Bůh člověku nedal mozek, aby ho člověk plně pochopil, ale dal člověku srdce, aby člověk Bohu rozuměl a znal ho. Jenže zatímco mozek hříchem neumírá (nebo umírá postupně), tak srdce hříchem umře. Je mrtvé, kamenné. Takové srdce neslyší Boha, nezná ho a ani nemůže poznat. Přesto lidé po Bohu touží a chtějí se k němu dostat, jenže nevědí jak: Tak to zkouší vlastní snahou, obvykle usilovnou a tváří se, že se k němu takto dostávají. Protože Boha neznají a nemohou dostat, mohou se "k němu" takto dostávat různými cestami: Protože stejně nevědí, jaký Bůh je a neznají ho, může být pro ně při jejich usilovném snažení a práci na vyzvednutí sama sebe bohem cokoliv. To je náboženství. 

  Židé jsou exemplární případ. Na nich Bůh ukazuje všem národům, jak jedná: Milostivě, napřed. I když ho opustí, on jim stejně žehná. Bůh nikdy nezrušil svou smlouvu s nimi, žehná jim dodnes. Standa už si po diskuzích na GS všiml, že nejvyšší životní úroveň je v zemích, ve kterých je křesťanství. A nejen: Stejně tak vysoká životní úroveň je v zemích, ve kterých jsou Židé a žijí podle Božího slova, protože jim Bůh žehná stejně, jako křesťanům. Přes to, že ho třeba vůbec neznají. My, pohané jsme na to v této věci byli hůře. Ale zase jsme nebyli za divadlo světu.

  Ten boje je právě v tom, co píšeš: Odpouštět dříve, než člověk uvidí pokání, tak jak to dělá Bůh. Žehnat "dopředu" těm hodným i těm zlým. Napravovat, co člověk zkazil. Ten boj je duchovní boj, proti mocnostem, ne proti lidem. Když sleduješ některé lidi zde v diskuzi, tak kdybych napsal: "Bůh je s námi, určitě vyhrajeme, jdeme bojovat" tak se jim tahle slova převrátí do toho, jaké je jejich srdce a vyloží si to takto: "Takže vy budete vraždit jako Mojžíš, jo? Krást a znásilňovat, to je ten váš boj!" přesne podle toho, jak je to v jeho srdci. Způsobů, jak si převrátit Boží slovo je mnoho.

  

  K tomu slovu: My věříme, že Boží slovo je autorita a my jsme "po ním". Patříme tomu slovu, to slovo nám dal Bůh darem. Naším úkolem je číst to slovo, příjímat ho, poslouchat ho, žít podle něj. Pokud je nějaké Boží slovo a náš život se od něj liší, naším úkolem je přijmout to slovo a omítnout to, co je se slovem v rozporu.

  Mnoho "křesťanů" to má tak, že Boží slovo je "po nimi". Jim patří to slovo, podle nich si ho oni sami vyrobili jejich vlastní prací. Jejich úkolem je to slovo vykládat, určovat podle sebe, co to slovo znamená. Pokud je nějaké slovo v rozporu s tím, co žijí, jejich úkolem je vytvořit výklad, který bude v souladu s tím, co žijí.

  Pro něj e samozřejmě náš postoj převrácený a pro nás je převrácený ten jejich.

  Toník