovskou úlohou právě dávali v šanc svoji svatost. Například kamenování. Kamenování zahajovali světci. Jestliže však svědčili falešně, tak začali kamenovat sami k sobě k odsouzeni. Těmi soudy se učili, že hřích je vážná věc.  To až Kristus vzal "hříšníkům" morální právo být katem, protože s ezměnilo právná postavení člověka. Protože my nejsme spaseni z toho, že budeme souzeni spravdlivě, ale z toho, že nebudeme souzeni vůbec. Nás spravedlivý soud odsuzuje k smrti a potřebujeme Spasitele, aby zemřel na našem místě.   

Měřítka naši doby, doby Milosti, doby "po Kristu", nesmíme mít na dobu jejcih, to je jako mít na šestiletého žačka tytéž měřítka, jako na Vysokoškoláka. Oni právě dostali Zákon a museli se sním postupně sžít, postupnš proniknout do jeho hloubky. Rozumíš mi trochu? 

Oni měli od Boha jiné úkoly, než my. Jejich úkol bylo být katem a zobrazovat Spravedlivý Boží Soud, bez ohledu na to, že z dnešních měřítek nedosahovali nějaké mravnosti. To až postupem doby je Bůh učil stále více a více, stále více a více je připravoval na příchod mesiáše. Jak rostli, jako celek, tak i Bůh chtěl po nich stále více a více.