Rád bych vám pověděl jeden sen, ale vězte, že ve snách se nemudruje, přece však jej vyložím pro váš duchovní prospěch. Vždyť bych vám pověděl i své hříchy, kdyby vám to prospělo a kdybych se nebál, že mi všichni utečete a že se dům zřítí. Měl jsem jej před několika dny.
Myslete si, že jste na mořském břehu, či na osamělém úskalí, že nemáte ani kousek země v dohledu, vyjma kus země pod nohama. Na rozsáhlé vodní planině lze vidět nesčetné množství lodí, uspořádaných k bitvě. Jejich přídě jsou zakončeny ostrým, železným zobanem v podobě kopí, které probodne a zraní vše co zasáhne. Lodě jsou vyzbrojeny děly, puškami a zbraněmi všeho druhu, hořlavinami a knihami, a postupují proti jediné, obrovské a vysokánské lodi. Pokoušejí se do ní vrazit své zobce, zapálit ji, nebo jakkoliv poškodit.
Tuto velebnou loď doprovází spousta lodic, je dokonale vyzbrojená, malé lodice od ní přijímají rozkazy a čile se otáčejí, aby se ubránily nepřátelskému loďstvu. Vítr je nepříznivý a zdá se, že i neklidné moře přeje nepřátelům.
Uprostřed nezměrné mořské pláně tyčí se z vln dva mohutné, vysoké sloupy a blízko sebe. Na jednom stojí socha Neposkvrněné, pod jejíž nohama splývá široký nápis: „AUXILIUM CHRIATIANORUM – POMOCNICE KŘESŤANŮ“ a na druhém mohutnějším a vyšším je Hostie v přiměřené velikosti a pod ní je jiný nápis: „SALUS CREDENTIUM – SPÁSA VĚŘÍCÍCH“.
Hlavním velitelem obrovské lodi je římský papež. Vida úpornou zuřivost a nebezpečné postavení svých věrných, svolává k sobě velitele podřízených lodí na poradu a k vypracování plánu. Všichni velitelé se shromažďují okolo papeže. Konají poradu, ale když se vichry rozběsnily a moře se zuřivě pěnilo, byli posláni, aby veleli svým lodím. Když pak nastal klid, dal papež znovu svolat své důstojníky (lodivody) a mezi tím velitelská loď pokračovala v plavbě.
Však tu se vrátila děsivá bouře. Papež stál u kormidla a všemožně se vynasnažoval aby uvedl loď mezi ony dva sloupy, z nichž kolkolem splývaly kotvy a velké háky, připoutané řetězy.
Nepřátelské loďstvo se žene útokem a všemožně se snaží, aby loď zajalo a potopilo. Někteří bojují spisy, knihami, hořlavinami, jimiž jsou nepřátelské lodě přeplněny, a snaží se vrhnout je na palubu papežské lodi. Jiné útočí děly, puškami a zobci. Boj se vzmáhal vždy vztekleji. Nepřátelské přídě prudce dorážely, ale jejich útok a námaha byly marny.
Znovu se vzchopí a metají veškeré své střelivo, zatím co obrovská loď hbitě a bezpečně pluje kupředu. Mnohdy se zachvěla pod hroznými údery, mnohdy její boky byly proraženy, ale hned zadul od obou sloupů vánek a štěrbiny se zacelily a díry se zacpaly.
Mezi tím nepřátelská děla se trhají, lámou se pušky, zobce a ostatní zbraně, rovněž lodě se tříští a potápějí. Zuřiví nepřátelé začali boj muže proti muži krátkou zbraní, pěstí, klením a zlořečením.
Tu byl papež smrtelně zasažen a padá. Okolostojící přibíhají a zvedají ho. Byl znova zasažen a umírá. Mezi nepřáteli zaznívá již radostný a vítězný pokřik, na jejich lodích zavládlo nevýslovné jásání.
Sotva však zemřel papež, už vstupuje jiný na jeho místo. Shromáždění důstojníci hned zvolili jiného, takže zvěst o smrti papeže přichází se zvěstí o zvolení nástupce. Nepřátelé pozbývají odvahy. Nový papež rozptýlil a přemohl všechny překážky a uvedl loď až mezi oba sloupy. Přivázal ji řetězem, který visel z přídě, na kotvu sloupu, na němž byla Hostie, a jiným řetězem, který visel na zádi, uvázal ji na opačném konci ke kotvě, která byla zavěšena na sloupě, na němž stála neposkvrněná.
Potom nastal hrozný zmatek. Všechny lodě, které až doposud napadali papežskou loď, prchaly zmateně, nerážely na sebe, tříštily se a potápěly se. Některé lodice, které udatně bojovaly na straně papeže, přivázaly se též k oněm sloupům.
Spousta jiných lodic, které ze strachu před bojem se skryly, očekávaly opodál opatrně, až v hlubinách moře zmizely trosky roztříštěných lodí, pak zvolna pluly k oběma sloupům, k nimž se přivázaly háky, které z nich visely, a tam zůstaly klidně a v bezpečí s hlavní papežskou lodí. Na moři zavládl klid.
Tu se Don Bosko otázal Dona Ruy: „Co myslíš o tomto vypravování?“ – Don Rua odpověděl: „Mně se zdá, že touto papežskou lodí je Církev a loďmi lidé, mořem pak svět. Ti, kdož hájí obrovskou loď, to jsou papežovi oddaní věřící, a ostatní jsou jejich nepřátelé, kteří se snaží ji zničit zbraněmi všeho druhu. Dva spásné sloupy představují asi úctu k Panně Marii a k nejsvětější Svátosti.“
Don Rua se nezmínil o smrti papeže a též Don Bosko ji mlčky pominul. Jen dodal: „Dobře pravíš, jen výrazy je třeba trochu opravit. Nepřátelské lodě to je pronásledování. Církev čeká velké soužení. Co se dosud dálo je v porovnání s budoucím téměř ničím. Nepřátelé představují lodě, které chtějí potopit papežskou loď. V tom zmatku zbývá jedině zvláštní úcta k blahoslavené Panně Marii a časté svaté přijímání. Využívejme jich co nejlépe a rozšiřujme je všude a mezi všemi.

[Marek 16:19] Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.

Chceš snad říci, že Pán Ježíš se sám vzal do nebe?

Ale přeji ti úspěch při teologickém zkoumání Boží trojice. Zkoumání však není důvod k ignoraci textu Písma. Zvláště když jsi uvedl, že Ježíši byla po Jeho vzkříšení dána veškerá moc na nebi i na zemi. Tedy nikoliv před vzkříšením.