V Písmu jsou místa, která mluví o možnosti ztráty spásy. Zároveň je tam mnohem více míst, mluvících o nemožnosti ztráty spásy. Obě dvě skupiny veršů jsou pravdivé a obě dvě je nutné zharmonizovat syntézou. Verše o možnosti ztráty spásy jsou pouze prostředky k jejímu zachování. Výborným příkladem je plavba apoštola Pavla na lodi do Říma. Vypukla veliká bouře. Byla zde reálná možnost, že všichni na lodi zahynou. Pavel však řekl, že když nikdo neopustí loď, budou všichni zachráněni. Pavel použil toto varování jako prostředek k zachráně. Všichni uposlechli a stalo se vše podle Pavlova slova. Zahynutí zde bylo ve skutečnosti pouze hypotetickou možností, protože Bůh zde zaslíbil, že nikdo z lodi nezahyne. Jakmile byť jen na chviličku připustíme, že bychom mohli ke spáse vykonané Kristem na kříži něco přidat naší zásluhou nebo něco zkazit našim hříchem, již nejsme v milosti a ve víře, ale doufáme sami v sebe. A to je zákon. Takto nikdy nezískáme věčný pokoj ani svobodu od hříchu. Ta může být pouze tam, kde zcela spoléháme na Krista. Tedy pouze pod milostí.